Zvláštní úprava přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu (2290 o.z.) se na podnájemní vztah, ani v případě podnájmu družstevního bytu, nepoužije.

Číslo jednací: 15 Co 273/2023 - 103 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] trvale bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o neoprávněnost výpovědi o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 15. 8. 2023 č. j. 1 C 273/2022-70 takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žaloba o neoprávněnost výpovědi žalované jakožto nájemce z podnájmu bytu [číslo] umístěného ve 2. patře domu [adresa] v [obec], který je součástí pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú. [obec], ze dne 30. 9. 2022, doručená žalobci jakožto podnájemci dne 30. 9. 2022, se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 12 194 Kč k rukám jejího právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Pelhřimově (dále jen soud I. stupně) rozhodl, že výpověď žalované jakožto nájemce z podnájmu bytu [číslo] ve 2. patře domu [adresa] v [obec], který je součástí pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú. [obec], ze dne 30. 9. 2022, doručená žalobci jakožto podnájemci dne 30. 9. 2022, je neoprávněná, a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení]. 2. Žalobce se domáhal vyslovení neoprávněnosti výpovědi žalované z podnájmu bytu s argumentací, že na právní poměr založený smlouvou o podnájmu se vztahují ust. § 2235 a násl. o. z. o nájmu bytu, neboť podnájemce je chráněn stejně jako nájemce, zejména pokud se jedná o ukončení podnájmu. Navíc žalovaná, byť je formálně nájemcem, vystupuje fakticky jako vlastník bytu, neboť jde o byt družstevní. Dle názoru žalobce lze smlouvu o podnájmu vypovědět jen z důvodů stanovených občanským zákoníkem; zároveň ve výpovědi musí být tento důvod uveden, včetně poučení o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem. Jelikož tyto náležitosti výpověď neobsahuje, je dle názoru žalobce nicotná; ve smyslu rozhodnutí NS ČR sp. zn. 26 Cdo 4249/2016 jde zároveň o výpověď neoprávněnou. 3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s tím, že podnájem není chráněn jako nájem, jí podaná výpověď nemá vady a nebyla omezena ani výpovědními důvody uvedenými v § 2288 o. z. Dále namítla nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na určení neoprávněnosti výpovědi podle § 80 o. s. ř., když přezkum oprávněnosti výpovědi dle § 2286 odst. 2 o. z. je možný pouze v případě výpovědi z nájmu bytu, nikoliv výpovědi z podnájmu (odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1524/2019). 4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování měl za nepochybné, že mezi účastníky vznikl smluvní vztah podle smlouvy o podnájmu bytu ze dne 1. 1. 2016 uzavřené mezi žalovanou jako nájemcem a žalobcem jako podnájemcem, která v bodě 7 obsahuje ujednání o zániku podnájemního vztahu. Žalovaná dopisem ze dne 30. 9. 2022 dala výpověď z podnájmu bytu žalobci, když výpověď neobsahuje žádný výpovědní důvod. S ohledem na obsah ujednání ve smlouvě o podnájmu bytu (podle kterého nájemce může vypovědět nájem bytu za podmínek stanovených občanským zákoníkem a podnájemce z jakéhokoliv důvodu i bez udání důvodu) soud I. stupně dovodil, že žalovaná jako nájemce mohla vypovědět podnájem bytu jen z důvodů stanovených občanským zákoníkem pro výpověď nájmu bytu. Za logický považoval odkaz žalobce na příslušná ustanovení § 2235 a násl. o. z. o nájmu bytu, dopadající na uzavřenou smlouvu o podnájmu s tím, že na danou věc (náležitosti výpovědi z podnájmu) se vztahuje rovněž ust. § 2288 odst. 3 o. z. (uvedení výpovědního důvodu) a ust. § 2286 odst. 2 o. z. (uvedení poučení o soudním přezkumu). Za přiléhavý považoval rovněž poukaz žalobce na rozsudek NS ČR sp. zn. 26 Cdo 4249/2016 (neoprávněnost výpovědi i v případě její nicotnosti) s tím, že naléhavý právní zájem není zapotřebí prokazovat. Soud proto podané žalobě vyhověl, neboť výpověď z podnájmu je neoprávněná již proto, že neobsahuje žádný výpovědní důvod. V řízení úspěšnému žalobci pak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení. 5. Rozsudek napadla žalovaná odvoláním s tím, že soud I. stupně chybně posoudil oprávněnost výpovědi a nesprávně vyložil text podnájemní smlouvy. Pokud je zde uvedeno, že podnajímatel (žalovaná) je oprávněn nájemní smlouvy vypovědět z důvodů stanovených občanským zákoníkem, potom ten žádné důvody pro výpověď podnájmu ze strany podnájemce nestanoví a nelze tak dovodit, že ten může podnájem vypovědět jen z důvodů pro ukončení nájemního vztahu. Proto žalovaná navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, popř. změnu rozsudku a zamítnutí žaloby. 6. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku, když se ztotožnil se závěry soudu I. stupně. K argumentaci žalované v řízení před soudem I. stupně a k jejímu odkazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1524/2019 pak při odvolacím jednání odkázal na obsah podané žaloby a tam uvedené důvody, pro které se dle jeho názoru ustanovení o nájmu bytu vztahují i na podnájem, což musí platit tím spíše u družstevního bydlení (byť žalovaná jako člen družstva má právo nájmu, fakticky má postavení pronajímatele). Proto byl oprávněn podat předmětnou žalobu o neoprávněnost výpovědi z podnájmu. Pro případ, že by měl prokazovat naléhavý právní zájem na podané žalobě, ten spočívá v řešení jeho bytové potřeby. 7. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, a to v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. při jednání dne 9. 11. 2023 v nepřítomnosti žalované, která se z účasti na jednání omluvila. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. 8. Odvolací soud vychází z nezpochybněných skutkových závěrů soudu I. stupně, že žalovanou jako nájemcem a žalobcem jako podnájemcem byla dne 1. 1. 2016 uzavřena smlouva o podnájmu družstevního bytu [číslo] ve 2. patře domu [adresa] v [obec], obsahující v bodě 7 ujednání o zániku podnájmu bytu, a že dopisem ze dne 30. 9. 2022 dala žalovaná žalobci výpověď z podnájmu tohoto bytu bez uvedení jakéhokoliv důvodu, jakož i bez poučení o právu žalobce vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem. Pro rozhodnutí dané věci bylo podstatné, zda a popřípadě v jakém rozsahu dopadají na podnájem bytu ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu, včetně toho, zda i v případě podnájmu lze postupovat podle § 2290 o. z., podle kterého nájemce (bytu či domu) má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do 2 měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla. 9. Danou problematikou se zabýval již Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1526/2019 (uveřejněném pod R 94/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), na který odkazovala žalovaná již v řízení před soudem I. stupně. Nejvyšší soud se zde vyjádřil jednak obecně k institutu podnájmu se závěrem, že právní úprava podnájmu jak v obecných ustanoveních o nájmu (§ 2215, 2216 o. z.), tak i v pododdíle o zvláštních ustanoveních o nájmu bytu a domu (§ 2274 – 2278 o. z.) je úpravou poměrně kusou. Podstatou podnájmu, který bývá vymezován jako„ nájem nájemního práva“, je, že nájemce přenechává za úplatu pronajatou věc k užití třetí osobě a užívací právo ji může zřídit i na dobu nájmu věci. Podnájemní vztah se tedy vyznačuje vůči nájemnímu vztahu akcesoritou, to znamená, že je na nájemním (hlavním) vztahu závislý, a to co do svého vzniku, obsahu i trvání. Zanikne-li nájemní vztah, zanikne i vztah podnájemní, a to bez zřetele k tomu, z jakého důvodu k zániku nájemního vztahu došlo, a bez zřetele k tomu, co si ohledně skončení podnájmu sjednali nájemce a podnájemce. Pokud není