Otázka promlčení trestního stíhání je jednou z otázek trestnosti, které se posuzují podle ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. Jestliže má být podle zákona účinného v době rozhodnutí skutek obžalovaného právně kvalifikován jako trestný čin, který je promlčen, je trestní stíhání nepřípustné ( § 11 odst. 1 písm. b) tr.ř.) a je nutno je zastavit, byť v době zahájení trestního stíhání byl skutek v souladu se zákonem tehdy účinným právně kvalifikován jako trestný čin, který promlčen nebyl.

- 5 - 10 To 360/2003 Usnesení Krajského soudu v HK ze dne 16. 12. 2003, sp.zn. 10 To 360/2003) Krajský soud v HKk odvolání obžalovaných a poškozeného zrušil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 19.6.2003, č.j. 11 T 187/2002-711, a trestní stíhání obžalovaných T.A. a Ing. J.K. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastavil. Z o d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem byli obžalovaní T.A. a Ing. J.K. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1,3 písm. b) tr. zák., ve znění účinném od 1.1.2002, kterého se podle rozsudku dopustili tím, že jako společníci a jednatelé obchodní společnosti O. Náchod, spol. s.r.o., se sídlem v Náchodě, dne 17.12.1993 v Náchodě společně uzavřeli s Č., a.s., úvěrovou smlouvu č. 359/161193/21404/1, na základě které byl společnosti poskytnut úvěr ve výši 8.000.000,- Kč na úhradu části kupní ceny městu Náchod za nemovitosti domu čp. 1976 se stavební parcelou č. 477 a pozemkovou parcelou č. 476, čp. 1977, se stavební parcelou č. 477 a pozemkovou parcelou č. 110/4 v katastrálním území Staré Město nad Metují, zapsaných katastrálním úřadem v Náchodě na listu vlastnictví č. 5013, zavázali se rozprodávat spoluvlastnické podíly na těchto nemovitostech s tím, že kupní ceny budou splatné zásadně na účtu č. 1660-0814006073/0300, u Č., a.s., pobočka Náchod, v den podpisu kupní smlouvy a po dobu splatnosti úvěru budou ve prospěch běžného účtu společnosti, rovněž zde vedeného , směřovat objem veškeré fakturace z další podnikatelské činnosti, avšak v rozporu s těmito úvěrovými podmínkami přebírali kupní ceny z prodeje podílů na nemovitostech převážně v hotovosti, nevkládali příjmy na určené účty a používali je k jiným účelům, a tím způsobili Č., a.s., se sídlem Praha 1, škodu ve výši nejméně 3.250.000,- Kč, který byl právně kvalifikován jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění účinném od 1.1.2002. Obžalovanému T.A. byl za tento trestný čin a za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1,2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě, sp.zn. 1 T 193/99, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.12.2001, sp.zn. 12 To 290/2001, uložen podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku se zařazením podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem za současného zrušení výroku o trestu z výše uvedeného rozsudku v předchozí věci. Obžalovanému Ing. J.K. byl za tento trestný čin a za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr.zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 22.6.2001, sp.zn. 2 T 87/2001, uložen podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let, to vše za současného zrušení výroku o trestu z výše uvedeného trestního příkazu. Dále bylo rozsudkem rozhodnuto o povinnosti obžalovaných k náhradě škody poškozené Č., a.s., v částce 3.250.000,- Kč, když se zbytkem nároku byl tento poškozený odkázán na občanskoprávní řízení. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání oba obžalovaní a poškozený. Obžalovaný T.A. své odvolání odůvodnil prostřednictvím svého obhájce a zaměřil je do výroku o vině. Namítá, že nebylo prokázáno, že by jednal od počátku s úmyslem sebe nebo jiného obohatit. Dále se odvolatel podrobně zabývá důkazní situací a zdůrazňuje, že úmysl obžalovaných by měl být jednoznačně prokázán. Namítá, že není pravdou, že by banka nevěděla o tom, že obžalovaní občas přijímali plnění od kupujících v hotovosti a že by banka nevěděla o uzavírání smluv. Ve skutečnosti banka nejednala v omylu. Jinak by neposkytla společnosti O. další úvěr. Odvolatel navrhuje, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a obžalovaného zprostil obžaloby. Rovněž obžalovaný Ing. J.K. odůvodnil