Nedostatek poučení účastníka podle § 118a odst. 3 o.s.ř. je vadou řízení, ke které odvolací soud přihlíží, jen když mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta 2. o.s.ř.). Neoznačí-li účastník důkazy potřebné k prokázání všech nových sporných tvrzení ani poté, co byl o své procesní povinnosti a následcích jejího nesplnění poučen odvolacím soudem (§§ 5, 120 odst. 1 o.s.ř.), odvolací soud k uvedené vadě řízení nepřihlíží

6 24Co 393/2002-129 Krajský soud v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. V.H. a soudců Mgr. P.K. a Mgr. Z.S. ve věci žalobce K.S., nar. xxx, bytem O.P., J. 1615, zast. JUDr. J.B., bytem O.-K., Č. 21, proti žalované P. Č. s., a.s. se sídlem v P., n. R. 115, o zaplacení 1.539.200,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v P. ze dne 15. 1. 2002, č.j. 6C 85/2001-109, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem zamítl okresní soud žalobu o zaplacení částky 1.539.200,- Kč s 20 % úrokem z prodlení od 17. 10. 1997 do zaplacení žalovanou žalobci. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že na základě pojistné smlouvy ze dne 19. 6. 1997, č. 540001534 pojistil žalobce u žalované nákladní tahač značky Mercedes 1733 LS SPZ OVC 48-91 na pojistnou částku 1.539.200,- Kč a to mj. pro případ jeho odcizení. Pojištění se přitom vztahovalo na odcizení pojištěné věci nebo její části, jestliže k němu došlo krádeží vloupáním nebo loupežným přepadením. Okresní soud dovodil, že žalobce domáhající se jakožto osoba, jejíž majetek je pojištěn (pojištěný), aby mu žalovaná zaplatila pojistné plnění ve výši 1.539.200,- Kč, neprokázal vznik pojistné události. Výpověď svědka P.S., řidiče pojištěného tahače, hodnotil okresní soud jako nevěrohodnou, neboť tento svou výpověď několikrát změnil. Žalobci jakožto svému zaměstnavateli nejprve sdělil, že tahač měl poruchu a zůstal proto stát na území Ukrajiny. Poté, co společně navštívili místo, kde měl být odstaven, jej nenalezli a žalobce nahlásil ukrajinské policii jeho krádež. Při výslechu na ukrajinské policii v roce 1997 P.S. vypověděl, že zatímco odpočíval, vozu se zmocnili rusky hovořící muži. Policii ČR svědek tuto skutkovou verzi sdělil až v roce 2000. Okresní soud hodnotil jako nevěrohodný též listinný důkaz usnesením ukrajinské policie o pozastavení trestní věci ze dne 19. 10. 1998, neboť šetřením Policie ČR ve věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu žalobcem a svědkem P.S. bylo zjištěno, že šetření orgánů ukrajinské policie v předmětné věci skončilo usnesením o zamítnutí zahájení trestního řízení ze dne 4. 12. 1997 a nikoliv usnesením o pozastavení trestní věci ze dne 19. 10. 1998, jež policejní orgány označily za falsifikát. Okresní soud tudíž dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o vzniku pojistné události (odcizení vozu) a žalobě proto nevyhověl. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Namítal nesprávné hodnocení výpovědi svědka P.S. okresním soudem. Uvedl, že svědek sdělil žalobci a orgánům ukrajinské policie nepravdu ohledně inkriminované události z důvodu obavy před pachateli trestného činu. Žalobce zdůraznil, že šetřením orgánů Policie ČR nebylo zjištěno, že by se žalobce či svědek P.S. jakýmkoliv způsobem podíleli na odcizení pojištěného tahače. Namítl též, že okresní soud nezohlednil okolnost, že předmětný tahač byl vyřazen z evidence motorových vozidel. Závěrem uvedl, že důkazy provedené výslechem svědka P.S. a usnesením ukrajinské policie z 19. 10. 1998 prokazují odcizení pojištěného tahače, t.j. vznik pojistné události a navrhl proto, aby krajský soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl. Žalovaný se ztotožnil s rozsudkem okresního soudu a navrhl jej potvrdit. Krajský soud po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 občanského soudního řádu - dále jen o.s.ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o.s.ř.), je podáno oprávněnou osobou a včas (§§ 201, 204 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o.s.ř.). Přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání žalobce neshledal opodstatněným. Podle § 788 odst. 1 obč. zák., pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné. Dle § 806 obč. zák., z pojištění majetku má pojištěný právo, aby mu bylo poskytnuto plnění ve výši určené podle pojistných podmínek, týká-li se pojistná událost věci, na kterou se pojištění vztahuje. Okresní soud provedl řádným procesním způsobem důkazy navržené účastníky v řízení. Provedené důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přihlédl přitom pečlivě ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o.s.ř.). Po zhodnocení provedených dospěl okresní soud k závěru, že svědectví P.S. o způsobu, jakým došlo k odnětí pojištěného tahače, vyznívá nevěrohodně. Svůj závěr okresní soud logicky vysvětlil v odůvodnění svého rozhodnutí. Krajský soud se s hodnocením okresního soudu, že svědek P.S. vypovídal nevěrohodně, ztotožňuje, neboť svědek svá tvrzení o průběhu inkriminované události v průběhu doby měnil. Svědkovi přitom nic nebránilo, aby nejpozději po návratu z Ukrajiny žalobci jakožto svému zaměstnavateli vylíčil, proč zanechal pojištěný tahač v zahraničí. Těžko lze uvěřit jeho vysvětlení, že se obával osob, jež se vozu údajně zmocnily, když tyto osoby zůstaly na území Ukrajiny. Věrohodnost výpovědi svědka P.S. snižuje i okolnost, že verzi průběhu inkriminované události prezentovanou v probíhajícím řízení (loupežné přepadení) nesdělil žalobci ani poté, co ji vylíčil orgánům ukrajinské policie. Výpověď uvedeného svědka znevěrohodňuje i skutečnost, že svědek může mít zájem na výsledku projednávaného sporu, neboť skutkový stav věci by mohl nasvědčovat i závěru o jeho odpovědnosti za škodu, způsobenou žalobci ztrátou pojištěného tahače. Okresní soud rovněž správně hodnotil důkaz provedený listinou obsahující usnesení ukrajinské policie o pozastavení trestní věci ze dne 19. 10. 1998, dovodil-li, že tato listina neprokazuje zahájení vyšetřování ve věci odcizení pojištěného tahače ukrajinskými policejními orgány. Šetřením Policie ČR totiž bylo zjištěno, že uvedené usnesení nevydaly osoby k takovému rozhodnutí kompetentní. Krajský soud k hodnocení předmětné listiny pro úplnost dodává, že na rozdíl od skutkové verze prezentované v řízení žalobcem ve shodě se svědkem s P.S. se v usnesení ukrajinské policie ze dne 19. 10. 1998 uvádí, že svědek S. opustil pojištěný tahač na čtyři hodiny za účelem obstarání technické pomoci, přičemž v mezidobí mu vůz byl odcizen. Údaje obsažené v dotčeném usnesení tak nekorespondují ani s tvrzením svědka P.S. sděleným žalobci, ani s tvrzením prezentovaným žalobcem v projednávaném případu (tvrzené loupežné přepadení). Obsah usnesení ukrajinské policie z 19. 10. 1998 tudíž rovněž znevěrohodňuje výpověď uvedeného svědka. Okresnímu soudu lze proto přisvědčit, že důkazy označené účastníky řízení neprokazují vznik pojistné události, t.j. nahodilé události specifikované v doplňkové doložce H1002, jakožto součásti pojistné smlouvy č. 540001xxx sjednané dne 19. 6. 1997 mezi žalobcem a žalovanou pojišťovnou (odcizení pojištěného tahače vloupáním nebo loupežným přepadením). Namítal-li žalobce, že předmětný tahač byl vyřazen z evidenci motorových vozidel, sluší se uvést, že tato okolnost vznik pojistné události neprokazuje. Nasvědčuje pouze tomu, že se předmětný vůz nenachází na území České republiky. V občanském soudním řízení sporném je ten účastník, jemuž podle právních norem hmotného práva je tvrzení určité skutečnosti ve prospěch, povinen takovou rozhodnou okolnost tvrdit (§ 101 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a označit důkazy potřebné k jejímu prokázání, jde-li o skutečnost mezi účastníky spornou (§ 101 odst. 1 písm. b/, 120 odst. 1 o.s.ř.). Neoznačí-li účastník důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly v řízení provedeny (§ 120 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 30/2000 Sb., účinná od 1. 1. 2001, zakotvila v ust. § 118a povinnost soudu prvního stupně, jenž zjistí v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, jej vyzvat k označení důkazů bez zbytečného odkladu a poučit o následcích nesplnění této výzvy (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). Poučení o procesních povinnostech přitom musí být účastníku dáno tehdy, je-li toho v řízení zapotřebí. Poučení musí být natolik konkrétní, aby dotčený účastník věděl, která z jeho tvrzení shledal soud spornými a dosud provedenými důkazy neprokázanými. Dospěl-li tedy okresní soud k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno k prokázání svého sporného tvrzení, že pojištěný tahač byl odcizen, měl jej vyzvat, aby označil důkazy k prokázání tohoto sporného tvrzení a poučit o následcích nesplnění výzvy (neúspěch ve věci samé). Neučinil-li tak, vydal tzv. překvapivý rozsudek a řízení zatížil vadou. Krajský soud jako soud odvolací je povinen přezkoumat napadený rozsudek okresního soudu i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). K popsané vadě řízení přitom lze přihlédnout jen tehdy, mohla-li mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o.s.ř.). Žalobce neoznačil nové důkazy prokazující vznik pojistné události ani poté, co mu okresní soud v odůvodnění svého rozsudku zpřístupnil svůj právní názor ohledně nesplnění důkazní povinnosti a důsledků s tím spojených (neúspěch ve věci samé). Krajský soud proto pro absenci poučení před okresním soudem žalobce v průběhu odvolacího jednání poučil o jeho procesní povinnosti označit důkazy k prokázání vzniku pojistné události (odcizení tahače) a seznámil jej s důsledky nesplnění této povinnosti pro výsledek sporu. Jelikož žalobce neoznačil nové důkazy ani poté, co byl poučen odvolacím soudem, dospěl krajský soud k závěru, že ačkoliv okresní soud pochybil a řízení v důsledku svého pochybení zatížil procesní vadou (nedostatek poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.) nemohla uvedená vada mít za následek nesprávnost jeho rozhodnutí ve věci, neboť žalobce důkazy k prokázání svých sporných tvrzení neoznačil ani poté, co se seznámil s odůvodněním rozsudku okresního soudu, a ani poté, co byl o své procesní povinnosti poučen a s následky jejího nesplnění seznámen soudem krajským (§§ 5, 120 odst. 1, 118a odst. 3 o.s.ř.). Krajský soud proto k uvedené vadě řízení před okresním soudem přihlížet nemohl. Jelikož se krajský soud jinak ztotožnil se závěry okresního soudu, že žalobce neprokázal vznik pojistné události, rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Shledal přitom správným i výrok II., jímž okresní soud nepřiznal ve věci úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení, neboť se tohoto práva vzdala (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Podle §§ 224 odst. 1, 142 odst. 1 o.s.ř. má v odvolacím řízení zcela úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Jelikož se tohoto práva vzdala, nepřiznal krajský soud uvedené právo žádnému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Dospěje-li dovolací soud k závěru, že toto rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, lze proti němu podat do dvou měsíců ode dne jeho doručení u Okresního soudu v P. dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. V H.K. dne 30. září 2002 Předsedkyně senátu: