Majetkem nabytým do bezpodílového spoluvlastnictví manželů nejsou všechny příjmy podnikatele, ale jen takové, které nejsou určeny k dalšímu investování do podnikání, ale jsou naopak z podnikání vyčleněny a určeny pro potřebu manželů. Patří sem i příjmy, které byly investovány do věci určené k užívání oběma manžely

23Co 3/2002 4 U s n e s e n í Krajský soud v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. M.V. a soudců JUDr. M.K. a Mgr. Ing. B.N. ve věci žalobkyně H.B., nar. xxx, bytem V. 109, zastoupené JUDr. M.M., advokátkou se sídlem H.B., Š. 2003, proti žalovanému J.B., nar. xxx, bytem V. 109, zastoupenému Mgr. P.Z., advokátem se sídlem H.B., Ž. 280, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v H.B. ze dne 24. října 2001, č. j. 5 C 124/2000-76, takto: Rozsudek okresního soudu se s výjimkou výroku pod bodem I z r u š u j e a věc se v r a c í v tomto rozsahu okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným rozsudkem okresní soud částečně zastavil řízení (výrok I), rozhodl o rozdělení jednotlivých věcí patřících do zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví mezi účastníky (výrok II), zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 251.924,- Kč (výrok III), uložil účastníkům povinnost zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 16.800,- Kč (výrok IV) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). Ohledně věcí, jež okresní soud přikázal do vlastnictví účastníkům, nebylo podle vyjádření okresního soudu mezi účastníky žádného zásadního sporu. Okresní soud proto tyto věci vypořádal s přihlédnutím k požadavkům účastníků, k účelnosti využití věcí a k zachování rovnosti podílů obou účastníků. V odůvodnění svého rozhodnutí se pak okresní soud soustředil zejména na nároky, které zůstaly mezi účastníky sporné a které měly vliv na výši vypořádacího podílu. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni svědčí právo na vrácení toho, co bylo ze společného majetku vynaloženo na oddělený majetek žalovaného. Tak tomu bylo u vany a WC zabudovaných do domu žalovaného, u investic do domu žalovaného ve výši 85.000,- Kč a dále u nákladů spojených s podnikáním žalovaného. Ty se týkaly počítače, stolku pod počítač, židle, přívěsného vozíku za automobil a leasingových splátek ve výši 335.577,- Kč. Celkem bylo na oddělený majetek žalovaného vynaloženo ze společného majetku 500.588,- Kč. Okresní soud naopak neuznal jako výdaje ze společného majetku na majetek žalovaného investice do plynofikace domu žalovaného ve výši 47.555,60 Kč. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že peníze, které byly vynaloženy na pořízení shora uvedených věcí sloužících podnikání žalovaného, případně investovány na nákup vany a WC do jeho domu, patřily do SJM (správně BSM) a měly být proto předmětem vypořádání. U věcí, jež používal k podnikání, žalovaný zdůraznil, že byly pořízeny z finančních prostředků, získaných z podnikání, přičemž žalobkyně se na podnikání žalovaného nikterak nepodílela. Totéž platí o leasingových splátkách automobilu, které též náležely “do finančního toku firmy”. Pokud jde o náhradu nákladů vynaložených na vanu a WC, okresní soud uvěřil bez dalšího žalobkyni, že tyto náklady byly vynaloženy ze společných prostředků. Žalobkyně přitom nepředložila ke svému tvrzení žádný důkaz, zatímco žalovaný své tvrzení o tom, že obě věci koupil syn účastníků, prokázal písemně i svědecky. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku pod bodem III tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44.130,-Kč. Žalobkyně označila rozhodnutí soudu prvního stupně za správné a navrhla jeho potvrzení. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že dosud nejsou podmínky pro potvrzení ani pro změnu rozsudku. Okresní soud založil své rozhodnutí v části, proti které směřuje odvolání žalovaného, převážně na závěru, že finanční prostředky, které žalovaný získal podnikáním a které opět do podnikání investoval, patřily do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Jde tedy o prostředky, které byly vynaloženy ze společného majetku na majetek žalovaného a žalovaný je povinen jejich poměrnou část žalobkyni nahradit. Odvolací soud s tímto právním hodnocením okresního soudu nesouhlasí. Odvolací soud je toho názoru, že ne každý příjem manžela, kterého tento manžel dosáhne při podnikání, je majetkem nabytým za trvání manželství a tudíž součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dnes společného jmění manželů). Činnost podnikatele je obvykle provázena pravidelným střídáním příjmů a výdajů. Celkové hospodaření podnikatele tedy představuje, jak podle názoru odvolacího soudu výstižně vyjádřil ve svém odvolání žalovaný, určitý “finanční tok firmy”, který je třeba brát jako celek a z něhož nelze pro účely stanovení rozsahu BSM cokoli dovozovat. Odvolací soud nesdílí názor, že nepodnikající manžel má (při vypořádání BSM) právo na náhradu poloviny všech výdajů, které podnikající manžel investoval za trvání manželství z prostředků získaných z podnikání zpět do svého podnikání. Zůstává otázka, která část příjmu, jehož se podnikajícímu manželovi účetně dostane, je příjmem, jejž lze považovat za majetek nabytý jedním z manželů za trvání manželství. Podle názoru odvolacího soudu se majetkem nabytým do bezpodílového spoluvlastnictví manželů stane ta finanční částka přijatá v rámci podnikání, kterou si podnikající manžel rozhodne ponechat pro své osobní, s podnikáním nesouvisející potřeby, například jako svou odměnu. Také pokud by podnikající manžel část svých příjmů investoval do věci určené k užívání oběma manžely, patřila by takto nabytá věc do bezpodílového vlastnictví. Dokud však finanční prostředky vytváří koloběh příjmů a výdajů spojených s podnikáním, nelze je považovat z hlediska bezpodílového spoluvlastnictví za majetek nabytý manželem za trvání manželství a tudíž ani za součást bezpodílového spoluvlastnictví. Lze tedy shrnout, že majetkem nabytým do bezpodílového spoluvlastnictví lze rozumět teprve takový příjem podnikatele, který není určen k dalšímu investování do podnikání, ale je naopak z podnikání vydělen a určen pro potřebu manželů. V posuzovaném případě to znamená, že okresní soud pochybil, pokud považoval výdaje spojené s pořízením věcí, jež žalovaný používal výhradně ke svému podnikání, bez dalšího za výdaje vynaložené ze společného majetku účastníků na majetek žalovaného. O takové výdaje by mohlo jít, muselo by však být prokázáno, že věci sloužící k podnikání žalovaného byly skutečně pořízeny ze společných prostředků, a nikoliv z podnikatelských zdrojů žalovaného. Shora uvedený závěr platí též pro leasingové splátky za služební automobil. Pokud jde o výdaje za pořízení vany a WC do domu žalovaného, má odvolací soud za to, že okresní soud dospěl na základě dosud provedených důkazů k nesprávným skutkovým závěrům. Okresní soud neuvěřil tvrzení žalovaného, že vanu a WC zaplatil ze svých prostředků syn účastníků Z.B.. Vzal však za prokázané, že obojí bylo zaplaceno ze společných prostředků účastníků. Na základě jakých úvah k tomuto závěru dospěl, však ze spisu neplyne. Samotná okolnost, že za věci nezaplatil Z.B., ještě nevypovídá nic o tom, z jakých peněz byly tyto věci zaplaceny a zda se tak vůbec stalo. Bude opět na žalobkyni, aby prokázala, že vana i WC byly zaplaceny a že prostředky k tomu užité patřily do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Ze shora uvedených důvodů odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek okresního soudu v rozsahu, v němž byl napaden odvoláním, zrušit a vrátit věc okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 a 2 o. s. ř.). V něm okresní soud vyzve žalobkyni, aby svá tvrzení způsobem vyplývajícím z předchozích odstavců upřesnila a aby ke svým tvrzením navrhla případné důkazy. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V H.K. dne 12. září 2002 Předsedkyně senátu: