Směřuje k ochraně před možnými nepříznivými následky provádění staveb (stavební činnosti jako takové), nikoliv plynoucími ze staveb (budov) samotných. Poskytuje ochranu jen proti právě prováděným stavbám, tj. musí jít o stavby (stavební činnosti) již zahájené (alespoň ve formě přípravných stavebních prací) a zároveň o stavby dosud neukončené.

USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o žalobě z rušené držby, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 29.7.2022, č.j. 2 C 103/2022-205, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 4 999 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zdržet se provádění jakýchkoliv stavebních úprav na všech stavbách, jež jsou součástí pozemku p.č. st. [katastrální území], obec [název obce] a dále povinnost zdržet se stavby dešťové kanalizace, včetně akumulačních nádrží a vsakovacího objektu a stavby zpevněné plochy na uzavřeném dvoře v usedlosti pro přístup a parkování, vše na v usnesení vyjmenovaných pozemcích v témže k.ú. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. 2. Soud prvého stupně rozhodoval o žalobě žalobce podané dne 30.6.2022, v níž žalobce tvrdil, že žalovaná je vlastníkem sousední nemovitosti – usedlosti [adresa] tvořené čtyřmi objekty označenými písmeny A, B, C a D dle projektové dokumentace. Žalovaná jako stavebník požádala v roce 2019 o vydání stavebního povolení na stavební úpravy této usedlosti v [anonymizováno]. Stavební úřad 21.3.2002 vydal rozhodnutí, které doposud nenabylo právní moci (pro podané odvolání žalobce). Žalobce v žalobě dále uvedl, že dne 2.6.2022 zjistil, že na objektu B byly zahájeny aktuálně probíhající stavební práce prováděné bez pravomocného rozhodnutí či opatření vyžadovaného stavebním zákonem. K 28.6.2022 proběhla na tomto objektu výměna střešní konstrukce včetně krytiny a nejpozději od 20.6.2022 je zahájena přestavba objektu A. Dle žalobce byl stavební úřad nečinný, žalobci hrozila újma, byl ohrožen v držbě své nemovitosti – obavami z možné škody v důsledku provádění stavby. Dle žalobce existovaly i důvodné obavy z budoucího ohrožení způsobenými imisemi, samotnou stavbou či provozem stavby. Žalobce v žalobě vymezil jednotlivá ohrožení, kterých se obává, přičemž poukázal na již způsobené zásahy do jeho nemovitosti. Soud prvého stupně v napadeném usnesení nejprve zrekapituloval stavební řízení. Dále dospěl k závěru, že před rozhodnutím o žalobcově odvolání proti rozhodnutí o stavebním povolení žalovaná začala provádět stavební práce na střechách objektů A a B. Zatímco žalobce tvrdil, že tyto práce provádí neoprávněně, žalovaná namítala, že se jedná o pouhé udržovací práce nevyžadující žádné opatření stavebního úřadu. Soud prvého stupně přezkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky § 1004 odst. 1 o.z. v návaznosti též na § 1013 o.z., které by umožnily vyhovět žalobě. Zabýval se i včasností podání žaloby ve smyslu § 1008 odst. 1 o.z. Měl přitom pochybnosti o včasnosti žaloby z hlediska celého nároku, ale nakonec tuto žalobu projednal věcně s tím, že její opožděnost shledal jen u namítaného zastínění oken či větracího otvoru a u instalace kamer. Po věcné stránce soud prvého stupně konstatoval, že ochrany se nelze domáhat v případě, kdy provádění stavby je již ukončeno, což platí ohledně tvrzených imisí z azbestu, neboť původní střešní krytina byla již z obou objektů odstraněna, nadto k této imisi nedocházelo. V další části svého odůvodnění soud prvého stupně připustil, že se lze domáhat ochrany z rušené držby, přistoupil-li stavebník k provádění stavby před skončením stavebního řízení, v němž dosud nebyly vyřešeny vznesené námitky. Dále konstatoval, že v dané věci se stavební úřad ve svém stanovisku z 1.7.2022 vypořádal s žalobcovou námitkou, že jsou neoprávněně prováděny práce bez stavebního povolení a sdělil, že jsou prováděny udržovací práce, jež nevyžadují žádné opatření ze strany stavebního úřadu. Nebyl tak shledán důvod pro zahájení řízení o nařízení odstranění stavby. Toto učinil stavební úřad na základě kontrol ze 4. a 22.6.2022, přičemž již 25.5.2022 sdělil žalované na základě jejího oznámení o stavebním záměru - oprava střechy a výměna střešní krytiny, že výměna střešní krytiny včetně laťování a pojistné hydroizolace bez zásahu do nosných konstrukcí jsou dle § 103 odst. 1 písm. c) stavebního zákona udržovací práce, které nevyžadují žádné opatření ze strany stavebního úřadu. Soud prvého stupně konstatoval, že mu nepřísluší tyto závěry stavebního úřadu přezkoumávat a vycházel z jeho závěrů. Dále dovodil, že není-li vůbec provádění stavby započato, ani není zjištěno, že stavba má být bezprostředně zahájena, nelze připustit možnost podávání prosesorní žaloby dle § 1004 o.z. Hrozba provádění stavby tak musí být reálná, což nebylo u dosud nezahájené stavby dešťové kanalizace a zpevněné plochy splněno. Navíc u plánované dešťové kanalizace soud prvého stupně dovodil, že nebude mít nepříznivý vliv na vydatnost žalobcovy studny. Soud prvého stupně nepřisvědčil ani jeho názoru, že i samo zahájení realizace stavby bez stavebního povolení zakládá předpoklad úspěšnosti žaloby dle § 1004, přičemž jím označené rozhodnutí jiného odvolacího soudu není dle soudu prvého stupně skutkově shodné a soud jím není především v tomto řízení vázán. Dále se soud prvého stupně zabýval žalobcem tvrzenými, již vzniklými zásahy do jeho nemovitosti (poškození fasády, zábor komunikace a tvrzené poškození střešní krytiny), přičemž ani tato argumentace nebyla dle soudu prvého stupně důvodná. Soud prvého stupně se vypořádal i s žalobcem doloženým vyjádřením znalce [jméno] [příjmení] a nadále vycházel ze stanoviska stavebního úřadu. Ke změně ve vikýřových střešních oknech v budově A soud prvého stupně uvedl, že jsou pouze o trochu větší než ta původní a o něco blíže u sebe a navíc nijak neohrožují žalobcovu držbu, když směřují do ulice a nikoliv k žalobcově nemovitosti. Obdobné platí i pro tvrzený zásah do nosných konstrukcí stavby. Ani u prováděného nového okapového vedení soud prvého stupně neshledal, že by se jednalo o imisi nepřiměřenou místním poměrům a podstatně omezující obvyklé užívání pozemku. Taktéž provádění stavebních prací [jméno] [příjmení] podnikajícím v oboru zednictví, k němuž měl žalobce výhrady, nemůže dle soudu prvého stupně představovat ohrožení držby žalobcovy nemovitosti. Tvrdil-li dále žalobce, že existuje důvodná obava, že dojde k narušení statiky jeho budovy, jedná se dle soudu prvého stupně pouze o obecné tvrzení. Taktéž v obecné rovině zůstala zmínka o ohrožení imisemi radonu. Ohledně žádné z žalobcem tvrzených imisí nelze učinit závěr, že by vnikala, či že by hrozilo, že bude vnikat na žalobcům pozemek v míře nepřiměřené místním poměrům a že by podstatně omezovala užívání jeho pozemku, přičemž většina z nich ani nebyla prokázána. Imise omezující vlastníka upravené v § 1013 nejsou imise běžně při stavebních pracích vznikající a běžně je doprovázející. Tvrdí-li žalobce, že až do 2.6.2022 si probíhající stavby nevšiml, je zřejmé, že vůbec nezaregistroval provádění stavebních prací na objektu B. Žalobu nebylo možno shledat důvodnou ani ve zbývající části týkající se provádění jakýchkoliv stavebních úprav na všech budovách. Soud prvého stupně neshledal, že by některou z žalovanou prováděných stavebních prací došlo k ohrožení žalobcovy držby ve smyslu § 1004 odst. 1 o.z., či že by se mohl důvodně obávat následků uvedených v § 1013 o.z., proto žalobu v plném rozsahu zamítl a ve věci zcela úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Pro jeho rozhodnutí postačovalo soudu prvého stupně provedené dokazování a jako nadbytečné bylo vyhodnoceno žalobcem navržené místní šetření. Poučení: 3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce. Nejprve odůvodnil podání své žaloby odkazem na vývoj stavebního řízení a žalovanou zahájené stavební práce bez potřebného stavebního povolení. Žalobce dále blíže osvětlil, z jakých důvodů považuje svou žalobu za včasnou a setrval na její důvodnosti. Je přesvědčen, že úkolem soudu v řízení o posesorní žalobě je, aby sám posoudil, zda došlo k naplnění podmínek stanovených v § 1004 o.z., přičemž tato ochrana není ochranou doplňkovou ve vztahu k ochraně poskytované ve stavebním řízení. Soud musí být schopen vykládat příslušná ustanovení stavebního zákona, což v dané věci nebylo respektováno, neboť namísto vlastního právního posouzení se soud prvého stupně spokojil s citovaným sdělením, které není právně závazným rozhodnutím a nemá pro tento spor relevantní vypovídací hodnotu. Konkrétní námitky žalobce týkající se skutečné povahy prací zůstaly v řízení před soudem prvého stupně nevypořádány. V dané věci došlo k zásahům do nosných konstrukcí krovů obou objektů, což vyplynulo z doložených fotografií, ale i z vyjádření Ing. [jméno] [příjmení], s kterým se soud prvního stupně řádně nevypořádal. Nemohlo se tak jednat o udržovací práce, nevyžadující stavební povolení. Posesorní žaloba, jež má preventivní charakter, má sloužit k ochraně proti neoprávněnému jednání souseda. Obava žalobce, že může dojít ke zřícení sousední nemovitosti či její části v souvislosti s nepovolenými a tedy neoprávněnými zásahy do nosných konstrukcí stavby je přímo příkladná, navíc za situace, kdy tyto práce činí osoba, která nedisponuje potřebným živnostenským oprávněním pro živnost pokrývačství, tesařství. I z pohledu vnikajících imisí je rozhodně rozdíl příkladmo v hluku a prachu, pokud je měněna toliko střešní krytina jako udržovací práce nebo měněn rovněž krov střechy, vyřezávání nových otvorů, již samotným objemem prací. Žalobce shrnul, že prokazatelně žalovaná provádí stavební práce, kterými zasahuje do nosných konstrukcí dvou objektů staveb a nemá k těmto pracem potřebné pravomocné stavební povolení, činí je za něj nekvalifikovaná osoba, to vše za situace, kdy námitky žalobce ve stavebním řízení zůstaly nevyvráceny a nevypořádány. Důvodná obava žalobce, že dojde k negativnímu ovlivnění držby jeho nemovitosti a k imisím dle § 1013 o.z. je rozhodně dána. I v době podaného odvolání do nemovitosti žalované dle žalobce stále dochází několik osob a stavební práce pokračují zevnitř obou uvedených objektů, nicméně jejich přesná povaha je žalobci neznámá. Žalobce proto navrhl odvolacímu soudu, aby provedl místní šetření k prokázání skutečné povahy prací, které žalovaná již provedla, i těch, které v současnosti provádí. Žalobce i s odkazem na § 13 o.z. vyslovil své podivení nad tím, že soud prvého stupně řádně neodůvodnil, z jakého důvodu se odchýlil od žalobcem citovaného rozhodnutí odvolacího soudu ve skutkově velmi obdobné věci. Poukázal přitom na skutečnosti, jež se v obou věcech shodují. Žalobce navrhl, aby napadené usnesení bylo změněno a žalobě bylo zcela vyhověno. Při odvolacím jednání žalobce upozornil na zjištění odvolacího stavebního úřadu, z něhož plyne, že žalovaná provádí práce, jež byly předmětem žalobcem namítaného stavebního řízení, k čemuž doložil i listinné důkazy. Upozornil též na skutečnost, že žalovaná mění účel předmětných staveb ze zemědělské usedlosti na ubytovací zařízení, kdy hrozí imise z realizace těchto stavebních prací i ze zmíněného provozu, užívání staveb. 4. Žalovaná naopak navrhla, aby napadené usnesení soudu prvého stupně bylo potvrzeno. V prvé řadě žalovaná považuje žalobu za podanou opožděně, navíc je dle jejího názoru žaloba i věcně nedůvodná. Žalovaná prováděla od 8.5.2022 opravu střechy a výměnu střešní krytiny na objektech A a B, kdy byla odstraněna původní eternitová střešní krytina (na budově A zčásti) a nahrazena novou krytinou z pálených tašek v režném provedení. Při opravě střechy došlo k výměně některých dílčích trámů a zesílení a podepření některých stávajících trámů. Tato oprava střechy, pro níž není i dle stanoviska stavebního úřadu vyžadováno stavební povolení, již byla začátkem srpna 2022 dokončena a nelze se tak domáhat ochrany ve smyslu § 1004 odst. 1 o.z. Žalovaná neprováděla žádnou stavbu dešťové kanalizace, ani zpevněných ploch, ani jiné stavební práce, kdy ochrany dle § 1004 odst. 1 o.z. se nelze domáhat v případě prací, s jejichž prováděním nebylo dosud započato. Požadavek žalobce zdržet se provádění jakýchkoliv stavebních úprav na všech stavbách je navíc zjevně neurčitý a zcela nepřiměřený. Žalobce dále vůbec neprokázal, že by mohl být předmětným prováděním opravy střechy jakkoliv ohrožen ve své držbě pozemku p.č. st. 7, nebo že by se mohl důvodně obávat vnikání imisí v míře nepřiměřené místním poměrům na svou nemovitou věc. V dané věci se jedná skutečně jen o opravu. Stavba zemědělské usedlosti žalované oproti předešlému stavu nezpůsobuje větší zastínění, podmáčení, nemění odtokové poměry, obtěžování pohledem apod., ani jinak nedochází ke změně hlukových poměrů, prašnosti, zápachu, kouře apod. Z těchto důvodů je zcela nerelevantní odkaz na zmiňovaný rozsudek jiného odvolacího soudu. Oprava stávající stavby nenarušuje své okolí v takové míře, jako nová stavba. Imise z užívání objektů A a B jsou vůči nemovité věci žalobce nezměněné oproti stavu před provedením opravy střechy. Žaloba ve smyslu § 1004 o.z. neslouží k přezkumu činnosti stavebních úřadů, přitom v dané věci příslušný stavební úřad shledal, že předmětná oprava střechy nevyžaduje žádné opatření ze strany stavebního úřadu. Žalovaná se konečně ztotožnila se závěrem soudu prvého stupně o tom, že provádění prací [jméno] [příjmení] nemůže samo o sobě představovat ohrožení držby žalobcovy nemovitosti. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení postupem dle § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 6. Odvolací soud souhlasí i po doplnění dokazování se závěry soudu prvého stupně, na něž odkazuje a jen níže zdůrazňuje a doplňuje některé úvahy soudu prvého stupně, a to i v reakci na doplněné tvrzení a provedené důkazy v odvolacím řízení. Provedené dokazování přitom odvolací soud považuje za dostačující pro rozhodnutí ve věci samé a není tak třeba provádět navržené místní šetření soudem. 7. Soud prvého stupně především správně dovodil, že v dané věci zde není, jak vyžaduje § 1004 odst. 1 o.z., žádné ohrožení držby nemovité věci žalobce ani důvodná obava žalobce z následků uvedených v § 1013 o.z. Soud prvého stupně se v jednotlivostech vyjádřil k argumentaci žalobce, přičemž odvolací soud se s těmito závěry ztotožňuje. 8. Ustanovení § 1004 odst. 1 o.z. směřuje k ochraně před možnými nepříznivými následky provádění staveb (stavební činnosti jako takové), nikoliv plynoucími ze staveb samotných, a to ať již ve vztahu k ochraně držby či k ochraně před imisemi. Nelze tak uvažovat o imisích ze staveb jakožto budov samotných, jak to dovozoval (nadto nekonkrétně - ve vztahu k ust. § 1013 o.z.) již před soudem prvého stupně žalobce (například u zastínění z důvodu tvrzeného navýšení staveb), ani jak je v tomto smyslu před odvolacím soudem rozšířil (navíc nepřípustně, v rozporu s § 205a o.s.ř.) o imise plynoucí ze změny účelu provozu staveb žalované z venkovského sídla na ubytovací zařízení. 9. Ustanovení § 1004 odst. 1 o.z. dále poskytuje ochranu jen proti právě prováděným stavbám, tj. musí jít o stavby (stavební činnosti) již zahájené (alespoň ve formě přípravných stavebních prací) a zároveň o stavby dosud neukončené. 10. Ve shodě se soudem prvého stupně i odvolací soud vychází z toho, že posuzovaná stavební činnost žalované směřovala skutečně jen k úpravě krovů a výměně střešní krytiny na stavbách A a B (a to i když došlo k zásahům do trámů, ke změně vikýřů na budově A a k výměně svislých prken navazujících na krov u budovy B). Tyto skutečnosti plynou především z doložené fotodokumentace v soudním spisu. V tomto smyslu požádala žalovaná i stavební úřad o jeho stanovisko ke stavebním úpravám krovu a výměně střešní krytiny. Ani z doloženého protokolu ze dne 26.9.2022 o šetření stavebního úřadu na místě samém neplyne, že by byly prováděny jiné stavební práce. Nic na tom nemění, že předmětem stavebního řízení o vydání stavebního povolení k celkovým změnám budovy A a budovy B (a k vybudování dešťové kanalizace a zpevněných ploch) jsou i zásahy do střech těchto objektů (viz projektová dokumentace a v projednávaném odvolacím soud řízení žalobcem předložené seznámení účastníků s podklady pro rozhodnutí odvolacího stavebního úřadu z 12.10.2022). I dle odvolacího soudu zkrátka jiné stavební činnosti než uvedené stavební úpravy krovů (zahrnující i uvedenou výměnu svislých prken navazujících na krov u budovy B) a výměna střešní krytiny na daných dvou objektech nebyly zjištěny. Žalobce sice tvrdil, že práce v objektech probíhají, ale nebyl schopen je označit a požadoval-li na soudu nařízení místního šetření za účelem jejich zjištění, je namístě tento požadavek odmítnout, neboť dokazováním ze strany soudu nelze nahradit povinnost tvrzení účastníkem. 11. Poměřovat ustanovením § 1004 odst. 1 o.z. tak bylo možno jen provádění těchto úprav krovů a střech na objektech A a B. Ve zbytku bylo namístě žalobu bez dalšího zamítnout, jak správně dovodil i okresní soud. 12. A protože předmětné úpravy krovů a střech na objektu A, (kde nebyla plánovaně vyměněna celá ale jen část střešní krytiny) a na objektu B byly již ukončeny (viz fotografie připojené k vyjádření žalovaného k odvolání, citovaný protokol o místním šetření ze dne 26.9.2022 a vyjádření žalovaného ve stavebním řízení ze dne 16.9.2022), ochrana žalobce ve smyslu § 1004 odst. 1 o.z. již ani nepřipadá do úvahy. 13. Tvrzení žalobce o nadále probíhajících pracech v těchto budovách zůstalo zcela nekonkrétní a jelikož žalovaná vysvětlila, že ke stavebním pracem v tomto rozsahu přistoupila jen z důvodu havarijního stavu těchto střech (jak uvedla i v uvedeném vyjádření ve stavebním řízení ze dne 16.9.2002, což potvrdil i její zástupce při místním šetření stavebního úřadu - viz doložený protokol z 26.9.2022, kdy zástupce žalované při něm vysvětlil i to, že u budovy A byla vyměněna střešní krytina jen na části severní, a to proto, že pro pokrytí celé střechy by již byly potřebné práce, ke kterým by bylo nutné pravomocné stavební povolení), vycházel odvolací soud právě ze shora uvedeného závěru, tj. z ukončení těchto stavebních úprav. 