Stanovit při aplikaci § 87 zákona o spotřebitelském úvěru splatnost dluhu ve splátkách v režimu "se ztrátou výhody splátek" je nejen možné, ale zpravidla ho lze považovat za řešení v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností spotřebitele a poskytovatele úvěru.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci žalobkyně: [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], zastoupené advokátkou [Jméno advokátky], sídlem [adresa], proti žalované: [jméno FO], narozená dne [datum], trvale bytem [adresa], pro 20 632,37 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20.6.2024, č. j. 25 C 71/2024-76 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. mění tak, že se na konec tohoto odstavce připojují slova „pod ztrátou výhody splátek“. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 8 957,20 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč splatných vždy do 15. dne každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek. Odůvodnění: 1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 20 632,37 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení (výrok I.), žalobu zamítl ohledně nároku žalobkyně na smluvní úrok a úrok z prodlení (výrok II.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 957,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 23.8.2017 uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do sjednaného úvěrového limitu, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách v dohodnuté výši. Tuto povinnost však žalovaná řádně neplnila a ocitla se v prodlení s úhradou dluhu. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalobkyně požaduje jistinu úvěru ve výši 20 632,37 Kč a dále smluvní úrok i úrok za prodlení. Okresní soud se nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy řádně posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Okresní soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně takto nepostupovala, tedy neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, když nedostatečně zjistila a zejména neověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jejími příjmy. V důsledku toho je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná a žalované vzniká povinnost pouze k vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tedy částky 20 632,37 Kč. Soud dále řešil otázku splatnosti této částky, když přihlížel ke kritériím uvedeným v ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále ke známým ve skutečnostem týkajícím se finančních možností žalované a dospěl k závěru, že přiměřené možnostem žalované je splácet předmětnou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, když takto stanovil splatnost přisouzené částky. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyni nepřísluší ani smluvní úrok ani úrok z prodlení, když žalovaná dosud není v prodlení s úhradou žalované částky, neboť její splatnost stanoví soud až v tomto rozhodnutí. Okresní soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení jako straně, která měla ve věci převážný úspěch. 2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti části výroku upravující splatnost přisouzené částky podala odvolání žalobkyně a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku v odstavci I. změnil tak, že do výroku doplní, že žalovaná je povinna uloženou částku splácet ve stanovených splátkách „pod ztrátou výhody splátek“. Argumentuje tím, že institut ztráty výhody splátek je účinným nástrojem zabezpečení disciplíny splátkového plnění a jeho absence s sebou nese několik negativních důsledků. Prvním z nich je neúměrné zatížení věřitele spočívající ve zdlouhavém postupu při vymáhání každé jednotlivé splátky nebo souboru několika splátek namísto celého neuhrazeného dluhu. S tím souvisí druhý negativní důsledek, a to navyšování nákladů za úkony právního zástupce věřitele za opakované rozšiřování exekučního návrhu, které v konečné fázi nese dlužník. Věřitel je nucen opakovaně rozšiřovat rozsah exekuce, neboť otálením by se vystavoval riziku nedobytnosti dluhu. Žalobkyně má za to, že opomenutí institutu ztráty výhody splátek má za následek nepřiměřené zatížení jak věřitele, tak v konečném důsledku i dlužníka. Žalobkyně nerozporuje výši splátek stanovených soudem prvního stupně. 3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. v rozsahu, ve kterém bylo odvoláním napadeno (ohledně stanovení způsobu úhrady přisouzené částky) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Odvolací soud rozhodoval bez nařízení odvolacího jednání podle § 214 odst. 3 o.s.ř., neboť podle názoru odvolacího soudu odvolací námitky žalobkyně lze podřadit pouze pod odvolací důvod nesprávného právního posouzení věci, žalobkyně s rozhodnutím o svém odvolání bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se k této otázce nevyjádřila, když odvolací soud má zato, že s rozhodnutím bez nařízení odvolacího jednání souhlasí, když o tom byla odvolacím soudem výslovně poučena (viz § 101 odst. 4 o.s.ř.). 5. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odstavec 1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odstavec 2) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. (odstavec 3) 6. Podle § 1931 o.z. platí, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 7. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. platí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. 8. Předmětem tohoto odvolacího řízení není přezkoumání správnosti výroku napadeného rozsudku v odstavci I. o výši přisouzeného plnění, neboť v této části není rozsudek odvoláním napaden. Odvolání se týká závěru soudu vyjádřeného ve výroku rozsudku o tom, jakým způsobem má žalovaná přisouzené plnění splnit, tedy skutečnosti, že jej má splnit ve splátkách a ohledně konkrétní zvolené formy splátek. Odvolací soud se v odvolacím řízení nebude zabývat otázkou výše měsíční splátky, neboť odvolatelka tento závěr nerozporuje a výši stanovené splátky nelze označit za zjevně nepřiměřenou. Předmětem odvolacího řízení bude řešení otázky, zda je možné a odůvodněné uložit žalované plnění ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“. 9. Odvolací soud pohlíží na řešenou problematiku poněkud odlišně než žalobkyně, která hovoří o (svébytném) institutu ztráty výhody splátek. Odvolací soud naproti tomu (i s ohledem na zažitou soudní praxi) rozlišuje dvě ustálené podoby povolení splátek přisouzeného plnění, když jednou podobou je povolení splátek bez sankce jeho nedodržení (běžný režim splátek), druhou podobou je režim splátek se sankcí jejich nedodržení, když v takovém případě může věřitel požadovat úhradu dluhu v plném rozsahu, tedy dochází ke ztrátě výhody splátek (dále jen splátky pod ztrátou výhody). 10. V této věci se jedná o specifický případ, na který nedopadá ani výše citované ustanovení § 1931 o.z., neboť přisouzený nárok je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení ve výši částky odpovídající nevrácené jistině z neplatné úvěrové smlouvy, když pro tento případ není splněna podmínka uvedená v citovaném ustanovení a totiž, že možnost splátek si strany ujednaly. Současně však také nejde o typický případ aplikace § 160 odst. 1 o.s.ř., když existence a forma splátek je výsledkem aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy jde o otázku aplikace hmotného práva (a tudíž odvolání v této věci je odvolání ve věci samé a také podléhá poplatkové povinnosti). 11. Odvolací soud předně bere v úvahu smysl a účel právní úpravy v ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, když jde o vnitrostátní implementaci evropského práva, zejména směrnic č. 2023/2225 a č. 2014/17/EU. Účel a smysl neplatnosti úvěrové smlouvy v důsledku řádného neprověření úvěruschopnosti spotřebitele ze strany poskytovatele úvěru je odrazem zásady ochrany spotřebitele a znamená sankci vůči poskytovateli úvěru, který řádně nesplnil tuto povinnost uloženou mu právním předpisem. Konkrétní podoba této sankce spočívá v tom, že poskytovatel úvěru obdrží pouze peněžní prostředky, které na základě neplatné smlouvy vyplatil, bez dalšího navýšení o smluvní úrok, úrok z prodlení apod., tedy bez jakéhokoli zisku. 12. Z výše uvedeného je zřejmé, že základním smyslem této právní úpravy je účinná ochrana spotřebitele a její vyjádření lze nalézt mimo jiné v čl. 18 odst. 4 směrnice č. 214/17/EU, podle něhož skutečnost, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno nesprávně, nesmí vést k tomu, že bude úvěrová smlouva zrušena či změněna v neprospěch spotřebitele. Tedy důsledkem aplikace předmětné právní úpravy nemůže být situace, kdy spotřebitel bude v horším postavení, než ve kterém by se nacházel bez aplikace této právní úpravy. Jestliže v důsledku pochybení poskytovatele úvěru je spotřebitelský úvěr poskytnut spotřebiteli v takové podobě (zejména s ohledem na výši splátek), že spotřebitel není schopen splátky plnit, pak podle názoru odvolacího soudu předmětná úprava směřuje k tomu, aby toto pochybení a jeho důsledky byly napraveny tak, že spotřebitel se bude nacházet v takovém postavení, ve kterém by byl, pokud by k pochybení poskytovatele úvěru nedošlo. To znamená, že při stanovení splatnosti podle § 87 má být zpravidla spotřebiteli uložena povinnost zaplatit přiznané plnění ve splátkách, a to s výší splátky, kterou bude moci plnit, tedy ve výši splátky „přiměřené jeho možnostem“. Stanovení splatnosti s ohledem na možnosti spotřebitele je prvním aplikačním kritériem výslovně uvedeným v § 87 a je přímým vyjádřením zásady ochrany spotřebitele, která se realizuje zejména povolením splátek a nastavením jejich správné výše. 13. Nelze považovat za správný postup některých soudů, které při stanovení splatnosti podle § 87 rozhodují tak, že poměrně vysoké částky (někdy i ve statisících Kč) ukládají plnit spotřebiteli jednorázově v poměrně krátké lhůtě (například 1 či 3 měsíců). Takový postup je jednoznačně v rozporu s účelem a smyslem této právní úpravy a znamená, že takovým rozhodnutím může postavit spotřebitele do těžko řešitelné situace a způsobí jeho insolventnost (je pravidlem, že spotřebitel, kterému je vyplacen požadovaný úvěr, tento utratí za zamýšleným účelem, počítá s možností postupné úhrady ve splátkách a zpravidla není schopen uhradit částku odpovídající nesplacené jistině najednou). 14. Druhým aplikačním kritériem uvedeným v ustanovení § 87 je spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran. Tedy vedle ochrany spotřebitele je třeba brát ohled i na postavení věřitele a tyto spravedlivě vyvažovat. S tímto kritériem úzce souvisí legitimní očekávání spotřebitele i poskytovatele vyplývající ze samotné podstaty úvěrového obchodu a to, že spotřebitel obdrží požadovanou finanční částku v celku, tuto vrací postupně ve splátkách a pokud dohodnutý režim splátek dodrží, možnost splátek mu zůstane. Je pravidelnou podobou úpravy spotřebitelského úvěru, že pokud spotřebitel poruší dohodnutý režim splátek, riskuje, že o možnost splátek přijde a pohledávka se stane splatnou na požádání věřitele. S tímto režimem jsou v případě sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru srozuměny obě strany úvěrového vztahu a určuje jejich legitimní očekávání. Podle názoru odvolacího soudu přiměřená a rozumná aplikace předmětné právní úpravy má vyústit zpravidla v určení splatnosti v podobě, že relativně vyšší plnění (s ohledem na konkrétní poměry spotřebitele, zpravidla však plnění ve vyšších desítkách či stovkách tisíc) bude ukládáno spotřebiteli plnit ve splátkách. Forma splátek se sankcí jejich neplnění, tedy pod ztrátou výhody, není, jak bylo výše dovozeno, v rozporu s legitimním očekáváním obou stran. 15. K tomuto závěru vede odvolací soud i dlouhodobá soudní praxe, když splátky se v drtivé většině případů povolují pod ztrátou výhody. Lze tedy tvrdit, že tuto formu splátek soudní praxe obecně považuje za přiměřené a spravedlivé uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. 16. Odvolací soud tedy na otázku, zda je možné při stanovení podoby splatnosti podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru stanovit splatnost ve splátkách pod ztrátou výhody splátek, odpovídá pozitivně. Tento postup nelze opřít o ustanovení § 1931 o.z., ale právě o § 87 a tam uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahů věřitele a dlužníka. 17. Výše zmíněná sankce vůči poskytovateli úvěru za nesplnění povinnosti provést řádné vyhodnocení úvěruschopnosti spotřebitele se realizuje tím, že eliminuje jakýkoli zisk z takového obchodu. Sankcionovat poskytovatele úvěru nadto ještě tím, že plnění obdrží buď v extrémně nízkých splátkách (v soudní praxi se objevují případy stanovení tak nízké splátky, že splácení bude trvat 20 či dokonce 40 let) nebo v podobě, která značně komplikuje jeho případné vymáhání, jde výrazně nad rámec postihu předpokládaného platnou právní úpravou. Zde musí odvolací soud souhlasit s argumentací žalobkyně, že volba splátek bez sankce jejich neplnění skutečně může často znamenat, zejména v případě splácení trvajícího více let, podstatnou komplikaci při jejich vymáhání, a to v podobě buď opakovaných exekucí, či opakovaného rozšiřování předmětu exekuce, tedy prodlužování exekuce na dobu mnoha let, oproti jednorázovému vymožení celého dluhu. Tyto negativní důsledky se netýkají pouze postavení věřitele, ale při vymáhání dluhu dopadají i na samotného dlužníka, neboť on ponese zvýšené náklady na opakované exekuce či opakované rozšiřování předmětu již probíhající exekuce o nově dospělé splátky, nemluvě o dlouhodobém dopadu exekučního inhibitoria na spotřebitele (omezení nakládání s majetkem i riziko neplatnosti smluv uzavíraných dlužníkem). 18. Odvolací soud proto dochází k závěru, že stanovit při aplikaci § 87 zákona o spotřebitelském úvěru splatnost dluhu ve splátkách v režimu „se ztrátou výhody splátek“ je nejen možné, ale zpravidla ho lze považovat za řešení v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností spotřebitele a poskytovatele úvěru. Uvedené platí vždy s ohledem na konkrétní okolnosti každého případu, které mohou odůvodnit odklon od této zásady a v případech, pokud je to skutečně v zájmu spotřebitele, povolit splátky bez ztráty výhody splátek. 19. Soudy prvního stupně by se neměly omezit pouze na výrok ve znění “ztráty výhody splátek“, ale musí v odůvodnění vysvětlit, co to konkrétně znamená (zda při prodlení dochází ke splatnosti celého dluhu automaticky, či pouze v případě jeho využití věřitelem apod.). 20. Aplikováno na poměry souzené věci odvolací soud uzavírá, že považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když neshledal žádné konkrétní důvody se od výše uvedeného závěru odchýlit. Ztrátou výhody splátek se míní, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli (věřitel zašle dlužníku, který je v prodlení, oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek, pak dojde k zesplatnění celé částky), když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky, tedy v režimu obdobném, jak jej stanoví § 1931 o.z. Odvolací soud proto podle § 220 o.s.ř. změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I. tak, že změnil formu povolených splátek a stanovil ztrátu jejich výhody na straně spotřebitele, tedy doplnil slova „pod ztrátou výhody splátek“ do výroku v odstavci I. 21. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 a § 150 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhoduje nově o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů celého řízení ve stejné částce jako okresní soud, když náklady žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně byly vyčísleny správně. Odvolací soud nenavýšil náhradu nákladů řízení za fázi odvolacího řízení za použití § 150 o.s.ř., neboť žalobkyně, ač k tomu měla v řízení před soudem prvního stupně několik možností (podání dvou vyjádření na žádost soudu v souvislosti s aplikací § 87), přesto žádným způsobem, ať přímo či nepřímo, nepožadovala ani nenavrhovala vydání rozhodnutí v podobě, kterou požaduje až v odvolacím řízení, tedy splátky pod ztrátou výhody. Tedy důvod, pro které probíhá toto odvolací řízení, v podstatné části zavinila žalobkyně. Přiznaná náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně se skládá z náhrady za právní zastoupení ve výši 5 820 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva) ve sazbě 1 940 Kč za 1 úkon podle § 7 advokátního tarifu, dále 3 paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč ve výši 900 Kč, dále 21 % DPH, dále náhrada za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 826 Kč. 22. Přístup okresního soudu, který přisouzenou pohledávku dá žalované plnit v relativně nízkých splátkách, ale současně náhradu nákladů dosahující téměř poloviny přiznaného plnění ve věci dá k úhradě ve lhůtě 3 dnů, je nelogický. Pokud jsou shledány důvody pro povolení splátek ve věci samé, pak existují i vůči náhradě nákladů řízení. Odvolací soud proto uložil žalované úhradu nákladů řízení ve stejném režimu splátek, výši splátky stanovil na 200 Kč měsíčně, která se mu jeví přiměřená i s ohledem na dobu splácení. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek § 237 o.s.ř. podané do 2 měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.). Jen proti výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písmeno h) o.s.ř.). Pokud nebude splněno, co ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, lze podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci. České Budějovice 1. října 2024 Mgr. Jan Jursík předseda senátu