Těžba dřeva z lesa, který je v podílovém spoluvlastnictví, provedená podílovým spoluvlastníkem bez většinového souhlasu ostatních spoluvlastníků, je protiprávní (§ 139 odst. 2 ObčZ). Ostatním spoluvlastníkům náleží však právo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 ObčZ) jen tehdy, když spoluvlastník, který dřevo protiprávně těžil, ho vytěžil nad rámec svého spoluvlastnického podílu.

R o z s u d e k Krajský soud v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. PM a soudců JUDr. VL, Ph.D. a Mgr. MPve věci žalobkyně Z.J. narozené xxx, bytem P. 6, K.35, zastoupené JUDr. J. J. narozeným xxx, bytem H. v P., B. 1293, jako obecným zmocněncem, proti žalovanému Ing. R. N., narozenému xxx, bytem H. 109, okres H. K., zastoupenému JUDr. P. W. advokátem se sídlem H. K., U.n.762, o zaplacení 26.306,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v H.K. ze dne 6.6.2001, č.j. 23C 32/98-159, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II z r u š u j e . II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III m ě n í tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení v částce 23.062,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce. III. Rozsudek okresního soudu se m ě n í ve výroku IV tak, že žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v H.K. náklady řízení v částce 3.566,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Jinak se rozsudek okresního soudu p o t v r z u j e . V. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 8.675,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. O d ů v o d n ě n í Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26.306,- Kč s 23 % úrokem od 25.8.1998 do zaplacení (výrok I). Žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice do pokladny Okresního soudu v HK soudní poplatek z odvolání ve výši 1.936,- Kč (výrok II). Žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 24.998,50 Kč (výrok III) a žalobkyni zatížil povinností nahradit České republice na účet Okresního soudu v HK náklady řízení v částce 4.566,- Kč (výrok IV). Vycházel ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí ideální jedné poloviny lesního pozemku p.č. 243/1 v katastrálním území RnT žalovaný vlastníkem ideální jedné čtvrtiny tohoto pozemku a zbývající ideální jednu čtvrtinu vlastní PN - sestra žalovaného. Žalovaný v dubnu 1997 provedl těžbu smrkového a modřínového dřeva na pozemku v jeho porostu označeném č.13Bf11, a to v rozsahu 26,21 % smrků z veškerého smrkového porostu na pozemku a 16,56 % modřínů z celkového modřínového porostu. Okresní soud uzavřel, že žalovanému svědčilo právo brát užitky ze svého podílu na lesním pozemku a stejně tak z podílu své sestry PN, která se svých užitků vzdala v jeho prospěch. Každý ze spoluvlastníků totiž byl ve smyslu § 123 a § 136 a násl. občanského zákoníku oprávněn svůj podíl na pozemku držet, užívat, požívat jeho užitky a nakládat s ním. Dřevo, které žalovaný těžil bylo užitkem z pozemku a žalovaný tím, že těžbou nepřekročil podíl svůj a své sestry, nezasáhl do spoluvlastnického práva žalobkyně. Žalobkyně mohla ve stejné době a za stejných podmínek jako žalovaný provést z pozemku těžbu dřeva v takovém rozsahu, který odpovídal velikosti jejího spoluvlastnického podílu. Žalobkyni proto nenáleží nárok na náhradu. V odvolání žalobkyně namítala, že žalovaný bez předchozí dohody vykácel část společného lesa, čímž porušil dobré mravy ve smyslu § 3 odst.1 občanského zákoníku a ustanovení § 136 a násl. občanského zákoníku. Rozebrala, že les jako celek patří do ideálního spoluvlastnictví účastníků a spolu s ním i každý strom, který v něm roste. Dovozovala, že jí vzniklo právo na náhradu za polovinu výtěžku, které žalovaný realizoval, protože se mu dostalo plnění bez právního důvodu. Uvedla, že vytěžená dřevní hmota je věcí movitou, strom jako součást pozemku věci nemovitou, a proto spolu nelze tyto dvě věci započítávat. Názor okresního soudu, že jí nic nebrání v těžbě odpovídající jejímu podílu, považovala za odporující článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zdůraznila dále, že vytěžené stromy dosahovaly nejvyšší kvality a rostly blízko cesty, čímž žalovaný ušetřil náklady na těžbu. Dodala, že těžbu žalovaný provedl, aniž by požádal orgán státní správy lesů, který by tehdy těžbu nepovolil, nedoložil vyjádření lesního hospodáře a budoucí těžba nemusí být povolena. Navrhla rozsudek okresního soudu změnit tak, že její žalobě bude vyhověno. Pro případ potvrzení rozsudku okresního soudu žádala, aby podle § 150 o.s.ř. nebyla zatížena náhradovou povinností, protože je odkázána toliko na starobní důchod. Žalovaný se ztotožnil s rozsudkem okresního soudu a navrhl jeho potvrzení. Bránil se, že nemohl postupovat v rozporu s dobrými mravy, protože žalobkyně souhlasila s těžbou a nežádala náhradu. V minulosti jí navrhl vypořádání podílového spoluvlastnictví k lesnímu pozemku tak, že jemu by náležel reálný podíl pozemku vytěženého a žalobkyni reálný podíl pozemku, který těžbou nezasáhl. Žalobkyně však tento návrh nepřijala. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení mu předcházející a shledal, že odvolání proti výroku ve věci samé není důvodné. Odvolací soud souhlasí se skutkovými i právními závěry okresního soudu týkající se věci samé, pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu v těchto mezích a dodává následující. Ustanovení § 137 a násl. občanského zákoníku upravuje istitut podílového spoluvlastnictví. Jde o právní vztah, jehož obsahem jsou práva a povinnosti k věci, na kterých se podílí více osob - spoluvlastníků. Měřítkem účasti každého spoluvlastníka je spoluvlastnický podíl, který je stanovený nikoliv reálně, tj.že by určitá část společné věci náležela konkrétnímu spoluvlastníkovi, nýbrž ideálně, např. zlomkem či v procentech. Tyto podíly vyjadřují míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývající ze spoluvlastnictví ke společné věci (§ 137 odst. 1 občanského zákoníku a R 61/1966). Každý ze spoluvlastníků je oprávněn předmět svého vlastnictví (ideální podíl) držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním (§ 123 občanského zákoníku). Spoluvlastnický podíl je tak mírou účasti na vlastním vztahu ke společné věci, i pokud jde o užívání věci a požívání jejich plodů. Užívání a požívání plodů věci lze považovat za hospodaření se společnou věcí ve smyslu § 139 odst.2 občanského zákoníku, o němž rozhodují spoluvlastníci většinou počítanou podle velikosti podílů a dojde-li k rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se většiny nebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud. Užívá-li nebo požívá-li plody společné věci jeden ze spoluvlastníků bez souhlasu většiny nebo rozhodnutí soudu, ostatní jsou oprávněni se domáhat, aby se takového jednání zdržel, popř. žádat o určení způsobu užívání společné věci soud. Právo vůči němu na náhradu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 451 odst.1 a násl.občanského zákoníku jim však vzniká jen za situace, kdy při užívání společné věci a požívání jejich plodů překročil svůj podíl. Nepřekročí-li totiž takový spoluvlastník při užívání, či požívání plodů společné věci svůj podíl, tak ostatním spoluvlastníkům lze zajistit užívání a požívání plodů v rozsahu určeném jejich podíly. Takovému spoluvlastníkovi se pak nedostalo plnění na úkor ostatních a nevznikla mu povinnost takové plnění vydat či nahradit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.2.2001, č.j. 25Cdo 2616/99). V daném případě se žalobkyně domáhala náhrady bezdůvodného obohacení, kterého se na její úkor mělo dostat žalovanému. Nebylo sporu v tom, že žalobkyně, žalovaný a jeho sestra PN jsou podílovými spoluvlastníky lesního pozemku p.č.243/1 v katastrálním území RnT. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí jeho ideální poloviny a žalovaný a jeho sestra pak výlučnými vlastníky po ideální jedné čtvrtině. V dubnu 1997 žalovaný ze společného pozemku vytěžil 26,21% smrkového dřeva z celkového smrkového porostu a 16,56% modřínového dřeva z celkového modřínového porostu. Těžbu dřeva lze považovat za užívání a požívání plodů ze společného pozemku ve smyslu § 123 občanského zákoníku a hospodaření se společným pozemkem ve smyslu § 139 odst.2 občanského zákoníku. V řízení nebylo prokázáno, že by se na takovém hospodaření žalobkyně, žalovaný a jeho setra předem dohodli, popř. o něm rozhodl soud. Žalovaný tím, že těžbu provedl bez většinového souhlasu spoluvlastníků, postupoval v rozporu s ustanovením § 139 odst.2 občanského zákoníku a žalobkyni svědčilo právo podat proti žalovanému žalobu o zdržení se těžby, popř. o určení užívání společného pozemku. Žalovaný těžil v míře odpovídajícího spoluvlastnickému podílu, tedy v rozsahu jedné čtvrtiny a navíc v rozsahu další jedné čtvrtiny své sestry, která se užitků v jeho prospěch vzdala. Okresním soudem bylo správně zjištěno, že podíl svůj a své sestry žalovaný nepřekročil. Nezasáhl proto do práva žalobkyně a netíží jej povinnost jí poskytnout náhradu ve smyslu § 451 odst. 1 občanského zákoníku. Pro posouzení této věci je právně nerozhodné, že snad žalovaný jednal v rozporu s dobrými mravy, protože žalobkyně se domáhala náhrady bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a násl. občanského zákoníku a jednání odporující dobrým mravům ( § 3 odst.1 občanského zákoníku) nezakládá právo na náhradu bezdůvodného obohacení. Nepovolená těžba by mohla mít za následek sankci ze strany státní správy, avšak ve vztazích mezi spoluvlastníky by se nikterak neprojevila. Okolnost, že snad náklady žalovaného na těžbu byly nižší a žalovaný vytěžil nejhodnotnější stromy a blízko cesty, nemá pro posouzení této věci rovněž význam, protože i s připočtením této výhody žalovaný nedosáhl 50% podílu. Ze znaleckého posudku Ing. LH pak vyplynulo, že na pozemku se nacházel v dubnu 1997 porost srovnatelné hodnoty - smrk ve stáří 109 let a modřín také ve stáří 109 let a tento porost bylo možno vytěžit. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve věci samé jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Podle § 221 odst. 1 o.s.ř. byl rozsudek okresního soudu zrušen ve výroku II. Tímto výrokem okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 1.936,- Kč. Jednalo se o odvolání, které podal žalovaný dne 24.3.1999 proti mezitímnímu rozsudku okresního soudu ze dne 3.3.1999, č.j. 23 C 32/98-62. Odvolání proti mezitímnímu rozsudku však poplatkové povinnost nepodléhá ( 3.poznámka k položce 1 přílohy z.č.549/1991Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31.12.2000). V důsledku zrušení poplatkové povinnosti žalovaného byl podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změněn rozsudek okresního soudu ve výroku III, neboť částku 1.936,- Kč, kterou žalovanému okresní soud uložil zaplatit, mu současně přiznal jako jím vynaložené náklady proti žalobkyni. Tato částka proto byla odečtena od jinak správně vyčíslených nákladů řízení žalovaného. Ke změně rozsudku okresního soudu podle § 220 odst. 1 o.s.ř. došlo i ve výroku IV, neboť zde okresní soud opomněl odečíst od nákladů, kterými zatížil žalobkyni vůči České republice, 1.000,- Kč, které žalobkyně podle záznamu o složení ze dne 27.3.2001 zaplatila jako zálohu na znalečné. Nebylo možno vyhovět návrhu žalobkyně na zbavení povinnosti hradit náklady řízení. Ustanovení § 150 o.s.ř. umožňuje soudu, aby soud ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele, náhradovou povinnost neuložil. Při zkoumání, zda jsou dány důvody zvláštního zřetele, je nutno přihlížet k majetkovým, sociálním, osobním a jiným poměrům všech účastníků řízení, hodnotit poměry nejen povinného účastníka, ale také vážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného. Zřetel je nutno brát na okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníka v průběhu řízení apod.. Majetkové poměry žalobkyně zbavení náhradové povinnosti neodůvodňují, protože nelze přihlížet jen k starobnímu důchodu, který žalobkyně pobírá, ale i k tomu, že podle tvrzení svého zástupce je spoluvlastnicí několika nemovitostí. Nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení by se navíc dotklo majetkových poměrů žalovaného, který se v řízení bránil proti žalobě žalobkyně. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení u Okresního soudu v HK. V HK 30. října 2002