"Při ocenění pozůstalostního majetku není podstatná délka řízení o pozůstalosti a změna cen v období mezi smrtí zůstavitele a rozhodnutím (pozůstalostního) soudu. Je třeba vycházet ze stavu k okamžiku smrti zůstavitele".

USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Lis a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Marie Korbelové ve věci pozůstalosti po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum] za účasti: 1) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul ] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] 2) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul ] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] 3) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [titul ] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o odvolání [jméno] [příjmení] proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 4.8.2021, č.j. 19 D 337/2019-241, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresním soudem ve Strakonicích pověřená soudní komisařka [titul ] [jméno] [příjmení] (dále jen soud prvního stupně) napadeným usnesením určila obvyklou cenu aktiv pozůstalosti, výši pasiv pozůstalosti a čistou hodnotu pozůstalosti (výrok I.). Dále rozdělila pozůstalost podle nařízení zůstavitele tak, že [jméno] [příjmení] (dále jen syn zůstavitele) nabyl spoluvlastnický podíl (1/4) na stavební parcele [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa] a parc. [číslo] v k.ú. [obec], [list vlastnictví], (dále jen předmětných nemovitosti) s tím, že je povinen vyplatit [jméno] [příjmení] (dále jen dcera zůstavitele) dědický podíl ve výši 174 936 Kč a potvrdil nabytí dědictví synovi a dceři zůstavitele ve smyslu nařízení zůstavitele (výrok II.). Rovněž potvrdil nabytí dědictví podle dědických podílů [jméno] [příjmení] (dále jen manželka zůstavitele) a synovi a dceři zůstavitele (výrok III.). Rozhodl i o odměně, náhradě hotových výdajů a náhradě za DPH soudní komisařky, o náhradě nákladů řízení státu a o náhradě nákladů řízení účastníků (výroky IV. až VI.). 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že zůstavitel zemřel dne [datum]. Byl ženatý (výše uvedená manželka) a měl dvě (výše uvedené) děti. Jde o (3) dědice ze zákona v 1. třídě. Děti zůstavitele jsou rovněž dědici ze závěti zůstavitele ze dne 25.10.2018 (dále jen předmětná závěť), kterou zůstavitel ustanovil dědicem svého syna ohledně předmětných nemovitostí s tím, že pozůstalý syn v penězích uhradí náhradu za dědický podíl pozůstalé dceři. Ohledně jiného majetku nebylo závětí pořízeno. Dědicové dědictví neodmítli a uznali předmětnou závěť za pravou a platnou. Při ocenění předmětných nemovitostí vycházel soud prvního stupně ze znaleckého posudku (ve znění doplňku č. 1 – dále jen posudek) soudní znalkyně [jméno] [příjmení] (dále jen znalkyně). Akceptoval ocenění znalkyně provedené s ohledem na nižší obchodovatelnost spoluvlastnických podílů na nemovitostech (absence trhu se spoluvlastnickými podíly na nemovitostech, značný zdroj potenciálních potíží, nemožnost spoluvlastníka rozhodovat samostatně o osudu nemovité věci). Popsané skutečnosti snižují zájem potenciálních kupujících při nabídce spoluvlastnického podílu. Proto je prodejní cena spoluvlastnického podílu nižší. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věcech sp. zn. 20 Cdo 666/2018, 22 Cdo 976/2011) a dovodil, že za této situace nelze cenu spoluvlastnického podílu určit pouze matematicky výpočtem ze (znalecky) určené ceny (celých) předmětných nemovitostí. Ohledně zbývajících aktiv (jejich ocenění) a pasiv pozůstalosti mezi účastníky spor nebyl. 3. V právní rovině soud prvního stupně odkázal na § 1697 odst. 1 o.z. (zákon č. 89/2012 Sb.) a § 185 odst. 1 písm. b) z.ř.s. (zák. č. 292/2013 Sb.). Pozůstalost rozdělil mezi dědice podle nařízení (předmětné závěti) zůstavitele. Při určení (peněžitém vyjádření) dědického podílu dcery zůstavitele vycházel z okruhu dědiců zůstavitele (manželka, syn a dcera). V případě, že by zůstavitel nezanechal právní jednání pro případ smrti (předmětnou závěť), jeho dědici by byli manželka, syn a dcera (dědici ze zákona v prní třídě), a to každý k 1/3 pozůstalosti (po vypořádání zaniklého společného jmění manželů). S ohledem na obsah předmětné závěti (syn zůstavitele v penězích uhradí náhradu za dědický podíl pozůstalé dceři), vycházel ze zmíněného (úplného) okruhu dědiců a velikosti jejich dědických podílů. Připomněl, že pozůstalá manželka nebyla vyloučena z pozůstalosti. Předmětnou závětí také nebylo pořízeno ohledně veškerého majetku zůstavitele. Proto nelze dovodit, že pozůstalá manželka není v okruhu dědiců, resp. že s ní nelze nepočítat při určení velikosti dědických podílů. Dědický podíl pozůstalé dcery tedy představuje 1/12 (3 dědicové, podíl 1/4 na předmětných nemovitostech – 1/3 x 1/4 = 1/12). V peněžitém vyjádření jde o částku 174 936 Kč (2 099 232 Kč: 12 = 174 936 Kč). Dále soud prvního stupně postupoval podle § 1697 odst. 3 o.z. a § 185 odst. 1 písm. g) z.ř.s. Potvrdil nabytí dědictví (ohledně předmětnou závětí nedotčené části pozůstalosti) podle dědických podílů ze zákona, neboť nedošlo k rozdělení pozůstalosti ani k dohodě dědiců o výši dědických podílů. O odměně, náhradě hotových výdajů a náhradě za DPH soudní komisařky bylo rozhodnuto podle § 107 odst. 1 a násl. z.ř.s. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 128 z.ř.s. Poučení: 4. Proti tomuto usnesení se odvolala dcera zůstavitele. Odvolací námitky směřují proti způsobu ocenění předmětných nemovitostí, výpočtu jejího dědického podílu v penězích a vyjadřuje pochybnosti, zda byly předmětné nemovitosti (pozůstalostní majetek) oceněny ke správnému okamžiku. Ohledně ocenění předmětných nemovitostí znalkyní namítá, že v rozporu se stávající (s odkazem na judikaturu nevymezenou) soudní praxí došlo ke snížení jejich hodnoty z důvodu nižší obchodovatelnosti spoluvlastnického podílu. Při vědomí judikatury uvedené v napadeném usnesení uvádí, že mělo být zohledněno i to, že spoluvlastnický podíl se dostal ke spoluvlastnickému podílu již existujícího vlastníka (syna zůstavitele). Rovněž (i s poukazem na délku řízení) namítá, že došlo k raketovému nárůstu cen nemovitostí. Proto navrhuje, aby s ohledem na naprosto mimořádné okolnosti nárůstu cen byly předmětné nemovitosti oceněny v (aktuálních) cenách (ke dni vypořádání, rozhodnutí soudu). V opačném případě by došlo k jejímu poškození. Neakceptuje ani závěr soudu prvního stupně, že manželka zůstavitele nebyla vyloučena z pozůstalosti, a proto je třeba s ní počítat jako s dědičkou i ohledně části pozůstalosti, na kterou se vztahuje předmětná závěť. Nesouhlasí tedy s peněžitým vyjádřením svého dědického podílu (výše uvedeným výpočtem). S manželkou zůstavitele by nemělo být počítáno. Měli být zohledněni pouze dva dědicové (syn a dcera zůstavitele). V souhrnu dovozuje, že její dědický podíl na předmětných nemovitostech představuje vyšší částku. 5. Pozůstalý syn s odvoláním nesouhlasil. Ohledně ocenění předmětných nemovitostí souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který se opírá o zmíněnou judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Souhlasí i se způsobem výpočtu dědického podílu dcery zůstavitele, který provedl soud prvního stupně (ohledně předmětných nemovitostí). Připomíná vývoj rodinných vztahů (darování nemovitostí dceři zůstavitele, darování spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech synovi zůstavitele, proměnlivé chování dcery zůstavitele k rodičům). Ohledně rozhodného okamžiku k ocenění pozůstalostního majetku odkazuje na § 181 odst. 2 z.ř.s. 6. Rovněž pozůstalá manželka s odvoláním nesouhlasila. Považuje za správný způsob ocenění předmětných nemovitostí (spoluvlastnického podílu). Připomíná, že pozůstalý syn se nestává výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť je ve svém (spolu) vlastnictví nadále omezen spoluvlastnickým právem pozůstalé manželky. Odmítá aktualizaci hodnoty předmětných nemovitostí z důvodu časového odstupu od úmrtí zůstavitele. Připomíná § 181 odst. 2 z.ř.s. K pozdějším změnám ceny pozůstalostního majetku nelze v dědickém řízení přihlížet (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věcech sp. zn. 30 Cdo 1871/2004, 21 Cdo 1219/2006). Dále poukazuje na to, že okruh dědiců v této věci určuje § 1635 odst. 1 o.z. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 1853/2010 (myšleno zřejmě 21 Cdo 1853/2012). Pro úplnost dodává, že se zůstavitelem darovali dceři rodinný dům v [obec] v okrese [obec] se zahradou, stodolami a přilehlými polnostmi. Byla uzavřena neformální dohoda, že předmětné nemovitosti připadnou synovi. V rozhodné době byla hodnota uvedených nemovitostí přibližně stejná. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhla potvrzení napadaného usnesení. 7. Při svém rozhodování odvolací soud přihlédl k § 1 odst. 3 z.ř.s. Odvolání bylo podáno osobu oprávněnou (§ 201 o.s.