a) lhůta stanovená pro vyjádření podle § 114b odst. 1 o.s.ř. je lhůtou propadnou. Pokud je tedy vyjádření podáno po této lhůtě, pak k němu nelze přihlédnout, b) okolnost, že žalovanému bránil vážný důvod ve vyjádření k žalobě, je odvolacím důvodem proti rozsudku pro uznání pouze za toho předpokladu, že tento vážný důvod žalovaný v určené lhůtě (§ 114b odst. 5 o.s.ř.) soudu prvního stupně také sdělil

4 25Co 334/2002 Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P. M. a soudců Mgr. M. P. a JUDr. V. L., Ph. D. ve věci žalobce P. A., r. č. xxx, bytem H. 53, zastoupeného Mgr. Š. B., bytem v P. 10, K. 2254/9, proti žalovanému Z. d. H., se sídlem ve V., S., zastoupenému JUDr. E. F., advokátkou v H. K., H. 974, o zaplacení 34.209,-Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v H. K. ze dne 22.5.2002, č.j. 8C 34/2002-15, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výše citovaným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 34.209,--Kč spolu s 21 % úrokem z prodlení od 22.12.1999 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (bod I výroku rozsudku) a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1.400,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod II výroku). Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil ust. § 153a odst. 3 o.s.ř. (dále jen o.s.ř.), když v této věci nastala fikce uznání žalobou uplatněného nároku podle § 114b odst. 5 o.s.ř. Okresní soud poukázal na výzvu podle § 114a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. z 22.2.2002, kterou bylo žalovanému uloženo do 10 dnů podat vyjádření k žalobě a která byla žalovanému doručena 1.3.2002. Když na tuto výzvu žalovaný nereagoval, bylo mu okresním soudem usnesením z 20.3.2002, č.j. 8C 34/2002-9, uloženo vyjádřit se do 30 dnů od doručení výzvy ve smyslu ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. s tím, že pokud tak žalovaný neučiní, nastává fikce uznání podle ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. Usnesení bylo žalovanému doručeno 2.4.2002. Lhůta pro podání vyjádření skončila 2.5.2002 a písemné vyjádření podané žalovaným až 7.5.2002 je tedy nutno považovat za vyjádření podané po lhůtě. Výrok o nákladech řízení opřel okresní soud o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítal, že opožděné podání vyjádření bylo zapříčiněno nepřítomností jeho právní zástupkyně, která neočekávaně byla několik dní mimo svoji kancelář. Od 30.4.2002 do 5.5.2002 se musela postarat o svoji matku, narozenou v roce 1917, bytem v Praze. Objektivně tedy nebylo možné se ve lhůtě stanovené soudem vyjádřit a nebylo ani možné sdělit důvod bránící podání vyjádření. Bezprostředně po odpadnutí překážky bylo vyjádření podáno. Pracovnice advokátní kanceláře právní zástupkyně žalovaného se snažila telefonicky i osobně příslušného soudce informovat, nezastihla jej však. Ze všech těchto důvodů se žalovaný domáhá zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku okresního soudu bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 o.s.ř.), projednal věc v mezích podaného odvolání (§ 212 o.s.ř.), bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř.), přezkoumal rovněž řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, a to s přihlédnutím k možným vadám, ke kterým je povinen přihlížet (§ 212a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozsudku, na které se tímto odkazuje. K odvolacím námitkám žalovaného odvolací soud pouze dodává a odůvodnění napadeného rozsudku tak doplňuje způsobem níže uvedeným. Usnesením Okresního soudu v H. K. ze dne 20.3.2002, č.j. 8C 34/2002-9, bylo žalovanému uloženo vyjádřit se k žalobě do 30 dnů od doručení výzvy, a to ve smyslu ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. V usnesení byl žalovaný poučen o následcích nevyjádření se v podobě fikce uznání žalobou uplatněného nároku s následkem možnosti rozhodnutí rozsudkem pro uznání. Usnesení bylo žalovanému doručeno 2.4.2002. Lhůta pro podání vyjádření tedy uběhla 2.5.2002 (poznamenává se, že 1.5.2002 byl svátek, proto posledním dnem lhůty je nejblíže následující pracovní den - § 57 odst. 2 o.s.ř.). Z dikce ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. vyplývá, že lhůta stanovená pro vyjádření podle § 114b odst. 1 o.s.ř. je lhůtou propadnou. Pokud je tedy vyjádření k žalobě podáno po této lhůtě, pak k takovému vyjádření není možno přihlédnout. Okolnost, že žalovanému bránil vážný důvod ve vyjádření k žalobě, je pak odvolacím důvodem proti rozsudku pro uznání pouze za toho předpokladu, že tento vážný důvod žalovaný v určené lhůtě (§ 114b odst. 5 o.s.ř.) soudu prvního stupně také sdělil. K ničemu takovému však v této projednávané věci nedošlo. Vyjádření se k žalobě, stejně jako oznámení vážného důvodů bránícího ve vyjádření k žalobě, je možno učinit podáním podle § 42 odst. 1 o.s.ř. Z objektivního hlediska jistě nebránilo žalovanému nic v tom, aby v běžící lhůtě pro podání vyjádření oznámil, kupř. telegraficky, existenci překážky bránící mu ve vyjádření. Tento závěr je odůvodněn tím spíše, že podle tvrzení samotného žalovaného se pracovnice advokátní kanceláře jeho zástupkyně snažila v běžící lhůtě pro podání vyjádření příslušného soudce o existenci překážky informovat. Pokud se tak nestalo ve formě podání předpokládané občanským soudním řádem, pak nelze dost dobře k takové aktivitě žalovaného přihlížet. Odvolací soud z důvodů výše uvedených napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k té skutečnosti, že v odvolacím řízení úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Takové dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozsudku z Okresního soudu v H.K. k Nejvyššímu soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. V H.K. dne 2. října 2002 Předseda senátu :