Je-li ve výzvě dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů stanoven počátek lhůty k zaplacení soudního poplatku ode dne doručení výzvy k zaplacení, začíná tato lhůta běžet ode dne doručení výzvy i v případě, že výzvu vydal vyšší soudní úředník (asistent soudce).

USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupena advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 25. května 2021 č. j. 10 C 107/2021-12 takto: I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Citovaným usnesením Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen zákon o soudních poplatcích), zastavil řízení, ve kterém se žalobkyně domáhala žalobou podanou dne 26. 4. 2021 náhrady škody v částce 15 000 Kč s příslušenstvím (odst. I.), podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. II.), a rozhodl o vrácení pozdě zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč žalobkyni (odst. III.). 2. Z odůvodnění usnesení plyne, že podle § 2 odst. 1 písm. a), § 4 písm. a) a § 7 zákona o soudních poplatcích vznikla žalobkyni podáním žaloby povinnost zaplatit soudní poplatek. Jelikož zároveň s podáním žaloby uhrazen nebyl, byla k jeho zaplacení žalobkyně vyzvána usnesením soudu ze dne 30. 4. 2021, č. j. 10 C 107/2021-10 ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy a byla poučena, že po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Jelikož výzva k zaplacení soudního poplatku byla žalobkyni doručena dne 4. 5. 2021 a žalobkyně ve stanovené lhůtě do 19. 5. 2021 soudní poplatek nezaplatila (ten byl připsán na účet soudu až dne 20. 5. 2021), soud podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích řízení zastavil. 3. Usnesení napadla žalobkyně odvoláním. Uvedla, že usnesení Okresního soudu v Táboře, kterým byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč do 15 dnů od doručení, učinila asistentka soudce. V této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020 sp. zn. 22 Cdo 1933/2019 se závěrem, že je-li rozhodnutí, kterým je účastník řízení vyzván k zaplacení soudního poplatku a stanovena mu lhůta k jeho zaplacení, vydáno vyšším soudním úředníkem, běží tato lhůta až ode dne právní moci rozhodnutí, nikoliv ode dne jeho doručení. Jelikož shora uvedené platí i pro rozhodnutí vydané asistentkou soudce, byl v dané věci zaplacen soudní poplatek řádně a včas. Navíc pokud příkaz k úhradě byl učiněn dne 19. 5. 2021 a uvedeného dne byla částka z účtu žalobkyně odeslána, potom pakliže při placení soudního poplatku kolkovými známkami postačí jejich předání k přepravě (viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 2535/18), platí obdobný závěr i pro úhradu soudního poplatku převodem, tedy postačí zadání příkazu k úhradě a odepsání finančních prostředků z bankovního účtu. Proto žalobkyně požadovala zrušení napadeného usnesení. 4. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud napadené usnesení v celém rozsahu. Aniž byl povinen nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. V dané věci soud I. stupně usnesením ze dne 30. dubna 2021 č. j. 10 C 107/2021, vydaným asistentkou soudce, vyzval žalobkyni, aby do 15 dnů od doručení usnesení zaplatila soudní poplatek za žalobu v částce 2 000 Kč na specifikovaný bankovní účet. Usnesení obsahovalo poučení, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení před soudem I. stupně zastaveno, přičemž k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Soud však řízení nezastaví, je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, jestliže poplatník ve stanovené lhůtě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl soudní poplatek dosud zaplatit. Dále usnesení obsahovalo poučení, že proti němu není odvolání přípustné, že podle § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb. lze podat námitky, a to do 15 dnů ode dne doručení usnesení k Okresnímu soudu v Táboře, o kterých rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí bez jednání potvrdí nebo změní, přičemž doručené rozhodnutí, proti kterému již není možné podat námitky, je v právní moci. 6. Soud I. stupně v odůvodnění napadeného usnesení správně uvedl, že uvedená výzva k zaplacení soudního poplatku byla žalobkyni doručena dne 4. 5. 2021 a že žalobkyní zaplacený soudní poplatek byl připsán na účet soudu dne 20. 5. 2021, tedy po stanovené lhůtě 15 dnů počítané od doručení usnesení. 7. Žalobkyně se v podaném odvolání dovolává posouzení věci dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020 sp. zn. 22 Cdo 1933/2019 obsahujícího právní větu, že pokud je rozhodnutí, kterým je účastníkem řízení vyzván k zaplacení soudního poplatku a stanovena mu lhůta k jeho zaplacení, vydáno vyšším soudním úředníkem, běží lhůta k zaplacení soudního poplatku až ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, nikoliv ode dne jejího doručení. 8. V odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že protože proti usnesení, kterým je účastník vyzván k zaplacení soudního poplatku, není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), nabývá usnesení právní moci na základě § 159 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. a § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dnem jeho doručení. Z tohoto důvodu běží i lhůta k zaplacení soudního poplatku stanovená v takovém usnesení ode dne jeho doručení. Specifická situace ale nastává, je-li usnesení, kterým je účastník vyzván k zaplacení soudního poplatku, vydáno vyšším soudním úředníkem. Je totiž nutné zohlednit, že proti takovému rozhodnutí je účastník řízení oprávněn podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ve smyslu § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb. (dále jen zákon o vyšších soudních úřednících). Podle tohoto zákonného ustanovení rozhodne o námitkách předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní. Proti rozhodnutí předsedy senátu o námitkách, o odmítnutí námitek nebo o zastavení námitkového řízení není odvolání přípustné. Teprve až doručené rozhodnutí vyššího soudního úředníka, proti kterému již není možné podat námitky, je v právní moci. Z toho dle názoru Nejvyššího soudu vyplývá, že pokud je stanovena lhůta ke splnění procesní povinnosti rozhodnutím vydaným vyšším soudním úředníkem, běží tato lhůta až ode dne právní moci takového rozhodnutí nastalé podle § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících (marným uplynutím lhůty k podání námitek, nebyly-li podány; byly-li námitky podány, potom doručením rozhodnutí předsedy senátu o těchto námitkách). 9. K tomuto rozhodnutí Nejvyššího soudu odvolací soud uvádí, že bylo předmětem jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2020 o jeho zařazení do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Z protokolu o průběhu tohoto jednání a hlasování plyne, že k němu dorazily nesouhlasné připomínky soudců Krajského soudu v Brně a Krajského soudu v Ústí nad Labem a dále s ní vyslovili nesouhlas i někteří soudci Nejvyššího soudu. Podstatou těchto námitek byl zejména poukaz na to, že uvedený právní názor Nejvyššího soudu se rozchází s ust. § 171 odst. 1 a 3 o. s. ř., tedy že usnesení je vykonatelné po uplynutí stanovené lhůty k plnění, jež začíná běžet ode dne jeho doručení. V rámci hlasování o zařazení uvedeného rozhodnutí do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo jednomyslně hlasováno proti takovému zařazení. 10. S přihlédnutím k námitkám vzneseným při jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu se odvolací soud z níže uvedených důvodů odklání od právního názoru Nejvyššího soudu vysloveného v rozhodnutí ze dne 28. 4. 2020 sp. zn. 22 Cdo 1933/2019. 11. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. 12. Podle § 171 odst. 1 o. s. ř. lhůta k plnění počíná běžet od doručení usnesení. Jejím uplynutím je usnesení vykonatelné. 13. Podle § 171 odst. 3 o. s. ř. je-li usnesení podle zákona nebo podle rozhodnutí soudu vykonatelné až po právní moci, běží lhůta k plnění až od právní moci usnesení. 14. Podmínky vykonatelnosti usnesení jsou stanoveny rozdílně podle toho, o čem bylo usnesením rozhodnuto. Ukládá-li povinnost k plnění, stane se usnesení vykonatelným dnem, kterým uplyne lhůta k plnění (pariční lhůta). Lhůta k plnění běží zásadně od doručení usnesení povinnému účastníku. Od právní moci usnesení běží lhůta k plnění jen tehdy, stanovuje-li to zákon (např. u náhrady nákladů řízení v § 151 odst. 4 – pozn. nyní § 151 odst. 6) nebo rozhodne-li tak podle § 171 odst. 3 o. s. ř. soud. Skutečnost, kdy nastává vykonatelnost usnesení, je třeba respektovat při určení počátku plynutí lhůty k plnění. Soud proto ve výroku usnesení výslovně uvede, zda lhůta k plnění běží od doručení usnesení nebo zda začíná běžet až ode dne jeho právní moci (shodně Drápal, Bureš a kolektiv: Občanský soudní řád I., komentář, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2009, komentář k § 171). 15. K problematice placení soudních poplatků a postupu dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích se opakovaně vyjadřoval Ústavní soud. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na jeho nález ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 9/2020, kterým byl zamítnut návrh na zrušení § 9 odst. 1 věty třetí zákona o soudních poplatcích, která zní„ k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůtě se nepřihlíží“. Ústavní soud (s odkazem na svá předchozí rozhodnutí) považuje stanovený postup dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích za přísný, avšak ústavně konformní. Ústavní soud zdůrazňuje, že povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a je proto na poplatníkovi, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržoval a svou povinnost k zaplacení soudního poplatku za podaný návrh řádně splnil. Základním východiskem je přitom okolnost, že poplatková povinnost zásadně vznikla již podáním návrhu na zahájení řízení (§ 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) a jeho uhrazení teprve k výzvě soudu je sice možnost zákonem aprobovaná, nikoliv však předpokládaná jako prvotní. Druhým významným prvkem je zakotvení minimální délky trvání soudem určené náhradní lhůty ke splnění poplatkové povinnosti pro případ, že poplatník nesplnil svoji poplatkovou povinnost již s podáním návrhu na zahájení řízení; to přispívá k jednotnějšímu postupu soudů a tím celkově i rovnějšímu, spravedlivějšímu zacházení s poplatníky soudních poplatků. Rovněž je třeba zmínit, že předmětná lhůta je lhůtou soudcovskou a není-li žalobce schopen lhůtu dodržet, může z vážných důvodů zavčas požádat soud o její prodloužení. Další významný faktor tkví v existenci vícero způsobů placení soudních poplatků. Výchozím, zákonem upřednostňovaným způsobem úhrady soudních poplatků je platba na bankovní účet zřízený u ČNB pro příslušný soud. Náhradní lhůta ke splnění poplatkové povinnosti je lhůtou procesněprávní (nikoliv hmotněprávní) a Ústavní soud ve svých nálezech vyslovil, že lhůta k zaplacení soudního poplatku je zachována, byly-li posledního dne této lhůty kolkové známky předány k poštovní přepravě. Naproti tomu v případě bezhotovostního převodu splní účastník svou poplatkovou povinnost až okamžikem, kdy byla platba připsána na účet příslušného soudu (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2034/20, II. ÚS 4093/19 či III. ÚS 1348/19). 16. V daném případě usnesení soudu I. stupně ze dne 30. dubna 2021 sp. zn. 10 C 107/2021, obsahující výzvu adresovanou žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za žalobu, stanovilo v souladu s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích lhůtu k plnění v minimální zákonem stanovené délce 15 dnů, jejíž počátek byl jednoznačně stanoven od doručení uvedeného usnesení. Tento počátek běhu lhůty k plnění byl stanoven v souladu s pravidlem obsaženým v ust. § 171 odst. 1 o. s. ř., neboť § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích počátek běhu lhůty k plnění nestanovuje. Obsahovalo-li uvedené usnesení zároveň poučení dle § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících o možnosti podání námitek (dle § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění, platí toto ustanovení i pro rozhodnutí vydané asistentem soudce), neplyne z obsahu usnesení, že se takové poučení o námitkách dotýká běhu stanovené lhůty k zaplacení soudního poplatku. Pokud by lhůta 15 dnů k zaplacení soudního poplatku měla běžet až od právní moci usnesení ze dne 30. dubna 2021 sp. zn. 10 C 107/2021, muselo by tak být výslovně v uvedeném usnesení stanoveno ve smyslu § 171 odst. 3 o. s. ř. 17. Je-li proti usnesení, kterým je účastníku řízení uložena platební povinnost se lhůtou k plnění běžící v souladu s § 171 odst. 1 o. s. ř. ode dne jeho doručení, podáno přípustné odvolání, nemá tento opravný prostředek žádný vliv na běh stanovené lhůty k plnění. Žádným zákonným ustanovením pak není odůvodněn právní názor, že v případě usnesení vydaného vyšším soudním úředníkem (asistentem soudce), proti kterému není odvolání přípustné (a v takovém případě by nemělo být rozhodné, zda jde o výzvu k zaplacení soudního poplatku v náhradní lhůtě či o jiné usnesení se stanovením povinnosti), by lhůta k plnění neměla v souladu s § 171 odst. 1 o. s. ř. běžet ode dne doručení takového usnesení (byť tak bylo v jeho výroku výslovně stanoveno), ale teprve až po uplynutí lhůty k podání námitek, resp. po rozhodnutí předsedy senátu o těchto námitkách. Takový závěr nemá oporu ani v ust. § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících, které obsahuje úpravu námitek jakožto speciálního opravného prostředku proti usnesení vyššího soudního úředníka, nikoliv úpravu lhůty k plnění a vykonatelnosti usnesení. Přitom právní moc a vykonatelnost představují dva různé účinky rozhodnutí, které nastávají samostatně při splnění zákonem stanovených předpokladů pro každý z těchto institutů. 18. Výklad zastávaný žalobkyní s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1933/2019 by byl rovněž pro účastníky řízení značně matoucí, neboť při stejné formulaci lhůty k plnění„ do 15 dnů od doručení usnesení“ by v případě usnesení vydaného soudcem běžela tato lhůta již od doručení usnesení, kdežto v případě usnesení vydaného vyšším soudním úředníkem (asistentem soudce) až od právní moci usnesení. Taková situace by vedla k nejistotě účastníků řízení při placení soudních poplatků a zároveň k neodůvodněnému rozdílu mezi poplatníky, neboť při vydání výzvy vyšším soudním úředníkem (asistentem soudce) by se lhůta k zaplacení soudního poplatku takovému poplatníkovi (narozdíl od poplatníka, u kterého vydal vývu soudce) prodloužila minimálně o lhůtu k podání námitek (tedy o dalších 15 dnů); ve smyslu shora uvedených závěrů formulovaných Ústavním soudem jde o stav nežádoucí. Proto odvolací soud vychází v daném případě z toho, že lhůta k zaplacení soudního poplatku začala běžet žalobkyni od doručení příslušné výzvy v souladu s jejím jednoznačným obsahem. 19. Zároveň odvolací soud přihlíží i k dalším aspektům vyplývajícím ze shora citovaného rozhodnutí Ústavního soudu, tedy že žalobkyni vznikla poplatková povinnost již podáním žaloby, poplatek tehdy nezaplatila, jeho úhradu ponechala až na samý konec náhradní lhůty (dle obsahu odvolání měla příkaz k úhradě učinit poslední 15. den od doručení výzvy) a k připsání zaplaceného soudního poplatku na účet soudu došlo jeden den po uplynutí stanovené lhůty, přičemž proti výzvě k zaplacení soudního poplatku žádné námitky nepodala (v tom je i rozdíl oproti situaci posuzované Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne 28. 4. 2020 sp. zn. 22 Cdo 1933/2019) a neučinila ani žádný jiný procesní úkon, ze kterého by vyplývalo, že soudní poplatek ve stanovené lhůtě nemůže zaplatit. Z uvedeného postupu žalobkyně při placení soudního poplatku se nelze ani domnívat, že na její straně existovala nějaká nejistota o tom, v jaké lhůtě má vyměřený soudní poplatek zaplatit. Pokud k jeho připsání na účet soudu došlo jeden den po uplynutí stanovené lhůty, musí jít tento její neopatrný postup pouze k její tíži. 20. Jelikož ze shora citovaného rozhodnutí Ústavního soudu zároveň plyne, že v případě placení soudního poplatku bezhotovostním převodem je poplatková povinnost splněna až připsáním platby na účet příslušného soudu (nejde tedy o stejnou situaci, jako je placení soudního poplatku kolkovými známkami zaslanými soudu prostřednictvím poštovní přepravy), je namístě závěr, že soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen pozdě. Proto k jeho zaplacení již nelze přihlížet, přičemž zákonným následkem takové situace je zastavení řízení dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. 21. Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení v celém rozsahu jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně s odvoláním neuspěla a právo na náhradu nákladů této fáze řízení nemá. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Tábor 15. července 2021 Mgr.Pavel Přibyl předseda senátu