Jestliže bezpodílové spoluvlastnictví manželů zaniklo do 31. 7. 1998 a bylo vypořádáno, nelze vést výkon rozhodnutí ani exekuci prodejem movitých ani nemovitých věcí, jejichž vlastníkem je manžel povinného, i když věci do bezpodílového spoluvlastnictví původně patřily

18Co 483/2002 Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. A. K. a soudců JUDr. M. N., CSc. a JUDr. P. M. ve věci žalobkyně M. R., zastoupené JUDr. Z. F., advokátkou, proti žalovanému K., s.r.o., o vyloučení nemovitostí z exekuce, o odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu ve S. ze dne 26. září 2002 č.j. 9 C 517/2002-27, t a k t o : I.Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.717 Kč do rukou JUDr. Z. F. do tří dnů. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem okresního soudu byly z exekuce nařízené exekučním příkazem soudního exekutora JUDr. L. N., spis. zn. Ex 02/03537, č.j. 2 Nc 4049/2002 ze dne 29. dubna 2002 k uspokojení pohledávky oprávněného K. s.r.o. (tj. žalovaného) 25,054.958,67 Kč s přísl., proti povinnému Ing. F. R. (manželu žalobkyně) vyloučeny nemovitosti v kat. území L. u P., v rozsudku blíže konkretizované (výrok I rozsudku). Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 8.205 Kč do rukou JUDr. Z. F. (výrok II). Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, okresní soud dospěl k závěru, že majetek za zaniklého bezpodílového vlastnictví (dále jen ” BSM”) nelze postihnout výkonem rozhodnutí, jestliže BSM zaniklo a bylo vypořádáno do 31.7.1998. To okresní soud dovodil výkladem ustanovení čl. 28 přechodných a závěrečných ustanovení, hlavy I, přechodných ustanovení k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen ” přechodná ustanovení”). Proti tomuto rozsudku se odvolali včas oba účastníci. Odvolání žalovaného míří proti výroku o věci samé (a tudíž i proti výroku o nákladech řízení), odvolání žalobkyně napadá jen výrok o nákladech řízení. Žalovaný vytýká okresnímu soudu vadné právní posouzení, neboť okresní soud prý na danou věc nesprávně aplikoval článek 28 přechodných ustanovení. Ze znění tohoto ustanovení je zřejmé, že se týká jen BSM, které nebylo do 31.7.1998 vypořádáno, a nemůže se proto vztahovat na projednávanou věc, v níž jde o BSM, které již vypořádáno bylo. Má za to, že exekucí lze postihnout i nemovitosti, o jejichž vyloučení jde; to prý vyplývá z ustanovení § 42 exekučního řádu a z ustanovení § 262 a) o.s.ř. Navrhl proto změnu rozsudku okresního soudu v ten smysl, že se žaloba o vyloučení věcí z exekuce zamítá. Žalobkyně ve svém odvolání proti výroku o nákladech řízení vyslovuje názor, že paušální sazba výše nákladů měla být určena z peněžité částky 25 054.958,67 Kč, představující výši vymáhané pohledávky, a navrhla proto změnu rozsudku okresního soudu ve výroku o nákladech řízení tak, že žalovaný je povinen jí nahradit náklady řízení před okresním soudem ve výši 187.605 Kč. Ve věci samé navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl potvrzen v podstatě z důvodů v něm uvedených, k nimž k vyvrácení názoru žalovaného dodala, že ustanovení § 262 a) o.s.ř. ani § 42 exekučního řádu nelze v projednávaném sporu aplikovat, neboť se týkají zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů a nikoliv zrušení BSM. Krajský soud neshledal žádné z odvolání důvodným. Pokud jde o odvolání žalovaného, odvolací soud přejímá úplné skutkové zjištění okresního soudu, proti němuž ostatně nic nenamítají ani účastníci. Sdílí i právní závěry okresního soudu, že nemovitosti, o něž je veden spor, exekucí, která je vedena pro pohledávku žalovaného ve výši 25. 054.958,67 Kč proti manželu žalobkyně Ing. F. R., postihnout nelze. Argumentaci, na základě které okresní soud k uvedenému (správnému) právnímu závěru dospěl, je však třeba upřesnit. Ze srovnání článku 28 přechodných ustanovení na straně jedné a ustanovení § 262 a) o.s.ř.i § 42 exekučního řádu na straně druhé vyplývá, že podle občanského soudního řádu ve znění účinném po l. lednu 2001 je možné vést výkon rozhodnutí (a také exekuci), jde-li o manžele, jen na věci, které patří nebo (jsou-li splněny další podmínky v zákoně uvedené) patřily do společného jmění manželů. V žádném případě nelze podle nyní účinného občanského soudního řádu postihovat věci, které patřily nebo patří do BSM. Jde-li o věci, které patřily nebo patří do BSM, dlužno lišit dva okruhy případů. Předně takové, kdy BSM zaniklo do 31. července 1998 a nebylo dosud vypořádáno. Na tyto případy je podle čl. 28 přechodných ustanovení třeba aplikovat občanský soudní řád ve znění před l. lednem 2001. Konkrétně to znamená, že tyto věci postihnout výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí nebo prodejem nemovitostí lze, avšak podle občanského soudního řádu ve znění účinném před l. lednem 2001 (§ 255 odst. 2 tohoto o.s.ř. v dřívějším znění)( viz k tomu blíže Občanský soudní řád. Komentář. JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. L. D., JUDr. M. M.. 2. vydání 1996. C.H. Beck., výklad k ustanovení § 255 odst. 2 o.s.ř., str. 791). A dále takové, kdy BSM zaniklo do 31. července 1998 a bylo vypořádáno. V těchto případech, k nimž patří i projednávaná věc, jsou podle obsahu dohody o vypořádání věci ve výlučném vlastnictví toho či onoho manžela (pomine-li se možné podílové spoluvlastnictví), takže je již vyloučeno, vést (z důvodu, že věc dříve patřila do BSM) výkon rozhodnutí jejím prodejem proti tomu manželu, který ji má ve vlastnictví, jde-li o výkon rozhodnutí proti druhému manželovi (který ji ve vlastnictví nemá). K vedení výkonu rozhodnutí proti druhému manželu (výlučnému vlastníku věcí) schází totiž jakýkoli zákonný podklad. Dohodu o vypořádání BSM zkracující uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele by bylo možno napadnout jen podle ustanovení § 42a)občanského zákoníku o odporovatelnosti; teprve po úspěchu v odpůrčím sporu by věřitel mohl dosáhnout uspokojení prodejem věcí, které manžel povinného manžela získal do výlučného vlastnictví dohodou o vypořádání BSM (§ 42a) odst. 4 obč. zák.). Z toho všeho vyplývá, že v projednávaném sporu, kdy BSM zaniklo před 31. červencem 1998 a bylo již vypořádáno, věci ve vlastnictví žalobkyně výkonem rozhodnutí vedeným proti manželu žalobkyně postihnout nelze. Není je ovšem možné postihnout ani exekucí. Rozsudek okresního soudu byl proto ve výroku I, jímž bylo žalobě vyhověno, jako věcně správný potvrzen (§ 219 o.s.ř.). Byl však potvrzen i ve výroku o nákladech řízení, neboť ve sporu o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí se paušální sazba výše odměny podle vyhl. č. 484/2000 Sb. nemůže určovat podle výše vymáhané pohledávky (ta je přece v tomto sporu zcela nerozhodná), ale nanejvýš by mohla být stanovena podle ceny věcí, o jejichž vyloučení ve sporu jde. Odvolací soud však uvážil, že předmětem sporu není jejich vydání (nebyly žalobkyni odňaty) , ale jejich vyloučení (excindace) ze soupisu, tedy takový nárok, který není ve vyhl. č. 484/2000 Sb. blíže vymezen. Proto okresní soud nepochybil, když paušální sazbu výše odměny za zastupování žalobkyně advokátkou stanovil podle § 8 písm. a) cit. vyhl. částkou 4.500 Kč. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn zněním § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř. Jde o paušální sazbu výše odměny za zastupování advokátkou ve výši 4.500 Kč (§ 8 písm. a) vyhl. č. 484/2000 Sb.), o dvě paušální náhrady hotových výloh po 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif), o náhradu za promeškaný čas za 6 půlhodin po 50 Kč (§ 14 posléze cit. vyhl.) a o náhradu výdajů za cestu zástupkyně žalobkyně k odvolacímu soudu z L a zpět autem AUDI SPZ xxx ve výši 767 Kč (142 km x 5,4 Kč). Celkem tedy byla žalobkyni vůči žalovanému přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 5.717 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku prostřednictvím Okresního soudu ve S. k Nejvyššímu soudu jako soudu dovolacímu dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V H. K. dne 17. prosince 2002