Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2024 je obec povinna prokázat skutečnou výši nákladů na použití technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla (botičky) podle § 17a odst. 5 věty první zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii. Odkaz na nařízení obce není dostatečný, neboť podle § 4a odst. 1 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění účinném do 31. 12. 2024, byla obec zmocněna pouze ke stanovení nejvýše přípustné (maximální) výše nákladů, nikoli ke stanovení jejich paušální (pevné) výše.

Číslo jednací: 21 C 49/2025-31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Janem Kočerem ve věci žalobce: [město], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [adresa] proti žalovanému: [jméno FO], narozený [datum] bytem [adresa] o zaplacení částky 500 Kč s příslušenstvím takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že v lednu 2022 došlo na vozidle reg. zn. [RZ], které žalovaný v rozporu s dopravním značením zaparkoval v [adresa], k použití technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla („botička“). Požadoval zaplacení částky 500 Kč a úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 4. Projednávaný případ soud posoudil podle zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii. 5. Soud předně připomíná, že strážník je za podmínek stanovených v § 17a odst. 1 zákona o obecní policii oprávněn použít botičku. Strážník je zaměstnancem obce ([Anonymizováno] města) a tvoří obecní (městskou) policii [§ 1a odst. 1 písm. b) zákona o obecní policii]. Obecní (městská) policie je orgánem obce (§ 1 odst. 1 zákona o obecní policii), přičemž používání botičky spadá do výkonu její samostatné působnosti (srov. nález Ústavního soudu z 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1894/14). 6. Podle § 17a odst. 5 věty první zákona o obecní policii: Přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit, na náklady provozovatele vozidla. 7. Uvedené ustanovení zakládá zvláštní (svébytné) právo obce ([Anonymizováno] města) na uhrazení nákladů za použití (přiložení a odstranění) botičky proti osobě, která vozidlo na místě ponechala. 8. V projednávané věci soud zjistil, že v lednu 2022 došlo na vozidle reg. zn. [RZ], které žalovaný zaparkoval v [adresa], k použití botičky, přičemž v řízení nevyšlo najevo, že by k přiložení botičky došlo v rozporu s § 17a odst. 1 zákona o obecní policii (k tomu viz § 17a odst. 5 větu druhou zákona o obecní policii) [viz potvrzení č. [hodnota], úřední záznam z 13. 1. 2022, č. j. [Anonymizováno], a fotografická příloha]. 9. Podstatou projednávané věci zůstává otázka, zda žalobce prokázal nárok na uhrazení nákladů za použití (přiložení a odstranění) botičky v částce 500 Kč. 10. Podle § 17a odst. 5 věty první zákona o obecní policii má obec právo na náklady (viz bod 6 výše). 11. V projednávané věci žalobce požadoval uhradit náklady v částce 500 Kč. Své tvrzení podpořil odkazem na nařízení [město] z 23. 11. 2020, č. [hodnota]/2020, kterým se stanoví maximální cena za přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla („nařízení č. [hodnota]/2020“). 12. Podle čl. 2 odst. 1: Maximální cena za přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla činí 500,- Kč (slovy: pětset korun českých). 13. Podle čl. 2 odst. 2: Maximální cena v sobě zahrnuje jízdní výkon na místo, přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, pořízení písemného záznamu a fotodokumentace o zablokování vozidla, odstranění technického prostředku a předání vozidla osobě, která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit, jeho provozovateli. 14. Žalobce dodal, že částka uvedená v čl. 2 odst. 1 nestanoví rámec, ale jde o paušální částku za úkony, které jsou vyjmenovány v čl. 2 odst. 2. Pokud proto dojde k provedení všech úkonů, které jsou zde vyjmenovány (k čemuž v projednávané věci došlo), vzniká nárok na částku 500 Kč. 15. Soud předem dalšího posouzení poznamenává, že nařízení obce je třeba dokazovat [viz § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), a contrario]. 16. Domnívá-li se žalobce, že nařízení č. [hodnota]/2020 přímo stanoví paušální výši nákladů za použití botičky, je jeho úvaha mylná. Za prvé to plyne ze samotného textu nařízení, které určuje maximální cenu (viz čl. 2 odst. 1 citovaný v bodě 12 výše). Za druhé žádný zákon obec nezmocňoval ke stanovení paušální výše nákladů za použití botičky, ale jen ke stanovení maximální ceny (viz § 4a odst. 1 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění účinném do 31. 12. 2024). Ke stanovení maximální i pevné ceny jsou obce zmocněny až od 1. 1. 2025 (viz § 18k zákona 526/1990 Sb., o cenách, ve znění účinném od 1. 1. 2025). 17. Pokud by se proto žalobce domníval, že nařízení č. 9/2020 určuje paušální výši nákladů za použití botičky tím, že maximální cena ve výši 500 Kč odpovídá situaci, kdy dojde k provedení všech úkonů vyjmenovaných v čl. 2 odst. 2, nemělo by nařízení (při takovémto výkladu) zákonnou (kompetenční) oporu, a soud by jej neaplikoval (viz čl. 79 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy). 18. Z nařízení č. [hodnota]/2020, které provádí § 4a odst. 1 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, tedy plyne pouze to, že výše nákladů nesmí překročit částku 500 Kč. Jeho smyslem je omezit výši nákladů horní hranicí, čímž je stanovena další (dodatečná) podmínka pro právo obce na uhrazení nákladů za použití botičky. 19. Má-li proto obec podle § 17a odst. 5 věty první zákona o obecní policii právo na úhradu nákladů, jde o to, aby jí bylo nahrazeno, co na použití botičky vynaložila. Tedy aby jí byly nahrazeny skutečné náklady. Zmíněné ustanovení má funkci reparační, nikoli sankční. 20. Žalobce je proto povinen prokázat výši jím uplatněných nákladů. Je totiž na něm, aby skutečnosti, z nichž vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky, prokázal (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97; nebo rozsudek z 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021, č. 48/2023 Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, body 29 až 32). 21. V projednávané věci žalobce ani přes opakované výzvy soudu (viz výzva z 5. 2. 2025 a protokol o jednání z 15. 4. 2025) nesplnil povinnost na podporu tohoto tvrzení označit žádné důkazy. Na tom nic nemění ani listina z 21. 3. 2025 označená Vyčíslení nákladů na technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, jímž společnost [právnická osoba], vyčíslila náklady na použití jedné botičky v roce 2024 v částce 620,56 Kč. Pro věc není relevantní již proto, že se jedná o vyčíslení nákladů jiného subjektu a v jiném období, než kterých se týká projednávaný případ. V tomto směru (s touto argumentací), potažmo v projednávané věci, tak žalobce nemohl být úspěšný. 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl zcela úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). České Budějovice 15. dubna 2025 Jan Kočer samosoudce