I. Navrhne-li účastník soudu, aby provedl určitý důkaz, může svůj procesní úkon odvolat jen za podmínekuvedených v ustanovení § 41a) odst. 3 OSŘ dojde-li k odvolání úkonu soudu nejpozději současně s návrhem na provedení důkazu, postupuje soud stejně, jako kdyby účastník takový návrh nikdy neučinil. V případě, že návrh na provedení důkazu nebyl účinně odvolán (a nejde ani o návrh, který je vázán na splnění podmínky, k němuž se nepřihlíží - srov. § 41 odst. 2 OSŘ), nelze dovodit, že návrh nebyl podán, i když účastník později soudu sdělil, že na návrhu na provedení důkazu "netrvá", že "nenavrhuje" jeho provedení, že takový návrh "nečiní" apod. Uvedená vyjádření účastníka řízení mohou být pro soud jen podnětem k posouzení, zda navrhovaný důkaz provede, popřípadě zda od nařízeného důkazu neupustí důkaz však neprovede nebo od jeho provedení upustí jen tehdy, jde-li o důkaz, jehož provedení není potřebné ke zjištění skutkového stavu věci. II. Jestliže účastník navrhl důkaz znalerckým posudkem a pak uvedl, že na jeho provedení netrvá (a tedy návrh na provedení tohoto důkazu platně neodvolal), může v odvolání uplatnit odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. b) OSŘ v tom případě ustanovení § 205a OSŘ o zákazu novot takovému uplatnění nebrání.

6 20Co 53/2003 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. KK a soudkyň Mgr. MNa Mgr. LP ve věci žalobce Ing. IM, nar. xxx, bytem v P. 6, M. 8, zast. JUDr. M. J., advokátem se sídlem v HK, D. 15, proti žalovanému Z., a.s., IČO: xxx, se sídlem v HK, P. 322, zast. JUDr. R.R., advokátem se sídlem v HK, P. 322, o 105.000,--Kč s přísl., k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v HK ze dne 14. března 2001, č.j. 8C 65/99-70, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se vyjma nenapadeného výroku pod bodem I z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12.461,92 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem I tohoto rozsudku) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok pod bodem II tohoto rozsudku). O nákladech řízení rozhodl okresní soud tak, že žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 17.250,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám jeho advokáta (výrok pod bodem III tohoto rozsudku). Rozsudek odůvodnil okresní soud tím, že žalobce byl zaměstnancem žalovaného a součástí mzdy žalobce byl i nárok na odměnu ve výši 105.000,--Kč, a to za předpokladu, že žalobcem řízený úsek v roce 1996 dosáhne účetní ztráty maximálně ve výši 12,000.000,--Kč. Žalobce pak v řízení tvrdil, že tohoto hospodářského výsledku bylo na žalobcem řízeném úseku dosaženo, žalovaný tuto skutečnost popíral. Žalobce původně v řízení navrhl důkaz znaleckým posudkem k prokázání tohoto svého tvrzení, následně však své procesní stanovisko změnil a od tohoto svého důkazního návrhu ustoupil, a to přes poučení soudu o tom, že toto jeho tvrzení nemá soud za prokázané a že pokud neoznačí důkaz k prokázání tohoto svého tvrzení, neunese důkazní břemeno a v této části žaloby nebude úspěšný. Přes toto poučení žalobce setrval na svém stanovisku a důkaz znalcem z oboru ekonomiky nenavrhl. Okresní soud proto žalobu, pokud se jí žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu 105.000,--Kč s přísl., zamítl a vyhověl té její části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 12.461,92 Kč z vyplacené odměny ve výši 120.000,--Kč, na kterou mu vznikl nárok splněním dalších ekonomických ukazatelů. Výrok o nákladech řízení pak vychází z úspěchu účastníků ve věci. Proti tomuto rozsudku vyjma výroku pod bodem I, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 12.461,91 Kč, podal včas odvolání žalobce. Žalobce v odvolání poukázal na to, že mezi stranami bylo sporné, zda provozovna žalovaného řízená žalobcem dosáhla takového hospodářského výsledku, aby žalobci vznikl nárok na odměnu. Žalovaný v řízení vyšel z toho, že jeho účetnictví bylo ověřeno auditorem a podle jeho závěrů žalobci nárok na odměnu nevznikl. Žalobce je však toho názoru, že auditor ověřoval údaje, které se netýkají pouze provozovny jím vedené, proto původně v řízení navrhl důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomiky s tím, že by znalec měl zkontrolovat správnost zaúčtování jednotlivých účetních položek. Okresní soud v řízení následně žalobci uložil povinnost složit zálohu na náklady tohoto důkazu ve výši 100.000,--Kč. K tomuto rozhodnutí okresního soudu žalobce v odvolání potvrdil, že on sám nesplňuje předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků, ale přesto vyjádřil přesvědčení, že mu mělo být uloženo složit zálohu v částce nižší nebo měla být záloha rovnoměrně rozložena mezi oba účastníky řízení. Tím, že okresní soud takto nepostupoval, podle názoru žalobce fakticky zamezil provedení důkazu. Žalobce konečně v odvolání potvrdil, že bez znaleckého posudku není skutkový stav zjištěn úplně, proto navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu vyjma nenapadeného výroku pod bodem I zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení za účelem doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru ekonomiky. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu, který považuje za správný. Krajský soud k odvolání žalobce rozsudek okresního soudu vyjma odvoláním nenapadeného výroku pod bodem I přezkoumal a rozhodl o něm rozsudkem ze dne 19. listopadu 2001, č.j. 20 Co 249/2001-81, tak, že jej v napadené části jako věcně správný potvrdil a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení. Ve svém rozhodnutí dovodil, že okresní soud řádně žalobce ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil o tom, že nemá za prokázané tvrzení o splnění ekonomického ukazatele, na jehož základě měl vzniknout žalobci nárok na v řízení uplatněnou odměnu, a zároveň ho okresní soud poučil i o tom, že pokud k tomuto svému tvrzení nenavrhne důkazy, bude to mít za následek zamítnutí žaloby pro neunesení důkazního břemene. Okresní soud následně žalobce poučil i podle § 119a odst. 1 o.s.ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než okresní soud ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a o.s.ř. Žalobce přes toto poučení nenavrhl důkaz znaleckým posudkem k prokázání toho, že ekonomické ukazatele byly splněny a že má tudíž nárok na žalobou uplatněnou odměnu. Návrhu na doplnění dokazování provedením tohoto znaleckého posudku odvolací soud nevyhověl, neboť podle jeho názoru nebyla splněna ani jedna z výjimek z neúplné apelace uvedené v ust. § 205a odst. 1 o.s.ř. V neposlední řadě odvolací soud při tomto svém rozhodnutí přihlédl k tomu, že žalobce nepodal návrh na osvobození od placení soudních poplatků a i v odvolacím řízení potvrdil, že se nedomnívá, že by u něho byly splněny předpoklady pro toto osvobození. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal včas dovolání žalobce a zopakoval své námitky vznesené v odvolání proti rozsudku okresního soudu. Zejména zdůraznil, že důkaz znaleckým posudkem k prokázání splnění ekonomických ukazatelů navrhl a ustoupil od tohoto svého návrhu pouze z důvodu, že mu bylo uloženo složit na náklady tohoto důkazu podle jeho názoru nepřiměřeně vysokou zálohu. Odvolacímu soudu vytýkal to, že měl rozsudek okresního soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení s tím, že by okresnímu soudu bylo uloženo nově a přiměřeným způsobem rozhodnout o výši zálohy účastníků na náklady tohoto důkazu. Nejvyšší soud v Brně jako dovolací soud k dovolání žalobce výše označený rozsudek krajského soudu rozsudkem ze dne 26. listopadu 2002, č.j. 21 Cdo 426/2002-97, zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V tomto zrušujícím rozsudku vyslovil závazný názor, že žalobce důkaz znaleckým posudkem v řízení před okresním soudem označil a tento důkaz byl tedy před soudem prvého stupně uplatněn. Na tom nic nezměnilo následně to, že od tohoto svého důkazního návrhu žalobce po uložení povinnosti mu složit zálohu na náklady tohoto důkazu ve výši 100.000,--Kč ustoupil. To proto, že navrhne-li účastník soudu, aby provedl určitý důkaz, může svůj procesní úkon odvolat jen za podmínek uvedených v ustanovení § 41a odst. 3 o.s.ř.; tedy dojde-li odvolání úkonu soudu nejpozději současně s návrhem na provedení důkazu. Tehdy postupuje soud stejně, jako kdyby účastník takový návrh nikdy neučinil. V případě, že návrh na provedení důkazu nebyl účinně odvolán (a nejde ani o návrh, který je vázán na splnění podmínky, k němuž se nepřihlíží - srov. § 41a odst. 2 o.s.ř.), nelze dovodit, že návrh nebyl podán, i když účastník soudu později sdělil, že na návrhu na provedení důkazu "netrvá", že "nenavrhuje" jeho provedení, že takový návrh "nečiní" apod. Uvedená vyjádření účastníka řízení mohou být pro soud jen podnětem k posouzení, zda navrhovaný důkaz provede, popřípadě zda od nařízeného důkazu neupustí; důkaz však neprovede nebo od jeho provedení upustí jen tehdy, jde-li o důkaz, jehož provedení není potřebné ke zjištění skutkového stavu věci. V daném případě tomu tak nebylo, proto bylo povinností okresního soudu důkaz tímto znaleckým posudkem provést. Ostatně složit zálohu na náklady spojené s provedením tohoto důkazu již okresní soud uložil žalobci usnesením ze dne 5.12.2000, č.j. 8 C 65/99-60, a učinil tak podle názoru dovolacího soudu zcela v souladu s ustanovením § 141 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce provedení důkazu navrhl a nejsou u něj (jak potvrdil i v průběhu odvolacího řízení) podmínky pro osvobození od soudních poplatků. V této souvislosti Nejvyšší soud ČR v Brně dodal k věci i to, že na základě vykonatelného usnesení, kterým byla účastníku uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu, měl okresní soud vymáhat zaplacení zálohy cestou výkonu rozhodnutí, a to až do vydání rozhodnutí, kterým se řízení končí (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29.2.1984 Cpj 88/82, uveřejněné pod č. 26 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1984), nemohl však od již vzneseného a k prokázání skutkových tvrzení podstatného důkazu upustit, a to ani přes změněný postoj žalobce k provedení tohoto důkazu. K přípustnosti odvolacích důvodů dovolací soud ve svém rozhodnutí dále uvedl, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně lze odůvodnit mimo jiné i tím, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností (§ 205 odst. 2 písm.d/ o.s.ř.) nebo že dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205 odst. 2 písm. f/ o.s.ř.); přitom skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou ve věcech neuvedených v ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř. u odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně odvolacím důvodem jen v případech uvedených v ustanovení § 205a odst. 1 o.s.ř. Měřítkem pro posouzení, zda jsou v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně navrhovány důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, je obsah spisu soudu prvního stupně. Z pohledu odvolacího řízení jde o "nový" důkaz tehdy, jestliže nebyl navržen v průběhu řízení před soudem prvního stupně (tj. od jeho zahájení do vyhlášení rozsudku) žádným z účastníků a nebyl ani proveden soudem prvního stupně podle ustanovení § 120 odst. 3 věty první o.s.ř. V případě, že důkaz byl za řízení před soudem prvního stupně některým z účastníků označen (alespoň natolik konkrétně, aby mohl být individualizován), byl z hlediska ustanovení § 205a odst. 1 o.s.ř. před soudem prvního stupně uplatněn (a nejde tedy o "nový" důkaz v odvolacím řízení) bez ohledu na to, jak s ním soud prvního stupně naložil (tj. například zda důkaz provedl, zda neprovedení důkazu zdůvodnil nebo zda návrh takového důkazu zcela pominul). V projednávané věci žalobce navrhl před soudem prvního stupně provedení důkazu znaleckým posudkem; i když od jeho provedení posléze "ustoupil". Z toho důvodu nelze - jak vyplývá z výše uvedeného - důvodně dovozovat, že by tento důkaz nebyl před soudem prvního stupně uplatněn. Poukazoval-li žalobce v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně na to, že důkaz znaleckým posudkem nebyl soudem prvního stupně proveden, ačkoliv byl potřebný ke zjištění skutkového stavu věci, a domáhal-li se proto provedení tohoto důkazu, neuplatnil tím odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. f/ o.s.ř., ale odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.; okolnost, jak soud prvního stupně s tímto důkazem naložil, je přitom nerozhodná. Z výše uvedených důvodů dospěl dovolací soud k závěru, že v odvolacím řízení žalobcem navržený důkaz znaleckým posudkem není ve smyslu ustanovení § 205a odst. 1 o.s.ř. důkazem, který nebyl uplatněn před soudem prvního stupně. Je tomu tak proto, že žalobce za řízení před soudem prvního stupně navrhl provedení tohoto důkazu, i když soud prvního stupně důkaz, který byl potřebný ke zjištění skutkového stavu věci, neprovedl. Odvolací soud tedy rozhodl nesprávně, když dovodil, že uplatnění důkazu znaleckým posudkem žalobcem v odvolacím řízení bránilo ustanovení § 205a odst. 1 o.s.ř. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku dovolacího soudu je pro krajský soud závazný, krajskému soudu proto nezbylo, než rozsudek okresního soudu vyjma odvoláním nenapadeného výroku pod bodem I zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. To proto, že dosud nejsou v řízení splněny předpoklady pro potvrzení ani pro změnu napadeného rozsudku, neboť ve věci bude třeba provést další důkazy, jejichž provedení přesahuje rámec odvolacího řízení (§ 213 odst. 2 o.s.ř.). V dalším řízení okresní soud doplní dokazování k prokázání toho, zda žalobce splnil ekonomické ukazatele, na jejichž základě mu měl vzniknout nárok na žalobou uplatněnou odměnu. Zejména tedy provede důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomiky a pokud žalobce nesloží mu pravomocným usnesením uloženou zálohu na náklady tohoto důkazu, bude ji okresní soud vymáhat cestou soudního výkonu rozhodnutí. Teprve po doplnění dokazování shora naznačeným způsobem okresní soud znovu posoudí, zda žalobci vznikl nárok na odměnu vůči žalovanému a v novém rozhodnutí o věci neopomene rozhodnout i o nákladech odvolacího řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř. ). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 29. dubna 2002