Regresní nárok pojistitele proti pojištěnému podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. nevznikl v rozsahu, který odpovídá spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy na zdraví (škody) ve smyslu § 2918 o.z.

USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Lisa a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobkyně: [právnická osoba] IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupené advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [adresa] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [datum] bytem [adresa] zastoupenému advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [adresa] o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 18.10.2024, č. j. 1 C 14/2024-66 takto: Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Prachaticích (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem (výrok I.) žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 500 000 Kč s úrokem z prodlení (dále jen „předmětná částka“). Žalovanému dále uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 114 595,38 Kč (výrok II.). 2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení předmětné částky. V žalobě žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne 26.7.2020 v době od 2:00 hod do 2:05 hod na místní pozemní komunikaci před domem [adresa] jako řidič osobního automobilu [Anonymizováno], RZ [RZ], po nasednutí do vozidla vozidlo nastartoval a přejel chodce [jméno FO] (dále jen „poškozený“), který byl pod vlivem alkoholu a ležel před přední částí osobního automobilu. V důsledku tohoto jednání došlo k těžkému zranění poškozeného. Uvedené vozidlo bylo v době dopravní nehody pojištěno u žalobkyně podle zákona č. 168/1999 Sb. (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) a žalobkyně v rámci pojistné události č. [hodnota] dne 18.3.2022 poškozenému vyplatila předmětnou částku jako zálohu na pojistné plnění na újmu na zdraví. Dále v žalobě žalobkyně tvrdila, že proti žalovanému bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 11.1.2022, č. j. 3 T 58/2021-390 byla věc postoupena Městském úřadu [město A] k vyřízení v přestupkovém řízení. Soud (v uvedené trestní věci) došel k závěru, že žalovaný jako řidič vozidla nemohl zaregistrovat poškozeného ležícího před vozidlem, ani nemusel zaznamenat dopravní nehodu (fakt, že ležícího poškozeného přejel). Pokud jde o možnost ovlivnění alkoholem v době nehody soud dospěl závěru, že je nepochybné, že žalovaný v době nehody byl alkoholem ovlivněn, ale že nelze prokázat přesnou výši hladiny alkoholu. Přestože (v rovině trestního práva) nebyla shledána odpovědnost žalovaného za zranění poškozeného, tak v rovině občanskoprávní žalobkyně dovodila, že jeho odpovědnost jako provozovatele vozidla podle § 2927 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) je dána, neboť jde o objektivní odpovědnost. S ohledem na výsledek trestního řízení žalovaného dopisem ze dne 14.11.2022 vyzvala (§ 8 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), aby přesně uvedl, kdy a jaký druh alkoholu přesně požil (tedy v kolik hodin a v jaké množství v den předmětné dopravní nehody). Na tuto výzvu žalovaný reagoval tak, že vše podstatné uvedl již v průběhu trestního stíhání a že přesnější údaje s ohledem na časový odstup od dopravní nehody není schopen uvést. Žalobkyně dovodila, že žalovaný nesplnil povinnosti stanovené § 8 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a proto se domáhala zaplacení předmětné částky s odkazem na § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 3. Soud prvního stupně (ve skutkové rovině) vyšel ze zjištění, že žalovaný byl pojištěncem u žalobkyně (tzv. povinné ručení) a žalobkyně na základě pojistné smlouvy vyplatila pojistné plnění poškozenému (předmětnou částku). Poškozený měl být tzv. nadjet (výše uvedeným) vozidlem žalovaného, který vozidlo v době nehody také řídil. Soud prvního stupně v dalším odkázal na závěry v usnesení ze dne 11.1.2022, č. j. 3 T 58/2021-390. Byl si tedy vědom toho, že žalovaný měl tzv. nadjet poškozeného, který byl pod vlivem alkoholu a měl ležet před uvedeným osobním automobilem, aniž by měl možnost poškozeného před rozjetím vozidla vidět či při jízdě vozidla zjistit, že tělo poškozeného se nachází pod podvozkem vozidla a je jím taženo. Dále si byl vědom i usnesení Městského úřadu [město A] ze dne 13.4.2022, č. j. [č.j.], kterým bylo oznámení o přestupku (žalovaného) odloženo, neboť se bez pochybností nepodařilo postavit najisto, že žalovaný byl v době řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu. Soud prvního stupně při svém rozhodování zohlednil, že žalovaný se k průběhu popsané dopravní nehody (konzumaci alkoholu) vyjadřoval opakovaně rozdílně. Podle úředního záznamu ze dne 25.8.2020 žalovaný hlídce Policie ČR uvedl, že před jízdou a během jízdy nepožil alkohol. Pít začal až po přesunu na fotbalové hřiště. Následně (3.5.2021) do protokolu Policii ČR obžalovaný uvedl, že kolem 21:00 hodiny večer přijel do hospody [Anonymizováno], kde si dal nealkoholické nápoje a alkohol pil až následně po přesunu vozidlem na hřiště. Při hlavním líčení konaném ve věci vedené před soudem prvního stupně pod sp. zn 3 T 58/2021 žalovaný však (mimo jiné) vypověděl, že si na inkriminovanou dobu již přesně nepamatuje, myslí si však, že kolem 21:00 hodiny večerní přijel svým osobním automobilem do hospody [Anonymizováno], kde si dal dvě piva a jednoho panáka tvrdého alkoholu (nejspíše zelenou) a poté pil již pouze nealkoholické nápoje. Po přemístění vozidlem na hřiště pil znovu pivo i tvrdý alkohol. 4. V právní rovině soud prvního stupně postupoval podle § 8 odst. 1, § 9 odst. 3, § 10 odst. 1 písm. e) zákona pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Došel k závěru, že žalovaný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnosti stanovené § 8 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (písemné oznámení žalobkyni s uvedením skutkového stavu týkající se dopravní nehody). Připomněl judikaturu Nejvyššího soudu ČR (dostupná na www.nsoud.cz – rozhodnutí ve věcech sp. zn. 25 Cdo 1791/2008, 23 Cdo 676/2012 a 23 Cdo 508/2017). Žalovaný nesplnil tyto své povinnosti ani odkazem na skutečnosti vedené v trestním (přestupkovém) spise. Připomněl zde rozdílné výpovědi (tvrzení) žalovaného ohledně konzumace alkoholu před dopravní nehodou. Žádost (výzvu) žalobkyně, aby se žalovaný k této otázce (konzumaci alkoholu před dopravní nehodou) jednoznačně vyjádřil, považoval proto za legitimní (logickou). Je v souladu s požadavky na řádné šetření pojistné události (s možností uplatnění postihu vůči žalovanému). Proto shledal předpoklady stanovené § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl s ohledem na úspěch žalobkyně (§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. - dále jen „o.s.ř.“). 5. Proti tomuto rozsudku se odvolal (v plném rozsahu) žalovaný. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že ztížil šetření pojistné události. Odkázal na svou odpověď žalobkyni. Nebyl již schopen okolnosti dopravní nehody přesně popsat. Proto odkázal na příslušný trestní spis. Neměl důvod se domnívat, že žalobkyně bude odpověď považovat za nedostatečnou. Podrobnosti si navíc skutečně již nepamatoval. Neshledává důvod pro aplikaci § 10 odst. 1 písm. e) zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť svým jednáním nikterak neznemožnil (neztížil) šetření pojistné události žalobkyní. Namítá, že nestačí pouhá teoretická možnost ztížení šetření pojistné události. Proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. Požadoval i přiznání náhrady nákladů řízení. V průběhu odvolacího řízení dále žalovaný poukázal na to, že poškozený spoluzavinil ze 100 %, že došlo k jeho přejetí (nadjetí a poranění). 6. Žalobkyně s odvoláním nesouhlasila. Navrhla (primárně) potvrzení napadeného rozsudku. Poukazuje na to, že soud prvního stupně (v rámci zmíněného trestního řízení) došel k závěru, že žalovaný v době dopravní nehody byl pod vlivem alkoholu. Přestupkový orgán však tento závěr (s jistotou) neshledal. Proto žalovaného vyzvala, aby sdělil potřebné údaje pro účely šetření pojistné události. Jde (mimo jiné) o zjišťování podmínek pro uplatnění postižního práva a žalobkyně. Prostý odkaz na vyjádření žalovaného, která jsou součástí trestního spisu (výše uvedeného) nelze považovat za uspokojující (dostatečnou) reakci na výzvu žalobkyně. Poukazuje na to (v kontextu rozdílných vyjádření žalovaného ohledně konzumace alkoholu), že ani neuvedl, které (své) konkrétní vyjádření má na mysli. Uvedená povinnost není splněna ani v případě, že jsou uvedeny (určité) skutečnosti o pojistné události, ale ukáže se, že jsou nepravdivé. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně doplnila, že otázka spoluzavinění poškozeného se před soudem prvního stupně neřešila, neboť žalovaný tuto argumentaci nevznesl. Proto se k této otázce vyjádřila až následně. Připouští, že (obecně i v této věci) může být shledáno spoluzavinění poškozeného. Nikoliv však (v této věci) v rozsahu 100 %. Poukazuje na obsah trestního spisu vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 3 T 58/2021. Poškozený byl v podnapilém stavu. Stál opřený o přední část vozidla (žalovaného) a kouřil. Žalobkyně dovozuje řadu pochybení žalovaného. Porušil § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), když se nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrozil život a zdraví jiných osob (poškozeného). Nepovažuje za nepřiměřené požadovat po žalovaném, který má zaparkované vozidlo na vozovce, aby se rozhlédl okolo vozidla, než se rozjede (v nočních hodinách). Poškozeného měla zaregistrovat i svědkyně ([jméno FO]). Mohl ho tedy zpozorovat i žalovaný, který měl předpokládal výskyt chodců (za situace, kdy zavírala místní hospoda). Dále žalobkyně dovodila, že žalovaný porušil výše uvedené ustanovení zákona o silničním provozu tím, že své chování nepřizpůsobil situaci v provozu na pozemní komunikaci, neboť nezaregistroval zhoupnutí vozidla, když přejel poškozeného. Uvedené ustanovení a § 5 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu porušil i tím, že řídil pod vlivem alkoholu (bezprostředně po požití alkoholického nápoje). Pochybení žalovaného žalobkyně spatřuje také v tom, že se nechoval ohleduplně a ukázněně. Svým jednáním ohrožoval život a zdraví jiných osob (poškozeného) ve smyslu § 4 písm. a) zákona o silničním provozu. K dopravní nehodě nemuselo dojít, kdyby zareagoval na signály (poškozeného a [jméno FO]) ohledně překážky v podobě poškozeného. V právní rovině žalobkyně poukázala na to, že výše uvedeným usnesením v trestní věci není civilní soud vázán (§ 135 o.s.ř.). Dále zmínila, že celková újma způsobená poškozenému představovala částku 782 534 Kč. Žalobkyně poškozenému vyplatila předmětnou částku. Ve vztahu k odvolacímu soudu namítala, že bere v úvahu (nové) skutečnosti, který žádný z účastníků (v průběhu odvolacího řízení sám) neuplatnil. 7. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.). Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek přezkoumal (§ 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř.). 8. Odvolání je důvodné. 9. Ve skutkové rovině odvolací soud vychází z výše uvedených skutkových zjištění soudu prvního stupně, které mají oporu v obsahu spisu (provedeném dokazování). Pro úplnost odvolací soud dodává (s ohledem na níže uvedené právní závěry), že součástí obsahu spisu (č. l. 38) je žádost o navrácení vyplaceného pojistného plnění ze dne 28.2.2024, kterou žalobkyně zaslala zástupci poškozeného [jméno FO]. V této výzvě žalobkyně poškozeného vyzvala k vrácení předmětné částky (v plné výši) s argumentem, že mu byla vyplacená bez právního důvodu. Žalobkyně v uvedené žádosti (čtvrtý odstavec) popsala dopravní nehodu (s odkazem na výše uvedené usnesení soudu prvního stupně ve věci sp. zn. 3 T 58/2021) tak, že žalovaný neměl možnost poškozeného před rozjetím vozidla vidět a ani při jízdě vozidla zjistit, že tělo poškozeného se nachází pod podvozkem vozidla. 10. V právní rovině odvolací soud se závěry soudu prvního stupně souhlasí jen částečně. 11. Podle § 8 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojištěný je povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele. 12. Podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže se prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku tohoto byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3. 13. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ukládá povinnost pojištěnému (zde žalovanému) sdělit pojistiteli (zde žalobkyni), že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události. Šetření škodné události slouží nejen ke splnění povinnosti pojistitele poskytnout poškozenému pojistné plnění (místo náhrady škody přímo pojištěným), ale i k posouzení toho, zda jsou dány předpoklady pro uplnění práva pojistitele proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho plnil (mimo jiné regresní náhrada § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). V této souvislosti je třeba zdůraznit, že právo pojistitele na úhradu vyplacené částky (regresní nárok) je dáno i tehdy, pokud pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu (§ 10 odst. 1 písm. i/ zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Povinnost pojištěného sdělit pojistiteli, zda řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, v situaci kdy sám (zde před soudem v rámci trestního řízení) připustil požití (nikoli zanedbatelného) množství alkoholu před dopravní nehodou, je tedy zásadní. Nejde o (jen) ničím nepodloženou (eventuální) možnost řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Tato povinnost je pojištěným splněna tehdy, pokud uvede úplné a pravdivé informace. Na splnění popsané povinnosti lze netrvat pouze při existenci závažných důvodů (zřetele hodných). 14. V poměrech této věci platí, že žalobkyně na žalovaném (logicky) požadovala (v situaci, kdy sám připustil požití alkoholu před dopravní nehodou) sdělení, kdy a jaký akohol požil v den dopravní nehody. Uvedený dotaz (výzva) žalobkyně byl (logicky) motivován i rozdílnými vyjádřeními žalovaného (výše popsanými). Žalovaný svou povinnost vyplývající z § 8 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nesplnil. Jeho odpověď, ve které odkázal na svá vyjádření ve výše uvedené trestní věci není dostatečná, neboť v průběhu vyšetřování popsané dopravní nehody (trestním řízení) se vyjadřoval (zásadně) odlišně. Z obsahu spisu (provedeného dokazování) navíc nevyplývá žádný konkrétní důvod (skutečnost), který by bylo možné považovat za důvod zřetele hodný, pro který popsanou povinnost žalovaný nesplnil. To, že si uvedenou skutečnost (požití alkoholu) již (přesně) nepamatuje (bez adekvátního vysvětlení výpadku paměti) odvolací soud nepovažuje za důvod, který by žalovaného popsané povinnosti zbavil. V tomto směru má odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) předpoklady pro uplatnění regresního nároku žalobkyně za splněné. 15. Odvolací soud však nepřehlédl (výše uvedená) skutková tvrzení žalobkyně v žalobě ohledně průběhu dopravní nehody, (již zmíněnou) žádost žalobkyně na vrácení předmětné částky adresovaná zástupci poškozeného i obsah trestního spisu soudu prvního stupně sp. zn. 3 T 58/2021 (zejména uvedené usnesení o postoupení věci Městskému úřadu [město A] - č. l. 390). 16. Podle § 2918 věta prvá o.z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. 17. Citované ustanovení upravuje spoluúčast poškozeného (v terminologii účastníků spoluzavinění poškozeného) na vzniku škody (zde na vzniku újmy na zdraví poškozeného). Zmíněné ustanovení se aplikuje i v případě škody z provozu dopravních prostředků (§ 2927 a násl. o.z.). Pokud vznikla škoda (zde újma na zdraví) v důsledku okolností, které se přičítají (zcela nebo nikoli jen zanedbatelně) poškozenému, povinnost škůdce (provozovatele dopravy) nahradit škodu, se poměrně sníží (náhrada se nepřizná). 18. Uvedené závěry je třeba zohlednit i při uplatnění (regresního) nároku pojistitele podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pojistitel má povinnost na základě smlouvy o pojištění odpovědnosti (§ 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) nahradit škodu (újmu na zdraví) způsobenou provozem vozidla poškozenému jen v rozsahu, v jakém za tuto škodu podle § 2927 o.z. odpovídá pojištěný. Pokud v důsledku spoluúčasti poškozeného na vzniku škody pojištěný za škodu neodpovídá (vůbec nebo jen částečně), tak v tomto rozsahu pojistitel nemá povinnost poškozenému plnit (neplní více, než by plnil sám pojištěný). Pojistitel tedy má (regresní) nárok vůči pojištěnému podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jen v rozsahu, který nepřekračuje povinnost pojištěného nahradit poškozenému škodu (újmu na zdraví), a to (i) s přihlédnutím ke spoluúčasti poškozeného na vzniku škody (újmy na zdraví). Pokud pojistitel poškozenému vyplatí více (mimo jiné v důsledku spoluúčasti poškozeného na vzniku škody), než odpovídá povinnosti pojištěného nahradit škodu (újmu na zdraví), tak mu v tomto rozsahu (regresní) nárok vůči pojištěnému nevzniká. Může jít o bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o.z.) poškozeného, jak ve výše uvedené žádosti poškozenému dovodila sama žalobkyně. 19. Odvolací soud při přezkumu napadeného rozsudku od zmíněných skutečností odhlédnout nemohl, neboť vyplývají z obsahu spisu (počínaje samotnou žalobou). Nejde tedy o skutečnosti, které by se (nově) objevily až v průběhu odvolacího řízení. Skutečnost, že nebyly předmětem odvolacích námitek, není podstatná (rozhodující). Argumentace žalobkyně v tomto směru není správná. 20. Soud prvního stupně výše uvedené skutečnosti při svém rozhodování nezohlednil (ve skutkové ani v právní rovině). Závěry soudu prvního stupně jsou tedy neúplné (předčasné). Proto odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 21. V dalším řízení soud prvního stupně učiní příslušné (skutkové i právní) závěry (zejména ohledně spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy na jeho zdraví) a vypořádá se s (i v tomto směru rozdílnou) argumentací obou účastníků. V dalším rozhodnutí o věci soud prvního stupně rozhodne i o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. České Budějovice 5. března 2025 Mgr. Tomáš Lis předseda senátu