Když oprávněná doložila několika exekučními příkazy na přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu, že její pohledávka byla uspokojena jen zčásti, soud jejímu návrhu na prohlášení o majetku-jsou-li splněny i ostatní zákonné předpoklady pro prohlášení o majetku- vyhoví skutečnost, že se oprávněná předtím neobrátila na soud se žádostí o pomoc podle § 260 OSŘ, je nerozhodná.

24Co 237/2002 3 U s n e s e n í Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. V. H. a soudců Mgr. P. K. a Mgr. Z. S. ve věci oprávněné České republiky M. f. - G. ř. c., C. ú. B. - dálnice se sídlem v L., proti povinné T. P. H., veřejné obchodní společnosti, IČ: 429 37 370, se sídlem v P., R. 1755, o návrhu oprávněné na prohlášení majetku povinné, k odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v P. ze dne 27. 3. 2002, č. j. 21 Nc 7005/2002-153, t a k t o : Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud výše označeným usnesením zamítl návrh oprávněné na prohlášení majetku povinné, když dospěl k závěru, že oprávněná nedoložila, že by byly splněny předpoklady pro jeho vyhovění stanovené v § 260b/ o. s. ř., když neprokázala, že její pohledávka nemohla být ani s pomocí soudu postupem podle § 260 o. s. ř. uspokojena výkonem rozhodnutí - přikázáním z účtu povinné u peněžního ústavu. Z obecných vyjádření jednotlivých bankovních domů, které oprávněná předložila neplyne, zda učinila konkrétní dotazy o účtech povinné u peněžních ústavů. Oprávněná ve včas podaném odvolání nesouhlasila se závěry okresního soudu. Zdůraznila, že již v návrhu na prohlášení majetku povinné odkázala na dva exekuční příkazy (č. j. E 900064/99 a E 900066/99), jimiž formou přikázání pohledávky z účtu povinné u bank byla vymožena pouze z č á s t i její pohledávka, a to jen ohledně části celního dluhu ve výši 830.552,40 Kč, ačkoliv na základě exekučních titulů, platebních výměrů Celního úřadu Břeclav-dálnice ze 17. 10. 1995 (pod č. j. 29-1582/CD/95 až 29-1584/CD/95), zůstává dosud neuhrazeno povinnou 207.004,60 Kč. Již to, že přikázáním pohledávky z účtu povinné byla vymožena pohledávka oprávněné pouze zčásti, svědčí pro vyhovění návrhu a tudíž k provedení prohlášení povinné o jejím majetku. Za nepřípadnou pokládala i výtku soudu týkající se nekonkrétnosti dotazu na číslo účtu povinné u jednotlivých peněžních ústavů. Oprávněná doložila, jaké subjekty prověřovala a doložila rovněž i odpovědi jednotlivých peněžních ústavů, bank. Navrhla, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo postupem podle § 214 odst. 2 písm. c/ občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), aniž musel ve věci nařizovat jednání. Odvolání shledal opodstatněným z níže uvedených důvodů. Předpoklady za splnění kterých může soud přistoupit k prohlášení majetku povinného postupem podle § 260c/ o. s. ř., aniž by musel formálně (to je usnesením) o takovém návrhu rozhodnout, stanoví § 260a/ a § 260b/ o. s. ř. To znamená, že oprávněný musí prokázat, že má (před podáním návrhu na nařízení výkonu) vykonatelným rozhodnutím přiznanou peněžitou pohledávku, která nemohla být ani s pomocí soudu podle § 260 o. s. ř. uspokojena výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu. Aby usnesení, jímž soud zamítá návrh na prohlášení majetku povinného bylo lze přezkoumat, musí odůvodnění usnesení obsahovat takové údaje, z nichž lze zjistit, že se soud zabýval otázkou, zda za nesplněné a oprávněným neprokázané pokládá všechny zákonné předpoklady pro vyhovění návrhu či jen některé z nich (vyjma případů explicitně zakotvených v § 260b/ odst. 2 o. s. ř., za splnění kterých návrhu vyhovět nelze). V posuzovaném případě v odůvodnění usnesení pokládal okresní soud za oprávněným nedoložený zákonný předpoklad podle § 260b/ odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 260 o. s. ř., totiž že oprávněná nedoložila, že se ani s pomocí soudu nepodařilo, aby pohledávka oprávněné byla uspokojena výkonem rozhodnutí jejím přikázáním z účtu povinné u peněžního ústavu. Jinými slovy řečeno, okresní soud dovodil, že návrhu nelze vyhovět, jestliže oprávněná před podáním návrhu nepožádala soud o pomoc postupem podle § 260 odst. 2 o. s. ř. Otázkou, zda pokládá za splněny další předpoklady pro vyhovění návrhu či nikoliv, se okresní soud nezabýval, proto pro nedostatek důvodů nebylo lze jeho rozhodnutí přezkoumat (§ 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Výše uvedený závěr okresního soudu však nelze pokládat za správný. Jak správně namítla oprávněná v odvolání, jestliže exekučními příkazy na přikázání pohledávky z účtu povinné u peněžního ústavu byla její pohledávka uspokojena jen zčásti a tuto námitku dokládá, pak je na místě závěr, že jeden z předpokladů stanovených v § 260b/ odst. 1 o. s. ř. byl splněn, ačkoliv se tak nestalo s pomocí soudu postupem podle § 260 odst. 2 o. s. ř. Zákon o bankách č. 21/1992 Sb. (v platném znění) totiž v § 38 odst. 6 zakládá věřiteli právo, aby mu banka i bez souhlasu svého klienta za účelem výkonu rozhodnutí sdělila bankovní spojení svého klienta včetně čísla jeho účtu a identifikačních údajů o svém klientovi. Navíc z žádného právního předpisu nelze dovodit povinnost oprávněné činit dotazy na všechny peněžní ústavy. Postačí, prokáže-li, že takový dotaz se záporným výsledkem učinila vůči jen jedinému z nich. Má-li totiž oprávněná vykonatelné pohledávky vůči více povinným a učinila-li dotaz na peněžní ústavy, ve kterém své dlužníky označila, nelze jí přičítat k tíži ”povšechné” odpovědi peněžních ústavu, jejichž obsah ostatně sama ani nemůže ovlivnit. Protože se okresní soud nezabýval otázkou, zda jsou splněny všechny předpoklady pro vyhovění návrhu, nezbylo, než napadené usnesení postupem podle § 221 odst. 1 písm. c/, odst. 2 písm. a/ o. s. ř. napadené usnesení zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. Dojde-li okresní soud k závěru o tom, že návrhu na prohlášení majetku vyhovět lze, žádné usnesení o tom nevydá, ale přistoupí přímo k předvolání povinného podle § 260c/ o. s. ř. Pouze v případě, že by uzavřel, že návrhu na prohlášení majetku povinné vyhovět nelze, musel by jej usnesením zamítnout. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je soud prvého stupně vázán názorem odvolacího soudu. Poučení : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. V H. K. dne 27. června 2OO2