V řízení o trestném činu podle § 147 tr.zák. je nutno prokazovat také důvody, které vedly k neodvedení příslušných finančních částek, pokud s nimi obviněný disponoval. Pokud se obviněný hájí tím, že částky sražené zaměstnancům z jejich hrubých mezd musel použít na jiné účely z důvodu udržení chodu společnosti (firmy), je třeba prokazovat, zda obviněný přizpůsobil hospodaření tak, aby svou zákonnou povinnost odvádět uvedené platby plnil. Důvody neodvedení těchto plateb jsou významné i z hlediska materiálního znaku trestného činu (§ 3 odst. 2 tr.zák.). Pokud uvedené skutečnosti dostatečně nevyplývají z jiných důkazů, je nutno již v přípravném řízení opatřit znalecký posudek z oboru ekonomiky, odvětví účetnictví, k objasnění hospodářské situace podnikatelského subjektu a jeho absence je v takovém případě důvodem k vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř.

Z odůvodnění: Napadeným usnesením rozhodl okresní soud tak, že podle § 314c odst. 1 písm.a) tr.řádu za použití § 188 odst. 1 písm.e) tr. řádu vrátil státní zástupkyni k došetření trestní věc obviněných V.Č. a L.V., stíhaných pro trestný čin neodvedení daně pojistného na sociální zabezpečení, zdravotní pojištění a příspěvku a státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zákona. Učinil tak s odůvodněním, že obvinění se hájí tím, že jako jednatelé společnosti F., spol. s.r.o. se sídlem V.V., neodváděli za zaměstnance příslušné dávky z objektivních důvodů, neboť ve firmě nebyly finanční prostředky, a proto bude nutno přibrat znalce z oboru ekonomiky, odvětví účetnictví, k objasnění finanční situace společnosti v žalovaném období. Proti tomuto usnesení podala státní zástupkyně v zákonné lhůtě stížnost, kterou odůvodnila tím, že výsledky přípravného řízení prokazují obžalobou tvrzené skutečnosti a obhajoba obviněných byla prověřena. Hospodářská situace firmy je dostatečným způsobem doložena účetními doklady, z nichž je zřejmé, že firma disponovala v předmětném období dostatečným množstvím finančních prostředků k tomu, aby mohly být její závazky vůči příslušným institucím uhrazeny. Pokud soud tyto doklady nepovažuje za dostačující, může si znalecký posudek opatřit sám. Stěžovatel navrhuje, aby krajský soud napadené usnesení zrušil a uložil okresnímu soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Z podnětu podané stížnosti přezkoumal krajský soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Na obviněné byla podána obžaloba pro shora uvedený trestný čin jehož se měli dopustit tím, že v době od května 1999 od října 2002 jako jednatelé společnosti F., spol. s.r.o. se sídlem V.V., okr. Jičín, nehradili z vlastního rozhodnutí částky stržené zaměstnancům uvedené společnosti pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR a poté od srpna 1999 a od listopadu 1999 ani pro Okresní správa sociálního zabezpečení v Jc a pro Finanční úřad v Jc a za uvedené období v úhrnu strhli zaměstnancům a těmto institucím neodvedli finanční prostředky v celkové výši 1.037.485,--Kč. Obvinění se hájí tím, že tak činili z objektivních důvodů, a to vzhledem k hospodářské a finanční situaci společnosti, když jejich prioritní snahou bylo udržet chod společnosti a obviněný Vrabec navíc uvádí, že společnost dotoval z další své firmy půjčkami. Hospodářskou situaci společnosti v jednotlivých obdobích bude skutečně nutno objasnit znaleckým posudkem z oboru ekonomiky, odvětví účetnictví, když pouhé výpisy účtů společnosti sice ukazují, že na účtu společnosti se průběžně vyskytovaly poměrně značné finanční prostředky, tyto listinné důkazy však jsou nedostatečné pro zodpovězení všech základních otázek tohoto trestního řízení a to zejména pro soud jako orgán bez příslušných odborných znalostí v oboru ekonomiky. Na druhé straně není zcela přesné tvrzení okresního soudu, že je nutno prokázat, že firma po zaplacení nezbytných výdajů potřebných k udržení chodu firmy měla na zaplacení uvedených dávek. Udržení chodu firmy je totiž pojem poměrně vágní a obvinění sami doznávají, že ačkoli určité finanční prostředky po zaplacení čistých mezd zaměstnancům k dispozici byly, oni rozhodli o tom, že tyto prostředky budou použity na jiné výdaje než na příslušné platby, na něž byly tyto prostředky z hrubých mezd zaměstnanců sraženy. Zaměstnavatel není totiž oprávněn v zásadě posuzovat, jak naložit s těmi částmi hrubé mzdy zaměstnanců, kterou jim podle zákona strhl a kterou je povinen - i bez jejich souhlasu - odvést uvedeným institucím. Proto v žádném případě obviněné nevyviňuje např. jejich tvrzení, že sražené a neodvedené částky nepoužili pro svou osobní potřebu a že je použili na uhrazování závazků společnosti, např. též mj. na nákupy strojů (čl. 10, 18). Jiná situace by samozřejmě nastala tehdy, pokud by nebyly k dispozici žádné finanční prostředky po vyplacení čistých mezd zaměstnancům. Mzda zaměstnance, dokud není skutečně vyplacena, představuje pohledávku zaměstnance vůči zaměstnavateli. Část této pohledávky je realizována vyplacením peněz v podobě čisté mzdy a tyto peníze přecházejí jejich převzetím do vlastnictví zaměstnance. Zbytek hrubé mzdy je jako další část pohledávky ze zákona povinně převáděna ve prospěch státu (správce daně), zdravotní pojišťovny a správy sociálního zabezpečení a těmto oprávněným subjektům je zaměstnavatel povinen ji platit. V daném případě je ze shromážděných důkazů zřejmé, že společnost měla k dispozici podstatně více finančních prostředků než odpovídalo pouze čistým mzdám zaměstnanců. Obvinění jako jednatelé byli pak odpovědni za to, jak bylo naloženo s tou částí hrubých mezd zaměstnanců, která byla jim sražena a která fakticky ve společnosti byla k dispozici. Znaleckým posudkem však bude nutno objasnit otázku, v jaké výši v jednotlivých obdobích tyto prostředky k dispozici byly a zda odpovídají celým hrubým mzdám zaměstnanců. Trestnost jednání spočívajícího v neodvedení uvedených dávek je totiž podmíněna zjištěním, že zaměstnavatel měl k dispozici potřebné finanční prostředky, tedy, že příslušné částky ze mzdy svým zaměstnancům z jejich hrubých mezd skutečně srazil a v rozporu se zákonem je neodvedl oprávněným příjemcům, ale použil je k jiným účelům. Tuto skutečnost je třeba v trestním řízení prokazovat (č. 30/2001 Sb. rozh.tr.). Kromě znaleckého posudku třeba k těmto otázkám blíže dovyslechnout oba obviněné, případně opatřit i další důkazy. V trestním řízení je rovněž nutno dokazovat důvody, které vedly k neodvedení příslušných finančních částek. Krajský soud však připomíná, že rozhodně nelze pokládat za správný právní názor, že neodvedení uvedených dávek je beztrestné, pokud pachatel podniká racionálně a je přitom veden řádným podnikatelským záměrem, a přesto se dostane do situace, že není schopen platit předmětné platby a takto získané peníze vloží zpět do podnikání a snaží se tak zachovat společnost. Podnikatel je totiž povinen přizpůsobit hospodaření tak, aby svou zákonnou povinnost odvádět uvedené platby plnil. Pokud zjistí, že podnik, který provozuje, není schopen zajistit pokrytí nákladů provozu, platy zaměstnanců a odvod sražených částek, musí takové podnikání ukončit. Na druhé straně je ovšem nutno připomenout, že trestný čin podle § 147 tr. zákona je trestným činem úmyslným a úmysl pachatele musí směřovat k tomu, že zákonnou povinnost odvést provedené srážky neuskuteční vůbec, nestačí zjištění, že je neodvedl v době, kdy je odvést měl. Přitom s ohledem na ustanovení § 4 písm.b) tr. zákona postačí závěr, že pachatel věděl, že v důsledku svého jednání spočívajícího v neodvedení sražené částky ze mzdy zaměstnanců v termínu, ve kterém k němu mělo dojít, a jejího použití na jiné účely může způsobit, že tato částka nebude odvedena oprávněným příjemcům vůbec, a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 3 Tz 155/2000 ze dne 30.8.2000). Pro zjištění uvedeného úmyslu bude rozhodující - pokud se obvinění hájí mj. tím, že odvod plateb pouze odložili s ohledem na hospodářské problémy - právě objasnění hospodářské situace společnosti z hlediska, zda bylo vůbec reálné, aby platby byly uskutečněny v jiném v úvahu připadajícím termínu. Krajský soud však připomíná, že v daném případě vzhledem k delší době neodvádění dávek bude patrně naplnění subjektivní stránky trestného činu zřejmé právě z délky doby neplnění zákonné povinnosti stržené částky odvádět, neboť se zjevně nejednalo o krátkodobé řešení přechodně nepříznivé hospodářské situace společnosti. I tato obhajoba obviněných by však měla být předmětem dalšího dokazování, zejména právě znaleckého zkoumání vývoje hospodářské situace společnosti v předmětných přibližně třech a půl letech. Prokazování důvodů, které vedly k jednání obviněných, má značný význam i pro posouzení materiální stránky trestného činu a ze znaleckého posudku by měla mj. vyplynout odpověď i na otázku, zda k neplnění odvodních povinností docházelo proto, aby obvinění zvýšili zisk z podnikání, anebo skutečně zejména z toho důvodu, aby zabránili zániku společnosti. Při posuzování konkrétního stupně společenské nebezpečnosti uvedeného trestného činu je totiž nutno mít vždy na zřeteli skutečnost, že společnost má vedle fiskálních zájmů rovněž zájem na tom, aby podnikatelskou činností byly vytvářeny pracovní příležitosti pro co největší množství osob. Znalecky bude rovněž ověřena na základě příslušných dokladů výše provedených srážek ze mzdy zaměstnanců společnosti i správnost vyčíslení neprovedených odvodů. Vedle shora uvedených bude pak nutno provést i další důkazy, pokud se to ukáže potřebným. Okresní soud tedy postupoval správně, pokud dospěl k závěru, že přípravným řízení nebyly objasněny základní skutkové okolnosti a že v daném stadiu řízení není dostatečně odůvodněno postavení obviněných před soud. Ustanovení § 188 odst. 1 písm.e) tr.ř. nelze vykládat tak, že není povinností orgánu přípravného řízení tyto základní skutečnosti objasňovat. Stěžovatel ostatně neuvádí ani dostatečné argumenty proti závěrům napadeného usnesení.