14. Ale i kdyby tyto práce na střechách obou objektů, jež žalovaná naplánovala, aniž by vyčkávala vydání pravomocného stavebního povolení, nebyly dosud dokončeny, nedovodil by odvolací soud v projednávané věci naplnění podmínek v § 1004 odst. 1 o.z. 15. Lze sice přisvědčit žalobci v tom, že i při souběžně probíhajícím stavebním řízení je obrana ve smyslu tohoto ustanovení možná. Pouze pokud by došlo k zajištění žalované jakožto stavebníka cestou práva (tj. k pravomocnému zamítnutí námitek žalobce rozhodnutím stavebního úřadu či k pravomocnému vyhovujícímu rozhodnutí soudu o určovací žalobě podané žalovanou o nedůvodnosti občanskoprávních námitek žalobce), nemohl by být žalobce bez dalšího úspěšný. K tomu v dané věci nedošlo a žaloba je v obecné rovině přípustná. Přesto chybí naplnění podmínek § 1004 odst. 1 o.z., jak správně dovodil soud prvého stupně. 16. V prvé řadě odvolací soud souhlasí s tím, že při posuzování podmínek § 1004 odst. 1 o.z. soud nepřezkoumává postup stavebního úřadu a nedovozuje následky ve smyslu stavebního zákona. Jen ze skutečnosti, že stavba není povolena ve smyslu stavebního práva, nelze dovozovat, že by byly splněny podmínky § 1004 odst. 1 o.z. Soud prvého stupně tak správně nevycházel z žalobcem citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.3.2022, č.j. 2 Co 44/2022-97, které nadto řešilo ochranu před zcela novou stavbou, což je rozdílný stav oproti úpravám stávajících staveb. Rovněž u námitky vycházející z tvrzené neodbornosti osoby provádějící stavbu se odvolací soud ztotožňuje se závěry soudu prvého stupně. 17. Okresní soud se dále správně vypořádal s argumentací žalobce, v níž žalobce uváděl jednotlivé hrozby ze stavební činnosti a staveb žalované ve vztahu k jeho nemovitostem a k tvrzeným zásahům již nastalým. Některé z nich soud prvého stupně správně posoudil jako opožděně uplatněné, některé zamítl jako zatím vůbec nezahájené anebo jako již ukončené. Ve zbytku se soud prvého stupně věcně vypořádal s dalšími jednotlivými tvrzenými hrozbami, které správně posoudil jako nedůvodné. Nedůvodnost dovodil jak u těch žalobcem blíže specifikovaných (viz napadené usnesení), tak ji shledal již jen v tom, že je žalobce uvedl pouze v obecné rovině (zejména jen slovy ustanovení § 1013 o.z.), aniž by řádně specifikoval, v čem jednotlivé provádění staveb (která konkrétní stavební činnost) ohrožuje nemovitosti žalobce konkrétními zásahy v jeho držbě či v podobě konkrétních imisí (včetně jejich intenzity při srovnání s následky běžného provádění staveb), tak jak vyžaduje ust. § 1004 odst. 1 o.z. a navazující § 1013 odst. 1 o.z.. Zde lze typicky uvést žalobcovu argumentaci hlukem, prachem či narušením statiky. 18. Odvolací soud proto správný rozsudek soudu prvého stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správného nákladového výroku. 19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované přiznal vůči neúspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta za dva úkony právní služby po 1 500 Kč (za podané vyjádření k odvolání a za účast advokáta u odvolacího jednání - § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a písm. k) advokátního tarifu), náhradou hotových výdajů za tyto dva úkony po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu, cestovným za cestu advokáta k odvolacímu jednání z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem a zpět v částce 999 Kč a náhradou za ztrátu času na této cestě ve výši 400 Kč dle § 14 odstavec téhož předpisu. Celkem se jedná o částku 4 999 Kč. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Nebude-li podle tohoto usnesení plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem (soudním exekutorem) vykonáno. České Budějovice 26. října 2022 Mgr. Jiří Straka předseda senátu