ř. – zákon č. 99/1963 Sb.), je přípustné (§ 202 odst. 1 o.s.ř. a § 129 z.ř.s.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.) Odvolací soud odvolání projednal a napadené usnesení přezkoumal s přihlédnutím k § 212 o.s.ř. 8. Odvolání není důvodné. 9. Ve skutkové rovině odvolací soud vychází ze zjištění soudu prvního stupně. Jeho závěry jsou srozumitelné (jasné) i správné. S ohledem na odvolací námitky (v popsaném směru) odvolací soud uvádí následující. 10. Znalkyně ve svém posudku stanovila obvyklou cenu předmětných nemovitostí na částku 2 099 232 Kč. Provedla korekci jejich ceny, neboť zohlednila nižší obchodovatelnost spoluvlastnického podílu (oproti prodeji nemovitých věcí jako celku). Konstatovala, že v tuzemských podmínkách neexistuje trh se spoluvlastnickými podíly na nemovitostech. Odvolací soud tento postup při ocenění považuje za správný. Soud prvního stupně odkázal na přiléhavou judikaturu. Je totiž třeba zohlednit skutečnost, že spoluvlastník je při realizaci svého vlastnického práva omezen shodným právem zbývajících spoluvlastníků. Tato skutečnost se pak (běžně) promítá i do obtížnějšího rozhodování o hospodaření (nakládání) se společnou věcí. Soudům (včetně odvolacího soudu) je z úřední činnosti dobře známé, že spory mezi spoluvlastníky (končící před soudy) jsou zcela běžné. Je logické, že tyto skutečnosti mají nezanedbatelný (negativní) dopad na (tržní, obvyklou) cenu spoluvlastnických podílů. Pro úplnost lze dodat, že syn zůstavitele před úmrtím zůstavitele měl na předmětných nemovitostech podíl ve výši 1/2. Na základě napadeného usnesení nabývá podíl ve výši 1/4. Nestává se tedy výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Odvolací argumentace zde proto není přiléhavá. 11. V právní rovině odvolací soud rovněž souhlasí se závěry, které učinil soud prvního stupně. Pro stručnost na ně odkazuje. I v tomto směru je však třeba vypořádat se s odvolacími námitkami. 12. Zákon (§ 181 odst. 2 z.ř.s.) stanoví, že pro ocenění (pozůstalostního majetku) je rozhodující stav v době smrti zůstavitele. Nejde o novou právní úpravu. Ve své podstatě shodná úprava byla obsažena v (dříve platném) § 175o odst. 1 o.s.ř. Lze odkázat i na argumentaci (judikaturu) uvedenou ve vyjádřeních k odvolání. Opačný právní názor (určení jiného rozhodného okamžiku pro ocenění pozůstalostního majetku) by byl v přímém rozporu se zněním zákona (i jen namátkově uvedenou judikaturou). Jinak řečeno tedy platí, že od ustanovení § 181 odst. 2 z.ř.s. se nelze odklonit (zvolit jiný okamžik rozhodný pro ocenění pozůstalostního majetku) ani s ohledem na délku řízení o pozůstalosti, změnu cen (pokles, vzestup ceny pozůstalostního majetku). Proto odvolací soud neakceptuje odvolací argumentaci. 13. I při stanovení (vyčíslení) dědického podílu dcery zůstavitele (ve vztahu k předmětným nemovitostem) soud prvního stupně postupoval správně. Účastníci jsou dědici zůstavitele v první třídě (§ 1635 odst. 1 o.z.). Na této skutečnosti nic nemění to, že o části pozůstalosti (předmětných nemovitostech) pořídil zůstavitel předmětnou závětí, ve které ustanovil svým dědicem svého syna s tím, že uhradí náhradu za dědický podíl dcery. Byť zůstavitel v předmětné závěti neuvažoval se svou manželkou, je třeba při výpočtu zmíněného dědického podílu vycházet z celkového počtu (3) dědiců. Pozůstalá manželka v tomto směru poukázala na (přiměřeně) aplikovatelnou judikaturu Nejvyššího soudu ČR ve svém vyjádření k odvolání. 14. Odvolací námitky nejsou důvodné. Soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení (včetně odměny, hotových výdajů a náhrady za DPH soudní komisařky). Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a věcně správné usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k § 132 z.ř.s. a § 128 z.ř.s. Odvolací soud v této věci neshledal okolnosti případu nebo důvody hodné zvláštního zřetele, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. 16. Na soudu prvního stupně dále bude, aby zohlednil skutečnost, že dcera zůstavitele opětovně (č. l. 212 a 261) zaplatila soudní poplatek za odvolání (§ 6a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích). 17. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR jsou dostupná na jeho webových stránkách (www.nsoud.cz). Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně u Okresního soudu ve Strakonicích, avšak jen za podmínek stanovených § 237 o.s.ř. České Budějovice 17. prosince 2021 Mgr. Tomáš Lis předseda senátu