I. Jestliže nutnou obhajobu obžalovaného v hlavním líčení vykonává koncipient zmocněnce zúčastněné osoby, jejíž zájmy v dané věci jsou nebo pravděpodobně mohou být v rozporu se zájmy obžalovaného, jde o závažné porušení práva na obhajobu podle Čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Současně tím dochází k porušení práv zúčastněné osoby, stanovených v § 42 odst. 1,2 tr.řádu. Jde o podstatnou vadu řízení ve smyslu ust. § 258 odst. 1 písm. a) tr.řádu. II. O konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného podle § 202 odst.2,5 tr.řádu je třeba rozhodnout, a to ve smyslu ust. § 205 odst. 2 tr.řádu po slyšení stran unesením soudu (senátu), které se zaznamená v protokolu o hlavním líčení

Usnesení KS v HK ze dne 1.4.2003, sp.zn. 10 To 138/2003. KS v HK z podnětu odvolání obžalovaného a zúčastněné osoby zrušil rozsudek OS v Na ze dne 6.1.2003, č.j. 2 T 52/2002-76 a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Z odůvodnění: Napadeným rozsudkem uznal okresní soud obžalovaného vinným trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst.1, odst.3 písm.c) tr.zák. a porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst.1, odst.2 písm.b) tr.zák., kterých se dopustil neoprávněným dovozem cigaret na území republiky v úkrytu nákladního automobilu. Napadeným rozsudkem bylo m.j. rozhodnuto podle § 73 odst. 1 písm. c) tr.zák. o zabrání věcí – 2.485 kartonů cigaret West Full Flavor a nákladního automobilu zn. IVECO s klíčky a doklady. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání obžalovaný a zúčastněná osoba. Obžalovaný ve svém odvolání podaném prostřednictvím ustanoveného obhájce napadá rozsudek ve všech výrocích s tím, že se vědomě žádného protiprávního jednání nedopustil, protože o pašovaných cigaretách nic nevěděl, do automobilu je neumístil. Na tuto cestu byl najat za účelem dovozu stavebních strojů z Rakouska. Jeho obhajoba nebyla vyvrácena. Navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a zprostil jej obžaloby. Majitel předmětného nákladního vozidla L. Z. jako zúčastněná osoba podal odvolání prostřednictvím svého zmocněnce a napadá v něm výrok o zabrání věci – automobilu IVECO - a řízení, které mu předcházelo. Zejména namítá, že v hlavním líčení zastupoval jeho i obžalovaného jeden obhájce, ačkoli jejich zájmy mohly být v rozporu. Soud se důsledně nezabýval otázkou vědomí majitele vozidla (odvolatele) o tajné schránce a rozhodnutí o zabrání věci je vůči odvolateli neúměrně tvrdé. Bylo by namístě doplnit dokazování ve směru jeho obhajoby, tedy jeho nevědomosti o tajné schránce ve vozidle. Navrhuje, aby napadený rozsudek byl v napadené části zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, eventuálně aby krajský soud sám rozhodl o vrácení vozidla odvolateli. Z podnětu podaných odvolání přezkoumal krajský soud podle § 254 odst. 1 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a to zejména z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, přihlížel, jen pokud měly vliv na správnost výroků napadeného rozsudku. Řízení předcházející napadenému rozsudku je skutečně zatíženo podstatnými procesními vadami, zejména tou, na kterou poukazuje druhý odvolatel. O hlavním líčení konaném dne 6. ledna 2003 byl okresní soud povinen řádně vyrozumět (mimo jiné) ustanoveného obhájce obžalovaného JUDr.J. P. a zmocněnce zúčastněné osoby JUDr.P.Š. Obhájce byl vyrozuměn při odročení hlavního líčení dne 7.10.2002 (č.l.57), k hlavnímu líčení dne 6.1.2003 se však nedostavil (a ve spise není zaznamenána žádná omluva obhájce), ačkoli důvody nutné obhajoby trvaly, a jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení, zastupoval jej JUDr.B. (v protokolu není uvedeno jeho celé jméno podle § 55 odst. 1 písm.c) tr.řádu, zřejmě se však jednalo o JUDr.M.B., uvedeného na plné moci zmocněnce zúčastněné osoby JUDr.Š. ze dne 15.1.2002). Zmocněnec zúčastněné osoby nebyl o hlavním líčení řádně vyrozuměn. Až v den hlavního líčení byl učiněn pokus o telefonický kontakt, JUDr.Š. však nebyl zastižen (č.l. 71a). Byl tedy kontaktován JUDr.B. Tímto postupem byla podle názoru krajského soudu zúčastněná osoba zkrácena na svých právech podle § 42 odst. 1,2 tr.řádu, když postup okresního soudu byl jen zcela formální a jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení, v hlavním líčení bylo s JUDr.B. jednáno jako se “zmocněncem poškozeného”(č.l.72). JUDr.B. přitom v hlavním líčení zúčastněnou osobu fakticky nezastupoval a závěrečnou řeč pronesl jako obhájce obžalovaného. Soud přitom jednal a rozhodoval o zabrání velmi hodnotné věci a tedy o vážném průlomu do vlastnického práva zúčastněné osoby. Zejména však došlo k porušení práva obžalovaného na obhajobu, která měla být zajištěna k tomu účelu ustanoveným obhájcem (Čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Obhájce JUDr.P. byl ustanoven dne 4.12.2001 (č.l. 2) a obhajobu v předchozím průběhu řízení řádně vykonával. Právo obžalovaného (který je navíc cizincem a hlavní líčení se konalo v jeho nepřítomnosti) na obhajobu však nebylo naplněno, pokud obhajobu v hlavním líčení vykonával zmíněný JUDr.B. (patrně koncipient zmocněnce zúčastněné osoby), aniž byl k tomu obžalovaným či ustanoveným obhájcem pověřen a aniž byl s trestní věcí z hlediska obhajoby obžalovaného obeznámen (o hlavním líčení byl vyrozuměn v den jeho konání). Důsledkem toho bylo, že v závěrečné řeči JUDr,B. uvedl, že obžalovaný se k žalovanému jednání doznává, a navrhl uložit mu trest. Takové stanovisko je ale v příkrém rozporu s postojem obžalovaného a jeho obhajobou uplatněnou jak v předchozím průběhu řízení, tak v podaném odvolání. Právník pověřený zmocněncem zúčastněné osoby nemohl vykonávat v hlavním líčení obhajobu obžalovaného také proto, že v tomto konkrétním případě mohlo dojít ke kolizi zájmů obžalovaného a zúčastněné osoby. I když zpravidla bývají zájmy těchto dvou osob v trestním řízení blízké, o čemž svědčí i možnost zvolit obžalovanému obhájce, daná zúčastněné osobě ustanovením § 37 odst. 1 tr.řádu, je nutno vždy (stejně jako u posuzování kolize zájmů dvou spoluobžalovaných) zkoumat konkrétní případ. V posuzovaném případě je situace o to složitější, že majitel vozidla L. Z. nebyl v tomto trestním řízení vyslechnut a není tedy přesně známo jeho stanovisko. Je však nutno souhlasit s odvolatelem, že důležitou otázkou tohoto řízení bylo zjištění, kdo zřídil tajnou schránku ve vozidle, v níž byly cigarety převáženy, a vyřešení této otázky soudem mohlo mít stěžejní význam pro rozhodnutí o vině obžalovaného na jedné straně a rozhodnutí o zabrání věci na straně druhé. Výpověď obžalovaného a jeho postoj tak skutečně mohly ovlivnit rozhodnutí soudu o zabrání věci. Také otázka míry rafinovanosti a technické dokonalosti tajné schránky ve vozidle není bez významu. Čím obtížněji zjistitelná schránka byla, tím spíše bude namístě vyslovení zabrání věci, ale současně to snižuje pravděpodobnost, že by schránka byla pro obžalovaného patrná například již při přebírání vozidla. Z těchto důvodů není možné, aby v tomto trestním řízení obhajobu obžalovaného a zastupování zúčastněné osoby vykonávala tatáž osoba. Krajský soud nevylučuje, že v daném případě mohou být splněny zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného ve smyslu ust. § 202 odst. 2,5 tr.řádu, pokud obžalovaný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti (jak tomu bylo i v případě hlavního líčení konaného dne 6.1.2003). O konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného je však nutno rozhodnout , a to ve smyslu § 205 odst.2 tr.řádu po slyšení stran usnesením soudu , tedy celého senátu (usnesení se zaznamená v protokolu o hlavním líčení a není nutno je vyhotovovat, stížnost proti němu není přípustná). Žádná z těchto zákonných podmínek nebyla splněna, a proto okresní soud neměl jednat bez přítomnosti obžalovaného, ačkoli obsahově pro to podmínky dány byly. Naproti tomu krajský soud dodává, že o čtení výpovědi obžalovaného podle § 207 odst. 2 tr.řádu není nutno rozhodovat usnesením. Krajský soud dále považuje za nutné připomenout, že ani vyhlášený rozsudek není v protokolu o hlavním líčení zaznamenán v náležité podobě a z protokolu tak nelze zjistit, v jakém znění byl rozsudek vyhlášen, když je uvedena pouze právní kvalifikace a není uvedeno, zda byl obžalovaný uznán vinným (skutkem) dle obžaloby, anebo v jiném znění (§ 55 odst. 1 písm. d), § 128 odst. 2 tr.řádu). V dalším řízení bude nutno výše uvedené vady napravit tím, že hlavní líčení okresní soud provede znovu. Také dokazování zůstalo podle názoru krajského soudu v tomto řízení o zvlášť závažném úmyslném trestném činu neúplné. Z těchto důvodů krajský soud z podnětu obou podaných odvolání napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a,b,c) tr.řádu v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil OS v Na k novému projednání a rozhodnutí.