Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 ve spojení s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Lhůty k vrácení zůstatku poskytnuté jistiny z neplatně poskytnutého spotřebitelského úvěru dle ust. § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru jsou lhůty hmotněprávní. Nelze je proto stanovit (ani analog.) dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Číslo jednací: 7 C 157/2023-22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: [Název zainteresované společnosti 0/0] IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [tituly před jménem]. [Právní zástupce zainteresované společnosti 0/0], [tituly za jménem] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [datum] trvale bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení částky 50 567,70 Kč s příslušenstvím takto: I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 500 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 28 067,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 24 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,82 % ročně jdoucím z částky 24 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3 916 Kč a s úrokem ve výši 4 025,20 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne 27. 5. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo] (dále též jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 24 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku vč. souhrnného poplatku ve výši 29 635 Kč (úrok ve výši 23 138 Kč, odměna za zpracování ve výši 1 500 Kč a za službu komfortního a flexilního splácení ve výši 4 997 Kč), v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 2 555 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 27. 2. 2022. Žalobce tvrdil, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 24. 7. 2022 s tím, že uhradil částku v celkové výši 1 500 Kč. Právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činí na jistině částku 50 567,70 Kč [poskytnutá jistina ve výši 24 000 Kč a na dlužném poplatku částku 26 567,70 Kč (29 635 Kč – úhrada ve výši 1 500 Kč – žalobce jej však požaduje pouze ve výši 26 556,70 Kč)]. Rovněž pak žalobce požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení, který kapitalizoval na částku 3 916 Kč (z dlužné jistiny 24 000 Kč ve výši 8,25 % ročně ode dne marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky – 2. 1. 2021 do dne postoupení pohledávky – 14. 12. 2022) a dále pak smluvní úrok, který rovněž kapitalizoval, a to na částku 4 025,20 Kč (z dlužné jistiny 24 000 Kč ve výši 20,82 % ročně ode dne marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky – 28. 2. 2022 do data postoupení pohledávky – 14. 12. 2022). Ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobce doplnil, že ji posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřování oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 27. 5. 2020. Právní předchůdce žalobce měl k dispozici výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky žalovaného. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, zda vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Uzavřel, že jeho právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného uvedených v Zákaznické kartě. Uzavřel, že on ani jeho právní předchůdce nemá k dispozici kopii žalovaným předložených dokladů. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] ze dne 27. 5. 2020 za prokázané, že na jejím základě se společnost [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout v hotovosti finanční prostředky ve výši 24 000 Kč. Ze shora uvedené Smlouvy soud dále zjistil, že danou částku se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem v celkové výši 29 635 Kč (úroku ve výši 23 138 Kč, částky za zpracování, doručení, za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 997 Kč) formou 21 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 555 Kč. Úročení úvěru bylo sjednáno sazbou ve výši 86 % ročně. Skutečnost, že předmětná částka byla žalovanému fakticky poskytnuta, se podává z rovněž z dané Smlouvy, jejímž podpisem žalovaný potvrdil, že celou částku zápůjčky obdržel v hotovosti (žalovaný si zvolil hotovostní formu čerpání a splácení úvěru). Z Karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 5. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl v dané době svobodný, žil s rodiči a pobíral čistý příjem ve výši 6 500 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl další čisté příjmy domácnosti ve výši 35 000 Kč (celkový příjem domácnosti žalovaného tak představoval částku ve výši 41 500 Kč) a výdaje odhadl částkou ve výši 2 000 Kč měsíčně. Ze shora uvedené žádosti se dále podávají ověřené dokumenty, a to Výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12 2022 a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek) vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Z listiny označené jako „Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne 16. 12. 2022 oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne 16. 12. 2022. Z listiny označené jako „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobce“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne 1. 6. 2023 vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do 16. 6. 2023 s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne 2. 6. 2023. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. 4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. V právní rovině soud konstatuje, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě jeho požádání peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úroky. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena v souladu s v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) na žalobce s tím, že o změně věřitele byla žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.). 8. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. 10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. 11. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že jeho právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházel z informací požadovaných a získaných od žalovaného a z náhledu do veřejného rejstříku. Žalobce tvrdil, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo využito standardních schvalovacích postupů s využitím interních a externích datových zdrojů. Žalobce uvedl, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a nahlédnutím do veřejných rejstříků. Na výslovnou výzvu soudu, jaké konkrétní informace (z jakých konkrétních příjmů a výdajů žalovaného vycházel) a jaké podklady byly vyhodnocovány, žalobce pouze odkázal na Zákaznickou kartu a výslovně uvedl, že kopiemi předložených dokladů nedisponuje. Soud prvního stupně si je vědom závěru prezentovaného Krajským soudem v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, na který žalobce odkazuje. Názor, že k řádném přezkoumání úvěruschopnosti postačuje, aby měl věřitel listiny dokládající poměry žadatele o úvěr v době sepisu smlouvy, však soud prvního stupně nesdílí. V této souvislosti soud podotýká, že důkazní břemeno o tom, že nebyla porušena povinnost poskytovatele úvěru (resp. že byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr) nese poskytovatel úvěru, neboť má přístup k dokumentaci k posouzení úvěruschopnosti, kterou si uchovává (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 430-440 s.). Pro hodnověrné osvědčení splnění zákonných povinností má poskytovatel a zprostředkovatel ediční povinnost uchovávat relevantní dokumenty po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo jeden rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta [§ 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru]. Nesplnění této povinnosti je správním deliktem, za který je možno uložit pokutu až 5 000 000 Kč [§ 153 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 153 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru]. Žalobce neuvedl žádný konkrétní podklad, který měl jeho právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti žalované k dispozici. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce dostatečně nezjišťoval majetkovou situaci žalovaného a nepožadoval její řádné doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná. 12. Ve skutkové rovině má soud za to, že společností [právnická osoba] poskytla žalovanému dne 27. 5. 2020 peněžní prostředky ve výši ve výši 24 000 Kč. 13. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.). 14. V dané věci vyšlo najevo, že na základě Smlouvy právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 24 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku v celkové výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaný povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dlužnou jistinu poskytnutého spotřebitelského úvěru soud vyčíslil částkou ve výši 22 500 Kč, která představuje rozdíl mezi částku, kterou právní předchůdce žalovaného poskytl a kterou na danou pohledávku uhradil (24 000 – 1 500). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za této situace má poskytovatel úvěru, resp. jeho právní nástupce nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků, smluvních pokut a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). S ohledem na shora uvedené soud ve zbývající části, a to ohledně částky ve výši 28 067,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 24 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,82 % ročně jdoucím z částky 24 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3 916 Kč a s úrokem ve výši 4 025,20 Kč, žalobu jako nedůvodnou zamítl. 15. Lhůta k vrácení poskytnuté jistiny byla soudem stanovena s ohledem na skutečnost, že na základě § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V dané věci se žalovaný k jednání soudu nedostavil a ke svým majetkovým poměrům, resp. ke svým možnostem úhrady dané pohledávky se nevyjádřil. Kromě toho, že žalovaný tyto skutečnosti netvrdil, ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti (srov. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 49 C 229/2022-94). Nelze přehlédnout, že je to právě žalovaný, který nejlépe zná své majetkové a osobní poměry a schopnosti, a proto je pouze na něm, aby je v rámci sporného řízení tvrdil a doložil (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 15 Co 246/2022). Vycházeje z obecných principů dokazování, proto soud maje na paměti zvýšenou ochranu spotřebitele určil žalovanému lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť takový časový horizont se soudu jeví být v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran a zároveň je dostačující pro případné opatření těchto finančních prostředků. Pro úplnost soud odkazuje na § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 16. Závěrem soud dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalovaný nedostavil. Za této situace soud neměl povinnost žalovaného poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. Velké komentáře, Občanský soudní řád I., autoři Bureš, Drápal a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). 17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), neboť žalovaný byl ve věci z převážné části úspěšný. Za situace, kdy žalovaný byl úspěšný v rozsahu 61,5 % (jistina vč. poplatků 28 067,70 Kč a příslušenství v kapitalizované výši 3 916 Kč a 4 025,20 Kč), lze dovodit, že ve věci byl ohledně 38,5 % (22 500 Kč - jistina) neúspěšný. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 23 % (61,5 – 38,5). S ohledem na shora uvedené by soud mohl přiznat žalovanému na náhradě nákladů řízení toliko 23 %. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení soud uvádí, že při zvažování míry úspěchu žalobce vycházel nejenom z pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08). Z obsahu spisu však vyplývá, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že ani jeden z účastníků na jejich náhradu nemá právo. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán. Strakonice 30. října 2023 JUDr. Marie Rychtářová soudkyně