Pokuta uložená dle § 26 zák. č. 592/1992 Sb. za porušení povinnosti stanovené v § 24 odst. 2 téhož zákona s příslušenstvím pojistného na veřejném zdravotním pojištění.

5 Co 286/2022 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci oprávněného: [osobní údaje oprávněného] sídlem [adresa] proti povinnému: [osobní údaje povinného] bytem [adresa] o exekuci pro 175 881 Kč s příslušenstvím, o odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres], se sídlem [adresa], č.j. [číslo jednací], takto: Usnesení soudního exekutora se potvrzuje s upřesněním, že povinný se osvobozuje i od placení pokuty ve výši 500 Kč uložené platebním výměrem oprávněného [číslo] ze dne 18.1.2006 a i v této části se exekuce zastavuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. takto: I. Napadeným usnesením soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] rozhodl tak, že se povinný ohledně pohledávek oprávněného vymáhaných podle vyjmenovaných platebních výměrů a výkazu nedoplatků osvobozuje od placení veškerých dalších nároků v rozsahu přesahujícím zaplacenou jistinu, tj. do výše příslušenství, které se vztahuje k jistině (pojistnému/pokutě), která byla vymáhána v této exekuci na základě uvedených exekučních titulů a nákladů oprávněného, jestliže nebyly splněny k 26.1.2022. Dále rozhodl o tom, že exekuce vedená na základě dvou pověření vydaných Okresním soudem v Českých Budějovicích dle týchž exekučních titulů se částečně zastavuje v rozsahu, ve kterém byl povinný od placení pohledávek oprávněného osvobozen předchozím výrokem. Dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení o osvobození povinného od placení zbytku dluhu a o zastavení exekuce a o tom, že náklady exekuce zaplacené povinným se určují částkou dvakrát 907,50 Kč včetně DPH. II. Soudní exekutor toto rozhodnutí odůvodnil tím, že na základě pověření exekučního soudu byla nařízena exekuce k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 175 881 Kč s příslušenstvím proti povinnému. Povinný v rozhodném období tří měsíců ode dne nabytí účinnosti části druhé čl. IV. bodu 25 odstavec 1 zákona č. 286/2021 Sb. splnil podmínky úhrady jistiny a nákladů exekuce ve výši 907,50 Kč včetně DPH. Proto soudní exekutor v souladu s částí druhou čl. IV. bodem 25 odstavcem 1 tohoto zákona osvobodil povinného od placení veškerých dalších vymáhaných pohledávek přesahujících zaplacenou jistinu v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Současně druhým výrokem rozhodl o zastavení exekuce v rozsahu, ve kterém byl povinný od placení vymáhané pohledávky osvobozen výrokem I. tohoto usnesení. O nákladech účastníků řízení a osvobození povinného od placení zbytku dluhu a o částečném zastavení exekuce bylo rozhodnuto třetím výrokem tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů, neboť procesní zavinění na zastavení nelze shledat u žádného účastníka řízení. O nákladech soudního exekutora bylo rozhodnuto dle bodu 25 odstavec 1 čl. IV. zákona č. 286/2021 Sb. Poučení: 3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal oprávněný. Namítl, že jistina není zcela zaplacená, neboť pokuta ve výši 500 Kč uložená platebním výměrem [číslo] ze dne 18.1.2006 nebyla uhrazena. Z tohoto důvodu oprávněný eviduje u povinného nezaplacenou jistinu, povinný nesplňuje podmínky pro zastavení exekučního řízení. Oprávněný navrhl, aby odvolací soud vydal usnesení, že se exekuční řízení proti povinnému nezastavuje. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení postupem dle § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a § 254 odst. 6 o.s.ř. a o odvolání rozhodl, aniž by ve věci musel nařizovat jednání (§ 254 odst. 8 o.s.ř.). 5. Soudní exekutor v dané věci postupoval správně dle čl. IV. bodu 25 zákona č. 286/2021 Sb. (konkrétně odstavců 1 – 3) a správně rozhodl o zastavení zbývající části exekuce (vedené pro jistiny za dlužná pojistná z veřejného zdravotního pojištění dle zákona č. 592/1992 Sb. a pro příslušenství představovaným penále tohoto pojištění a pokutou uloženou dle tohoto zákona) a též o osvobození povinného od placení tohoto příslušenství. 6. Na jistinách pojistného bylo v exekuci vymáháno celkem 175 871 Kč, které povinný v rozhodném období včetně paušálních nákladů exekutora uhradil. Proto bylo namístě rozhodnout o osvobození povinného od hrazení zbylých vymáhaných částek představovaných penále a pokutou. Obě tyto položky, a to jak penále, tak pokuta jsou příslušenstvím jistin, zde v podobě pojistného na veřejném zdravotním pojištění. Jak opakovaně dovodila judikatura správních soudů, je penále vždy příslušenstvím dlužného pojistného nebo daně a sleduje tak jejich osud bez ohledu na to, zda se jedná o penále v oblasti daňové, pojistného na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti nebo pojistného na veřejném zdravotním pojištění. Nejhojnější je judikatura ve vztahu k daňové úpravě, avšak právní principy pro ukládání penále v ní vyslovené platí rovněž v dalších jmenovaných oblastech. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 3 Ads 23/2013-56 ze dne 30.10.2013, při ukládání penále v oblasti pojistného na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti přiměřeně platí principy uznávané i v jiných právních odvětvích – především v oblasti práva daňového. Analogicky lze z toho dovodit, že penále je také příslušenstvím pojistného, případně záloh na pojistné, a sleduje jeho osud. Uvedená úvaha má oporu i v tzv. principu bezrozpornosti právního řádu, ke kterému rozšířený senát tohoto soudu v rozsudku ze dne 26.10.2005, č.j. 2 Afs 81/2014-54 uvedl: „Právní řád, založený na principech jednoty, racionality a vnitřní obsahové bezrozpornosti, s sebou nutně přináší imperativ stejného názoru na srovnatelné právní instituty, byť upravené v rozdílných právních předpisech či dokonce odvětvích“. Konkrétně ve vztahu k penále v oblasti veřejného zdravotního pojištění potvrdil tento závěr Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 4Ads 67-2014-49 ze dne 22.5.2014. 7. I pokuta uložená dle daňového zákona je shodně jako penále příslušenstvím daně (§ 2 odst. 5 daňového řádu – zákona č. 280/2009 Sb.). Dle sporného platebního výměru ze dne 18.1.2006, č.j. [číslo] vydaného oprávněným bylo povinnému uloženo zaplatit pokutu ve výši 500 Kč za porušení povinnosti stanovené v § 24 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., neboť nebyl předložen přehled o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti a úhrnu záloh na pojistné za rok 2004 v zákonem stanovené lhůtě. 8. Dle odvolacího soudu je taková pokuta uložená podle § 26 zákona č. 592/1992 Sb. za porušení uvedené povinnosti zakotvené v tomto právním předpisu z důvodu správného zjištění vyměřovacího základu (§ 3a) a následně výše pojistného (§ 2 tohoto zákona) příslušenstvím pojistného. Odvolací soud má za to, že judikatura týkající se penále je uplatnitelná i u pokuty uložené dle shora citovaných ustanovení. 9. Jelikož oprávněný ve svém vyjádření ze dne 2.2.2022 potvrdil, že u povinného neeviduje neuhrazené vyměřené pojistné, které je považováno pro účely aplikace institutu milostivého léta za jistinu, bylo namístě napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdit (včetně správných nákladových výroků) s tím, že odvolací soud jen upřesnil výrok rozhodnutí soudního exekutora tak, aby bylo jednoznačné, že osvobození a zastavení exekuce se vztahuje i na onu pokutu. 10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 52 odst. 1 e.ř. V odvolacím řízení byl zcela úspěšný povinný, kterému však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení lze u soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres] se sídlem [adresa], avšak jen za podmínek § 237 o.s.ř. České Budějovice 24. března 2022 Mgr. Jiří Straka předseda senátu