své odvolání prostřednictvím obhájce a zaměřil je do výroku o vině i trestu. Tento odvolatel rovněž namítá, že nebylo prokázáno úmyslné obohacení se a jednání s úmyslem úvěr nesplatit. Ve smlouvě nebylo specifikováno, jakým způsobem měly být platby bance avizovány, obžalovaný nesouhlasí rovněž s výší vyčíslené škody a ve svém odvolání a v jeho doplňku se zabývá i dalšími okolnostmi a sporuje rovněž výrok o uložení zákazu činnosti, když závěrem navrhuje , aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil, zprostil jej obžaloby a poškozeného odkázal na občanskoprávní řízení. Poškozená Č. ve svém odvolání, podaném prostřednictvím zmocněnce, které je zaměřeno proti výroku o náhradě škody, namítá nesprávnost tohoto výroku, resp. výše stanovené povinnosti k náhradě škody, když ve skutečnosti podle tohoto odvolatele škoda způsobená trestným jednáním obžalovaných činí 4.851.505,79 Kč a v této výši mělo být rozhodnuto o povinnosti obžalovaných k náhradě škody ve smyslu návrhu poškozeného. Tento odvolatel navrhuje, aby krajský soud v tomto smyslu rozhodl po zrušení výroku o náhradě škody. Z podnětu podaných odvolání přezkoumal krajský soud podle § 254 odst. 1, 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku i správnost postupu řízení, které jeho vydání předcházelo, a to zejména z hlediska vytýkaných vad, přihlížel však i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, pokud měly vliv na správnost výroků napadeného rozsudku. Krajský soud v rámci odvolacího řízení zjistil, že trestní stíhání obou obžalovaných je promlčeno podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. Trestná činnost byla podle napadeného rozsudku spáchána dne 17.12.1993 s tím, že páchání bylo ukončeno nejpozději v březnu 1995. Podle odůvodnění obžaloby trestná činnost pokračovala až do 15.4.1996 a způsobená škoda činila celkem 4.323.404,- Kč. Ke sdělení obvinění došlo dne 25.10.2001 a 17.11.2001. Podle § 67 odst. 1 písm. c) tr.zák. trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta a méně než deset let. Tak tomu je i v případě trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kde je stanovena trestní sazba od dvou do osmi let odnětí svobody. Z uvedeného vyplývá, že od ukončení trestné činnosti do sdělení obvinění uplynula pětiletá promlčecí doba. Nebyly zjištěny ani skutečnosti odůvodňující stavení nebo přerušení promlčecí doby ve smyslu § 67 odst. 2,3 tr. zák., samozřejmě s výjimkou sdělení obvinění, k němuž však došlo až po uplynutí pětileté promlčecí doby, konkrétně u obžalovaného A. dne 17.11.2001 a u obžalovaného Ing. K. dne 25.10.2001. Podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu nelze v trestním stíhání pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno. Otázka promlčení je jednou z otázek trestnosti, které se posuzují podle ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák., které stanoví, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. V daném případě je pro obžalované příznivější použití zákona (jímž se rozumí celý soubor trestněprávních norem v širším smyslu), účinného v době rozhodování soudu. Ačkoli tedy původně bylo sděleno obvinění pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1,4 tr. zák., účinného do 31.12.2001, který by nebyl promlčen, je nutno otázku promlčení posuzovat podle pozdějšího zákona a vycházet z promlčecí doby, která je zákonem stanovena na trestný čin podle § 250 odst. 1,3 písm. b) tr.zák. Podobně to platí i z hlediska skutečností, které by přerušovaly nebo stavěly promlčecí dobu, jako je spáchání stejně nebo přísněji trestného činu v promlčecí době. Jestliže tedy obžalovaný T.A. v promlčecí době spáchal trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr.zák. a podvodu podle § 250 odst. 1,2 tr. zák., nemá to na běh promlčecí doby vliv. Z těchto důvodů krajský soud zjistil, že již v době rozhodování soudu prvého stupně byly dány okolnosti, které působily nepřípustnost trestního stíhání a tedy odůvodňovaly zastavení trestního stíhání. Proto podle § 257 odst. 1 písm. c) tr.řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a trestní stíhání obou obžalovaných z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr.řádu zastavil. Zpracoval: JUDr. Josef M a z á k