Zákonem stanovenou náležitostí platebního rozkazu není odůvodnění. V řízení zahájeném formulářovou žalobou (ustáleným vzorem) činí odměna za jednoduchou výzvu k plnění polovinu částky stanovené v § 14b odst.1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., pokud tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

7 Co 274/2016- U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců JUDr. Jany Faktorové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobkyně ČSOB Pojišťovna, a.s., člen holdingu ČSOB, IČ 45534306, se sídlem Pardubice – Zelené předměstí, Masarykovo nám. 1458, zastoupené JUDr. Michalem Bendou, advokátem se sídlem Praha 2, Apolinářská 6, proti žalované M. S., nar..., bytem ..., o zaplacení částky 3.872,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v Písku ze dne 30.12.2015, č.j. EPR 272716/2015-5, t a k t o : I. Elektronický platební rozkaz soudu prvního stupně se ve výroku III., o náhradě nákladů řízení, m ě n í takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 1.368,- Kč k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Michala Bendy do tří od právní moci tohoto usnesení. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Písku (dále jen soud prvního stupně) napadeným elektronickým platebním rozkazem (dále jen napadené rozhodnutí) uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 3.872,- Kč s úrokem z prodlení (výrok I.). Dále žalované uložil, aby se ve věci samé písemně vyjádřila k žalobě (výrok II.). Na náhradě nákladů řízení žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 1.489,- Kč (výrok III.). Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že soud prvního stupně při stanovení výše náhrady nákladů řízení postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif – ve znění účinném od 1.7.2014). Dovodil, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru. Uvedl, že obdobných návrhů žalobkyně projednává více a namátkově uvedl 6 řízení (EPR 244073/2015, EPR 244008/2015, EPR 243984/2015, EPR 239488/2015, EPR 244073/2015, EPR 256933/2015). Jen proti výroku o náhradě nákladů řízení se odvolává žalobkyně. Namítá, že nebyly splněny předpoklady pro aplikaci § 14b advokátního tarifu. Řízení nebylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněným opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Dovozuje, že napadené rozhodnutí nevychází z řádně zjištěného skutkového stavu a je nepřezkoumatelné. Z odůvodnění nevyplývají konkrétní skutečnosti, na jejichž základě soud prvního stupně posoudil žalobu jako ustálený vzor. Namítá, že soud prvního stupně nedostatečně odůvodnil snížení náhrady nákladů řízení. Odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci sp.zn. II ÚS 153/06. Navrhuje, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení v částce uvedené v žalobě (5.119,- Kč). Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb. – dále jen o.s.ř.), je přípustné (§ 174 odst. 2 o.s.ř. a § 202 odst. 1 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud odvolání projednal a napadené rozhodnutí přezkoumal v souladu s § 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř. Jednání před odvolacím soudem nebylo třeba nařídit s přihlédnutím k § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. Odvolání není důvodné. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení částky 3.872,- Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdí, že se žalovanou dne 17.12.2012 uzavřela pojistnou smlouvu („ZFP ŽIVOT+“ č. ...). K zániku pojistné smlouvy došlo v důsledku nezaplacení pojistného ke dni 12.4.2013. Dlužné pojistné požaduje za období od 1.1.2013 do 12.4.2013. V žalobě vyčíslila náhradu nákladů řízení v částce 5.119,- Kč (odměna za 3 úkony právní služby po 1.000,- Kč, tři paušální náhrady hotových výdajů po 300,- Kč, DPH a soudní poplatek 400,-Kč). Žaloba došla soudu prvního stupně dne 22.12.2015. Podáním ze dne 14.12.2015 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 7 dnů. Uvedla číslo pojistné smlouvy a odkázala na § 142a o.s.ř. Žalovanou upozornila, že pokud nezaplatí, tak bude zahájeno soudní řízení. K uvedenému podání připojila rozpis dluhu (dlužná částka 3.872,- Kč, úroku z prodlení 729,93 Kč). Výzva byla zaslána žalované dne 14.12.2015. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Citované ustanovení upravuje nárok ve věci úspěšného účastníka (zde žalobkyně) na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. V této věci je žalobkyně zastoupena advokátem. Právním předpisem, který upravuje výši odměny advokáta za poskytování právních služeb, je (i) v soudním řízení advokátní tarif. Podle § 14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu, v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000,- Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do 10.000,- Kč 200,- Kč. Podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí 100,- Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavců 1 a 2 tohoto ustanovení. Z obsahu spisu i z úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že žalobkyně podává řadu žalob, které se v podstatě neliší od žaloby v této věci. Žalobkyně obdobně označuje žalované, pojistné smlouvy, období, za která nebylo zaplaceno pojistné atd. Žaloby jsou tedy ve skutkové i právní rovině typově shodné. Jedná se o tzv. formulářové žaloby (ustálený vzor). Dílčí údaje, kterými se od sebe žaloby liší (označení žalovaného, číslo smlouvy, pojistný produkt, rozhodné období, výše dlužné částky atd.) na uvedených závěrech nic nemění. Základ žalob je shodný. Odvolací soud dodává, že uvedení rozhodných skutečností v žalobě je zákonnou povinností žalobkyně (§ 79 odst. 1 o.s.ř.). V opačném případě by skutek, který je předmětem soudního řízení, nebyl řádně individualizován. Žaloba by byla věcně neprojednatelná. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem odvolací soud považuje popsané žaloby za skutkově i právně jednoduché. Nesdílí tedy názor žalobkyně, že se nejedná o ustálený vzor (formulářovou žalobu). Soud prvního stupně přiléhavě odkázal i na další žaloby obdobného charakteru, se kterými se odvolací soud seznámil. Pro posouzení žaloby pak není podstatné ani to, že ji žalobkyně podala na elektronickém formuláři (§ 174a odst. 1 o.s.ř.), neboť forma žaloby je v tomto směru právně nevýznamná. Odvolací soud dále připomíná, že advokátní tarif (§ 14b) zjevně vychází z judikatury Ústavního soudu ČR. Lze odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012. Ústavní soud ČR v uvedeném nálezu definoval formulářovou žalobu a princip proporcionality. Závěry Ústavního soudu ČR odvolací soud aplikuje i v této věci. Lze jen dodat, že právní názory Ústavního soudu ČR se neváží pouze na nároky, které nemají sankční povahu, na nároky vůči spotřebiteli, na nároky, které byly postoupeny (odkoupeny), resp. na nároky uplatněné osobami, které nebyly zřízeny zákonem. V citovaném nálezu (zejména body 27 a 28 odůvodnění) Ústavní soud ČR demonstrativním způsobem vymezil věci, na které je nutné zmíněné právní závěry aplikovat. Odvolací soud tedy nečiní závěr, že § 14b advokátního tarifu je nezákonné, resp. protiústavní ustanovení, které nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení v této věci použít. Činí závěr opačný. Žalobkyní požadovaná částka 5.119,- Kč neodpovídá (skutkové a právní) složitosti věci s přihlédnutím k délce a (ne)náročnosti řízení. Podle § 172 odst. 1 věta druhá o.s.ř. v platebním rozkazu žalovanému (soud) uloží, aby do 15-ti dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal. Podle § 174a odst. 3 o.s.ř. ustanovení § 172 až 174 platí obdobně. Citovaná ustanovení vymezují náležitosti platebního rozkazu (elektronického platebního rozkazu). Odpovídají postupu soudu při jeho vydání. Podstatná je zde rychlost a hospodárnost řízení. Je na žalovaném, zda se proti vydanému rozhodnutí bude bránit prostřednictvím odporu (§ 174 o.s.ř.). Před vydáním platebního rozkazu soud neprovádí dokazování. Vychází z vylíčení rozhodných skutečností v žalobě. Vydáním platebního rozkazu soud dává najevo, že žalobcem uplatněný nárok má oporu ve skutkových tvrzeních. Soud však i v platebním rozkaze rozhoduje o náhradě nákladů řízení z úřední povinnosti a není vázán vyčíslením nákladů řízení žalobcem. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je základní náležitostí platebního rozkazu řádné (určité) označení účastníků (žalobce, žalovaný), uvedení obsahu a rozsahu plnění (peněžité částky) a uvedení lhůty ke splnění platební povinnosti (15 dnů). Zákonem stanovenou náležitostí platebního rozkazu není odůvodnění. Následně ani odpor (odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení) nemusí obsahovat odůvodnění (odvolací důvod). Z citovaného § 172 o.s.ř. nelze učinit jiný závěr. Odvolací soud odkazuje na dostupnou judikaturu (1 Cz 18/72), která se zabývá náležitostmi platebního rozkazu (dostupná v systému právních informací ASPI). Není důvod dovozovat náležitosti platebního rozkazu z jiných ustanovení (např. § 157 odst. 2 o.s.ř.). Je třeba přihlédnout k tomu, že jiná rozhodnutí soudu ve věci (např. rozsudek) jsou vydána (v zásadě) až po provedeném dokazování. Proto na ně zákon klade větší nároky (včetně povinnosti je odůvodnit). Odvolací soud dodává, ochrana účastníků je zajištěna i přezkumem výroku o náhradě nákladů řízení v odvolacím řízení. Soud prvního stupně tedy odůvodnil napadené rozhodnutí nad rámec povinností stanovených zákonem. V obecné rovině je nutné připomenout, že pokud je rozhodnutí odůvodněno, přestože soud nemá tuto povinnost, tak případná nepřezkoumatelnost (nesrozumitelnost) odůvodnění nebrání věcnému přezkoumání rozhodnutí. V této věci je však zřejmé, že žalobkyni jsou důvody, které vedly soud prvního stupně k vydání napadeného rozhodnutí, dostatečně jasné. Dobře o tom vypovídá obsah jejího odvolání. Proto je uvedená odvolací námitka žalobkyně nedůvodná. S ohledem na uvedené závěry neobstojí poukaz žalobkyně na citované rozhodnutí Ústavního soudu ČR (dostupné na www.nalus.usoud.cz). Odvolací soud připomíná, že uvedené rozhodnutí se zabývalo odůvodněním výroku o náhradě nákladů řízení v rozsudku soudu. V obecné rovině tedy odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně. Nesouhlasí pouze s vyčíslením náhrady nákladů řízení. Podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny náleží za (úkon právní služby) jednoduchou výzvu k plnění. Podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu ustanovení § 6 a § 8 až 12 se použijí přiměřeně. Náhrada nákladů řízení v této věci se skládá z odměny za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 200,- Kč, odměny za 1 úkon právní služby ve výši 100,- Kč (jednoduchá výzva k plnění), 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 100,- Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 bod 1 odst. 5 a § 11 odst. 6 advokátního tarifu), náhrady za DPH ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a soudního poplatku 400,- Kč. Odvolací soud připomíná, že advokátní tarif rozlišuje mezi jednoduchou výzvou k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h)) a výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d)). Výzva k plnění, kterou zaslala žalobkyně žalované, obsahuje pouze identifikaci účastnic, vymezení pojistné smlouvy, ze které vznikl dluh a výši předmětné částky. Jedná se o základní (nezbytné) náležitosti výzvy k plnění. Jinak by pro dlužníka (žalovanou) byla nesrozumitelná. Jde tedy o jednoduchou výzvu k plnění, neboť neobsahuje základní skutkový a právní rozbor věci. Za právní rozbor věci nelze považovat odkaz na § 142a o.s.ř. Proto žalobkyni náleží odměna za tento úkon právní služby ve výši 100,- Kč. I při aplikaci § 14 b) advokátního tarifu je nutné přiměřeně použít § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu a rozlišovat mezi výše popsanými výzvami k plnění. Náhrada nákladů řízení v této věci tedy představuje 1.368,- Kč. O náhradě nákladů řízení rozhoduje soud z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Proto bylo možné výše uvedené pochybení soudu prvního stupně napravit v rámci odvolacího řízení, byť probíhalo na základě odvolání žalobkyně. Odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl s ohledem na skutečnost, že úspěšné žalované (§ 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř.) náklady řízení během odvolacího řízení nevznikly, což vyplývá z obsahu spisu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. února 2016 JUDr. Marie R u d o l f o v á, v.r. předsedkyně senátu 7 Co 274/2016- U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců JUDr. Jany Faktorové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobkyně ČSOB Pojišťovna, a.s., člen holdingu ČSOB, IČ 45534306, se sídlem Pardubice – Zelené předměstí, Masarykovo nám. 1458, zastoupené JUDr. Michalem Bendou, advokátem se sídlem Praha 2, Apolinářská 6, proti žalované M. S., nar..., bytem ..., o zaplacení částky 3.872,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v Písku ze dne 30.12.2015, č.j. EPR 272716/2015-5, t a k t o : I. Elektronický platební rozkaz soudu prvního stupně se ve výroku III., o náhradě nákladů řízení, m ě n í takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 1.368,- Kč k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Michala Bendy do tří od právní moci tohoto usnesení. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Písku (dále jen soud prvního stupně) napadeným elektronickým platebním rozkazem (dále jen napadené rozhodnutí) uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 3.872,- Kč s úrokem z prodlení (výrok I.). Dále žalované uložil, aby se ve věci samé písemně vyjádřila k žalobě (výrok II.). Na náhradě nákladů řízení žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 1.489,- Kč (výrok III.). Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že soud prvního stupně při stanovení výše náhrady nákladů řízení postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif – ve znění účinném od 1.7.2014). Dovodil, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru. Uvedl, že obdobných návrhů žalobkyně projednává více a namátkově uvedl 6 řízení (EPR 244073/2015, EPR 244008/2015, EPR 243984/2015, EPR 239488/2015, EPR 244073/2015, EPR 256933/2015). Jen proti výroku o náhradě nákladů řízení se odvolává žalobkyně. Namítá, že nebyly splněny předpoklady pro aplikaci § 14b advokátního tarifu. Řízení nebylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněným opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Dovozuje, že napadené rozhodnutí nevychází z řádně zjištěného skutkového stavu a je nepřezkoumatelné. Z odůvodnění nevyplývají konkrétní skutečnosti, na jejichž základě soud prvního stupně posoudil žalobu jako ustálený vzor. Namítá, že soud prvního stupně nedostatečně odůvodnil snížení náhrady nákladů řízení. Odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci sp.zn. II ÚS 153/06. Navrhuje, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení v částce uvedené v žalobě (5.119,- Kč). Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb. – dále jen o.s.ř.), je přípustné (§ 174 odst. 2 o.s.ř. a § 202 odst. 1 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud odvolání projednal a napadené rozhodnutí přezkoumal v souladu s § 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř. Jednání před odvolacím soudem nebylo třeba nařídit s přihlédnutím k § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. Odvolání není důvodné. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení částky 3.872,- Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdí, že se žalovanou dne 17.12.2012 uzavřela pojistnou smlouvu („ZFP ŽIVOT+“ č. ...). K zániku pojistné smlouvy došlo v důsledku nezaplacení pojistného ke dni 12.4.2013. Dlužné pojistné požaduje za období od 1.1.2013 do 12.4.2013. V žalobě vyčíslila náhradu nákladů řízení v částce 5.119,- Kč (odměna za 3 úkony právní služby po 1.000,- Kč, tři paušální náhrady hotových výdajů po 300,- Kč, DPH a soudní poplatek 400,-Kč). Žaloba došla soudu prvního stupně dne 22.12.2015. Podáním ze dne 14.12.2015 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 7 dnů. Uvedla číslo pojistné smlouvy a odkázala na § 142a o.s.ř. Žalovanou upozornila, že pokud nezaplatí, tak bude zahájeno soudní řízení. K uvedenému podání připojila rozpis dluhu (dlužná částka 3.872,- Kč, úroku z prodlení 729,93 Kč). Výzva byla zaslána žalované dne 14.12.2015. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Citované ustanovení upravuje nárok ve věci úspěšného účastníka (zde žalobkyně) na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. V této věci je žalobkyně zastoupena advokátem. Právním předpisem, který upravuje výši odměny advokáta za poskytování právních služeb, je (i) v soudním řízení advokátní tarif. Podle § 14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu, v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000,- Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do 10.000,- Kč 200,- Kč. Podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí 100,- Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavců 1 a 2 tohoto ustanovení. Z obsahu spisu i z úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že žalobkyně podává řadu žalob, které se v podstatě neliší od žaloby v této věci. Žalobkyně obdobně označuje žalované, pojistné smlouvy, období, za která nebylo zaplaceno pojistné atd. Žaloby jsou tedy ve skutkové i právní rovině typově shodné. Jedná se o tzv. formulářové žaloby (ustálený vzor). Dílčí údaje, kterými se od sebe žaloby liší (označení žalovaného, číslo smlouvy, pojistný produkt, rozhodné období, výše dlužné částky atd.) na uvedených závěrech nic nemění. Základ žalob je shodný. Odvolací soud dodává, že uvedení rozhodných skutečností v žalobě je zákonnou povinností žalobkyně (§ 79 odst. 1 o.s.ř.). V opačném případě by skutek, který je předmětem soudního řízení, nebyl řádně individualizován. Žaloba by byla věcně neprojednatelná. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem odvolací soud považuje popsané žaloby za skutkově i právně jednoduché. Nesdílí tedy názor žalobkyně, že se nejedná o ustálený vzor (formulářovou žalobu). Soud prvního stupně přiléhavě odkázal i na další žaloby obdobného charakteru, se kterými se odvolací soud seznámil. Pro posouzení žaloby pak není podstatné ani to, že ji žalobkyně podala na elektronickém formuláři (§ 174a odst. 1 o.s.