Rozhoduje-li soud o žádosti obžalovaného o propuštění z vazby za situace, kdy rozhodl o jeho vzetí do vazby až po podání obžaloby, musí kromě obecných důvodů vazby podle § 67 písm. a) až c) tr.ř. vždy zkoumat též další zákonné podmínky uvedené v § 71 odst. 4 tr.ř. Z hlediska právní jistoty by mělo být ve výroku takového rozhodnutí uvedeno i ustanovení § 71 odst. 4,6 tr.ř. Pokud soud prvního stupně v rozhodnutí učiněném v této tříměsíční lhůtě o vazbě obžalovaného opomine tyto další zákonné podmínky přezkoumat, může tuto vadu napravit v řízení o stížnosti nadřízený soud. Proti takovému rozhodnutí soudu druhého stupně není stížnost přípustná.

- 4 - 10 To 154/2003 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4.4.2003, sp.zn. 10 To 154/2003. Krajský soud v Hradci Králové z podnětu stížnosti obžalovaného D.D. zrušil podle § 149 odst. 1 písm. a) tr.ř. usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 10 .března 2003, č.j. 2 T 127/2001-170, a nově rozhodl tak, že podle § 72 odst. 3 tr.řádu se žádost obžalovaného D.D. o propuštění z vazby zamítá a obžalovaný se podle § 71 odst. 4,6 tr.řádu ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr.řádu. Z o d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením rozhodl okresní soud tak, že podle § 72 odst. 3 tr.řádu zamítl žádost obžalovaného o propuštění z vazby s tím, že obžalovaný se podle § 71 odst. 5 tr.řádu ponechává ve vazbě. Proti tomuto usnesení podal obžalovaný v zákonné lhůtě stížnost, kterou odůvodnil tím, že okresní soud nesprávně dovozuje trvání důvodů vazby, když obžalovaný se neskrýval, pouze se odstěhoval a přerušil styky s rodinou. Ani pokračování v trestné činnosti u něho nepřichází v úvahu, po celou dobu se zabýval produkční a organizační činností a po celou dobu se krádežím nevěnoval. Obžalovaný poukazuje rovněž na své zdravotní problémy, udává adresu, na které by se v případě propuštění z vazby zdržoval, přičemž nabízí i možnost, že se bude pravidelně hlásit na příslušném policejním oddělení. Z podnětu podané stížnosti přezkoumal krajský soud podle § 147 odst. 1 tr.řádu správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům. V řízení předcházejícím napadenému usnesení nedošlo ve vztahu k němu k žádným podstatným procesním vadám. Okresní soud důvodně vycházel z toho, že obžalovanému byl v hlavním líčení dne 10.3.2003 nepravomocně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, a to za trestné činy porušování domovní svobody podle § 238 odst.1,2 tr.zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b)e), odst. 2 tr.zák. Trestní stíhání je vedeno vazebně, když obžalovaný byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 13.2.2003, sp.zn. 2 T 127/2001, s tím, že lhůta trvání vazby ve smyslu ust. § 71 odst. 10 tr.řádu započala dne 12.2.2003. Ve vazbě se obžalovaný do současné doby nacházel z důvodů uvedených v § 67 písm.a) c) tr.řádu. Okresní soud správně dovodil, že trestní stíhání je vedeno důvodně, když dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že předmětný skutek byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obžalovaný. Tím není nikterak předjímáno rozhodnutí o odvolání obžalovaného v řízení před Krajským soudem v Hradci Králové. Vazba je toliko procesním zajišťovacím institutem a z hlediska rozhodování o dalším trvání vazby postačí, je-li dáno důvodné podezření o vině obžalovaného. Okresní soud správně zjistil trvání důvodů útěkové vazby podle § 67 písm. a) tr.řádu, tedy obavu, že na svobodě by se obžalovaný vyhýbal trestnímu stíhání. V této věci byla podána obžaloba již dne 6.11.2001 a neprodleně bylo nařízeno hlavní líčení, které se však nemohlo konat z důvodu nepřítomnosti obžalovaného a pátrání po jeho pobytu. Dne 24.1.2002 musel být vydán příkaz k zatčení obžalovaného (č.l.134), na jehož základě se podařilo policejním orgánům obžalovaného zatknout až dne 12.2.2003. To spolu se skutečností, že obžalovaný věděl, že je proti němu vedeno trestní stíhání, plně odůvodňuje výše uvedenou obavu a argumenty uváděné stěžovatelem nemohou v tomto kontextu obstát. Naproti tomu se krajský soud neztotožnil s názorem okresního soudu o trvání důvodů vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr.řádu, když od spáchání předchozí trestné činnosti, za kterou byl obžalovaný odsouzen Okresním soudem Plzeň-jih, uplynuly již více než tři roky a nebylo zjištěno, že by během této doby obžalovaný projevil trvalejší sklony k páchání tohoto druhu trestné činnosti. Nyní posuzovaná trestná činnost se odehrála jednorázovým útokem a pokud se ze spisu podává, že proti obžalovanému je nyní vedeno ještě další trestní stíhání (č.l. 148,184), jde o trestnou činnost jiného charakteru. Není tedy dostatečně konkrétními skutečnostmi odůvodněna obava, že na svobodě by obžalovaný opakoval trestnou činnost, pro kterou je stíhán. Propuštění obžalovaného na svobodu není na místě ani na základě ustanovení § 72 odst. 2 písm. b) tr.řádu, neboť s ohledem na okolnosti případu není vyloučeno, že obžalovanému bude v tomto řízení pravomocně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Žádost obžalovaného o propuštění z vazby byla proto zamítnuta s tím, že bylo rozhodnuto o ponechání obžalovaného ve vazbě toliko z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr.řádu. Vazbu obžalovaného nelze nahradit jiným opatřením. O ponechání obžalovaného ve vazbě rozhodl okresní soud v zásadě správně, avšak pochybil, pokud o tom rozhodoval podle § 71 odst. 5 tr.řádu, když měl rozhodovat v režimu ustanovení § 71 odst. 4,6 tr. řádu, neboť rozhodl o vzetí obžalovaného do vazby až po podání obžaloby. Z toho dále vyplývá, že okresní soud se měl v souladu s rozhodnutím publikovaným Nejvyšším soudem ČR ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2003 zabývat v rámci rozhodování o žádosti obžalovaného o propuštění z vazby též dalšími zákonnými podmínkami ponechání obžalovaného ve vazbě ve smyslu ustanovení § 71 odst. 4 tr.řádu. Krajský soud však má za to, že i tyto další podmínky byly splněny. Trestní stíhání obžalovaného nebylo možno během dosavadní doby trvání vazby skončit, když okresní soud nařídil hlavní líčení a ve věci rozhodl bez jakýchkoli průtahů, dokonce do jednoho měsíce od zatčení obžalovaného. S ohledem na dosavadní vyhýbání se obžalovaného trestnímu stíhání lze rovněž konstatovat, že propuštěním obžalovaného na svobodu by hrozilo, že bude zmařeno nebo ztíženo dosažení účelu trestního řízení stanoveného v § 1 odst. 1 tr.řádu, zejména toho, aby pachatelé trestných činů byli podle zákona spravedlivě potrestáni. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Zpracoval: