"V řízení o zrušení spoluvlastnictví (oddělení ze spoluvlastnictví) soud (zásadně) rozhoduje o náhradě nákladů řízení podle výsledku (úspěch) účastníků ve věci."

USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Lis a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Marie Korbelové v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 3. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 11. 2021, č. j. 1 C 38/2021-169, ve znění usnesení ze dne 30. 11. 2021, č. j. 1 C 38/2021-177, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V. o náhradě nákladů řízení státu potvrzuje. II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. o náhradě nákladů řízení mění takto: Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 71 693,40 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni částku 2 166 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Strakonicích (dále jen soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků ke stavební parcele [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa] v k. ú. [obec] (dále jen předmětná nemovitost). Předmětnou nemovitost přikázal do spoluvlastnictví žalovaných a žalované 1) uložil zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 433 333 Kč (výroky I. až III.). Dále žalovaným uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 84 229 Kč (výrok IV.) a na náhradě nákladů řízení státu částku 1 616 Kč (výrok V.). 2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k předmětné nemovitosti. V žalobě tvrdila, že nehodlá setrvávat ve spoluvlastnictví se žalovanými, kteří neakceptovali její předžalobní návrh. Navrhla jim prodej (převod) svého spoluvlastnického podílu za částku 390 000 Kč. Žalovaní nejprve nereagovali na pokus žalobkyně uzavřít dohodu a až následně (po předžalobní upomínce) byla žalovaná 1) ochotna uzavřít smlouvu o koupi podílu žalobkyně (avšak) pouze za částku 285 000 Kč. Žalobkyně v žalobě navrhla zrušení spoluvlastnictví účastníků a nařízení prodeje předmětné nemovitosti ve veřejné dražbě. 3. Soud prvního stupně shledal důvody pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků. Postupoval podle § 1143 a násl. o. z. (zákon č. 89/2012 Sb.). Akceptoval shodný návrh účastníků. Rozhodl tak, že spoluvlastnictví žalovaných zůstalo zachováno s tím, že podíl žalované 1) byl navýšen o podíl žalobkyně (o 1/6 na 4/6). Při stanovení náhrady za podíl žalobkyně vyšel ze znaleckého posudku (Ing. [jméno] [příjmení]), který předmětnou nemovitost ocenil na částku 2 600 000 Kč. Žalované 1) uložil zaplatit žalobkyni částku 433 333 Kč (1/6 z 2 600 000 Kč). Žalobkyně (podáním ze dne 4. 6. 2021) změnila svůj původní návrh na způsob vypořádání spoluvlastnictví. Akceptovala stanovisko (návrh) žalovaných, kteří se shodli na tom, že zůstane zachováno jejich spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti, přičemž podíl žalobkyně získá žalovaná 1). V průběhu řízení žalovaní nejprve argumentovali (podání ze dne 22. března 2021) tím, že za tržní hodnotu podílu žalobkyně může být považována částka 275 000 Kč. Neakceptovali opakovaný návrh žalobkyně (příprava jednání dne 19. 5. 2021), která požadovala za svůj podíl částku 390 000 Kč. Sami nabízeli částku v rozmezí 330 000 Kč až 350 000 Kč. Současně odmítali úhradu nákladů řízení žalobkyni. Soudem prvního stupně přitom byli poučeni o podstatě rozhodování v této věci (včetně rozhodování o náhradě nákladů řízení podle procesního úspěchu ve věci). 4. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 o. s. ř. (zákon č. 99/1963 Sb.). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. 22 Cdo 423/2019, 22 Cdo 21/2018, 22 Cdo 4600/2015) i Ústavního soudu ČR I. ÚS 1441/11, IV. ÚS 2528/18) rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit (ve věci úspěšné žalobkyni) náhradu nákladů řízení. Byl si vědom povahy této věci (každým z účastníků mohl zahájit řízení). Přihlédl k tomu, že žalobkyně změnila návrh na způsob vypořádání spoluvlastnictví s ohledem na zájem žalované 1) získat její spoluvlastnický podíl. Ohledně způsobu vypořádání spoluvlastnictví byla žalobkyně úspěšná. Zohlednil, že vypořádací podíl byl stanoven znaleckým posudkem, neboť mezi účastníky byla sporná cena předmětné nemovitosti. Žalobkyni přiznal odměnu za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne 9. 4. 2021, účast při jednání soudu dne 3. 11. 2021) po 10 060 Kč (z tarifní hodnoty 433 333 Kč). Postupoval podle § 8 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb (dále jen advokátní tarif)). Za účast při přípravě jednání dne 19. 5. 2021 přiznal žalobkyni odměnu v poloviční výši (§ 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu). Dále žalobkyni přiznal 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhradu za ztrátu času ve výši 1 200 Kč (12 půlhodin – 1 půlhodina/ 100 Kč) podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu), cestovné 3 016,20 Kč, náhradu za DPH ve výši 21 % z uvedených částek (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), soudní poplatek 7 000 Kč a zálohu za znalečné ve výši 3 000 Kč. Celkem na náhradě nákladů řízení přiznal žalobkyni částku 84 229 Kč. Žalovaným dále uložil zaplatit náklady řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. (znalečné nepokryté zaplacenými zálohami (13 616 Kč – 12 000 Kč = 1 616 Kč). Zohlednil jejich neúspěch ve věci. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na pečlivé odůvodnění napadeného rozsudku. 5. Jen proti výrokům o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V.) se odvolávají žalovaní. Rekapitulují průběh řízení (včetně jednání účastníků před podáním žaloby). Poukazují na to, že žalovaná 1) před zahájením řízení projevila zájem o podíl žalobkyně. Přesto žalobkyně podala žalobu a navrhla vypořádání spoluvlastnictví nařízením prodeje předmětné nemovitosti ve veřejné dražbě. Považují to za invazivní způsob vypořádání spoluvlastnictví. Připomínají, že soud není vázán návrhem žalobkyně (účastníků). Sám zvolí způsob vypořádání spoluvlastnictví, který nejlépe odpovídá zákonu. Vytýkají soudu prvního stupně, že částka 433 333 Kč neodpovídá podílu žalobkyně (nesprávně 1/3 místo 1/6) z částky stanovené soudním znalcem. Zpochybňují závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně měla ve věci úspěch. Spoluvlastnictví účastníků bylo zrušeno a vypořádáno podle návrhu žalovaných. Poukazují na povahu této věci (totožné postavení žalobkyně a žalovaných). S odkazem na judikaturu Ústavního soudu ČR (ÚS 262/20) namítají, že aplikace § 142 o. s. ř. přichází v úvahu pouze výjimečně. Žádný z účastníků by neměl v daném řízení po finanční stránce tratit. Účastníci mají odcházet od soudu s majetkovou hodnotou, se kterou do řízení vstoupili. Z hlediska objemu majetku nemají získat nic navíc. Majetkovou ztrátu utrpí každý z účastníků pouze ve vynaložených nákladech řízení. Nejde o klasické sporné řízení. Rozsudek soudu prvního stupně odpovídá návrhu žalovaných, se kterým se žalobkyně ztotožnila. Cena (vypořádací podíl) byla stanovena znaleckým posudkem. Tyto skutečnosti má soud hodnotit v kontextu článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Připomínají, že § 142 o. s. ř. by měl být aplikován výjimečně (při zamítnutí návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví). Jen tam lze hovořit o plném úspěchu (neúspěchu) ve věci. Z povahy věci neexistuje účastník, který by bezdůvodně zasahoval do právní sféry jiného účastníka (spoluvlastníka). Svobodnou volbou spoluvlastníka je podání žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví i neuzavření mimosoudní dohody. Namítají, že ve věci neměli šanci uspět, protože jejich procesní návrh (zvolený způsob vypořádání spoluvlastnictví) přejala žalobkyně. V daném řízení (s ohledem na zmíněné nález Ústavního soudu ČR) nelze hledat vítěze nebo poraženého. Sami žalovaní měli mimořádnou snahu o mimosoudní vyřešení. Přiznané právo na náhradu nákladů řízení musí být pečlivě odůvodněno (např. obstrukční chování spoluvlastníka, nezájem o konstruktivní řešení věci, šikanózní výkon práva). Dovozují, že soud prvního stupně se odchýlil od rozhodovací praxe ostatních soudů v obdobných věcech. Navrhli, aby odvolací soud napadené výroky změnil tak, že žádný z účastníků nebude mít právo na náhradu nákladů řízení a náklady řízení státu (1 616 Kč) budou rovným dílem uloženy mezi žalobkyni a žalované. 6. Žalobkyně s odvoláním nesouhlasila. Navrhla potvrzení odvoláním napadených výroků a požadovala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Rekapituluje obsah spisu. V žalobě skutečně navrhla prodej předmětné nemovitosti ve veřejné dražbě, neboť se předtím neúspěšně pokoušela se žalovanými dohodnout na správě (užívání) předmětné nemovitosti a zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaní buď nereagovali, resp. žalovaná 1) navrhla (leden 2021) prodej podílu žalobkyně za částku 285 000 Kč, přičemž žalobkyně požadovala částku 390 000 Kč. Šlo o nepřijatelnou nabídku. Částku 390 000 Kč žalobkyně považovala za legitimní (spravedlivou). Žalovaná 1) si přitom byla vědoma toho, že žalobkyně je připravena věc řešit soudně. Stanovisko zbývajících žalovaných žalobkyně neznala. Jakmile žalobkyně zjistila (během řízení), že žalovaná 1) je solventní a má zájem o její podíl na předmětné nemovitosti, tak své stanovisko (návrh) změnila. Tato skutečnost jí nemůže jít k tíži. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 22 Cdo 4600/2015) i Ústavního soudu ČR (sp. zn .I. ÚS 1441/11, IV ÚS 582/21, III. ÚS 186/20 I. ÚS 262/20). Až do okamžiku rozhodnutí soudu prvního stupně mezi účastníky zůstávala sporná výše náhrady za její podíl, kterou stanovil (až) soud prvního stupně na částku 433 333 Kč. To, že soud prvního stupně uvedl nesprávně podíl žalobkyně (1/3 místo 1/6), je jen zjevnou chybou v psaní. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu ČR považuje za nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení na základě úspěchu ve věci. Nebrání tomu ani povaha sporu. Judikaturu Ústavního soudu ČR, která dovodila potřebu rozhodovat o náhradě nákladů řízení v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví na základě úspěchu ve věci, považuje za nadále platnou. Nebyla překonána odlišným stanoviskem pléna Ústavního soudu ČR. Proto odlišný právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ČR (II. ÚS 572/19) nemá obecnou platnost. Vztahuje se pouze ke specifickým okolnostem daného případu. 7. Odvolání bylo podáno osobami oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o. s. ř.) Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek (v odvoláním dotčené části) přezkoumal podle § 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř. Jednání před odvolacím soudem nebylo třeba nařídit s přihlédnutím k § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. 8. Odvolání je částečně důvodné. 9. Ve skutkové rovině odvolací soud vychází ze závěrů soudu prvního stupně, které mají oporu v obsahu spisu. Odvolací soud je pro úplnost stručně rekapituluje. Podstatná pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je skutečnost, že žalovaní během řízení neakceptovali (učinili tedy sporným) tvrzení žalobkyně o hodnotě (ceně) předmětné nemovitosti (výši vypořádacího podílu). Jen (dílčím způsobem) upravili (zvýšili) svůj návrh (z částky 285 000 Kč před podáním žaloby na 330 000 Kč až 350 000 Kč po podání žaloby). Odmítli také nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Přímým důsledkem postoje žalovaných byla nutnost vypracovat znalecký posudek, na jehož základě soud prvního stupně stanovil výši vypořádacího podílu žalobkyně (433 333 Kč). Žalovaní neakceptovali před zahájením řízení (podáním žaloby) návrh žalobkyně na uzavření (mimosoudní) dohody (převod spoluvlastnického podílu žalobkyně za 390 000 Kč). V žalobě sice žalobkyně navrhla nařízení veřejné dražby předmětné nemovitosti, ale po seznámení se shodným stanoviskem žalovaných a doložením solventnosti žalované 1) svůj návrh změnila a (ve shodě se žalovanými) navrhla přikázání svého podílu žalované 1). Z uvedených skutečností je zřejmé, že postup žalovaných (neakceptování mimosoudního řešení) přímo vedl k tomu, že žalobkyně podala žalobu a následně byl vypořádací podíl stanoven ve vyšší částce (o 43 333 Kč), než žalobkyně (před i během řízení) navrhovala. 10. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 11. Zákon zakotvuje nárok ve věci úspěšného účastníka na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Citované ustanovení je třeba aplikovat i v rámci řízení, jehož předmětem je zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Skutečnost, že toto řízení může zahájit každý ze spoluvlastníků, aplikaci tohoto ustanovení nevylučuje. Odvolací soud plně odkazuje na judikaturu Ústavního soudu ČR (nálezy ve věcech sp. zn. I. ÚS 1441/11, III. ÚS 186/2020 a IV. ÚS 582/2021). V posledním ze zmíněných nálezů Ústavní soud ČR jasně vysvětlil, proč je třeba aplikovat § 142 o. s. ř. (i) v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Srozumitelně vyložil, proč nálezy Ústavního soudu ČR, které se odchylují od tohoto závěru (např. nález ve věci sp. zn. I. ÚS 262/20), nemají obecnou platnost (vztahují se pouze k projednávaným věcem). Současně lze odkázat na soudem prvního stupně a žalobkyní zmíněnou judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Dále platí, že změna navrženého způsobu vypořádání spoluvlastnictví (sama o sobě) nevylučuje úspěch účastníka ve věci (přiznání náhrady nákladů řízení). Je třeba přihlédnout k okolnostem, za kterých ke změně navrženého způsobu vypořádání spoluvlastnictví došlo. I při (zde dodatečně nastalé) shodě ohledně způsobu vypořádání spoluvlastnictví je třeba posoudit, zda účastníci vymezili další sporné skutečnosti (tvrzení). Mezi tyto (podstatné, ve věci rozhodující) skutečnosti patří i (tržní, obecná) cena sporné (předmětné) nemovitosti (výše náhrady za spoluvlastnický podíl). 12. V poměrech v této věci platí následující. S ohledem na popsané stanovisko (postoj) žalovaných nebylo možné spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti zrušit a vypořádat dohodou účastníků před zahájením řízení nebo v jeho průběhu (mimosoudní dohoda, soudní smír). Bránila tomu (nakonec) podstatná (zásadní) neshoda ohledně ceny předmětné nemovitosti. Přestože se soud prvního stupně zjevně pokoušel o smírné vyřešení věci (příprava jednání dne 19. 5. 2021), tak v důsledku stanoviska žalovaných, kteří odmítli návrh žalobkyně na vypořádání spoluvlastnictví za částku 390 000 Kč (a náhradu nákladů řízení), bylo nutné v řízení pokračovat a vypracovat znalecký posudek. Výsledkem dokazování bylo stanovení ceny předmětné nemovitosti (2 600 000 Kč) a vypořádacího podílu žalobkyně (433 333 Kč). Podstatný rozdíl mezi výší vypořádacího podílu stanovené soudem prvního stupně a návrhem (stanoviskem) žalovaných (330 000 až 350 000 Kč) odůvodňuje závěr, že žalovaní ve věci (sporu) úspěšní nebyli. Závěr o jejich úspěchu (v popsané rovině) by musel spočívat v tom, že výše vypořádací podílu (cena předmětné nemovitosti) by byla stanovena v částce navrhované žalovanými (nebo nižší). Žalobkyni nelze (důvodně) vytýkat, že s ohledem na výsledek předžalobních jednání navrhla v žalobě prodej předmětné nemovitosti ve veřejné dražbě a (až) během řízení akceptovala (již opakovaně popsané) stanovisko (návrh) žalovaných. Žalobkyně logicky (přiléhavě) uvedenou změnu vysvětlila. Nejde proto o skutečnost vylučující její nárok na náhradu nákladů řízení. Z výše uvedených skutečností odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. Proto má nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. 13. Při zkoumání účelnosti žalobkyní vynaložených nákladů řízení odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) došel k závěru, že žalobkyně nemá nárok na odměnu a paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za DPH za předžalobní výzvu. Předmětem řízení není splnění povinnosti. Zákon (§ 142a o. s. ř.) stanovil povinnost zaslat (předžalobní) výzvu k plnění jen v případě, že je uplatněn nárok na splnění povinnosti. V tomto kontextu je třeba vykládat i § 11 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. h) advokátního tarifu. Jinak řečeno platí, že v řízení, před jehož zahájením není třeba žalovanému zaslat předžalobní výzvu k plnění podle § 142a o. s. ř., není důvod pro přiznání odměny (paušální náhrady hotových výdajů a náhrady za DPH) za (přesto, nad rámec § 142a o.s.ř.) žalobcem zaslanou předžalobní výzvu. Nejde o účelně vynaložený náklad řízení. Proto odvolací soud snížil soudem prvního stupně stanovenou náhradu nákladů řízení o odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 10 060 Kč, jednu paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč a náhradu za DPH ve výši 21 % z výše uvedených částek (celkem 12 535,60 Kč). Žalobkyni tedy náleží náhrada za zbývající náklady řízení stanovené soudem prvního stupně (71 693,40 Kč). 14. Na závěr odvolací soud dodává, že přiznání náhrady nákladů řízení (včetně této věci) nelze chápat (bez dalšího) jako finanční újmu (ztrátu). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba zohlednit konkrétní okolnosti věci. O to se soud prvního stupně snažil (obdobně i odvolací soud). Obecně (i v této věci) platí, že je třeba vždy pečlivě zvážit mimosoudní návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. K jeho odmítnutí lze přistoupit jen ze zásadních důvodů. Spoluvlastník, jehož (racionální) návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví byl bez (podstatných, zásadních) důvodů odmítnut, je totiž dále odkázán jen na podání žaloby. Se zahájením řízení (podáním žaloby) o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou přirozeně spojeny často nemalé náklady řízení (soudní poplatek, náklady advokáta). Taktomu ostatně bylo i v této věci. Odvolací soud neshledává za možné (spravedlivé), aby žalobkyni nebyla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, které jí vznikly jen v důsledku popsaného jednání žalovaných. Je zřejmé, že pokud by žalovaní akceptovali její návrh (předžalobní, během řízení) na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti, tak by náklady řízení nevznikly (nebo by nedosáhly odvolacím soudem stanovené výše). Odvolací soud nezpochybňuje právo (každého) spoluvlastníka odmítnout (i racionální) návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Jde však jen o jednu rovinu dané problematiky. Odmítnutí uvedeného návrhu má i další rovinu (důsledky). Je totiž spojeno s rizikem, že bude zahájeno řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a vzniknou (často) vysoké náklady řízení, které bude muset uhradit ve věci neúspěšný účastník. 15. Soud prvního stupně správně rozhodl o náhradě nákladů řízení státu s ohledem na úspěch žalobkyně ve věci (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). 16. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a výrok V. napadeného rozsudku potvrdil. Dále podstupoval podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok IV.) změnil. 17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni byla soudem prvního stupně na náhradě nákladů řízení přiznána částka 84 229 Kč Odvolací soud jí přiznal částku 71 693,40 Kč (85,1 % z částky přiznané soudem prvního stupně). Ohledně zbývající částky 12 535,60 Kč žalobkyně úspěšná nebyla (14,9 % z částky přiznané soudem prvního stupně). Rozdíl procentního vyjádření úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje 70,2 % (85,1 % - 14,9 %). V tomto rozsahu má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel při stanovení odměny za níže uvedené úkony právní služby z částky přiznané žalobkyni soudem prvního stupně. Náklady odvolacího řízení u žalobkyně představují odměnu za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 2 250 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu), jednu paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhradu za DPH ve výši 21 % z uvedených částek (§ 137 odst. 4 o. s. ř.) Celkem náklady odvolacího řízení činí 3 085,50 Kč, přičemž 70,2 % z této částky představuje 2 166 Kč. 18. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR jsou dostupná na jejich webových stránkách (www.nsoud.cz, www.nalus.usoud.cz). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. České Budějovice 28. ledna 2022 Mgr.Tomáš Lis předseda senátu