ř.), neboť forma žaloby je v tomto směru právně nevýznamná. Odvolací soud dále připomíná, že advokátní tarif (§ 14b) zjevně vychází z judikatury Ústavního soudu ČR. Lze odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012. Ústavní soud ČR v uvedeném nálezu definoval formulářovou žalobu a princip proporcionality. Závěry Ústavního soudu ČR odvolací soud aplikuje i v této věci. Lze jen dodat, že právní názory Ústavního soudu ČR se neváží pouze na nároky, které nemají sankční povahu, na nároky vůči spotřebiteli, na nároky, které byly postoupeny (odkoupeny), resp. na nároky uplatněné osobami, které nebyly zřízeny zákonem. V citovaném nálezu (zejména body 27 a 28 odůvodnění) Ústavní soud ČR demonstrativním způsobem vymezil věci, na které je nutné zmíněné právní závěry aplikovat. Odvolací soud tedy nečiní závěr, že § 14b advokátního tarifu je nezákonné, resp. protiústavní ustanovení, které nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení v této věci použít. Činí závěr opačný. Žalobkyní požadovaná částka 5.119,- Kč neodpovídá (skutkové a právní) složitosti věci s přihlédnutím k délce a (ne)náročnosti řízení. Podle § 172 odst. 1 věta druhá o.s.ř. v platebním rozkazu žalovanému (soud) uloží, aby do 15-ti dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal. Podle § 174a odst. 3 o.s.ř. ustanovení § 172 až 174 platí obdobně. Citovaná ustanovení vymezují náležitosti platebního rozkazu (elektronického platebního rozkazu). Odpovídají postupu soudu při jeho vydání. Podstatná je zde rychlost a hospodárnost řízení. Je na žalovaném, zda se proti vydanému rozhodnutí bude bránit prostřednictvím odporu (§ 174 o.s.ř.). Před vydáním platebního rozkazu soud neprovádí dokazování. Vychází z vylíčení rozhodných skutečností v žalobě. Vydáním platebního rozkazu soud dává najevo, že žalobcem uplatněný nárok má oporu ve skutkových tvrzeních. Soud však i v platebním rozkaze rozhoduje o náhradě nákladů řízení z úřední povinnosti a není vázán vyčíslením nákladů řízení žalobcem. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je základní náležitostí platebního rozkazu řádné (určité) označení účastníků (žalobce, žalovaný), uvedení obsahu a rozsahu plnění (peněžité částky) a uvedení lhůty ke splnění platební povinnosti (15 dnů). Zákonem stanovenou náležitostí platebního rozkazu není odůvodnění. Následně ani odpor (odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení) nemusí obsahovat odůvodnění (odvolací důvod). Z citovaného § 172 o.s.ř. nelze učinit jiný závěr. Odvolací soud odkazuje na dostupnou judikaturu (1 Cz 18/72), která se zabývá náležitostmi platebního rozkazu (dostupná v systému právních informací ASPI). Není důvod dovozovat náležitosti platebního rozkazu z jiných ustanovení (např. § 157 odst. 2 o.s.ř.). Je třeba přihlédnout k tomu, že jiná rozhodnutí soudu ve věci (např. rozsudek) jsou vydána (v zásadě) až po provedeném dokazování. Proto na ně zákon klade větší nároky (včetně povinnosti je odůvodnit). Odvolací soud dodává, ochrana účastníků je zajištěna i přezkumem výroku o náhradě nákladů řízení v odvolacím řízení. Soud prvního stupně tedy odůvodnil napadené rozhodnutí nad rámec povinností stanovených zákonem. V obecné rovině je nutné připomenout, že pokud je rozhodnutí odůvodněno, přestože soud nemá tuto povinnost, tak případná nepřezkoumatelnost (nesrozumitelnost) odůvodnění nebrání věcnému přezkoumání rozhodnutí. V této věci je však zřejmé, že žalobkyni jsou důvody, které vedly soud prvního stupně k vydání napadeného rozhodnutí, dostatečně jasné. Dobře o tom vypovídá obsah jejího odvolání. Proto je uvedená odvolací námitka žalobkyně nedůvodná. S ohledem na uvedené závěry neobstojí poukaz žalobkyně na citované rozhodnutí Ústavního soudu ČR (dostupné na www.nalus.usoud.cz). Odvolací soud připomíná, že uvedené rozhodnutí se zabývalo odůvodněním výroku o náhradě nákladů řízení v rozsudku soudu. V obecné rovině tedy odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně. Nesouhlasí pouze s vyčíslením náhrady nákladů řízení. Podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny náleží za (úkon právní služby) jednoduchou výzvu k plnění. Podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu ustanovení § 6 a § 8 až 12 se použijí přiměřeně. Náhrada nákladů řízení v této věci se skládá z odměny za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 200,- Kč, odměny za 1 úkon právní služby ve výši 100,- Kč (jednoduchá výzva k plnění), 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 100,- Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 bod 1 odst. 5 a § 11 odst. 6 advokátního tarifu), náhrady za DPH ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a soudního poplatku 400,- Kč. Odvolací soud připomíná, že advokátní tarif rozlišuje mezi jednoduchou výzvou k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h)) a výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d)). Výzva k plnění, kterou zaslala žalobkyně žalované, obsahuje pouze identifikaci účastnic, vymezení pojistné smlouvy, ze které vznikl dluh a výši předmětné částky. Jedná se o základní (nezbytné) náležitosti výzvy k plnění. Jinak by pro dlužníka (žalovanou) byla nesrozumitelná. Jde tedy o jednoduchou výzvu k plnění, neboť neobsahuje základní skutkový a právní rozbor věci. Za právní rozbor věci nelze považovat odkaz na § 142a o.s.ř. Proto žalobkyni náleží odměna za tento úkon právní služby ve výši 100,- Kč. I při aplikaci § 14 b) advokátního tarifu je nutné přiměřeně použít § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu a rozlišovat mezi výše popsanými výzvami k plnění. Náhrada nákladů řízení v této věci tedy představuje 1.368,- Kč. O náhradě nákladů řízení rozhoduje soud z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Proto bylo možné výše uvedené pochybení soudu prvního stupně napravit v rámci odvolacího řízení, byť probíhalo na základě odvolání žalobkyně. Odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl s ohledem na skutečnost, že úspěšné žalované (§ 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř.) náklady řízení během odvolacího řízení nevznikly, což vyplývá z obsahu spisu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. února 2016 JUDr. Marie R u d o l f o v á, v.r. předsedkyně senátu 7 Co 274/2016- U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců JUDr. Jany Faktorové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobkyně ČSOB Pojišťovna, a.s., člen holdingu ČSOB, IČ 45534306, se sídlem Pardubice – Zelené předměstí, Masarykovo nám. 1458, zastoupené JUDr. Michalem Bendou, advokátem se sídlem Praha 2, Apolinářská 6, proti žalované M. S., nar..., bytem ..., o zaplacení částky 3.872,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v Písku ze dne 30.12.2015, č.j. EPR 272716/2015-5, t a k t o : I. Elektronický platební rozkaz soudu prvního stupně se ve výroku III., o náhradě nákladů řízení, m ě n í takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 1.368,- Kč k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Michala Bendy do tří od právní moci tohoto usnesení. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Písku (dále jen soud prvního stupně) napadeným elektronickým platebním rozkazem (dále jen napadené rozhodnutí) uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 3.872,- Kč s úrokem z prodlení (výrok I.). Dále žalované uložil, aby se ve věci samé písemně vyjádřila k žalobě (výrok II.). Na náhradě nákladů řízení žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 1.489,- Kč (výrok III.). Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že soud prvního stupně při stanovení výše náhrady nákladů řízení postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif – ve znění účinném od 1.7.2014). Dovodil, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru. Uvedl, že obdobných návrhů žalobkyně projednává více a namátkově uvedl 6 řízení (EPR 244073/2015, EPR 244008/2015, EPR 243984/2015, EPR 239488/2015, EPR 244073/2015, EPR 256933/2015). Jen proti výroku o náhradě nákladů řízení se odvolává žalobkyně. Namítá, že nebyly splněny předpoklady pro aplikaci § 14b advokátního tarifu. Řízení nebylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněným opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Dovozuje, že napadené rozhodnutí nevychází z řádně zjištěného skutkového stavu a je nepřezkoumatelné. Z odůvodnění nevyplývají konkrétní skutečnosti, na jejichž základě soud prvního stupně posoudil žalobu jako ustálený vzor. Namítá, že soud prvního stupně nedostatečně odůvodnil snížení náhrady nákladů řízení. Odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci sp.zn. II ÚS 153/06. Navrhuje, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení v částce uvedené v žalobě (5.119,- Kč). Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb. – dále jen o.s.ř.), je přípustné (§ 174 odst. 2 o.s.ř. a § 202 odst. 1 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud odvolání projednal a napadené rozhodnutí přezkoumal v souladu s § 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř. Jednání před odvolacím soudem nebylo třeba nařídit s přihlédnutím k § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. Odvolání není důvodné. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení částky 3.872,- Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdí, že se žalovanou dne 17.12.2012 uzavřela pojistnou smlouvu („ZFP ŽIVOT+“ č. ...). K zániku pojistné smlouvy došlo v důsledku nezaplacení pojistného ke dni 12.4.2013. Dlužné pojistné požaduje za období od 1.1.2013 do 12.4.2013. V žalobě vyčíslila náhradu nákladů řízení v částce 5.119,- Kč (odměna za 3 úkony právní služby po 1.000,- Kč, tři paušální náhrady hotových výdajů po 300,- Kč, DPH a soudní poplatek 400,-Kč). Žaloba došla soudu prvního stupně dne 22.12.2015. Podáním ze dne 14.12.2015 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 7 dnů. Uvedla číslo pojistné smlouvy a odkázala na § 142a o.s.ř. Žalovanou upozornila, že pokud nezaplatí, tak bude zahájeno soudní řízení. K uvedenému podání připojila rozpis dluhu (dlužná částka 3.872,- Kč, úroku z prodlení 729,93 Kč). Výzva byla zaslána žalované dne 14.12.2015. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Citované ustanovení upravuje nárok ve věci úspěšného účastníka (zde žalobkyně) na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. V této věci je žalobkyně zastoupena advokátem. Právním předpisem, který upravuje výši odměny advokáta za poskytování právních služeb, je (i) v soudním řízení advokátní tarif. Podle § 14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu, v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000,- Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do 10.000,- Kč 200,- Kč. Podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí 100,- Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavců 1 a 2 tohoto ustanovení. Z obsahu spisu i z úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že žalobkyně podává řadu žalob, které se v podstatě neliší od žaloby v této věci. Žalobkyně obdobně označuje žalované, pojistné smlouvy, období, za která nebylo zaplaceno pojistné atd. Žaloby jsou tedy ve skutkové i právní rovině typově shodné. Jedná se o tzv. formulářové žaloby (ustálený vzor). Dílčí údaje, kterými se od sebe žaloby liší (označení žalovaného, číslo smlouvy, pojistný produkt, rozhodné období, výše dlužné částky atd.) na uvedených závěrech nic nemění. Základ žalob je shodný. Odvolací soud dodává, že uvedení rozhodných skutečností v žalobě je zákonnou povinností žalobkyně (§ 79 odst. 1 o.s.ř.). V opačném případě by skutek, který je předmětem soudního řízení, nebyl řádně individualizován. Žaloba by byla věcně neprojednatelná. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem odvolací soud považuje popsané žaloby za skutkově i právně jednoduché. Nesdílí tedy názor žalobkyně, že se nejedná o ustálený vzor (formulářovou žalobu). Soud prvního stupně přiléhavě odkázal i na další žaloby obdobného charakteru, se kterými se odvolací soud seznámil. Pro posouzení žaloby pak není podstatné ani to, že ji žalobkyně podala na elektronickém formuláři (§ 174a odst. 1 o.s.ř.), neboť forma žaloby je v tomto směru právně nevýznamná. Odvolací soud dále připomíná, že advokátní tarif (§ 14b) zjevně vychází z judikatury Ústavního soudu ČR. Lze odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012. Ústavní soud ČR v uvedeném nálezu definoval formulářovou žalobu a princip proporcionality. Závěry Ústavního soudu ČR odvolací soud aplikuje i v této věci. Lze jen dodat, že právní názory Ústavního soudu ČR se neváží pouze na nároky, které nemají sankční povahu, na nároky vůči spotřebiteli, na nároky, které byly postoupeny (odkoupeny), resp. na nároky uplatněné osobami, které nebyly zřízeny zákonem. V citovaném nálezu (zejména body 27 a 28 odůvodnění) Ústavní soud ČR demonstrativním způsobem vymezil věci, na které je nutné zmíněné právní závěry aplikovat. Odvolací soud tedy nečiní závěr, že § 14b advokátního tarifu je nezákonné, resp. protiústavní ustanovení, které nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení v této věci použít. Činí závěr opačný. Žalobkyní požadovaná částka 5.119,- Kč neodpovídá (skutkové a právní) složitosti věci s přihlédnutím k délce a (ne)náročnosti řízení. Podle § 172 odst. 1 věta druhá o.s.ř. v platebním rozkazu žalovanému (soud) uloží, aby do 15-ti dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal. Podle § 174a odst. 3 o.s.ř. ustanovení § 172 až 174 platí obdobně. Citovaná ustanovení vymezují náležitosti platebního rozkazu (elektronického platebního rozkazu). Odpovídají postupu soudu při jeho vydání. Podstatná je zde rychlost a hospodárnost řízení. Je na žalovaném, zda se proti vydanému rozhodnutí bude bránit prostřednictvím odporu (§ 174 o.s.ř.). Před vydáním platebního rozkazu soud neprovádí dokazování. Vychází z vylíčení rozhodných skutečností v žalobě. Vydáním platebního rozkazu soud dává najevo, že žalobcem uplatněný nárok má oporu ve skutkových tvrzeních. Soud však i v platebním rozkaze rozhoduje o náhradě nákladů řízení z úřední povinnosti a není vázán vyčíslením nákladů řízení žalobcem. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je základní náležitostí platebního rozkazu řádné (určité) označení účastníků (žalobce, žalovaný), uvedení obsahu a rozsahu plnění (peněžité částky) a uvedení lhůty ke splnění platební povinnosti (15 dnů). Zákonem stanovenou náležitostí platebního rozkazu není odůvodnění. Následně ani odpor (odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení) nemusí obsahovat odůvodnění (odvolací důvod). Z citovaného § 172 o.s.ř. nelze učinit jiný závěr. Odvolací soud odkazuje na dostupnou judikaturu (1 Cz 18/72), která se zabývá náležitostmi platebního rozkazu (dostupná v systému právních informací ASPI). Není důvod dovozovat náležitosti platebního rozkazu z jiných ustanovení (např. § 157 odst. 2 o.s.ř.). Je třeba přihlédnout k tomu, že jiná rozhodnutí soudu ve věci (např. rozsudek) jsou vydána (v zásadě) až po provedeném dokazování. Proto na ně zákon klade větší nároky (včetně povinnosti je odůvodnit). Odvolací soud dodává, ochrana účastníků je zajištěna i přezkumem výroku o náhradě nákladů řízení v odvolacím řízení. Soud prvního stupně tedy odůvodnil napadené rozhodnutí nad rámec povinností stanovených zákonem. V obecné rovině je nutné připomenout, že pokud je rozhodnutí odůvodněno, přestože soud nemá tuto povinnost, tak případná nepřezkoumatelnost (nesrozumitelnost) odůvodnění nebrání věcnému přezkoumání rozhodnutí. V této věci je však zřejmé, že žalobkyni jsou důvody, které vedly soud prvního stupně k vydání napadeného rozhodnutí, dostatečně jasné. Dobře o tom vypovídá obsah jejího odvolání. Proto je uvedená odvolací námitka žalobkyně nedůvodná. S ohledem na uvedené závěry neobstojí poukaz žalobkyně na citované rozhodnutí Ústavního soudu ČR (dostupné na www.nalus.usoud.cz). Odvolací soud připomíná, že uvedené rozhodnutí se zabývalo odůvodněním výroku o náhradě nákladů řízení v rozsudku soudu. V obecné rovině tedy odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně. Nesouhlasí pouze s vyčíslením náhrady nákladů řízení. Podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny náleží za (úkon právní služby) jednoduchou výzvu k plnění. Podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu ustanovení § 6 a § 8 až 12 se použijí přiměřeně. Náhrada nákladů řízení v této věci se skládá z odměny za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 200,- Kč, odměny za 1 úkon právní služby ve výši 100,- Kč (jednoduchá výzva k plnění), 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 100,- Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 bod 1 odst. 5 a § 11 odst. 6 advokátního tarifu), náhrady za DPH ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a soudního poplatku 400,- Kč. Odvolací soud připomíná, že advokátní tarif rozlišuje mezi jednoduchou výzvou k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h)) a výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d)). Výzva k plnění, kterou zaslala žalobkyně žalované, obsahuje pouze identifikaci účastnic, vymezení pojistné smlouvy, ze které vznikl dluh a výši předmětné částky. Jedná se o základní (nezbytné) náležitosti výzvy k plnění. Jinak by pro dlužníka (žalovanou) byla nesrozumitelná. Jde tedy o jednoduchou výzvu k plnění, neboť neobsahuje základní skutkový a právní rozbor věci. Za právní rozbor věci nelze považovat odkaz na § 142a o.s.ř. Proto žalobkyni náleží odměna za tento úkon právní služby ve výši 100,- Kč. I při aplikaci § 14 b) advokátního tarifu je nutné přiměřeně použít § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu a rozlišovat mezi výše popsanými výzvami k plnění. Náhrada nákladů řízení v této věci tedy představuje 1.368,- Kč. O náhradě nákladů řízení rozhoduje soud z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Proto bylo možné výše uvedené pochybení soudu prvního stupně napravit v rámci odvolacího řízení, byť probíhalo na základě odvolání žalobkyně. Odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl s ohledem na skutečnost, že úspěšné žalované (§ 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř.) náklady řízení během odvolacího řízení nevznikly, což vyplývá z obsahu spisu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. února 2016 JUDr. Marie R u d o l f o v á, v.r. předsedkyně senátu