Připadne-li konec doby trvání předběžného opatření uvedené v § 408 odst. 1 z.ř.s. na sobotu, neděli či svátek, neposouvá se konec této doby a tedy ani lhůty upravené v § 410 odst. 1 z.ř.s. na nejbližší pracovní den.

USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Toufara a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Zuzany Völflové v právní věci navrhovatelky: [osobní údaje navrhovatelky] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti odpůrci: [osobní údaje odpůrce] zastoupenému [titul ] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] za účasti: Okresní státní zastupitelství v Prachaticích se sídlem Pod Skalkou 748, 383 11 Prachatice o návrhu na prodloužení doby trvání předběžného opatření, o odvolání Okresního státního zastupitelství v Prachaticích a navrhovatelky proti usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 23.9.2021, č. j. 8 Nc 1901/2021-7 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Prachaticích vydal k návrhu navrhovatelky [jméno] [příjmení], narozené [datum] předběžné opatření, kterým uložil odpůrci [jméno] [příjmení], narozenému [datum] povinnost opustit společné bydlení s navrhovatelkou v domě [adresa] ve [obec], nevstupovat do tohoto společného obydlí, zdržet se setkávání a navazování kontaktu s navrhovatelkou a nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatelky jakýmkoliv způsobem. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.9.2021, č. j. 8 Co 1040/2021-45. Vydané předběžné opatření nabylo vykonatelnosti dne 18.9.2021. 2. Návrhem dodaným do datové schránky Okresního soudu v Prachaticích dne 20.9.2021 navrhla navrhovatelka prodloužení trvání doby předběžného opatření na dobu 6 měsíců. 3. Návrh navrhovatelky byl zamítnut Okresním soudem v Prachaticích napadeným usnesením s odkazem na ustanovení § 408 – 410 odst. 1, 2 z.ř.s. s tím, že je opožděný. Okresní soud v Prachaticích jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že doba trvání jednoho měsíce předmětného předběžného opatření uplynula v sobotu dne 18.9.2021. Ve smyslu § 408 z.ř.s. (když pro počítání lhůt nelze při samostatné právní úpravě z.ř.s. využít ustanovení § 57 o.s.ř.) musel být podán návrh na prodloužení doby trvání nejpozději v tento den, k čemuž nedošlo. Navrhovatelka podala návrh opožděně až dne 20.9.2021. V takovém případě nezbylo soudu prvního stupně než opožděně podaný návrh zamítnout. 4. Proti tomuto usnesení podalo odvolání intervenující Okresní státní zastupitelství v Prachaticích, které zpochybnilo právní závěry soudu prvního stupně. Vyslovilo názor, že při počítání doby dané v § 408 odst. 1 z.ř.s. je nutno vycházet ze speciálního ustanovení § 57 o.s.ř. za použití § 1 odst. 3 z.ř.s., když ustanovení § 408 odst. 1 k tomuto ustanovení není speciální. Odkázalo na názor komentářové literatury (Macková, Alena, Muzikář, Ladislav aj., Komentář k zákonu o zvláštních řízeních soudních k § 408, nakladatelství Leges (cit. 2021 -9-24). ASPI) nebo rozhodovací činnost jiných soudů (usnesení ze dne 9.1.2018, sp. zn. 19 Co 2/2018, Krajský soud v Hradci Králové). Z tohoto důvodu navrhlo Okresní státní zastupitelství v Prachaticích zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Proti usnesení podala dne 8.10.2021 odvolání (odvolacímu soudu dosláno dne 11.10.2011 v [údaj o čase] hodin) také navrhovatelka. Argumentovala v podstatě stejně jako Okresní státní zastupitelství v Prachaticích s tím, že odkázala na Komentář k zákonu o zvláštních řízeních soudních (Nakladatelství Wolters Kluwer, autor Petr Lavický, a to konkrétně k § 410 z.ř.s.). Zdůraznila především zde zmíněný teleologický výklad právní normy, když zákonodárce prostřednictvím právní úpravy ochrany proti domácímu násilí chrání především oběť domácího násilí, které umožňuje poskytnutí času na klidné uspořádání svých záležitostí. Je v rozporu s úmyslem zákonodárce nutit ohroženou osobu do podání návrhu na vydání nového předběžného opatření, když ještě neuplynula doba, po kterou může předběžné opatření trvat. Navrhla stejně jako okresní státní zastupitelství zrušení věci a její vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Odpůrce se k odvoláním nevyjádřil. S ohledem na jejich v zásadě totožný obsah a dobu podání odvolání navrhovatelkou (s odstupem od odvolání okresního státního zastupitelství) bylo odpůrci zasláno toliko odvolání Okresního státního zastupitelství v Prachaticích. 7. Odvolání je podáno ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 z.ř.s. a § 8 z.