upraveno jinak, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší. Při její aplikaci je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním (hlavním) vztahu (co do svého vzniku, obsahu i trvání). Je-li podnájemní vztah„ slabší“ než vztah nájemní, nemůže podnájemce ani požívat stejné ochrany jako nájemce. Zároveň Nejvyšší soud, při posuzování žaloby na určení neplatnosti a neoprávněnosti výpovědi z podnájmu nebytových prostor, uvedl, že na tento podnájem se kromě § 2215 a 2216 o. z. použijí zvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (§ 2302 a násl. o. z.), ovšem jen přiměřeně s přihlédnutím ke specifikům podnájemního vztahu a jen v rozsahu, v němž nebudou práva a povinnosti účastníků podnájemního vztahu upraveny podnájemní smlouvou. Uzavřel přitom, že občanský zákoník neobsahuje zvláštní úpravu přezkumu oprávněnosti výpovědi z podnájmu prostoru sloužícího k podnikání. Ust. § 2314 o. z. dává tuto možnost jen stranám nájemního vztahu (neujednaly-li si něco jiného), jde přitom o specifickou žalobu, definovanou v hmotněprávním předpise, při níž žalobce nemusí prokazovat naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Smysl a účel úpravy ani povaha podnájemního práva nevyžaduje, aby se tento speciální institut a s tím spojené námitkové řízení vztahovalo i na podnájemní vztah, proto neshledal správným názor, že je možné analogicky aplikovat § 2314 o. z. (upravující právo vznést námitky proti výpovědi a žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi). 10. Shora podaný výklad týkající se jak obecně vymezení podnájemního vztahu, tak i zvláštního přezkumu oprávněnosti výpovědi z podnájmu prostoru sloužícího k podnikání, je dle názoru odvolacího soudu aplikovatelný i na smluvní vztah z podnájmu bytu. Nelze tak přisvědčit názoru žalobce, že na právní poměr založený smlouvou o podnájmu bytu se vztahují (v plném rozsahu) ust. § 2235 a násl. o. z. o nájmu bytu, zejména ustanovení o ukončení podnájmu, neboť ustanovení o nájmu bytu se na podnájem použijí pouze přiměřeně s přihlédnutím ke specifikům podnájemního vztahu, přičemž je-li ten vztahem slabším než vztah nájemní, nemůže žalobce jakožto podnájemce požívat ani stejné právní ochrany jako nájemce v vztahu k pronajínateli. To plyne i z porovnání právní úpravy skončení nájmu bytu obsažené v § 2286 a násl. o. z., která stanoví taxativně důvody výpovědi nájmu bytu ze strany pronajímatele a povinné náležitosti takové výpovědi, s právem nájemce požádat o soudní přezkum oprávněnosti výpovědi, zatímco úprava podnájmu bytu obsažená v ust. § 2274 až 2278 o. z. stanovuje z hlediska skončení podnájmu pouze jeho skončení společně s nájmem. Na skončení podnájmu bytu výpovědí proto nelze dle názoru odvolacího soudu v plném rozsahu aplikovat zákonná ustanovení o výpovědi nájmu bytu, tedy ani ust. § 2290 o. z. o přezkumu oprávněnosti výpovědi soudem. Má-li přitom podnájemce za to, že výpověď daná mu nájemcem z podnájmu je neoprávněná, může tento svůj názor (obranu) uplatnit v případném řízení o žalobě na vyklizení bytu. I z tohoto pohledu není důvod rozšiřovat ochranu poskytovanou speciálním ustanovením § 2290 o. z. nájemci bytu i na podnájemce bytu. 11. Uvedené závěry dopadají dle odvolacího soudu i na podnájem družstevního bytu (posuzovaný v dané věci). Ten je upraven v ust. § 741 až 747 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění předpisů pozdějších, která obsahují pouze úpravu specifických práv člena bytového družstva (např. právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu či platby za užívání družstevního bytu), nicméně v dalším ust. § 741 odst. 1 o. z. odkazuje na ustanovení občanského zákoníku upravující nájem, nájem bytu nebo nájem prostoru sloužícího k podnikání, popř. na ujednání stanov (ve vztahu k nim nebyla účastníky tvrzena žádná úprava otázek souvisejících s podnájmem, dopadajících na posouzení věci). To znamená, že podnájem družstevního bytu není zvláštním způsobem upraven (oproti podnájmu bytu), a proto i na v tomto řízení posuzovaný podnájem družstevního bytu plně dopadají shora uvedené závěry, tedy i závěr vylučující postup dle § 2290 o. z. 12. Pokud soud I. stupně na základě obsahu účastníky uzavřené smlouvy o podnájmu dovodil, že žalovaná jako nájemce mohla výpovědět podnájem pouze z důvodů stanovených občanským zákoníkem pro výpověď nájmu, neplyne z obsahu uzavřené smlouvy o podnájmu žádné ujednání smluvních stran o soudním přezkumu oprávněnosti takové výpovědi postupem dle § 2290 o. z. Navíc s ohledem na podaný výklad o specifičnosti takové žaloby, definované v hmotněprávním předpise, by dle názoru odvolacího soudu nebylo takové smluvní ujednání ani přípustné. 13. Zároveň odvolací soud uzavírá, že žalobce nemá na určení neoprávněnosti výpovědi z podnájmu bytu ani naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř. Nejvyšší soud již v citovaném rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1524/2019 uvedl, že žaloba o určení podle § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněná tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti, a ani tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo. Jelikož posouzení oprávněnosti, resp. i žalobcem tvrzené nicotnosti výpovědi z podnájmu má povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení toho, zda podnájemní vztah mezi účastníky na základě smlouvy ze dne 1. 1. 2016 nadále trvá, není dán ani naléhavý právní zájem žalobce na určení neoprávněnosti výpovědi z podnájmu bytu dle § 80 o. s. ř. 14. Proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu žalobce o neoprávněnost výpovědi žalované z podnájmu bytu zamítl. S ohledem na shora uvedené důvody vedoucí k zamítnutí žaloby neměl odvolací soud důvod zabývat se v tomto řízení tím, zda výpověď z podnájmu bytu byla žalovanou dána oprávněně. 15. S ohledem na změnu rozsudku soudu I. stupně rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaná byla v řízení úspěšná, a proto jí podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Za řízení před soudem I. stupně jde o náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě z 1. 2. 2023 a účast na jednání soudu dne 15. 8. 2023) po 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen AT), 3 režijní náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, cestovné k jednání soudu I. stupně na trase [obec] – [obec] a zpět v částce 825 Kč a náhrada za promeškaný čas za tuto cestu za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT. Za odvolací řízení jde o 1 úkon právní služby (podání odvolání) ve výši 1 500 Kč a jednu náhradu hotových výdajů 300 Kč. Pokud byl právním zástupcem žalované účtován další úkon za závěrečný návrh, jde dle obsahu spisu o podání ze dne 7. 11. 2023 obsahující pouze omluvu z jednání a odvolací návrh, který byl učiněn již v podaném odvolání; nejde proto o písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, ze které by náležela odměna (to samé platí i pro další podání právního zástupce s vyúčtováním nákladů řízení). Náklady právního zastoupení žalované tak činí celkem částku 8 425 Kč, ke které přistupuje náhrada 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši (po zaokrouhlení) 1 769 Kč. Společně se zaplaceným soudním poplatkem z odvolání v částce 2 000 Kč činí náklady řízení žalované celkem 12 194 Kč. Odvolací soud proto žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení před soudy obou stupňů uvedenou částku k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání v případě, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě se dovolání podává do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon. Tábor 16. listopadu 2023 Mgr. Pavel Přibyl předseda senátu