Má-li výzva soudu dle § 118a o.s.ř. za následek nemožnost dalšího pokračování v jednání, nelze dovodit zavinění účastníka, vůči němuž výzva směřovala, na vzniku nákladů ostatních účastníků vynaložených v souvislosti s tímto jednáním.

26Co 319/2002-185 R O Z S U D E K Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. DM a soudců JUDr. AS a JUDr. MVve věci žalobce L.Č.r., státní podnik H.K., P. 1106, IČO xxx, zast. JUDr. L.S., advokátem se sídlem V. 137, proti žalovaným 1) R.B., nar. xxx, bytem Ch.P. 204, 2) L.B., nar. xxx, bytem Sadová 39, 3) M.W. nar. xxx, bytem D.K. nad L., H. 2107, 4) E.N. nar. xxx, bytem D.K. n.L., ul. 28. října 1259, 5) P.H., bytem H. K., Tř. Karla IV. 610, 6) V. N., nar. xxx, bytem D.K. nad L., ul. 28. října 1259, všem zastoupeným JUDr. E. Z., advokátem se sídlem v P., S. 505 a 7) M. N., bytem D. K.nad L., H. 2704, zast. Mgr. M. P., advokátem se sídlem v P., J. P. 259, o zaplacení 824.222,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v T. č.j. 9C 241/95-137 ze dne 17. 6. 2002, t a k t o : Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že návrh žalovaných 1) až 6), aby byl žalobce povinen nahradit jim separované náklady řízení, se z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným usnesením uložil žalobci povinnost nahradit žalovaným 1) až 6) separované náklady řízení, a to každému z nich 6.091,90 Kč k rukám jejich zástupce. Dospěl k závěru, že zatímco ohledně jednání konaného dne 27. 2. 2002 nelze dovodit, že by toto jednání proběhlo neúčelně výlučně v důsledku zavinění jedné ze stran, neboť účastníci shodně vyjádřili vůli jednat o případném mimosoudním řešení sporné záležitosti, v případě jednání konaného dne 31. 5. 2002 je opodstatněno, aby žalobce podle § 147 odst. 1 o.s.ř. nahradil žalovaným náklady řízení vzniklé v souvislosti s tímto jednáním. Soud při něm nemohl provádět důkazy ve věci vzhledem ke skutečnosti, že žalobce neuvedl všechna skutková tvrzení, ze kterých by bylo patrné, z čeho dovozuje existenci uplatněného nároku a jak byla jeho výše určena. To se projevilo tím, že soud postupem dle § 118a odst. 1 o.s.ř. uložil žalobci povinnost, aby skutková tvrzení doplnil. Lze tedy dovodit, že náklady spojené se zastoupením žalovaných při jednání dne 31. 5. 2002, při němž nemohlo být ve věci jednáno vzhledem k neúplně vylíčenému skutkovému stavu ze strany žalobce, vznikly žalovaným z jeho viny. Žalovaným proto byla přiznána na nákladech řízení odměna za zastupování advokátem, paušální náhrada hotových výdajů advokáta a cestovné. Celkově tak činí náklady řízení žalovaného 1) až 6) 36.551,40 Kč, z nichž přísluší každému ze zastoupených jedna šestina. Žalobce podal proti usnesení shora včas odvolání. Namítal neexistenci důvodů, pro které by se žalovaní mohli domáhat dle § 147 odst. 1 o.s.ř. přiznání nákladů řízení v souvislosti s jednáním konaným dne 31. 5. 2002. Žalobce se domnívá, že do doby konání tohoto jednání dostatečně vylíčil rozhodné skutečnosti a doložil svá skutková tvrzení. Odkázal na původně založené listiny ve spise, z nichž je patrno, jak dospěl k požadované výši škody způsobené těžbou v roce 1993 a 1994, když z těchto listin lze jednoznačně dovodit, jakých položek se konečná výše škody skládá. Při svém přednesu při jednání pak žalobce skutková tvrzení doplnil úplně. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh žalovaných 1) až 6), na jehož základě by měl být povinen nahradit jim separované náklady řízení, byl zamítnut. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž by za tím účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.). Odvolání žalobce shledal opodstatněným, i když z jiných, než jím uváděných důvodů. Z obsahu spisu se podává, že ve věci proběhlo první jednání dne 27. 2. 2002 a bylo odročeno na 19. 4. 2002 za účelem pokusu účastníků o smírné vyřešení věci. Z tohoto data pak bylo odročeno na 31. 5. 2002. Při jednání tohoto dne zástupce žalovaného 7) namítl, že ze žaloby není zřejmé, zda je uplatňována náhrada škody nebo bezdůvodného obohacení a jaký by měl být právní důvod žádaného plnění, v důsledku čehož je žaloba podle něho neprojednatelná. Zástupce žalobce na to reagoval upřesněním, že je žádáno bezdůvodné obohacení za současného vylíčení skutkového tvrzení tak, že podstatou věci je, že žalovaní vlastnili ideální 3/4 lesa a žalobce 1/4, přičemž žalovaní les vytěžili a žalobci nevydali odpovídající část výnosů těžby. Na tento jeho přednes reagoval zástupce 7) žalovaného, který popřel, že by v případě některých pozemků došlo ke vzniku spoluvlastnictví mezi účastníky, a dále poukázal na nezbytnost doplnění skutkových tvrzení, kdy konkrétně a jakým způsobem ke vzniku škody či bezdůvodného obohacení došlo. Soud prvního stupně poté přerušil jednání a následně za použití § 118a odst. 1 o.s.ř. žalobce vyzval, aby ve lhůtě 30ti dnů písemně doplnil skutková tvrzení k otázkám, jejichž znění specifikoval do protokolu. Jednání poté odročil na neurčito. Takto nastalá procesní situace však neodůvodňovala aplikaci § 147 odst. 1 o.s.ř. Nařídil-li soud prvního stupně jednání za účelem projednání žaloby, aniž by žalobce vyzval postupem podle § 43 odst. 1 o.s.ř. k doplnění žaloby o uvedení potřebných skutkových tvrzení a označení důkazů, je třeba vycházet z toho, že podání žalobce považoval za bezvadné. Ani poté, co proběhlo první jednání ve věci, neměl soud prvního stupně pochybnosti o úplnosti žaloby, neboť jednání odročil na konkrétní termín, aniž by žalobce vyzýval k jejímu doplnění. Průběh jednání konaného dne 31. 5. 2002, jak je zachycen v protokole o něm, pak dokládá, že nezbytnost doplnění skutkových tvrzení žalobce se ukázala až v jeho průběhu. Soud výzvou dle § 118a odst. 1 o.s.ř., adresovanou žalobci, plnil svoji procesní povinnost zakotvenou v tomto ustanovení. Dospěl-li k závěru, že do doby doplnění žaloby nelze v řízení pokračovat, neodůvodňuje to v žádném případě závěr, že náklady tohoto jednání způsobil žalobce svým zaviněním, jak je má na mysli ust. § 147 odst. 1 o.s.ř. Zavinění účastníka řízení je podle něho chápáno jako porušení procesních povinností vyplývajících ze zákona nebo uložených soudem, přičemž k porušení takovýchto povinností ze strany žalobce dosud nedošlo. Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud za použití § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadené usnesení tak, že návrh žalovaných 1) až 6) na přiznání separovaných nákladů řízení ve vztahu vůči žalobci zamítl. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž bude řízení končit (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. V H.K. dne 30. října 2002 Předsedkyně senátu: