Při rozhodování o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce a o pověření soudního exekutora jejím provedením odvolací soud nerozhoduje o nákladech odvolacího řízení, až na případy, kdy právo na tuto náhradu vznikne povinnému.

2 24Co 463/2002 U s n e s e n í Krajský soud v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. M.Z. a soudců Mgr.P.K. a Mgr. Z.S. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné I.K., nar. 20.5.1941, bytem P., Z. 397, proti povinnému J. z.d. Č. – s. p. S. “v likvidaci”, se sídlem S. Č., IČO 00127728, jednajícího likvidátorem Mgr. J. S., advokátem se sídlem v P., H. 708, pro 212.503,- Kč, k odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v P. ze dne 29. května 2002, č.j. 12 Nc 9537/2002-3, t a k t o: Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e. O d ů v o d n ě n í: Shora označeným usnesením okresní soud nařídil exekuci a) podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v P. ze dne 3.4. 1997, č.j. Ro 298/97-10, k uspokojení pohledávky oprávněné 212.503,- Kč a b) podle vykonatelného platebního rozkazu téhož soudu ze dne 16.6.1997, č.j. Ro 995/97-6, k uspokojení pohledávky oprávněné 31.703,70 Kč (výrok I.), povinnému uložil nahradit náklady exekuce (výrok II.) a provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. L.N. se sídlem úřadu v P., 17. listopadu 237 (výrok III.). Okresní soud exekuci nařídil, neboť oprávněná předložila vykonatelná soudní rozhodnutí (exekuční tituly), označená ve výrokové části I. napadeného usnesení, a v návrhu tvrdila, že povinný dobrovolně nesplnil to, co mu tato rozhodnutí ukládají. Provedením exekuce pověřil oprávněnou označeného exekutora a současně povinnému uložil povinnost k náhradě nákladů exekuce (§ 44 odst. 2,6 exekučního řádu). Proti usnesení podal odvolání povinný, který namítal nesplnění předpokladů pro nařízení výkonu. Předložené platební rozkazy, jež jsou podkladem výkonu nebyly doručeny povinnému do vlastních rukou. Navrhl změnu usnesení a zamítnutí návrhu. Oprávněná se k odvolání nevyjádřila. Krajský soud z podnětu včasného a přípustného odvolání (§ 204 o.s.ř., § 44 odst. 10 exekučního řádu), podanému osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) a obsahujícího náležitosti dle ust. § 205 o.s.ř., napadené usnesení v mezích odvolání přezkoumal (§ 212 o.s.ř.), a to dle ust. § 214 odst. 1, písm. c) o.s.ř. bez nařízení jednání. Odvolání není důvodné. Povinný namítá v souladu s ust. § 44 odst. 10 exekučního řádu, že pro nařízení exekuce nebyl splněn zásadní předpoklad, kterým je vykonatelné soudní rozhodnutí (exekuční titul), ukládající povinnému splnit určitou povinnost (§ 252, § 261 o.s.ř.). Tvrdil, že exekuční tituly nebyly povinné řádně doručeny. Z obsahu spisu vyplývá, že obě v napadeném usnesení označená rozhodnutí (výrok I.) byly doručeny do rukou likvidátora povinného Mgr. J.S., zapsaného v obchodním rejstříku, který proti nim odpor v zákonné lhůtě nepodal. Ten také namítá chybné doručení. V době, kdy byly označené platební rozkazy doručovány (7.5.1997, 11.7.1997), podle tehdy účinného ust. § 48 o.s.ř. platilo, že písemnosti, které byly určeny orgánům nebo právnickým osobám, doručovaly se pracovníkům oprávněným za ně přijímat písemnosti a nebylo-li jich, doručovaly se písemnosti určené do vlastních rukou tomu, kdo je oprávněn za organizaci jednat. Za povinného byl oprávněn jednat likvidátor, na něhož zápisem do obchodního rejstříku přešla působnost statutárního orgánu (jednat jménem družstva). Takový závěr vyplývá z ust. § 70 odst. 3 obch. zák. (§ 260 obch. zák.). Jen likvidátor je oprávněn činit úkony směřující k likvidaci společnosti (plnění závazků, uplatňování pohledávek ad.) a je oprávněn zastupovat likvidovanou právnickou osobu před soudy a jinými orgány (§ 72 obch. zák.). Z ust. § 72 obch. zák. lze proto dovodit, že jen likvidátor byl oprávněn zastupovat povinného před soudem v nalézacích řízeních, v nichž byly vydány shora označené platební rozkazy, činit za něho příslušné úkony a tedy i podat či nepodat odpor proti vydaným platebním rozkazům. Z uvedeného pak vyplývá, že právě likvidátor povinného byl onou osobou, která byla oprávněna přijmout shora označené platební rozkazy při jejich doručení a za povinného jednat a také jemu byly doručeny do vlastních rukou. Proto krajský soud neshledal odvolací námitky povinného důvodnými. Napadené usnesení jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.). O nákladech řízení účastníků v odvolacím řízení nebylo rozhodováno, neboť takové rozhodnutí je svěřeno dle ust. § 88 exekučního řádu (zák.č. 120/2001 Sb.) exekutorovi, který náhradu nákladů exekuce určuje samostatným příkazem k jejich úhradě. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen tehdy, dovodí-li jeho přípustnost dovolací soud (Nejvyšší soud ČR), shledá-li, že má po právní stránce zásadní význam, a to k dovolání účastníka podanému do dvou měsíců od jeho doručení u Okresního soudu v P. V H.K. dne 26. září 2002 Předseda senátu