Rozhodnutí o odkázání dědice k podání žaloby podle § 170 odst. 1 z.ř.s. nemá povahu rozhodnutí ve věci samé a k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí není potřeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Rozhodnutím ve věci samé je až rozhodnutí podle § 170 odst. 3 z.ř.s., jímž soudní komisař tomu z účastníků, kterému dědické právo nesvědčí, účast v řízení ukončí.

USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Flanderové, Ph.D., a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli: [jméno FO], rodné číslo [RČ] naposledy bytem [adresa], zemřelý dne [datum] za účasti: 1. pozůstalá manželka [jméno FO], narozená [datum] bytem [adresa], zastoupená [jméno FO], advokátkou se sídlem [adresa] 2. nezletilá pozůstalá dcera [jméno FO], narozená [datum] bytem [adresa], zastoupená [jméno FO], narozeným [datum] bytem [adresa] jako zvláštním opatrovníkem v řízení o pozůstalosti 3. pozůstalá matka [jméno FO], narozená [datum] bytem [adresa] zastoupená [jméno FO], narozenou [datum] bytem [adresa] jako obecným zmocněncem 4. pozůstalý synovec [jméno FO], narozený [datum], bytem [adresa], 5. pozůstalá neteř [jméno FO], narozená [datum] bytem [adresa] o odvolání pozůstalé manželky [jméno FO] a nezletilé pozůstalé dcery [jméno FO] proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2025, č. j. 31 D 1821/202390 takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Českých Budějovicích zahájil řízení o pozůstalosti usnesením ze dne 12. 10. 2023, č. j. 31 D 1821/2023-2, a výkonem činnosti soudního komisaře pověřil JUDr. Evu Ivicovou Brejchovou, notářku v Českých Budějovicích. Zůstavitel zemřel jako ženatý (pozůstalá manželka účastník 1.) a měl jedinou dceru (účastník 2.). Zanechal pořízení pro případ smrti sepsané ve formě notářského zápisu [Jméno notáře] dne 7. 6. 2023, sp. zn. [sp.zn.]. Za dědičky podílu na své pozůstalosti, který je představován pozemkem číslo parc. [číslo], jehož součástí je rodinný dům č.p. [číslo], stojící na pozemku parc. č. [číslo], a pozemkem parc. č. [číslo] v k.ú [adresa], povolal rovným dílem, tj. každou podílem jedné ideální poloviny, svou matku [jméno FO] a svou dceru [jméno FO]. Za dědice podílu na své pozůstalosti, který je představován pozemkem parc. č. [číslo], jehož součástí je garáž bez č.p./č.e., stojící na pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], povolal svého synovce [jméno FO]. Za dědičku podílu na své pozůstalosti, který je představován pozemkem parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], povolal svou neteř [jméno FO] a za dědičku podílu na své pozůstalosti, který je představován veškerým ostatním majetkem nemovitým i movitým a majetkovým právy, který bude v jeho vlastnictví ke dni jeho úmrtí, vyjma majetku výše uvedeného, povolal svou dceru [jméno FO]. Pozůstalá manželka (účastník 1.) a opatrovník nezletilé dcery [jméno FO] (účastníka 2.) namítli z důvodu zdravotní nezpůsobilosti pořizovatele absolutní neplatnost výše uvedené závěti. Další účastníci řízení o pozůstalosti, pozůstalá matka [jméno FO], pozůstalý synovec [jméno FO], pozůstalá neteř [jméno FO], uznali závěť za pravou a platnou. Řízení o schválení právního jednání učiněného zvláštním opatrovníkem za pozůstalou nezletilou dceru [jméno FO] bylo usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 10. 2024, č. j. 37 Nc 593/2024–26, zastaveno. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2024, č. j. 7 Co 1750/2024–38. 2. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) usnesením ze dne 5. 3. 2025, č. j. 31 D 1821/2023-90 (dále je napadené rozhodnutí), pozůstalou manželku [jméno FO] a nezletilou pozůstalou dceru [jméno FO] odkázal k podání žaloby proti závětním dědicům ve lhůtě dvou měsíců, a to proti nezletilé pozůstalé dceři [jméno FO], pozůstalé matce [jméno FO], pozůstalému synovci [jméno FO] a pozůstalé neteři [jméno FO], na určení, že nezletilá pozůstalá dcera [jméno FO], pozůstalá matka [jméno FO], pozůstalý synovec [jméno FO] a pozůstalá neteř [jméno FO] nejsou zůstavitelovými dědici ze závěti ze dne 7. 6. 2023, sepsané formou notářského zápisu pod sp. zn. NZ 371/2023. Byly poučeny, že nebude-li žaloba podána ve stanovené lhůtě nebo bude-li odmítnuta, bude spor o dědické právo vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou. Napadené rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tak, že rozhodnutí o dědickém právu zákonných dědiců, pozůstalé manželky [jméno FO] a nezletilé pozůstalé dcery [jméno FO], závisí na zjištění sporných skutečností. Sporným bylo, zda byl zůstavitel zdravotně způsobilý k pořízení závěti a zda je závěť platná. Obě zákonné dědičky podle § 170 odst. 1 z.ř.s. odkázal k podání žaloby proti závětním dědicům. Jejich právo se jevilo jako slabší proto, že závěť byla pořízena ve formě veřejné listiny, notářského zápisu, a tudíž podle § 568 odst. 2 občanského zákoníku vůči každému zakládá plný důkaz o projevu vůle v ní obsažené. Odkázané účastníky řízení o pozůstalosti poučil o následcích nepodání žaloby. 3. Proti napadenému rozhodnutí se odvolala pozůstalá manželka [jméno FO] s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1572/2018, podle kterého je nutné každý případ posuzovat samostatně se zřetelem ke všem okolnostem případu a vyhodnotit podle těchto okolností, čí dědické právo se jeví jako slabší. Vyčítala soudu prvního stupně, že žádné takové posouzení neučinil a vycházel pouze ze skutečnosti, že závěť byla sepsána formou notářského zápisu. Při zjišťování, čí dědické právo se jeví jako nejslabší, není možné vycházet pouze z hlediska právní síly jednotlivých dědických titulů, ale je nutné posuzovat i všechny okolnosti případu, což se podle názoru odvolatelky nestalo. Navrhla proto napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k projednání, případně změnit tak, že povinnost podat žalobu na určení, že jsou zůstavitelovými dědici ze závěti, bude uložena závětním dědicům. 4. Odvolání proti napadenému rozhodnutí soudu prvního stupně podala i nezletilá pozůstalá dcera [jméno FO] prostřednictvím svého zvláštního opatrovníka se shodnou argumentací, tedy že soud prvního stupně nepřihlédl ke všem okolnostem případu, aby vyhodnotil, čí dědické právo se mu jeví jako nejslabší a vycházel pouze ze skutečnosti, že závěť byla sepsána formou notářského zápisu. Shodně s odvolatelkou [jméno FO] navrhla zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně, případně jeho změnu, aby k podání žaloby o určení, že jsou dědici ze závěti, byli odkázáni závětní dědicové (pozůstalá matka [jméno FO], nezletilá pozůstalá dcera [jméno FO], pozůstalý syn [jméno FO] a pozůstalá neteř [jméno FO]). 5. K podaným odvoláním se vyjádřili pozůstalá matka [jméno FO], pozůstalý synovec [jméno FO] a pozůstalá neteř [jméno FO] společným podáním ze dne 24. 4. 2025. Z judikatury, na kterou odvolatelky odkazují, podle nich naopak vyplývá právo zůstavitele určit, kdo bude jeho dědicem, přičemž forma notářského zápisu jako veřejné listiny zajišťuje předpoklad správnosti a pravosti a nemusí se dokazovat, že to, co je napsáno v notářském zápisu, je správné. Notář se zůstavitelem probere všechny detaily závěti a vidí, zda je taková osoba při smyslech. V napadení závěti spatřují snahu prodlužovat celý proces ze strany nespokojených „vyděděných“ dědiců. 6. Krajský soud v Českých Budějovicích jako jsou odvolací (§ 10 odst. 1) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě podle § 204 odst. 1 o.s.ř. a osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu podle § 212, § 212a o.s.ř. K projednání odvolání nebylo nařízeno jednání podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. 7. Podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. jednání není třeba nařizovat, jestliže odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření nebo jiném usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé. 8. Podle § 170 odst. 1 z.ř.s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako slabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. Podle odstavce 2 nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno, nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou. Podle odstavce 3, vyplývá-li z odstavce 2 nebo z rozhodnutí soudu o žalobě, že dědické právo nesvědčí některému z dosavadních dědiců, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí. Ustanovení § 169 odst. 2 se použije obdobně. 9. Podle § 1537 o.z. zůstavitel může projevit poslední vůli ve veřejné listině. 10. Podle § 568 odst. 1 o.z. je-li nějaká skutečnost potvrzena ve veřejné listině, zakládá to vůči každému plný důkaz o původu listiny od orgánu nebo osoby, které ji zřídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak. Podle odstavce 2 zachycuje-li veřejná listina projev vůle osoby při právním jednání a je-li jednajícím podepsána, zakládá to vůči každému plný důkaz o takovém projevu vůle. To platí i v případě, že byl podpis jednajícího nahrazen způsobem, který stanoví zákon. 11. Odvolací soud nejprve řešil procesní otázku, jakou povahu má napadené rozhodnutí podle § 170 odst. 1 z.ř.s., kterým je účastník řízení o pozůstalosti odkázán k podání žaloby o dědické právo. Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 21 Cdo 2361/2007 [C 8906] ze dne 30. 1. 2008 dospěl k závěru, že usnesení vydané v řízení o dědictví podle § 175k odst. 2 o.s.ř. je usnesením ve věci samé. Konstatoval, že i když usnesení vydané podle § 175 k odst. 2 o.s.ř. nepředstavuje konečné řešení dědického práva (o něm může být rozhodnuto jen v usnesení o dědictví - § 175q o.s.ř.) a i rozsudek o sporném dědickém právu vydaný po odkazu podle § 175k odst. 2 o.s.ř. ve sporném soudním řízení má své opodstatnění jen při nezměněném skutkovém základu věci [vyjdou-li dodatečně najevo nové skutečnosti rozhodné pro posouzení dědického práva (a tím i pro okruh účastníků dědického řízení), ztrácí usnesení své právní účinky], je usnesením ve věci samé, neboť je jím, byť v omezeném rozsahu, rozhodováno o předmětu, pro který se dědické řízení vede. K takovému závěru dospěl proto, že pokud odkázaný účastník žalobu ve stanovené lhůtě nepodá nebo nebude ve věci úspěšný, nastane následek předpokládaný § 175k odst. 2 věta třetí o.s.ř., tedy že v řízení bude pokračováno bez zřetele na tohoto dědice. Současná právní úprava § 170 z.ř.s. uvedené závěry překonává. § 170 odst. 1 z.ř.s. počítá obdobně jako § 175k odst. 2 o.s.ř. s odkázáním toho účastníka, jehož právo se jeví se zřetelem k okolnostem jako nejslabší, k podání žaloby o vyřešení sporu o dědické právo. V odstavci 2 stanoví domněnku, že nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou. Je-li žalobě podané podle § 170 odst. 1 z.ř.s. vyhověno, nebo jsou-li podmínky obsažené v odstavci 2 cit. zák. ust. splněny, soud tomu z účastníků, kterému dědické právo nesvědčí, účast v řízení ukončí usnesením vydaným podle § 170 odst. 3 z.ř.s. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí 24 Cdo 3806/2023 (R 18/2025 civ.) k účinkům odkázání dědice k podání žaloby pro vyřešení sporu o dědické právo konstatuje, že dědic, kterému podle rozhodnutí soudu o dědickém právu nebo na základě fikce, podle § 170 odst. 2 z.ř.s. nesvědčí dědické právo, přestane být účastníkem pozůstalostního řízení (až) právní mocí usnesení, kterým soudní komisař ukončí jeho účast v řízení (§ 170 odst. 3 z.ř.s.). I z těchto závěrů Nejvyššího soudu vyplývá, že rozhodnutí, jímž soudní komisař podle § 170 odst. 3 z.ř.s., ukončí účast dědice v řízení o pozůstalosti, má povahu rozhodnutí ve věci samé, neboť až tímto rozhodnutím dochází k definitivnímu vyloučení dědice z okruhu účastníků řízení na základě závěru o neexistenci jeho dědického práva; naproti tomu rozhodnutí o odkázání dědice k podání žaloby podle § 170 odst. 1 z.ř.s. takovou povahu nemá. K projednání odvolání proto nebylo potřeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.). 12. Sporem o dědické právo, posouzením otázky slabšího dědického práva podle § 170 z.ř.s., se Nejvyšší soud zabýval opakovaně, včetně v rozhodnutí, na které odvolatelky odkazují (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1572/2018, dále např. 24 Cdo 2592/2021 ze dne 22. 2. 2022). Podle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu otázku, u kterého z účastníků se sporné dědické právo jeví jako nejslabší, je třeba v řízení o pozůstalosti posuzovat jen zcela obecně a vždy se zřetelem k okolnostem případu. Zpravidla je třeba pokládat za slabší dědické právo toho z účastníků, který tvrdí skutečnosti, na nichž se zakládá jeho dědické právo a jež jiný účastník řízení popírá, nebo který zpochybňuje skutečnosti týkající se dědického titulu, jenž zakládá dědické právo jiného účastníka, jestliže v případě prokázání těchto skutečností mu dědické právo nemůže svědčit, nebo který tvrdí skutečnosti o dědické nezpůsobilosti, jež jiný účastník popírá, jestliže v případě jejich prokázání je z dědického práva vyloučen, anebo který tvrdí skutečnosti, jež vyvracejí jinak zřejmý dědický titul jiného účastníka a tím jeho dědické právo. Tyto závěry jen potvrzují, že závěť pořízená ve formě veřejné listiny, notářského zápisu, zakládá tomu, kdo se o tuto listinu opírá, postavení, v němž nemusí své dědické právo obhajovat. Z pouhého tvrzení zdravotní nezpůsobilosti zůstavitele k pořízení závěti způsobené tvrzenou medikací není možné učinit závěr, že se jeví postavení odvolatelek při řešení sporu o dědické právo jako silnější, než je postavení závětních dědiců. Naopak, jak vyplývá z § 568 o.z., postavení závětních dědiců je chráněno povahou veřejné listiny, která zakládá plný důkaz o projevu vůle zůstavitele, což presumuje i schopnost plnohodnotně takovou svobodnou vůli projevit, pokud není prokázán opak. Je zřejmé, že prokázání opaku nestíhá závětního dědice, ale toho, kdo jeho postavení zpochybňuje. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo proto podle § 219 o.s.ř. potvrzeno jako věcně správné. Poučení: Proti tomuto usnesení je za splnění podmínek podle § 237 o.s.ř. přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu ČR u Okresního soudu v Českých Budějovicích ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení. České Budějovice 10. června 2025 Mgr. Martina Flanderová Ph.D. předsedkyně senátu