Jestliže se obžalovaný v odhodlání ujet s odcizenou věcí z místa činu rozjede s osobním automobilem proti poškozenému, který stojí před jeho vozidlem ve snaze v ujetí mu zabránit, do tohoto narazí, a když poškozený zůstane ležet na přední kapotě, na této ho veze a poté s vozidlem odbočí tak, že poškozený spadne na vozovku, lze z těchto skutečností usuzovat na srozumění obžalovaného se způsobením těžké újmy na zdraví poškozeného.

Rozsudek KS v HK ze dne 11.3.2003, sp.zn. 10 To 60/2003. KS v HKzrušil z podnětu odvolání státního zástupce rozsudek OS v Jc ze dne 18. 12.2002, č.j. 2T 209/2002-72 a nově rozhodl tak, že uznal obžalovaného P.H. vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. c) tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 , § 222 odst. 1 tr. zák. Z o d ů v o d n ě n í: Napadeným rozsudkem uznal okresní soud obžalovaného vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst.1 písm. c) tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., za které mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let, když jako zvláštní podmínku pro osvědčení mu uložil během zkušební doby zaplatit poškozené 27.396,-- Kč. Dále obžalovanému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let a povinnost k náhradě škody poškozené H.K. v uvedené výši, když se zbytkem nároku byla poškozená odkázána na občanskoprávní řízení. Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění napadeného rozsudku obžalovaný dopustil tím, že dne 31.7.2002 kolem 21.50 hod. v obci L., okr. Jičín, u benzinové čerpací stanice natankoval do vozidla Škoda Fabia celkem 42,89 l bezinu Natural v hodnotě 1029,40 Kč, který neuhradil, a to ke škodě majitele BČS J.H., a poté, co byl zaměstnankyní H.K. vyzván k zaplacení odebraného benzinu, reagoval tak, že nastartoval vozidlo a v době, kdy jmenovaná se postavila před vozidlo, aby mu zabránila v ujetí, se s tímto rozjel, do jmenované narazil a naložil ji na přední kapotu, na které ji vezl a posléze, kdy s vozidlem odbočil, tato spadla na vozovku a způsobila si pádem zranění, a to tupý úraz obličeje, otok a podkožní výron na pravé tváři, tržnou ránu na bradě a tříštivou zlomeninu dolního konce vřetenní kosti s posunem úlomků s předpokládanou dobou léčení v trvání nejméně šesti týdnů. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání státní zástupce, který je zaměřil do výroku o vině a trestu. Především namítá, že okresní soud nesprávně kvalifikoval skutek obžalovaného pouze podle § 221 odst. 1 tr. zák. a nikoli jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., jak jej kvalifikovala obžaloba. Okresní soud dostatečně nezhodnotil okolnosti jednání obžalovaného, který nejprve vozidlo zbavil státní poznávacích značek, načerpal benzín, ačkoli neměl na úhradu a když se pracovnice čerpací stanice snažila mu zabránit v odjetí, rozjel se proti ní. Jeho jednání bylo zcela promyšlené ve snaze za jakoukoli cenu po získání pohonných hmot z místa ujet. Obžalovaný si musel být vědom toho, že rozjetím se s vozidlem proti tělu poškozené musí této způsobit vážné zranění. Je nerozhodné, zda rozjetí bylo prudké či pomalejší a hodnotit je třeba i následný manévr, tedy prudké zabočení ve snaze zbavit se poškozené tak, aby spadla z kapoty vozidla. I pokud by se obžalovaný proti tělu poškozené rozjel pomalu, mohlo dojít k jejímu poražení a jejímu přejetí a tudíž způsobení těžké újmy na zdraví. Odvolatel navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině a sám rozhodl tak, že obžalovaného uzná vinným vedle trestného činu krádeže pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. a uložil obžalovanému přísnější trest co do délky trestu i délky zkušební doby, za současného uložení zákazu činnosti. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal krajský soud podle § 254 odst. 1,3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to zejména z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, přihlížel, jen pokud měly vliv na správnost výroků napadeného rozsudku. Okresní soud dospěl v zásadě ke správným skutkovým zjištěním, která krajský soud pouze upřesnil, pokud jde o některé okolnosti a následky zranění poškozené. Krajský soud uznal obžalovaného vinným, že dne 31.7.2002 kolem 21.50 hod. v obci L., okr. Jičín, u benzínové čerpací stanice natankoval do vozidla Škoda Fabia, celkem 42,89 l benzínu Natural v hodnotě 1.029,40 Kč, který neuhradil, a to ke škodě majitele čerpací stanice J.H., a poté, co byl zaměstnankyní H.K. vyzván k zaplacení odebraného benzínu, reagoval tak, že nastartoval vozidlo a v době, kdy jmenovaná se postavila před vozidlo, aby mu zabránila v ujetí, se s tímto rozjel, do jmenované narazil a když poškozená zůstala ležet na přední kapotě, na této ji vezl a poté s vozidlem odbočil tak, že poškozená spadla na vozovku a způsobila si pádem zranění, a to tupý úraz obličeje, otoky a podkožní výrony na pravé tváři a na končetinách, tržnou ránu na bradě a tříštivou zlomeninu dolního konce vřetenní kosti pravé ruky s posunem úlomků, když v důsledku utrpěných zranění byla podstatně omezena v obvyklém způsobu života nejméně do 19.8.2002 a léčení potrvá do konce března 2003, přičemž obžalovaný si byl vědom, že uvedeným jednáním mohl poškozené způsobit ještě závažnější zranění, k nimž nedošlo jen v důsledku nahodilých okolností. S ohledem na následky zranění se krajský soud zabýval též otázkou, zda již objektivně došlo u poškozené k těžké újmě na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., tedy k delší dobu trvající poruše zdraví. Na základě vyjádření znalce však dospěl k závěru, že i když jde o případ hraniční, s ohledem na podstatné omezení v obvyklém způsobu života poškozené nejméně do 19.8.2002, tedy po dobu asi 3 týdnů, nejde ještě o těžkou újmu na zdraví i přes osm měsíců trvající léčení poškozené a pravděpodobné trvalé následky zranění. Krajský soud se neztotožnil se závěry okresního soudu ohledně subjektivní stránky trestného činu a otázky , k jakým následkům mohlo jednáním obžalovaného dojít a zda tyto možné následky zahrnoval úmysl obžalovaného. V tomto směru se okresní soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a v důsledku toho došlo ve výroku o vině k porušení ustanovení trestního zákona. Na rozdíl od okresního soudu dospěl krajský soud k závěru, že obžalovaný jednal v úmyslu způsobit poškozené těžkou újmu na zdraví, byť k této nedošlo. Z vyjádření znalce ve veřejném zasedání krajský soud zjistil, že v případě najetí vozidlem na poškozenou mohlo dojít i k závažnějším poraněním, jako zlomeninám kostí trupu a končetin i zlomenině kosti lebeční a také poranění vnitřních orgánů. Otázka, zda najetím vozidlem na poškozenou a v případě jejího pádu pod vozidlo jejím přejetím mohlo dojít k závažným zraněním poškozené, ostatně ani není otázkou, k jejímuž posouzení je třeba odborných znalostí, neboť tento závěr je zcela zřejmý, a to i za situace, že by byla pravdivá výpověď obžalovaného a jeho spolujezdce o rychlosti vozidla 20 , resp. 25 km/h. Lze akceptovat obhajobu obžalovaného, že tato závažná zranění poškozené způsobit nechtěl. Na druhé straně je obžalovaný dospělý a nikoli mentálně zaostalý pachatel a musel vědět, že svým jednáním může velmi závažné zranění poškozené způsobit a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Jednal tedy ve vztahu k tomuto možnému následku v nepřímém úmyslu ve smyslu § 4 písm. b) tr. zák. Na srozumění jako volní složku subjektivní stránky činu lze usuzovat právě z uvedených okolností, kdy obžalovaný se snažil z místa odjet vědomě i za cenu toho, že se rozjíždí proti tělu poškozené a že tato může i spadnout pod vozidlo a být přejeta. Subjektivní vztah obžalovaného k tomuto možnému následku lze vyjádřit jako určitou lhostejnost, která však v sobě zahrnuje srozumění s možným následkem , neboť obžalovaný musel počítat i s eventualitou přejetí poškozené a způsobení velmi vážných zranění (tím samozřejmě nemá být řečeno, že zranění, k nimž u poškozené skutečně došlo, by nebyla vážná, nedosahují však intenzity těžké újmy na zdraví ve smyslu trestního zákona). Je nutno přisvědčit odvolateli též v tom, že obžalovaný se na trestný čin zjevně předem připravil odmontováním poznávacích značek z vozidla a musel tedy počítat s různými eventualitami vývoje skutkového děje, včetně té, k níž skutečně došlo. Z těchto důvodů shledal krajský soud odvolání státního zástupce důvodným. V důsledku nového rozhodnutí o vině rozhodl krajský soud znovu také o trestu a o náhradě škody.