Vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví k pozemkům jejich reálným rozdělením není dobře možné i tehdy, kdyby jednotlivým spoluvlastníkům sice připadly části pozemků o stejné výměře, ale odlišného druhu a ceny.

6 18Co 257/2002-98 U s n e s e n í K.S. v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. A.K. a soudců JUDr.M.B. a JUDr. P.M. ve věci žalobců a) D.B., nar. xxx, bytem v L., D.181 a b) V.B., nar. xxx, bytem v L., D.181, obou zastoupených JUDr. Z.F., advokátkou se sídlem v L., R.S. 187, proti žalovaným 1) A.N., nar. xxx, bytem M.T. 31, zastoupené JUDr. E.B., advokátem se sídlem v P. 1, H.9, a 2) J.T., nar. xxx, bytem v P. 9 L., U Š. 27, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v S. ze dne 27. března 2002 č.j. 7 C 171/2001-70, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu čp. 64 na stavební parcele č. 43 v katastrálním území Z. z r u š u j e a řízení se z a s t a v u j e . Žalobkyně a žalovaní nemají ve vztahu mezi sebou právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. II. Ve výroku I o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke stavební parcele č. 43 a k pozemkové parcele č. 52/1 v katastrálním území Z. se rozsudek okresního soudu z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. III. Ve výroku IV o náhradě nákladů státu zůstává rozsudek okresního soudu nedotčen. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem okresního soudu bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví žalobce a obou žalovaných ke stavební parcele č. 43 - zastavěná plocha a pozemkové parcele č. 52/1 - zahrada zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu ve S. na listu vlastnictví č. 4007 pro obec L. a kat. území Z. (dále jen ” pozemky”) a vypořádáno tak, že soud nařídil jejich prodej a stanovil, že výtěžek bude rozdělen každému z uvedených tří spoluvlastníků jednou třetinou (výrok I). Dále (výrokem II) okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a obou žalovaných k domu čp. 64 na stavební parcele 43, zapsanému v katastru nemovitosti u Katastrálního úřadu ve S. na listu vlastnictví č. 3184 pro obec L. a kat. území Z. (dále jen ” dům”). I toto zrušené spoluvlastnictví vypořádal nařízením prodeje domu a rozdělením výtěžku mezi uvedené spoluvlastníky rovným dílem (jednou třetinou). V obou případech okresní soud vycházel z předpokladu, že nikdo z účastníků pozemky ani dům do svého výlučného vlastnictví nechce, a dospěl k závěru, že rozdělení domu není možné. Reálné rozdělení pozemků podle geometrického plánu, který žalobce předložil, okresní soud pokládal sice za proveditelné, avšak přesto ani tento způsob vypořádání spoluvlastnictví k pozemkům nepoužil; dovodil totiž, že pozemky tvoří s domem funkční celek a jejich rozdělením by se snížila cena domu, což nelze přehlédnout zejména proto, že žalovaní, kteří s reálným rozdělením pozemků nesouhlasí, mají dohromady většinu podílů. Posléze okresní soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a uložil (výrokem IV) každému z účastníků zaplatit státu na náhradě nákladů řízení 1.183,- Kč. Proti tomuto rozsudku se včas odvolali oba žalobci. Žalobce v odvolání zdůraznil, že jeho postavení spoluvlastníka pozemků nemůže být zhoršeno tím, že zbývající spoluvlastníci (žalovaní) jsou také spoluvlastníky domu, a nemůže být jen proto zkrácen na svém právu dosáhnout vypořádání spoluvlastnictví k pozemkům jejich rozdělením. Měl být prý okresním soudem poučen o tom, že okresní soud přes závěry znaleckého posudku považuje pozemky za nerozdělitelné, aby mu bylo umožněno je žádat do svého výlučného vlastnictví. Navrhl změnu rozsudku okresního soudu v ten smysl, že se pozemky rozdělují podle geometrického plánu č. 566-04/2001 ze dne 8.2.2001 a jemu se do vlastnictví přikazují parcely č. 43/2 o výměře 246 m2 a č. 52/4 o výměře 209 m2 a oběma žalovaným parcely č. 43/1 o výměře 864 m2 a č. 52/1 o výměře 45 m2, geometrickým plánem nově vytvořené. Žalobkyně ve svém odvolání odvolací návrh neformulovala, jen poukázala na skutečnost, že do doby, než bude dům soudně prodán, nastane stav, že dosavadní spoluvlastníci ho prodat nemohou, neboť jejich spoluvlastnictví k domu bylo soudem zrušeno. Podáním, které došlo odvolacímu soudu dne 28. června 2002, vzala žalobu zpět. Uvedla, že se pokouší dům prodat prostřednictvím realitní kanceláře A. s.r.o., která získala ke koupi domu několik zájemců. Takový prodej bude pro spoluvlastníky výhodnější nežli prodej nařízený soudem. Žalovaná se zpětvzetím žaloby nesouhlasila, neboť žalobkyně jím prý sleduje zlepšení své situace a zpětvzetí žaloby by vedlo k zakonzervování obtížně řešitelného stavu. Navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl potvrzen. K odvolání žalobce uvedla, že by mohlo být uvažováno o přikázání pozemků do výlučného vlastnictví žalobce. I žalovaný navrhl potvrzení rozsudku. K přikázání pozemků do vlastnictví žalobce se jasně nevyjádřil, jen namítl, že dům má vyšší cenu, prodává-li se současně s pozemky, než kdyby se prodával bez pozemků. Při jednání odvolacího soudu žalobce výslovně navrhl, že - pokud soud dospěje k závěru, že reálné rozdělení pozemků podle předloženého geometrického plánu není možné - navrhuje vypořádání spoluvlastnictví k pozemkům v ten smysl, že budou přikázány jemu. Žalovaná k dotazu soudu uvedla, že pozemky do svého vlastnictví nepožaduje. Žalovaný na dotaz soudu odpověděl, že nepožaduje vůbec nic. Odvolací soud se především zabýval námitkami žalovaného proti zpětvzetí žaloby týkající se domu. Uvážil, že mimosoudní prodej může spoluvlastnické vztahy účastníků k domu vyřešit lépe, než prodej nucený, a přihlédl i k tomu, že kterýkoliv ze spoluvlastníků domu (tedy i žalovaná) se může domáhat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k domu i později, kdyby se snad zamýšlený prodej realitní kanceláři nezdařil. Proto neshledal důvody, které žalovaná proti zpětvzetí uvedla, vážnými (§ 222a) odst. 2 o.s.ř.) a rozsudek okresního soudu ve výroku II o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k domu zrušil a řízení o této části žaloby zastavil (§ 222 a) odst. 1 o.s.ř.). Vyslovil, že ve vztahu mezi sebou nemají žalobkyně na straně jedné a žalovaní na straně druhé právo na náhradu nákladů před okresním ani před krajským soudem. Podle ustanovení § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř. by byla sice povinna hradit náklady řízení před okresním soudem žalobkyně, ale odvolací soud aplikoval ustanovení § 150 o.s.ř. (podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat) z důvodů, které jsou uvedeny v rozsudku okresního soudu a na něž odvolací soud odkazuje. U odvolacího soudu žalovaným náklady řízení vzetím žaloby zpět nevznikly, neboť žalobkyně vzala žalobu zpět před jednáním odvolacího soudu. Dále se odvolací soud zabýval odvoláním žalobce, které se týká pozemků. Dává žalobci za pravdu, pokud tvrdí, že sama okolnost, že zbývající dva spoluvlastníci (žalovaní) jsou současně i spoluvlastníky domu, ho nemůže zbavit práva na vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům v podobě jejich rozdělení. To je i podle názoru odvolacího soudu realizovatelné, i když pozemky tvoří s domem funkční celek. Přesto však krajský soud pokládá právní závěr okresního soudu o tom, že v pojednávané věci tento způsob vypořádání spoluvlastnictví není možný, správným. Každý z obou pozemků má totiž jiné určení; zatímco na větší části stavební parcely č. 43 (na 620 m2) stojí dům a na další její části trafostanice, je pozemková parcela č. 52/1 zahradou. Vypořádání spoluvlastnictví rozdělením pozemků by proto mohlo být provedeno jen tak, že by se podle spoluvlastnických podílů rozdělil každý z obou pozemků zvlášť. Tomuto požadavku však předložený geometrický plán neodpovídá a nevyšlo ani najevo, zda je takové rozdělení každé z obou parcel vůbec možné. Navíc - i kdyby se vycházelo z geometrického plánu - je zřejmé, že ani jím provedené rozdělení nevytváří rovnoměrnost mezi účastníky. Znalkyně Ing. H.H. připouští (str. 47 a str. 48 písemného posudku), že cena pozemků, jež by měly připadnout žalobci, je o něco vyšší nežli třetina, protože žalobce je již nyní vlastníkem sousedního pozemku č. 52/2. Žalobce však právem namítá, že na toto zvýšení nelze brát zřetel, neboť okolnost, že vlastní sousední parcelu, nemá s hodnotou jeho spoluvlastnického podílu k pozemkům, jež jsou předmětem sporu, nic společného; v tom odvolací soud žalobci přisvědčuje. Přesto by však ke zvýhodnění žalobce oproti žalovaným došlo. Znalkyně v posudku odhadla věcné břemeno spočívající v umístění trafostanice na pozemku č. 43 částkou 137.586,- Kč (str. 24 a 46 posudku), avšak tuto částku neodečetla od ceny parcely č. 43, na níž je trafostanice umístěna, ale od ceny domu (str. 46), ač věcné břemeno neomezuje spoluvlastníky domu, ale spoluvlastníky parcely č. 43.O cenu věcného břemene měla být proto snížena cena parcely č.43. Pozemky, které by byly přikázány podle geometrického plánu žalovaným, mají tedy jen cenu 285 254,- Kč (rozdíl mezi částkami 422.840,- Kč dle str. 47 znaleckého posudku a l37.586,- Kč) a cena pozemků určeného geometrickým plánem pro žalobce činící 211.580 Kč je o 45.946 Kč vyšší, než je jedna třetina z celkové ceny pozemků 496.903,- Kč (což je cena pozemků 634.489,- Kč dle str. 46 znaleckého posudku, snížená o cenu věcného břemene 137.586,- Kč). A to se nepřihlíží k rozdílnému určení pozemků, které by byly přikázány žalovaným na straně jedné a žalobci na straně druhé, jak o tom byla výše řeč. Proto i odvolací soud dospívá shodně s okresním soudem - byť i z jiných důvodů-k závěru, že vypořádání spoluvlastnictví k pozemkům jejich rozdělením není v projednávané věci možné. Přesto však rozsudek okresního soudu ve výroku I jako věcně správný nepotvrdil. Nemohl totiž přehlednout námitku žalovaného, že nebyl soudem poučen o tom (§ 118 a) odst. 2 o.s.ř.), že spor je možné vyřídit nařízením prodeje pozemků, a dát mu - stejně jako žalovaným - příležitost k tomu, aby po tomto upozornění požadovali pozemky - oproti svým původním záměrům-do svého vlastnictví. Při jednání odvolacího soudu žalovaný prohlásil, že pozemky do svého výlučného vlastnictví požaduje, nebude-li jejich rozdělení možné; žalovaní uvedli, že je nechtějí. Protože rozdělení není možné, má přikázání pozemků do žalobcova vlastnictví podle zákona (§ 142 odst. 1 obč. zák.) přednost před nařízením jejich prodeje. I když má odvolací soud pro změnu rozsudku v uvedeném smyslu (tj. aby byly přikázány žalovanému) podklady ve znaleckém posudku, přesto rozsudek změnit nemohl. Připravil by tím účastníky o možnost bránit se instanční cestou proti výši přiměřené náhrady za spoluvlastnické podíly žalovaných. Proto byl rozsudek okresního soudu zrušen (§ 221 odst. 1 o.s.ř.) a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 2 písm. a) o.s.ř.). Zákaz novot (§ 205 a) odst.1 o.s.ř.) tím nebyl porušen, neboť uvedené rozhodnutí krajského soudu bylo vyvoláno nesplněním poučovací povinnosti podle § 118 a) o.s.ř. Okresní soud v dalším řízení rozhodne znovu o zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemkům a vypořádá ho tak, že přikáže pozemky žalobci za přiměřenou náhradu, kterou žalobce zaplatí žalovaným. Ve výroku o nákladech řízení, které jsou účastníci povinni zaplatit státu (tj. ve výroku IV), zůstal rozsudek okresního soudu nedotčen, neboť odvolání se tohoto výroku netýkalo (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti výroku I tohoto usnesení je odvolání přípustné. Podává se u Okresního soudu ve S. do dvou měsíců od doručení usnesení. Proti výrokům II. a III. tohoto usnesení dovolání přípustné není. V H.K. dne 17. září 2002 Předseda senátu