ř.s. za použití § 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř. osobou oprávněnou, je včasné a přípustné. Odvolací soud proto v intencích ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení, aniž by nařizoval ve věci jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. za použití § 1 odst. 2 z.ř.s.) a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání. 8. Podle § 408 odst. 1 z.ř.s. předběžné opatření podle § 405 z.ř.s. trvá jeden měsíc od jeho vykonatelnosti. Podle § 410 odst. 1 z.ř.s. navrhovatel může před uplynutím doby uvedené v § 408 z.ř.s. podat návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření podle § 405 o.s.ř. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se podáním návrhu prodlužuje doba trvání předběžného opatření podle § 405 z.ř.s. do doby, než soud o návrhu rozhodne. Podle § 407 z.ř.s. je rozhodnutí podle § 405 z.ř.s. vykonatelné jeho vydáním. 9. Odvolací soud se předně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, které nebyly zpochybněny ani odvolateli o tom, že návrhu na prodloužení doby trvání předběžného opatření podle § 405 z.ř.s. podanému po uplynutí lhůty podle § 408 z.ř.s. nelze vyhovět. Je-li navrhovatel do konce doby trvání předběžného opatření nečinný, zanikne předběžné opatření automaticky ze zákona. V případě zamítnutí návrhu z tohoto důvodu není potřeba nařizovat ve věci jednání (srovnej v ust. § 411 odst. 1 z.ř.s. slova:„ zpravidla nařídí jednání“). 10. Spornou tedy zůstává otázka posouzení charakteru časového úseku vymezeného v ust. § 408 z.ř.s. Podle § 57 odst. 3 z.ř.s. platí, že lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Obdobnou úpravu obsahuje i hmotné právo, a sice ustanovení § 607 o.z., podle kterého připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. Obě ustanovení upravují běh lhůt (ustanovení § 57 o.s.ř. lhůt procesních, ustanovení § 607 občanského zákoníku lhůt hmotněprávních). V ustanovení § 408 z.ř.s. je však upravena doba (výslovně to plyne z odkazu na toto ustanovení v § 410 odst. 1 z.ř.s.). Rozdíl mezi lhůtou a dobou je možné vymezit tak, že lhůta definuje časový úsek, ve kterém má být určité právo vykonáno (ať již má tato lhůta povahu procesní, např. lhůta odvolací, nebo hmotněprávní, např. lhůta k uplatnění vad věci), zatímco doba definuje časový úsek, na který se omezuje trvání jednotlivého práva, povinnosti či celého právního vztahu. O tom, že i právní úprava (nejen právní teorie) mezi pojmem lhůta a doba rozlišuje, svědčí např. již citovaný občanský zákoník, neboť právní úprava počítání času v ustanoveních § 605, § 606 a § 608 o.z. upravuje pravidla pro lhůty i doby, zatímco v ustanovení § 607 o.z. jen pro lhůty. Platí tedy (alespoň v hmotněprávní rovině), že se neprodlužuje doba trvání práva, povinnosti či právního vztahu v důsledku připadnutí posledního dne doby na sobotu, neděli nebo svátek tak, jak je tomu v případě lhůty. Ust. § 408 z.ř.s. pojednává o době trvání (1 měsíc od vykonatelnosti) předběžného opatření podle § 405 z.ř.s., které má hmotněprávní obsah (ukládá odpůrci opustit společné bydlení, byť je v daném případě jeho spoluvlastníkem, nevstupovat do bezprostředního okolí společného bydlení; zdržet se setkávání s navrhovatelkou atd.). Ustanovení § 408 z.ř.s. vymezuje dobu trvání tohoto hmotněprávního omezení odpůrce, tedy dobu, která nemůže být prodloužena jinak než (dalším) rozhodnutím soudu. Jednak proto, že nejen v občanském zákoníku (citovaném výše), ale ani v občanském soudním řádu nelze nalézt (na rozdíl od počítání lhůt) právní podklad pro takové prodloužení trvání doby. Případné obdobné (anologické) užití ust. § 57 o.s.ř., resp. § 607 o.z., by představovalo extenzivní výklad právního pravidla o trvání doby vymezeného v § 408 odst. 1 z.ř.s., který by měl povahu nepřiměřeného zásahu do základních práv odpůrce. Nelze totiž přehlížet, že vydáním předběžného opatření bylo (byť dovoleně) do základních práv a svobod odpůrce zasaženo (nemožnost užívat nemovitost ve spoluvlastnictví, nemožnost realizovat právo bydlení, nemožnost realizovat plně svobodu pohybu – omezení míst, na kterých se odpůrce nesmí zdržovat, atp.). Výklad zákona (použití anologie atp.) prodlužující dobu tohoto zásahu (bez dalšího rozhodnutí soudu) nad zákonem jednoznačně vymezený rámec (1 měsíc) by měl nutně povahu nepřiměřeného extenzivního výkladu práva a neoprávněně by zasahoval do základních práv a svobod odpůrce. 11. Jestliže je v ust. § 410 z.ř.s. zakotvena lhůta, ve které může navrhovatelka vykonat své právo podat návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření, pak tato není vymezena samostatně, ale vychází z vymezení trvání doby uvedené v § 408 z.ř.s. (tedy doby omezení práv odpůrce). Je zřejmé, že lhůta stanovená v ust. § 410 odst. 1 z.ř.s. nemůže uplynout z povahy věci později, než doba trvání předběžného opatření. Minimálně by to bylo velmi nepraktické v situaci, kdy odpůrce by z hlediska svého nahlížení na průběh doby dané v § 408 odst. 1 z.ř.s. měl důvodně za to, že doba proběhla dne 18.9.2021 v sobotu a např. v neděli 19.9.2021 by se do obydlí poprávu vrátil, zatímco navrhovatelka tím, že by v pondělí 20.9.2021 využila svého práva, daného v § 410 odst. 1 z.ř.s., by vlastně znovu (poprávu) oživila běh oné (již proběhlé) doby dané v § 408 z.ř.s., a to s odkazem na ust. § 410 odst. 2 z.ř.s., podle kterého se podáním návrhu prodlužuje doba trvání předběžného opatření podle § 405 z.ř.s. do doby, než se o návrhu na prodloužení rozhodne. Již z hlediska zásady právní jistoty je nutné procesní lhůtu danou v ust. § 410 odst. 1 z.ř.s. odvozovat od skončení běhu doby vymezené v § 408 z.ř.s. 12. Pokud odvolatelé odkazují na komentářovou literaturu, nutno konstatovat, že jak v systému ASPI (kterého se odvolatelé dovolávají), tak v systému Beck on-line lze nalézt celkem 5 komentářů k danému zákonu, z nichž pouze jeden (OSZ citovaný) zaujímá uvedený názor. Jiný komentář (Petr Lavický, aj. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Praktický komentář. Nakladatelství Wolters Kluwer 2015) naopak v části k ust. § 408 z.ř.s. uvádí, že doba trvání (neprodlouženého) předběžného opatření podle § 405 z.ř.s. je nejvýše 1 měsíc, ostatní komentáře k dané problematice mlčí. Lze proto předpokládat, že s využitelností ust. § 57 odst. 1 až 3 o.s.ř. pro počítání běhu doby dané v § 408 z.ř.s. nepočítají, neboť by jinak tuto skutečnost patrně zmínily. Absence jejich vyjádření svědčí spíše o tom, že o teoretickém ani praktickém rozlišování mezi počítáním lhůt a dob nepanují pochybnosti. Pokud navrhovatelka cituje právě z Komentáře Petra Lavického (výše citovaného i odvolacím soudem) k ustanovení § 410 z.ř.s., pomíjí, že v uvedené citaci tento komentář neobhajuje jí naznačenou možnost prodloužení konce doby připadající na sobotu na nejbližší pracovní den, nýbrž jde o argumentaci týkající se možnosti opakovaného prodloužení již jednou prodloužené doby soudním rozhodnutím. V daném textu naopak předmětný komentář uvádí:„ Je možné podat návrh na prodloužení jen předtím, než uplyne doba trvání předběžného opatření stanovená v § 408 z.ř.s., to je měsíc od vykonatelnosti (respektive s připočtením neuběhlých dnů od policejního vykázání)“. Nezmiňuje tedy možnost prodloužení této doby do nejbližšího pracovního dne. Pokud by komentář tento právní názor prezentovaný navrhovatelkou sdílel, byly by právě ony jí zmiňované úvahy o teleologickém výkladu počítání času místem, kde by bylo případné tuto skutečnost zmínit, což však komentář neučinil. Pokud jde o odkaz na citované rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, tento v odůvodnění svého rozhodnutí právní názor prezentovaný odvolatelem zmínil, nicméně jej blíže neodůvodnil, a to zjevně proto, že řešení dané právní otázky pro toto rozhodnutí bylo nepodstatné. Bez ohledu na to, jak by byla doba počítána, by totiž navrhovatelka (v citované věci sp. zn. 19 Co 2/2018) podala návrh opožděně, neboť odstup od posledního dne doby dané v § 408 z.ř.s. byl delší, proto ani posun konce lhůty teoreticky vypočítaný ze soboty na pondělí nehrál ve zmíněné věci pro skutkový stav, na jehož základě došlo k zamítnutí návrhu, žádnou roli. 13. Odvolací soud proto konstatuje, že na základě shora uvedených úvah, zejména výkladu právního institutu doby, po kterou jsou omezena práva odpůrce usnesením o vydání předběžného opatření, dospěl k závěru, že připadne-li konec doby 1 měsíce trvání předběžného opatření upravené v § 408 z.ř.s. na sobotu (popř. neděli či svátek), neposouvá se konec této doby na nejbližší následující pracovní den. Pokud v poměrech dané věci podala navrhovatelka návrh na prodloužení lhůty dle § 410 odst. 1 z.ř.s. až následující pondělí (ač doba trvání předběžného opatření skončila v sobotu dne 18.9.2021), byl návrh opožděný, a proto rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu považoval odvolací soud za věcně správné. V intencích ust. § 219 o.s.ř. napadené usnesení potvrdil a o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl podle § 23 z.ř.s. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. České Budějovice 13. října 2021 JUDr. Pavel Toufar předseda senátu