Tarifní hodnota v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený úmrtím osoby blízké podle pracovněprávní úpravy činí (jako u obdobného nároku podle úpravy občanskoprávní) 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu.

USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci žalobkyň: a) [jméno] [příjmení], [datum narození] b) [jméno] [příjmení], [datum narození] c) [jméno] [příjmení], [datum narození] všechny bytem [adresa] všechny zastoupené advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy, o odvolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 31. 5. 2022, č. j. 7 C 112/2021-368, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích VII., VIII. a IX. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud napadeným rozsudkem vyhověl podané žalobě a přiznal každé z žalobkyň požadované zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající ve ztrátě osoby blízké ve výši 500 000 Kč, tedy ve výši přesahující již vyplacené plnění jako jednorázové odškodnění pozůstalých podle § 271i zákoníku práce (výroky IV. – VI.), řízení částečně zastavil ohledně části uplatněného úroku z prodlení (výroky I. – III.), o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně každé z žalobkyň částku 40 391,90 Kč (výrok VII. – IX.), dále rozhodoval o nákladech řízení placených státem (výroky X. – XIII.). Předmětem tohoto řízení byl nárok žalobkyň jako osob blízkých [jméno] [příjmení], zaměstnance žalovaného, který zemřel při pracovní cestě. Žalobkyně již obdržely jednorázové odškodnění pozůstalých ve smyslu § 271i zákoníku práce, toto plnění však považovaly za nedostatečné a domáhaly se v tomto řízení jeho navýšení o dalších 500 000 Kč Okresní soud shledal jejich nárok důvodným a vyhověl mu v plném rozsahu. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle kritéria úspěchu v řízení, když sazbu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby stanovil ve výši 3 100 Kč, když vycházel z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč ve smyslu § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, když v tomto závěru odkázal na judikaturu, a to usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. II. ÚS 3111/2020, analogickou aplikaci usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 2060/2020. 2. Pouze proti výrokům o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výroky VII., VIII. a IX.) podaly odvolání žalobkyně, když nesouhlasí se závěrem okresního soudu o výši tarifní hodnoty 50 000 Kč stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Poukazují i na to, že okresním soudem citovaná judikatura se týká nároků z nemajetkové újmy za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený usmrcením osoby blízké stanovený podle občanskoprávních předpisů, kdežto žalobkyně v tomto řízení uplatňují odlišný nárok vyplývající z pracovněprávní úpravy, a to navýšení nároků vyplacených jako jednorázového odškodnění ve smyslu § 271i zákoníku práce, když navýšení umožňuje § 271s zákoníku práce. Poukazují i na to, že náhrada nemajetkové újmy v souvislosti s pracovními úrazy je komplexně upravena v zákoníku práce, a proto nelze na náhradu nemajetkové újmy při ublížení na zdraví subsidiárně aplikovat občanský zákoník. Žalobkyně se domnívají, že tarifní hodnotu sporu nelze určit podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ale nýbrž podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, tedy z žalovaných částek. Žalobkyně tedy požadovaly konkrétní finanční hodnotu práva, která primárně nezáležela na úvaze soudu, nýbrž byla dána pevnou částkou určenou zákoníkem práce. Žalobkyně proto navrhují, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a přiznal každé z nich náhradu nákladů ve výši 148 723,52 Kč. 3. K odvolání žalobkyň se vyjádřil žalovaný prostřednictvím podání učiněné svým právním zástupcem, který uvedl pouze jedinou větu, a to, že napadené výroky o nákladech řízení jsou výroky rozhodnuté v souladu s ustálenou judikaturou. 4. K odvolání žalobkyň se dále vyjádřil vedlejší účastník na straně žalované, který uvedl, že odvolání nepovažuje za důvodné a ztotožňuje se s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně. Jednorázovou náhradu pozůstalých podle § 271s zákoníku práce může přiměřeně zvýšit pouze soud, domnívá se vedlejší účastník, že je namístě moderovat výši přiznaných nákladů řízení. 5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalobkyň bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. v rozsahu, ve kterém byl rozsudek odvoláním napaden (ve výrocích VII., VIII. a IX.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud rozhodoval bez nařízení odvolacího jednání podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. 6. Podle § 271i odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 29. 7. 2020 (dále též jen „zákoník práce“) jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi, partnerovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému nejméně ve výši 240 000 Kč. Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší dále rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, v úhrnné výši nejméně 240 000 Kč; jednorázové odškodnění ve výši nejméně 240 000 Kč přísluší i v případě, že se zemřelým zaměstnancem žil v domácnosti pouze jeden rodič. Dle odst. 2 vláda vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, zvýší nařízením výši jednorázového odškodnění pozůstalých. 7. Dle § 271s zákoníku práce soud může výši odškodnění stanovenou právním předpisem (§ 271c a § 271i) přiměřeně zvýšit. 8. Podle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. 9. Podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu částka 50 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech osobnostních práv, ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, a ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o ochraně osobních údajů nebo podle právních předpisů o ochraně průmyslového a jiného duševního vlastnictví, s návrhem na náhradu nemajetkové újmy. 10. Předmětem tohoto řízení byly nároky žalobkyň jako osob blízkých zemřelého zaměstnance žalovaného skutkově odůvodněné tak, že žalobkyně pociťují újmu způsobenou úmrtím osoby blízké při pracovní cestě a dosud vyplacenou částku jednorázového odškodnění pozůstalým ve smyslu § 271i zákoníku práce nepovažují za odpovídající. Předmětem řízen je tedy požadavek žalobkyň na úhradu zadostiučinění za nemajetkovou újmu za ztrátu blízké osoby ve výši přesahující vyplacené plnění z titulu jednorázového odškodnění pozůstalých podle uvedeného ustanovení zákoníku práce. Lze souhlasit s argumentací žalobkyň, že uplatňují nárok pracovněprávní. Současně však jde o nárok vyplývající z nemajetkové újmy, jak vyplývá ze skutkového vymezení uplatněných nároků. Nelze však souhlasit s argumentací žalobkyň, že v tomto řízení uplatňují nárok vyplývající z ust. § 271i zákoníku práce, tedy zcela konkrétní finanční hodnotu práva stanovenou pevnou částkou v zákoníku práce, nikoliv nárok na náhradu za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený úmrtím osoby blízké podle ustanovení občanskoprávních předpisů. Předmětem tohoto řízení není nárok na jednorázové odškodnění žalobkyň podle § 271i zákoníku práce, neboť tento již před podáním žaloby obdržely, domáhají se navýšení vyplaceného zadostiučinění, které má základ v zásahu do práva na soukromý a rodinný život a vyplývá z úmrtí blízké osoby, avšak není dán občanskoprávní úpravou, ale úpravou pracovněprávní. 11. Konstantní soudní judikatura jednoznačně dovodila, že tarifní hodnota v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený úmrtím osoby blízké podle občanskoprávní úpravy činí 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 a další). Ke stejnému závěru došla i ohledně jiných nároků na nemajetkovou újmu, například založené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 4552/14). Odvolatelky sice mají pravdu v tom, že neuplatňují nárok na náhradu nemajetkové újmy vyplývající ze zásahu do práva na soukromý a rodinný život způsobený úmrtím osoby blízké podle občanskoprávních předpisů, ale uplatňují typově shodný nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený úmrtím blízké osoby podle pracovněprávních předpisů. Oba popsané nároky jsou nároky stejné povahy a odvolací soud neshledává žádný důvod rozlišovat tyto typově stejné nároky ve vztahu k výši tarifní hodnoty. Jestliže soudní judikatura dovodila, že v případech uplatňování nároku na nemajetkovou újmu není namístě stanovit tarifní hodnotu podle výše požadované částky, ale podle pro všechny případy shodné tarifní hodnoty 50 000 Kč ve smyslu § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, pak je podle názoru odvolacího soudu plně odůvodněné a přiměřené, aby stejným způsobem byla stanovena tarifní hodnota pro výpočet náhrady za úkony právní služby i v tomto řízení. Skutečnost, že ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu výslovně nezmiňuje nároky na náhradu nemajetkové újmy, ale hovoří o osobnostních právech, vyplývá z toho, že toto ustanovení bylo formulováno v době vydání tohoto právního předpisu, kdy platila jiná systematizace i jiné názvosloví a nároky typu náhrady za nemajetkovou újmu, byly tehdy označovány za právo osobnostní. 12. Odvolací soud shledal napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení mezi účastníky za věcně správný, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 13. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., a to podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení, které svědčí straně žalované. V takové situaci nemají odvolatelky právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, toto právo přísluší straně žalované. Jak písemné vyjádření vedlejšího účastníka, tak zejména jednověté písemné vyjádření právního zástupce žalovaného, nepovažuje odvolací soud za účelně vynaložené náklady směřující k uplatnění práva, ale za pouhá formální vyjádření k podanému odvolání na výzvu soudu, které stručně shrnují postoj strany žalované k podanému odvolání, ale žádným bližším způsobem se nevyjadřují k právní či skutkové otázce řešené v odvolacím řízení. Odvolací soud proto uzavřel, že ani žalovaný, ani vedlejší účastník na straně žalované nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť neučinili v odvolacím řízení žádný úkon právní služby, který by mohl být posouzen jako účelné uplatňování či bránění práva. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.). České Budějovice 24. srpna 2022 Mgr. Jan Jursík předseda senátu