Nelze nahradit projev vůle - souhlas spoluvlastníka pozemku k podání návrhu druhým spoluvlastníkem ke stavebnímu úřadu o vydání rozhodnutí o přípustnosti dělení pozemku v jejich spoluvlastnictví.

Čj. 19 Co 1035/2020-117 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci žalobců: a) XXXX XXXX, narozený  XXXXX, bytem  XXXX XXXX XXXX, XXXX XXXX XXXX XXXX, b) XXXX XXXX, narozená XXXXX, bytem XXXXX XXXXX XXXXX, XXXXX XXXXX XXXXX, oba zastoupeni advokátem JUDr. Tomešem Vytiskou, sídlem Masarykovo nám. 1/II, 377 01 Jindřichův Hradec proti žalované: XXXX XXXX, XXXXX, IČO XXXXX, sídlem XXXXX XXXXX, XXXXX XXXXX XXXXX, zastoupené advokátem Mgr. Michalem Pavlasem,   sídlem Na Sadech 4/3, 370 01 České Budějovice o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15.6.2020, č.j. 36 C 149/2019-97, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.  II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6.776 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali nahrazení souhlasu žalované pro podání žádosti žalobců u Stavebního úřadu Magistrátu města České Budějovice o vydání rozhodnutí o přípustnosti dělení pozemku ve spoluvlastnictví účastníků parc. č. XXXXX v katastrálním území XXXXX XXXXX (výrok I.), o nákladech řízení rozhodl tak, že uložil žalobcům zaplatit společně a nerozdílně žalované 27.104 Kč (výrok II.). Žalobci uplatněný nárok odůvodnili tím, že účastníci jsou spoluvlastníci tohoto pozemku (dále jen „předmětný pozemek“), a to tak, že žalobci mají ve společném jmění podíl v rozsahu jedné poloviny a žalovaná spoluvlastnický podíl stejné velikosti. Mezi stranami panují dlouhodobě rozpory ohledně nakládání s pozemkem i ohledně vypořádání spoluvlastnictví. U Okresního soudu v Českých Budějovicích probíhá pod sp. zn. 9 C 363/2017 řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětnému pozemku, které není dosud skončeno. Účastníci se v minulosti dohodli, že nechají vyhotovit geometrický plán, kterým se předmětný pozemek reálně rozdělí na dvě parcely stejné velikosti s možností přístupu a příjezdu k oběma nově vzniklým parcelám, žalovaná však začala podmiňovat uzavření takové dohody zřízením služebností odvodu splaškové a dešťové vody a služebnosti užívat část pozemku žalobců k otáčení vozidel, což není pro žalobce přijatelné. Následně došlo k vypracování geometrického plánu na rozdělení předmětného pozemku. Žalovaná předložila negativní stanovisko stavebního úřadu k možnému rozdělení pozemku podle tohoto geometrického plánu. Obě strany se v řízení o vypořádání spoluvlastnictví dne 21.6.2018 dohodly, že nejprve osloví stavební úřad, aby se vyslovil k souhlasu s dělením pozemku. Avšak žalovaná následně odmítla společně s žalobci podat takovou žádost, tuto žádost podali proto žalobci sami. Stavební úřad vyzval žalobce k odstranění vady tohoto podání, neboť takový návrh musí být podán všemi spoluvlastníky pozemku. Žalobci se domnívají, že jde o významnou záležitost týkající se společné věci, zejména její změny, ve které neexistuje shoda spoluvlastníků a  v tomto řízení se domáhají nahrazení absentujícího souhlasu žalované k podání uvedeného návrhu. Okresní soud posoudil uplatněný nárok jako žalobu na nahrazení projevu vůle a uzavřel, že je nepochybné, že dělení pozemku je podstatnou změnou věci, tedy významnou spoluvlastnickou záležitostí, o níž by mělo být spoluvlastníky rozhodováno v režimu § 1129 o.z. Přestože samotné vydání rozhodnutí o přípustnosti dělení pozemku stavebním úřadem nemá bez dalšího přímý účinek na dělení pozemku, je s procesem dělení pozemku neoddělitelně spjato. Pokud by totiž spoluvlastníci nesouhlasili s dělením pozemku, postrádalo by nahrazení projevu vůle ohledně souhlasu žalované k podání předmětné žádosti smysl, neboť dělení pozemku by přes nesouhlas žalované nemohlo být realizováno. Okresní soud se dále zabýval otázkou, zda bylo mezi spoluvlastníky o dělení společné věci hlasováno a dospěl k závěru, že nikoliv. Podle okresního soudu žalobci nesplnili podmínky pro podání tohoto typu žaloby, neboť žalované neumožnili, aby o významné záležitosti (dělení pozemku) hlasovala. 2. Proti tomuto rozsudku, a to proti oběma jeho výrokům, podali odvolání žalobci. Okresnímu soudu vytýkají, že zjistil nesprávně skutkový stav věci a z takto vadně zjištěného stavu vyvodil nesprávný právní závěr. Žalobci poukazují na to, že žalovaná v průběhu souběžného soudního sporu o vypořádání spoluvlastnictví měnila svá stanoviska ohledně dosažení možnosti dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaná nejprve souhlasila s podáním návrhu ke stavebnímu úřadu a z tohoto důvodu došlo k přerušení řízení o vypořádání. Následně žalovaná tento souhlas odvolala. Žalobci jsou přesvědčeni, že při takovém skutkovém stavu nelze vyčítat žalobcům, že žalované neumožnili hlasovat o dělení pozemku. Žalobci se dále domnívají, že pokud se spoluvlastníci vyjádřili před soudem a žalobci souhlasili s podáním předmětné žádosti, fakticky k hlasování došlo. Pokud tuto situaci okresní soud zhodnotil jinak, jedná se o přepjatý formalismus. Žalobci navrhují, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 3. K odvolání žalobců se vyjádřila žalovaná, s odvoláním nesouhlasí, napadený rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení. 4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobců má náležitosti uvedené v § 205 odst. 1 o.s.ř. Po zjištění, že odvolání žalobců bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Podle § 1129 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň 2/3 většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud (odst. 1). Spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování podle odst. 1 může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně (odst. 2). 6. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 7. Pokud se spoluvlastník domáhá nahrazení projevu vůle druhého spoluvlastníka při neshodě s hospodařením se společnou věcí, nepostačuje svůj nárok odůvodnit tím, že druhý spoluvlastník původně souhlasil, ale následně svůj souhlas odvolal. Soud musí v takovém řízení posoudit, zda existují důvody pro požadované nahrazení projevu vůle jako nahrazení absentující shody spoluvlastníků. Odvolací soud proto vyzval stranu žalující, aby vyjasnila účel požadovaného úkonu, u kterého žádá nahrazení souhlasu, potažmo účel dělení společného pozemku. K tomu strana žalující uvedla, že účelem je odstranění neshod spoluvlastníků tím, že společný pozemek bude rozdělen na dva samostatné pozemky o stejné výměře a každá ze stran tohoto sporu nabyde výlučné vlastnictví k jednomu z pozemků. 8. Odvolací soud zastává odlišný právní názor než okresní soud a žalobci, že otázka podání předmětného návrhu stavebnímu úřadu a potažmo otázka dělení pozemku, je významnou záležitostí týkající se společné věci, o které spoluvlastníci rozhodují v režimu § 1129 o.z. Odvolací soud proto upozornil účastníky řízení při odvolacím jednání, že předmětem přezkumu bude zejména řešení této otázky. Rozhodnutí odvolacího soudu proto nemůže být pro účastníky řízení překvapivé. 9. Žaloba na nahrazení projevu vůle je namístě tam, kde strana žalovaná má právní povinnost určité právní jednání učinit, ale svévolně tak nečiní (jde zejména o případ povinnosti uzavřít smlouvu na základě předchozí smlouvy o smlouvě budoucí, případně vydání náhradních pozemků v rámci restitucí apod.). O takový případ zde nejde, ostatně podání návrhu ke správnímu úřadu nelze považovat za právní jednání. Další oblastí, kde se využívá tento typ žaloby, jsou případy neshody podílových spoluvlastníků při hospodaření se společnou věcí. Pro tyto případy je typické, že nahrazení toho, co chybí k dosažení většiny hlasů, či k dosažení dohody o sporné věci, se dosahuje žalobním petitem na nahrazení chybějícího projevu vůle spoluvlastníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2613/2000). 10. Platná právní úprava neobsahuje definici hospodaření se společnou věcí, ani definici významné záležitosti při správě společné věci. Právní nauka i soudní judikatura definují významnou záležitost týkající se změny společné věci jako významnou změnu věci nebo jejího funkčního určení, nesmí se však jednat o změnu samotné podstaty věci (rozhodnutí NS publikovaná pod R 15/1967, R 54/1973 aj.). Každopádně hospodaření se společnou věcí či správa společné věci se vždy týká věci jako takové, nikoliv jejího spoluvlastnictví jako právního režimu věci. Významnou záležitostí společné věci může být i její fyzické zničení, nebo rozdělení pozemku na více pozemků (z konkrétního praktického důvodu), jestliže nově vzniklé pozemky zůstanou v jejich spoluvlastnictví. Avšak rozdělení společné věci,  v daném případě pozemku, ve spoluvlastnictví a nabytí rozdělených částí pozemku do výlučného vlastnictví spoluvlastníků je způsobem zrušení a vypořádání jejich spoluvlastnictví, nikoliv hospodařením či správou společné věci, tedy ani rozhodnutím o významné záležitosti při správě společné věci podle § 1129 o. z., tím méně běžnou správou společné věci podle § 1128 o.z. Odvolací soud souhlasí s názorem okresního soudu, že otázku podání předmětného návrhu stavebnímu úřadu nelze posuzovat izolovaně, ale v souvislosti se sledovaným účelem, tedy rozdělením pozemku směřujícím k faktickému zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání. Ani podání správnímu úřadu, jehož účel směřuje k faktickému zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání výše uvedeným způsobem, není otázkou hospodaření či správou společné věci. Lze uzavřít, že jestliže žalovaná nemá právní povinnost souhlasit s podáním předmětného návrhu (tato její povinnost nevyplývá z žádné právní normy, naopak § 82 odst. 2 stavebního zákona výslovně požaduje podmínku dobrovolného podání takového návrhu všemi vlastníky všech dotčených pozemků) a nejde-li ani o neshodu spoluvlastníků při hospodaření či správě společné věci, pak nelze soudem nahradit tento chybějící souhlas žalované. 11. Žalobci nemohou být úspěšní se svým požadavkem ani z věcných důvodů. Rozdělit pozemek jde s ohledem na existenci či neexistenci shody na dělení u spoluvlastníků v zásadě dvěma způsoby. Prvním způsobem je rozdělení pozemku nekonsenzuálně, tedy v případě nesouhlasu jednoho ze spoluvlastníků, a to buď v rámci řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví formou reálného rozdělení pozemku (v případě, že účelem dělení pozemku je zrušení a vypořádání spoluvlastnictví tak, že bývalí spoluvlastníci nabydou do výlučného vlastnictví nové pozemky, když poměr jejich výměr odpovídá poměru bývalého spoluvlastnictví), nebo formou rozhodnutí soudu o významné záležitosti v situaci, kdy účelem rozdělení pozemku není zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Dalším způsobem je rozdělení konsenzuální, kdy existuje na rozdělení shoda všech spoluvlastníků. V takovém případě dojde k rozdělení společného pozemku rozhodnutím katastrálního úřadu na základě společného návrhu všech spoluvlastníků, avšak podmínkou je předchozí rozhodnutí stavebního úřadu o dělení věci (jehož předmětem však není přímo rozdělení pozemku, ale souhlas s následným rozdělením, případně definice podmínek, za kterých je rozdělení možné), tedy rozhodnutí, kterého se týká předmětný žalobní petit. Vydání rozhodnutí stavebního úřadu o rozdělení věci má proto smysl pouze tehdy, pokud existuje shoda všech spoluvlastníků na rozdělení věci, neboť bez něj nelze tímto konsenzuálním způsobem rozdělení dosáhnout. V této věci je zřejmé, že tento souhlas absentuje u žalované jako rovnopodílového spoluvlastníka předmětného pozemku. Za této situace postrádá smysl podávat návrh na vydání rozhodnutí stavebního úřadu o rozdělení věci, tedy i nahradit souhlas žalované s takovým návrhem. 12. Z výše uvedeného je zřejmé, že podané žalobě nelze vyhovět, a proto odvolací soud s odlišným právním názorem oproti okresnímu soudu napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. 13. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení, které svědčí straně žalované. Soud přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6.776 Kč, částka se skládá z náhrady za právní zastoupení ve výši 5.000 Kč v sazbě 2.500 Kč za úkon ve smyslu § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (právní zástupce žalované učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby, a to písemné vyjádření k odvolání žalobců a účast u odvolacího jednání), dále náleží dvě paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč ve výši 600 Kč a 21 % DPH. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek § 237 o.s.ř. podané do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.). Pokud nebude splněno, co ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, lze podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci. České Budějovice 13. října 2020 Mgr. Jan Jursík  v.r. předseda senátu