Jestliže se obhájce uprchlého obžalovaného vykonávající práva podle § 304 tr.ř. po vyhlášení rozsudku vzdá odvolání, není tím dotčeno právo osob uvedených v § 247 odst. 2 tr.ř. podat odvolání ve prospěch obžalovaného ve lhůtě stanovené podle § 248 odst. 1,3 tr.ř., tedy do osmi dnů od doručení opisu rozsudku obhájci. Pokud během této lhůty pominou důvody řízení proti uprchlému, může v této lhůtě podat odvolání i obžalovaný. Teprve po marném uplynutí uvedené lhůty rozsudek nabude právní moci a dříve nemůže skončit ani povinnost obhájce k obhajování podle § 151 odst. 2 tr.ř.

Usnesení KS v HK ze dne 20.5.2003, sp. zn. 10 To 219/2003. KS v HK z podnětu stížnosti obhájkyně zrušil podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. usnesení OS Ú.n.O. ze dne 14.4.2003, č.j. 3 T 593/2000-52, a okresnímu soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Z o d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením rozhodl okresní soud tak, že podle § 151 odst. 2 tr.řádu se zamítá návrh JUDr. J. C., advokátky AK v Ú.n.O., na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů podle advokátního tarifu. Usnesení odůvodnil okresní soud tím, že jmenovaná advokátka sice vystupovala jako obhájkyně v trestním řízení proti L. K., avšak v tomto řízení vedeném proti uprchlé obžalované se obhájkyně po vyhlášení rozsudku dne 28.3.2002 vzdala práva odvolání, a to stejně jako státní zástupkyně, a proto rozsudek podle názoru okresního soudu nabyl právní moci dne 28.3.2002. Nárok obhájkyně na přiznání odměny proto podle napadeného usnesení zanikl dne 28.3.2003 v souladu s ustanovením 151 odst. 2 tr.řádu, neboť nebyl uplatněn do jednoho roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila. Obhájkyně totiž vyúčtování odměny podala až 3.4.2003. Proti tomuto usnesení podala obhájkyně stížnost, a to sice po uplynutí zákonné třídenní lhůty, avšak v mezidobí bylo pravomocně rozhodnuto o povolení navrácení lhůty k podání stížnosti. Krajský soud proto postupoval tak, jako by stížnost byla podána včas. Stížnost odůvodnila obhájkyně tím, že obžalovaná, proti které bylo vedeno řízení jako proti uprchlé, měla právo podat odvolání proti rozsudku ze dne 28.3.2002 v osmidenní lhůtě, a proto povinnost obhájkyně k obhajování skončila až osmým dne ode dne doručení rozsudku. Stěžovatelka navrhla, aby krajský soud zrušil napadené usnesení a přiznal obhájkyni úhradu odměny a hotových výdajů v celkové výši 2.925,- Kč podle vyúčtování podaného okresnímu soudu dne 3.4.2003. Z podnětu stížnosti obhájkyně přezkoumal krajský soud podle § 147 odst. 1 tr.řádu správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná. Za situace, kdy bylo proti L. K. vedeno řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tř.řádu, náležela ustanovené obhájkyni stejná práva jako obviněné (§ 304 tr.řádu). Obhájkyně v daném řízení mimo jiné měla samostatné odvolací právo a mohla se proto za sebe práva odvolání vzdát, jak učinila do protokolu o hlavním líčení dne 28.3.2002. Z toho však okresní soud nesprávně dovodil, že rozsudek nabyl téhož dne právní moci, když se práva odvolání vzdala do protokolu i státní zástupkyně. Je nesporné, že proti rozsudku mohlo být podáno odvolání ve prospěch obžalované, neboť došlo ke zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr.řádu, což není důvod pro obžalovanou nejpříznivější. I přesto, že se obhájkyně sama vzdala práva odvolání, mohly odvolání ve prospěch obžalované podat do osmi dnů ode dne doručení rozsudku obhájkyni (§ 248 odst.3 tr.ř.) osoby oprávněné podat odvolání podle § 247 odst. 2 tr.řádu. Odvolání mohla podat i sama obžalovaná, pokud by v době do právní moci rozsudku pominuly důvody řízení proti uprchlému (§ 306 odst. 1 tr.řádu). Rozsudek tedy ve skutečnosti nabyl právní moci až dne 13.4.2002 a dříve neskončila tedy ani povinnost obhájkyně k obhajování ve smyslu § 151 odst. 2 tr.řádu. Z těchto důvodů bylo z podnětu obhájkyně napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.řádu zrušeno a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Ústí n. Orlicí, který se bude návrhem obhájkyně na přiznání odměny a nákladů obhajoby meritorně zabývat. Krajský soud tak učinit v dané fázi nemohl, neboť strany by byly připraveny o právo opravného prostředku. Je sporné, zda obhájce může po vyhlášení rozsudku v rámci svých oprávnění vykonávaných podle § 304 tr.ř. také účinně prohlásit, že si nepřeje, aby odvolání ve prospěch obžalovaného podaly osoby uvedené v § 247 odst. 2 tr.ř., v projednávané věci však obhájkyně takové prohlášení neučinila. Zpracoval: