Je-li řízení o dědictví pravomocně skončeno, nemá žalobce, který tvrdí, že je dědicem ze zákona, ve sporu proti žalovanému, který dědictví nabyl ze závěti, naléhavý právní zájem na určení, že závěť je neplatná, ani na určení, že je dědicem. Mohl a může své právo na dědictví uplatnit žalobou o vydání dědictví ( § 485 ObčZ).

5 18Co 267/2002-155 K.S. v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. A.K. a soudců JUDr. M.B. a JUDr. P.M. ve věci žalobce J.Š., nar. xxx, bytem v P. VII, E.B. 313, zastoupeného JUDr. M.Š., advokátkou se sídlem v P. II. čp. 39, proti žalované L.L., nar. xxx, bytem v P., ulice B.N. 677, zast. JUDr. M.T., Ph.D., advokátkou se sídlem v P., P.n. 16, pro určení neplatnosti závěti, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve S. ze dne 13. března 2002 č.j.4C 590/2000-128, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu s e p o t v r z u j e . II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 7.264,- Kč do rukou JUDr. M.T., Ph.D., do tří dnů. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem okresního soudu byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti závěti sepsané notářským zápisem JUDr. R-, notářkou v P., č.j. NZ 46/99, N 64/99 dne 23.2.1999, podle níž je dědicem L.L.. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalované na nákladech řízení částku 19.469,- Kč do rukou její zástupkyně. Okresní soud dospěl sice k závěru, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, ale přesto neshledal žalobu opodstatněnou. Žalobce totiž podle úsudku okresního soudu neprokázal, že zůstavitel J.H. byl k pořízení závěti pro duševní poruchu neschopný. Okresní soud též shledal, že notářský zápis o sepsání závěti má všechny potřebné formální náležitosti. Žalobce se proti rozsudku okresního soudu včas odvolal. Vytýká okresnímu soudu nesprávné skutkové zjištění a vadné právní posouzení. Tvrdí, že notářka JUDr. M.R. nedodržela při sepisování notářského zápisu o závěti náležitosti stanovené v ustanovení § 476 d) obč. zák. Okresní soud nezhodnotil svědecké výpovědi J.S. a J.S., kteří jsou uvedeni v notářském zápise jako svědci závěti; v jejich výpovědích jsou rozpory, jimiž se okresní soud nezabýval. Nevyžádal si ani původní strojopis závěti a neprovedl výslech svědků přítomných při sepisu závěti v léčebně, kteří odmítli původní strojopis podepsat. Namítá, že není správný ani závěr okresního soudu o duševním stavu zůstavitele J.H. v době sepisování závěti, neboť soud se nevypořádal se svědeckou výpovědí MUDr. R. ani řádně nezhodnotil výpověď žalované. Vadou je i to, že neprovedl důkaz revizním znaleckým posudkem. Proto navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl potvrzen. Uvedla, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Zdůraznila však, že okresní soud posoudil správně zůstavitelovu způsobilost k pořízení závěti i splnění všech zákonných požadavků pro notářský zápis o závěti, stanovených v občanském zákoníku a v notářském řádu. Odvolací soud neshledal odvolání důvodným a dospěl k závěru, že okresní soud zamítl žalobu o určení neplatnosti závěti právem. Na neopodstatněnost žaloby usuzuje však odvolací soud z jiných důvodů nežli okresní soud. Nesouhlasí totiž s okresním soudem v posuzování naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Okresní soud spatřuje tento žalobcův zájem v tom, že určením neplatnosti závěti by se zásadně změnil právní stav a postavení žalobce, neboť by se stal univerzálním dědicem po J.H.. Takový stav by však bez dalšího soudního řízení nenastal, ani kdyby žalobě bylo vyhověno. Proto uvedené odůvodnění tvrzeného žalobcova naléhavého právního zájmu obstát nemůže. K tomu krajský soud na vysvětlenou dále dodává: Podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. žalobou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. V projednávané věci žalobce však uplatňuje nikoli určení právního vztahu nebo práva, ale určení neplatnosti závěti (tj. právní skutečnosti), což zákon nepřipouští. Kdyby řízení o dědictví po JH nebylo dosud skončeno a soud by odkázal toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou (§ 175 k) odst. 2 o.s.ř.), měl by žalobní petit znít na určení, že žalobce je dědicem po zůstaviteli (k tomu viz např. R 36/2002). K takové úpravě žalobní žádosti měl okresní soud vést žalobce poučením o jeho procesních právech (§ 5 o.s.ř.). Mohl by to učinit i odvolací soud; úpravě žalobní žádosti by patrně nebránil totiž zákaz novot (§ 205a) odst. 1 o.s.ř.), neboť uvedenou změnou žaloby by nebyly uplatněny nové skutečnosti nebo důkazy. Přesto ani odvolací soud žalobce o této formulaci žalobní žádosti nepoučoval, protože jeho žaloba by nemohla obstát, ani kdyby jí požadoval určení, že je dědicem po J.H.. Ani na tomto určení (že je dědicem po J.H.) žalobce nemůže mít totiž naléhavý právní zájem. Soudní praxe (z poslední doby viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2002, sp. zn. 20 Cdo 1866/2000, publikovaný pod číslem 145 časopisu Soudní judikatura z roku 2002, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2002, sp. zn. 20 Cdo 2641/2000, uveřejněný pod číslem 146/2002 téhož časopisu) je jednotná v tom, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má povahu preventivní; jejím účelem je poskytnout ochranu právu žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak není namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly a kde je žalobci k dispozici žaloba o splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o.s.ř.; prevence již pozbývá smyslu a přiléhavou se stává reparace v podobě odstranění následků porušení práva, pročež žalobce právní zájem na určení právního vztahu nebo práva již zpravidla mít nemůže. V projednávané věci bylo řízení o dědictví po J.H. skočeno usnesením Okresního soudu v S. ze dne 12. dubna 2000 č.j. D 2/2000-42, které nabylo právní moci dne 6. května 2000. Dědictví nabyla podle tohoto usnesení žalovaná. Žalobce účastníkem řízení nebyl. Žalobce mohl a může právo na dědictví, pokud mu ovšem vůbec náleží, uplatnit vůči žalované žalobou na plnění (§ 80 písm. b) o.s.ř.), opírající se o ustanovení hmotného práva o ochraně oprávněného dědice (§ 485 a násl. obč. zák.). Z toho je zřejmé, že naléhavý právní zájem na určení, že je dědicem, nemá, neboť otázka, zda je dědicem, může být řešena jako otázka předběžná v řízení o vydání dědictví, pokud bude zahájeno (srovnej k tomu blíže R 17/1972). Protože tedy krajský soud dospěl na rozdíl od okresního soudu k závěru, že žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení (i kdyby žalobní žádost upřesnil požadavkem na určení, že je dědicem) nemá, shledal rozsudek okresního soudu, jímž byla žaloba zamítnuta, věcně správným. Vycházeje z právního závěru o nedostatku žalobcova naléhavého právního zájmu na požadovanému určení, odvolací soud opodstatněnost důvodů (tj. zůstavitelovy způsobilosti svou poslední vůli projevit a dodržení formálních náležitostí notářského zápisu),pro něž okresní soud žalobu zamítl, již přezkoumávat nemusel. Proto rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to i ve výroku o nákladech řízení, neboť i ten odpovídá zákonu (§ 142 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.); nesmí mýlit nepřesnost vzniklá nedopatřením, spočívající v tom, že jedna polovina úkonu nečiní 50,- Kč (jak je v odůvodnění mylně uvedeno), ale správně 500,- Kč. Tato nepřesnost se ve vyčísleném součtu neprojevila, součet je správný. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn zněním § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř. Jde o paušální sazbu výše odměny za zastoupení žalované advokátkou ve výši 6.200,- Kč podle ustanovení § 5 písm. a) vyhl. č. 484/2000 Sb., o náhradu za promeškaný čas 250,- Kč (5 x 50 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif) a náhradu cestovních výdajů 814,- Kč podle předložené specifikace a fotokopie technického průkazu auta (č.l. 151 a 152 spisu), celkem tedy o částku 7.264,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže dovolací soud, jímž je Nejvyšší soud ČR, dospěje k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání se podává u Okresního soudu v S. do dvou měsíců od doručení rozsudku. V H.K. dne 17. září 2002 Předseda senátu: