Rozhodnutí soudu podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru o povinnosti spotřebitele (žalovaného) vrátit (zaplatit) poskytnout jistinu spotřebitelského úvěru poskytovateli (žalobci) je i v části, kde soud stanovil dobu pro její vrácení (splatnost) podle možností spotřebitele (v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností účastníků) rozhodnutím ve věci samé. Nejde o lhůtu k plnění (pariční lhůtu) podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proto odvolací soud podle § 214 odst. 1 o.s.ř. k projednání odvolání nařídí jednání, nejsou-li splněny předpoklady pro rozhodnutí o odvolání bez jednání podle § 214 odst. 3 o.s.ř. Odvolateli vzniká ve výši popsané situaci poplatková povinnost při podání odvolání podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích.

Číslo jednací: 34 Co 128/2024- 68 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Rychtářové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 53 039 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 11. 2023, č. j. 36 C 114/2023-31, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 492 Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích soudní poplatek z odvolání ve výši 1 225 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení k rukám zástupce žalobkyně částku ve výši 4 129 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě ohledně částky ve výši 24 492 Kč s tím, že pro splnění této povinnosti žalovanému stanovil možnost hradit danou pohledávku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to až do úplného zaplacení (výrok I.). Okresní soud dále ohledně částky ve výši 28 547 Kč s příslušenstvím žalobu částečně zamítl (výrok II.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaný na jejich náhradu nemá nárok (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to pouze do výroku I. ohledně doby plnění. Žalobkyně nesouhlasí se stanovenou výší splátek, neboť soud ji stanovil v nedostatečné výši. Podotkl, že soudy obvykle povolují splátky v takové výši, aby pohledávka byla uhrazena do 24 měsíců a v odůvodněných případech nejpozději do 36 měsíců. Při soudem stanovených splátkách ve výši 500 Kč by však daná pohledávka byla uhrazena až za 4 roky. Takové rozhodnutí pak není výhodné ani pro žalovaného. Žalobkyně rovněž poukázala na skutečnost, že není prokázáno, že žalovaný bude schopen dluh v daných splátkách uhradit. Z odůvodnění rozsudku nevyplývá, na základě jakých konkrétních skutečností soud splátky stanovil. Taktéž soud neurčil splatnost celého závazku pro případ prodlení žalovaného. Žalobkyně uzavřela, že s uloženými splátkami nesouhlasí a proto navrhuje, aby usnesení okresního soudu v části pariční lhůty bylo změněno tak, že žalovaný je mu povinen zaplatit částku ve výši 24 492 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Zároveň požádala o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 4. Odvolací soud předně uvádí, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád; dále jen „o. s. ř.“) s tím, že obsahuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. Krajský soud v Českých Budějovicích proto přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu dle ust. § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1, 3 a 5 a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Odvolací soud se nejprve zabýval rozsahem, v jakém žalobkyně (fakticky) odvoláním napadla rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 o. s. ř.). Došel k závěru, že pokud odvolací námitky zpochybňují možnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, tak jde o odvolání ve věci samé. Platí totiž, že posouzení možností spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu může vést jak ke stanovení splatnosti (lhůta k zaplacení, splátky), tak i k zamítnutí žaloby. Proto v rámci odvolacího řízení je třeba nařídit jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) nebo postupovat dle ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. 6. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. 7. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 9. V dané věci soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 11. 12. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 29 000 Kč. Na danou pohledávku postupně uhradil částku ve výši 5 508 Kč. V průběhu řízení okresní soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému daný úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto shora uvedenou smlouvu shledal dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku absolutně neplatnou. Za této situace je žalovaný povinen žalobkyni vrátit poskytnuté plnění, a to ve splátkách, které jsou přiměřené možnostem žalovaného. 10. Odvolací soud souhlasí s odvolatelem v tom, že pokud soud určí delší lhůtu k plnění nebo stanoví, že peněžité plnění se může stát ve splátkách ve smyslu ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., tak k takovému postupu musejí existovat důvody, ze kterých vyplývá, že ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu nemá povinný, který má poskytnout plnění, schopnost toto plnění splatit v zákonné třídenní lhůtě pro své osobní, majetkové či jiné opodstatněné důvody, ale ve lhůtě delší, než je zákonná třídenní, anebo ve splátkách, které jsou přiměřené k výši plnění, bude schopen své povinnosti dostát (srov. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, komentář k ust. § 160). Soud zároveň musí s ohledem na konkrétní okolnosti případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou rovnováhu mezi zájmy sporných stran. Prodlužuje-li soud lhůtu k zaplacení dlužné částky, neměla by zpravidla být delší než tři měsíce, výjimečně lze uvažovat o prodloužení na dobu jednoho roku. Také splátky musí být nastaveny v takové výši, aby nejpozději do jednoho roku došlo k zaplacení dluhu (srov. Jirsa J. a kol. Občanské soudní řízení, 2. část. Soudcovský komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2023, komentář k ust. § 160). 11. O shora uvedenou procesní situaci se však v dané věci nejedná. Soud prvního stupně totiž ve výroku I. nestanovil žalovanému pariční lhůtu k plnění ve smyslu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ale určil mu hmotněprávní lhůtu (resp. stanovil splátky), ve které je dle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinen žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu úvěru, když se domníval, že měsíční splátka ve výši 500 Kč je v možnostech žalovaného. Odvolací soud se s takto stanovenou dobou splatnosti, resp. s výší splátek neztotožňuje. Ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet (v době, která je přiměřená jeho možnostem). 12. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023). V dané věci se žalovaný k jednání soudu prvního stupně nedostavil a ke svým majetkovým poměrům, resp. ke svým možnostem úhrady dané pohledávky se nevyjádřil. Kromě toho, že žalovaný tyto skutečnosti netvrdil, ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného (součástí spisu jsou pouze listiny týkající se období před poskytnutím daného úvěru) a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti (srov. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 49 C 229/2022-94). Nelze přehlédnout, že je to právě žalovaný, který nejlépe zná své majetkové a osobní poměry a schopnosti, a proto je pouze na něm, aby je v rámci sporného řízení tvrdil a doložil (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 15 Co 246/2022). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že požadovaná doba plnění není přiměřená možnostem spotřebitele, tak má právě dlužník (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Odvolací soud vycházeje z obecných principů dokazování, maje na paměti zvýšenou ochranu spotřebitele, určil žalovanému lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 60 dnů od právní moci rozsudku, neboť takový časový horizont se odvolacímu soudu jeví být v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran a zároveň je dostačující pro případné opatření těchto finančních prostředků ze strany žalovaného. 13. Jelikož odvolací soud dospěl k závěru, že splatnost poskytnuté jistiny úvěru (resp. výše splátky) nebyla okresním soudem stanovena správně, rozsudek soudu prvního stupně ohledně doby splatnosti poskytnuté jistiny úvěru podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalovaný je povinen žalobkyni vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou částku 24 492 Kč ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku. 14. O povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek odvolací soud rozhodl s ohledem na ust. § 2 odst. 5 z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích”), dle kterého je žalobce poplatníkem, neboť podal odvolání, kterým bylo zahájeno odvolací řízení. Poplatková povinnost pak ve smyslu ust. § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích vzniká podáním odvolání. Vzhledem k tomu, že společně s podaným odvoláním (ve věci samé) žalobce soudní poplatek z odvolání nezaplatil, a ani nebyl k jeho zaplacení soudem vyzván, odvolací soud postupoval dle ust. § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích a žalobci uložil zaplatit poplatek z odvolání v tomto rozhodnutí, jímž se řízení končí. Soudní poplatek za odvolání odvolací soud stanovil ve výši 1 225 Kč (dle § 6 odst. 8 zákona o soudních poplatcích a položky 22 bod 1. písm. a) ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků), a to z částky ve výši 24 492 Kč, která byla předmětem odvolání. Soudní poplatek je žalobce povinen zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 4 odst. 1 písm. j) ve spojení s § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). 15. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v odvolacím řízení s ohledem na podstatné zkrácení lhůty splatnosti neúspěch pouze v nepatrné části a náleží ji tak plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení tvoří odměna za zastoupení žalobkyně ve výši 2 100 Kč, která byla stanovena § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), a to z tarifní hodnoty 24 492 Kč. Dále se jedná o 1 paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního. Zástupce žalobkyně učinil 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu (podání odvolání). Náklady odvolacího řízení tedy představují součet shora uvedených částek (2 100 + 300), vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a dále se jedná o shora uvedený soudní poplatek ve výši 1 225 Kč Celkem tak náklady odvolacího řízení činí částku ve výši 4 129 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat u Okresního soudu v Českých Budějovicích dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, avšak jen za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. V případě nezaplacení pohledávky ve stanovené lhůtě bude tato pohledávka předána k vymáhání místně příslušnému celnímu úřadu. V souladu s § 156 z. č. 280/2009 Sb., daňového řádu, lze požádat o povolení rozložení úhrady nedoplatku do pravidelných měsíčních splátek. České Budějovice 28. února 2024 JUDr. Marie Korbelová předsedkyně senátu