V usnesení o zahájení trestního stíhání musí být konkrétním způsobem vyjádřeno, v jakých skutečnostech je spatřováno naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, včetně subjektivní stránky. Nesplňuje-li usnesení o zahájení trestního stíhání tyto náležitosti, není trestní stíhání obviněného v souladu s ústavní zásadou stíhání jen ze zákonných důvodů a s právem obviněného na obhajobu, což je závažná procesní vada, kterou nelze napravit v řízení před soudem a která je zákonným důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. Pokud je důvodem trestního stíhání pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 tr.zák. skutečnost, že obviněný jako policejní inspektor při zpracování konkrétních věcí nepostupoval v souladu se zákonem, neboť v průběhu šetření úmyslně prováděl úkony tak, aby směřovaly k posouzení věci jako přestupku, nepostačí v usnesení o zahájení trestního stíhání uvést spisové značky takto zpracovávaných věcí, nýbrž je nutno uvést, jakým konkrétním způsobem měl obviněný v jednotlivých věcech postupovat v rozporu se zákonem, respektive nesplnit svou povinnost vyplývající z jeho pravomoci nebo tuto svou pravomoc překročit, a dále jakou konkrétní škodu a komu měl v úmyslu tím způsobit, popřípadě jaký neoprávněný prospěch a komu měl v úmyslu opatřit. V usnesení o zahájení trestního stíhání musí být konkrétním způsobem vyjádřeno, v jakých skutečnostech je spatřováno naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, včetně subjektivní stránky. Nesplňuje-li usnesení o zahájení trestního stíhání tyto náležitosti, není trestní stíhání obviněného v souladu s ústavní zásadou stíhání jen ze zákonných důvodů a s právem obviněného na obhajobu, což je závažná procesní vada, kterou nelze napravit v řízení před soudem a která je zákonným důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. Pokud je důvodem trestního stíhání pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 tr.zák. skutečnost, že obviněný jako policejní inspektor při zpracování konkrétních věcí nepostupoval v souladu se zákonem, neboť v průběhu šetření úmyslně prováděl úkony tak, aby směřovaly k posouzení věci jako přestupku, nepostačí v usnesení o zahájení trestního stíhání uvést spisové značky takto zpracovávaných věcí, nýbrž je nutno uvést, jakým konkrétním způsobem měl obviněný v jednotlivých věcech postupovat v rozporu se zákonem, respektive nesplnit svou povinnost vyplývající z jeho pravomoci nebo tuto svou pravomoc překročit, a dále jakou konkrétní škodu a komu měl v úmyslu tím způsobit, popřípadě jaký neoprávněný prospěch a komu měl v úmyslu opatřit. V usnesení o zahájení trestního stíhání musí být konkrétním způsobem vyjádřeno, v jakých skutečnostech je spatřováno naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, včetně subjektivní stránky. Nesplňuje-li usnesení o zahájení trestního stíhání tyto náležitosti, není trestní stíhání obviněného v souladu s ústavní zásadou stíhání jen ze zákonných důvodů a s právem obviněného na obhajobu, což je závažná procesní vada, kterou nelze napravit v řízení před soudem a která je zákonným důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. Pokud je důvodem trestního stíhání pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 tr.zák. skutečnost, že obviněný jako policejní inspektor při zpracování konkrétních věcí nepostupoval v souladu se zákonem, neboť v průběhu šetření úmyslně prováděl úkony tak, aby směřovaly k posouzení věci jako přestupku, nepostačí v usnesení o zahájení trestního stíhání uvést spisové značky takto zpracovávaných věcí, nýbrž je nutno uvést, jakým konkrétním způsobem měl obviněný v jednotlivých věcech postupovat v rozporu se zákonem, respektive nesplnit svou povinnost vyplývající z jeho pravomoci nebo tuto svou pravomoc překročit, a dále jakou konkrétní škodu a komu měl v úmyslu tím způsobit, popřípadě jaký neoprávněný prospěch a komu měl v úmyslu opatřit.

Usnesení KS v HK ze dne 7. listopadu 2003, sp.zn. 10 To 519/2003) Krajský soud v HK zamítl stížnost státního zástupce Krajského státního zastupitelství v HK, podanou proti usnesení Okresního soudu v HB ze dne 29.8.2003, č.j. 2 T 57/2003-50. Z o d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením rozhodl okresní soud tak, že podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. řádu za použití § 188 odst. 1 písm. e) tr.řádu se trestní věc proti obviněnému J. D. vrací státnímu zástupci k došetření. Rozhodl tak ve věci, v níž státní zástupce Krajského státního zastupitelství v HK podal na obviněného obžalobu pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr.zák., jehož se měl obviněný podle obžaloby dopustit tím, že jako policejní inspektor služebně zařazený na OO PČR ve Světlé nad Sázavou, okr. Havlíčkův Brod, v období od 23.5.2001 do 22.12.2001 ve Světlé nad Sázavou, případně též na jiných místech v obvodu působnosti OO PČR Světlá nad Sázavou, při zpracovávání věcí vedených na OO PČR Světlá nad Sázavou pod č.j. ORHB-76/SV-Př-2001, ORHB-90/SV-Př-2001, ORHB-118/SV-Př-2001, ORHB-120/SV-Př-2001, ORHB-136/SV-Př-2001 a ORHB-159/SV-Př-2001, nepostupoval řádně v souladu se zákonem a s povinnostmi policejního inspektora Policie ČR, neboť v průběhu šetření úmyslně prováděl úkony takovým způsobem, aby jednotlivé věci bylo možno posoudit toliko jako přestupky, takto jednal i přesto, že věděl, že je povinen provést všechny dostupné důkazy, jichž je třeba pro možnost objektivního posouzení věcí a podaných trestních oznámení, v některých případech takto postupoval dokonce i přesto, že od prvopočátku bylo zcela nepochybné, že věc vykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, uvedeného v trestním zákoně. Tato obžaloba byla podána poté, co ve věci bylo provedeno přípravné řízení, v němž státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v HK dne 23.12.2002 zahájila podle § 160 odst. 1 tr.řádu trestní stíhání obviněného pro stejný trestný čin, který podle usnesení o zahájení trestního stíhání obviněný spáchal tím, že jako policejní inspektor služebně zařazený na Obvodním oddělení Policie ČR ve S.n.S., okr. Havlíčkův Brod, v době od května 2001 do konce roku 2001 ve Světlé nad Sázavou při zpracovávání věcí vedených na Obvodním oddělení Policie ČR ve S.n.S. pod č.j. shora uvedenými nepostupoval řádně a porušil základní povinnosti policisty, neboť v průběhu šetření úmyslně prováděl úkony tak, aby směřovaly k posouzení věci jako přestupku, ač věděl, že je povinen provést všechny úkony tak, aby vedly k řádnému objasnění podaných trestních oznámení. Okresní soud odůvodnil vrácení věci státnímu zástupci k došetření tím, že v přípravném řízení došlo k závažné procesní vadě, spočívající v pochybení při zahájení trestního stíhání, když usnesení podle § 160 odst. 1 tr. řádu neobsahuje předepsané náležitosti, skutek je zde popsán v obecné rovině a není uvedeno, jakým konkrétním způsobem v rozporu se zákonem a s povinnosti policejního inspektora v jednotlivých zpracovávaných případech obviněný postupoval chybně. Tuto závažnou procesní vadu nelze napravit v řízení před soudem a bude třeba znovu usnesením zahájit trestní stíhání a v usnesení přesně popsat, jakým způsobem obviněný měl jednat v jednotlivých zpracovávaných věcech v rozporu se zákonem a se svými povinnostmi a teprve pak bude možno v trestním řízení postupovat dále. Proti tomuto usnesení okresního soudu podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v HK v zákonné lhůtě stížnost, v níž namítl, že skutek obviněného byl v usnesení o zahájení trestního stíhání popsán dostatečně, když toto usnesení obsahovalo jak povinné náležitosti usnesení podle § 134 odst. 1 tr. řádu, tak označení obviněného, výrok s popisem skutku, který musí být vymezen tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, odůvodnění i poučení o opravném prostředku. Odůvodnění pak blíže rozvádí a specifikuje protiprávní jednání obviněného. Ve výroku usnesení je skutek podle názoru státního zástupce popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Obsahuje naprosto konkrétní údaje o čase, místě, úmyslu obviněného i způsobu provedení trestného činu i o okolnostech činu. Z popisu skutku je zřejmé, že jde o pokračující jednání, které je tvořeno celkem šesti dílčími skutky. Ty jsou pak přesně vymezeny především citací spisových značek jednotlivých případů. Stěžovatel poukazuje na obecnou soudní praxi ustálenou do té míry, že u daného typu rozhodnutí není vyžadován ještě tak exaktní popis skutku, jako je tomu v případě obžaloby či meritorního rozhodnutí. Tato ustálená soudní praxe je naprosto logická, neboť po obvinění pachatele probíhá proces dokazování, z něhož jsou vyvozovány příslušné skutkové a právní závěry. Podle názoru stěžovatele není nezbytné ve skutkové větě předmětného usnesení konstatovat povinnosti, jež obviněný svým jednáním porušil, když pro případy trestních oznámení tyto stanovuje ve vztahu ke všem policejním orgánům přímo zákonodárce v ustanovení § 158 odst. 1 tr.řádu a vyplývají tedy přímo ze zákona. Okresní soud tedy nemá podle stěžovatele žádnou překážku jednat ve věci, a proto je navrhováno, aby krajský soud napadené usnesení zrušil a okresnímu soudu aby uložil ve věci znovu jednat a rozhodnout. Ještě před projednáním věci v neveřejném zasedání došlo krajskému soudu vyjádření obviněného ke stížnosti státního zástupce, v němž se obviněný prostřednictvím svého obhájce podrobně zabývá otázkou vymezení skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání s tím, že toto usnesení v dané věci nesplňuje požadavek určitosti a je v rozporu s principem právní jistoty i práva obviněného na spravedlivý proces. Vymezení skutku, pro který se trestní stíhání vede, musí zahrnovat všechny okolnosti, z nichž lze dovodit znaky skutkové podstaty. V daném případě tedy i způsob, jakým měl obviněný při šetření jednotlivých případů porušit povinnosti policisty. Takové vymezení ostatně neobsahuje ani obžaloba a tento postup znemožňuje reagovat na konkrétní skutečnosti a hájit se adekvátním způsobem. Uvedený požadavek se pak logicky musí vztahovat na každý dílčí útok stíhaného trestného činu. Neurčitost obvinění je přitom v rozporu i s ústavně garantovanými právy obviněného, který může být stíhán jen ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon a má právo v každém stádiu řízení se hájit proti obvinění. Toto právo nebylo naplněno právě proto, že skutek není dostatečně vymezen. Obviněný proto navrhuje, aby krajský soud stížnost státního zástupce zamítl. Z podnětu podané stížnosti přezkoumal krajský soud podle § 147 odst. 1 tr.řádu správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost státního zástupce není důvodná. Ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr.řádu ukládá soudu vrátit věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení. Takovou vadou je podle ustálené soudní praxe i skutečnost, že trestní stíhání nebylo řádně zahájeno, respektive že usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahuje zákonné náležitosti. Podle § 160 odst. 1 tr.řádu musí výrok usnesení o zahájení trestního stíhání obsahovat popis skutku, ze kterého je osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu a další náležitosti. V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání. Předmětem sporu je v daném případě to, zda výrok usnesení tak, jak byl výše citován, obsahuje dostatečně konkrétní popis skutku tak, aby dostál všem zákonným náležitostem. Okresní soud správně zjistil, že v daném případě tomu tak není. Krajský soud podotýká, že v souladu s ustanovením § 12 odst. 12 tr. řádu je třeba zde z procesního hlediska skutkem rozumět jednotlivé dílčí útoky, z nichž je osoba obviněna, v daném případě tedy konkrétní protiprávní postup v jednotlivých zpracovávaných trestních věcech výše uvedených. Ve vztahu ke každému z těchto dílčích skutků pak musí být splněn požadavek, aby skutek byl konkrétně popsán. Dostatečně konkrétní popis skutku však není obsažen ani v odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání. Stěžovatel zdůrazňuje doslovné znění ustanovení § 160 odst. 1 tr. řádu, které klade toliko výslovný požadavek popisu skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. V tom je rozdíl oproti ustanovení § 177 písm. c) tr. řádu, které stanoví náležitosti žalobního návrhu. Pomine-li krajský soud, že ani obžaloba neobsahuje v tomto smyslu dostatečně konkrétní popis žalovaných skutků, je nutno zdůraznit, že rozdíl ve znění ustanovení § 160 odst. 1 tr. řádu a § 177 písm. c) tr.řádu nelze vykládat tak, že v usnesení o zahájení trestního stíhání postačí jakékoli vyjádření skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Pokud by tomu tak bylo, tak by patrně postačovalo uvedení spisových značek jednotlivých prošetřovaných věcí k tomu, aby v daném případě nemohl být skutek zaměněn s jiným. Krajský soud se však s tímto zužujícím výkladem stěžovatele neztotožňuje. Jednou ze základních zásad trestního řízení je zásada zákonnosti trestního stíhání, zakotvená v ustanovení § 2 odst. 1 tr. řádu, podle něhož nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví trestní řád. Tato zásada je též ústavně garantována, neboť podle článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Tato zásada zajišťuje obviněnému, že bude stíhán pouze pro čin, který je zákonem označen za trestný a že skutkovým důvodem stíhání bude pouze spáchání takového skutku, v němž jsou obsaženy zákonné znaky trestného činu. V usnesení o zahájení trestního stíhání proto musí být konkrétním způsobem vyjádřeno, v jakých skutečnostech je spatřováno naplnění všech znaků trestného činu. Pokud tomu tak není, jde o závažné porušení práva na obhajobu, neboť obviněnému musí být umožněno obhajovat se proti takovému obvinění, ze kterého je jasné, jaké konkrétní skutečnosti, naplňující znaky trestného činu, se mu kladou za vinu. To souvisí s ústavně garantovaným právem obviněného na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Náležitosti usnesení o zahájení trestního stíhání mají tedy přímý vztah k základním lidským právům garantovaným i v mezinárodních dokumentech, jimiž je Česká republika vázána, zejména v článku 6 odst. 3 písm. a),b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který stanoví, že každý, kdo je obviněn z trestného činu, musí být neprodleně podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu, musí mít přiměřený čas a možnosti k přípravě své obhajoby, aby se mohl osobně nebo za pomoci obhájce obhajovat. Článek 14 odst. 3 písm. a) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech stanoví, že každý, kdo je obviněn z trestného činu, má být neprodleně a podrobně informován o povaze a důvodu obvinění proti němu. Z hlediska zachování těchto zásad přitom není rozhodné, zda některé upřesňující skutečnosti budou uvedeny nikoli ve výroku, nýbrž v odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání. Jak vyplývá z výše uvedeného, smyslem těchto ustanovení je především zajištění včasné a úplné informace obviněnému o povaze a důvodech obvinění, aby mohl realizovat své právo na obhajobu. Z hlediska práva obviněného na spravedlivý proces tedy citované usnesení o zahájení trestního stíhání zdaleka nesplňuje potřebné náležitosti. Z tohoto usnesení nelze zjistit, co konkrétně je obviněnému kladeno v jednotlivých případech za vinu, tedy v jakém jednání obviněného mělo spočívat porušení povinností policisty a o jaké povinnosti se mělo jednat. Z hlediska právního vyjádření není ani zřejmé, o jakou formu z alternativ popsaných v § 158 odst. 1 písm. a),b),c) tr.zák. by se mělo jednat a proč. Tvrzení, že obviněný úmyslně prováděl úkony tak, aby směřovaly k posouzení věci jako přestupku, ač věděl, že je povinen provést všechny úkony tak, aby vedly k řádnému objasnění, je příliš obecné a mimo jiné obviněnému prakticky znemožňuje obhajobu. Ostatně ani žalobní návrh neobsahuje v tomto smyslu konkrétní skutečnosti, až z odůvodnění obžaloby lze zjistit, co konkrétně je v jednotlivých případech obviněnému kladeno za vinu. Ještě jednoznačnější je nedostatečnost usnesení o zahájení trestního stíhání z hlediska subjektivní stránky trestného činu. Základním zákonným znakem trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 tr. zák. je úmysl způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Nepostačuje tedy úmyslné porušení povinností v souvislosti s pravomocí veřejného činitele, ale pro naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu je vyžadován tento kvalifikovaný úmysl. Tato skutečnost je v usnesení o zahájení trestního stíhání ignorována a jestliže je tato subjektivní stránka trestného činu pominuta, celé usnesení postrádá podstatnou náležitost a nelze je považovat za zákonné zahájení trestního stíhání. Je sice nutno respektovat, že na počátku trestního stíhání není k dispozici důkazní materiál v celé šíři a teprve další řízení slouží k tomu, aby byl shromážděn potřebný podklad - byť ve formě více či méně procesně použitelné – k podání obžaloby. Základní skutečnosti týkající se subjektivní stránky trestného činu však musí být dány již v době, kdy je trestní stíhání zahajováno, a musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání alespoň tvrzeny. Tak tomu nebylo v daném případě, kdy zmíněné usnesení i z tohoto důvodu nemůže být zákonným podkladem pro trestní stíhání obviněného. Okresní soud postupoval správně, když tuto skutečnost nepřehlédl a považoval ji za podstatnou procesní vadu přípravného řízení, kterou nelze napravit v řízení před soudem. Ve vztahu k dřívějšímu institutu sdělení obvinění jsou obdobné závěry jako shora uvedené vyjádřeny též v nálezech Ústavního soudu ČR I. ÚS 46/96 a IV. ÚS 582/99, a dále např. v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.4.2001, sp.zn. 11 Tz 55/2001 a v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2001, sp.zn. 7 Tz 125/2001. Jestliže obdobné právní závěry vyjádřily uvedené soudy ve vztahu k méně formálnímu institutu sdělení obvinění ve smyslu trestního řádu účinného do 31.12.2001, pak tím spíše je nutno zmíněné zákonné požadavky klást na usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr.řádu účinného od 1.1.2002. Okresní soud tedy nepochybil, pokud vrátil věc státnímu zástupci k došetření, přičemž jako samosoudce rozhodl v intencích § 314c odst. 1 písm. a) tr.řádu za použití § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu. Z těchto důvodů byla stížnost státního zástupce jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.řádu zamítnuta.