Za situace, kdy nadřízený soud ve smyslu ustanovení § 25 tr.řádu již rozhodl o návrhu obžalovaného na odnětí a přikázání věci a obžalovaný opětovně podá takový návrh, který je zjevně neopodstatněný, byť jsou v něm formálně uvedeny jiné důvody, je příslušný soud oprávněn věc projednat a rozhodnout, aniž by jednání znovu odročoval a spis předkládal nadřízenému soudu a byl tak ve věci nečinný až do doby, než se obžalovaný rozhodne s podáváním uvedených návrhů ustat.

- 4 - 10 To 91/2003 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.5.2003, sp.zn. 10 To 91/2003. Krajský soud v Hradci Králové zamítl odvolání obžalovaného M.S., podané proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 15.1.2003, č.j. 2 T 584/2002-362. Z o d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem uznal okresní soud obžalovaného M.S. vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b),e), odst. 2 tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1,2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., za které mu uložil podle § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, když pro výkon trestu obžalovaného podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Dále rozhodl podle § 228 odst. 1 tr.řádu o povinnosti obžalovaného k náhradě škody a u části poškozených pak podle § 229 odst. 1,2 tr. řádu o odkázání s jejich nároky na náhradu škody na řízení občanskoprávní. Současně byl tímto rozsudkem odsouzen spoluobžalovaný A.K., ohledně něhož rozsudek v celém rozsahu nabyl právní moci. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný M.S. v zákonné lhůtě odvolání, které odůvodnil prostřednictvím svého obhájce, a které zaměřil do výroků o vině, o náhradě škody a v důsledku toho též do výroku o trestu. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal krajský soud podle § 254 odst. 1,3,4 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku ve vztahu k obžalovanému M.S., jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to zejména z hlediska vytýkaných vad. Krajský soud by přihlížel i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, pokud by byly zjištěny takové vady, které by měly vliv na správnost přezkoumávaných výroků. Krajský soud se dále v odůvodnění podrobně zabýval odvolacími námitkami z hlediska skutkových zjištění, právní kvalifikace skutku i úvah o trestu a náhradě škody a dospěl k závěru, že je nutno odvolání obžalovaného jako nedůvodné podle § 256 tr.řádu zamítnout. Dále považuje krajský soud za nutné zaujmout stanovisko k procesní námitce obžalovaného, který při veřejném zasedání dne 21.3.2003 konaném o odvolání namítl podjatost předsedy senátu a zároveň navrhl podle § 25 tr.řádu odnětí věci Krajskému soudu v Hradci Králové a její přikázání jinému soudu. Učinil tak formou urážlivého a soud znevažujícího písemného podání. Krajský soud rozhodl usnesením ze dne 21.3.2003, že předseda senátu není vyloučen z vykonávání úkonů v této trestní věci a poté veřejné zasedání odročil a předložil věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o stížnosti obžalovaného do uvedeného usnesení a o návrhu na odnětí a přikázání věci. Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 11.4.2003 shledal stížnost i návrh obžalovaného zcela nedůvodnými, stížnost obžalovaného podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.řádu zamítl a dále rozhodl, že podle § 25 tr.řádu se tato věc Krajskému soudu v Hradci Králové neodnímá. Nové veřejné zasedání pak krajský soud nařídil na 13.5.2003. Dne 9.5.2003 došlo krajskému soudu nové písemné podání obžalovaného M.S., v němž vyjadřuje svůj nesouhlas s rozhodnutím Vrchního soudu, znovu namítá podjatost předsedy senátu a opětovně navrhuje odnětí věci Krajskému soudu v Hradci Králové, přičemž opakuje a stupňuje své urážlivé útoky vůči soudu. Krajský soud pak rozhodl v neveřejném zasedání dne 12.5.2003, že předseda senátu není vyloučen z vykonávání úkonů v této věci. Usnesení bylo obžalovanému doručeno při veřejném zasedání dne 13.5.2003. Na to obžalovaný poukázal na svůj nový písemný návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr.řádu. Krajský soud však přesto odvolání obžalovaného projednal, aniž by veřejné zasedání znovu odročoval. Zaujal totiž právní názor, že jestliže nadřízený soud ve smyslu ustanovení § 25 tr.řádu již rozhodl o návrhu obžalovaného na odnětí a přikázání věci a obžalovaný opětovně podá takový návrh, který je zjevně neopodstatněný, byť jsou v něm formálně uvedeny jiné důvody, je příslušný soud oprávněn věc projednat a rozhodnout, aniž by jednání znovu odročoval a spis předkládal nadřízenému soudu a byl tak ve věci nečinný až do doby, než se obžalovaný rozhodne s podáváním uvedených návrhů ustat. Žádné ustanovení trestného řádu, ani ustanovení § 25 tr.řádu, neukládá soudu odročit jednání s ohledem na návrh na odnětí a přikázání věci. Soud proto je povinen – ať již jde o soud prvního či druhého stupně – opakovaný návrh obžalovaného na odnětí a přikázání věci předběžně posoudit, zda není zjevně neopodstatněný, případně zda není pouze nástrojem k prodlužování řízení. Pokud tomu tak je, je soud oprávněn ve věci jednat a rozhodnout a teprve poté věc předložit nadřízenému soudu. Opačný výklad by byl mimo jiné v rozporu s ustanovením § 31 odst. 2 tr.řádu, které ve vztahu k ustanovení § 141 odst. 4 tr.řádu určuje, že proti usnesení učiněnému podle § 31 odst. 1 tr.řádu sice je přípustná stížnost, ta však nemá odkladný účinek, aby obžalovaný nemohl opakovanými námitkami podjatosti fakticky určovat, zda a kdy bude jeho trestní věc projednána. Výše uvedený postup při aplikaci ustanovení § 25 tr.řádu, který zvolil krajský soud, není ani v rozporu s právem obžalovaného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť i toto právo musí být vykládáno tak, aby soudům byla dána možnost jednotlivé trestní věci projednat. Návrh obžalovaného na odnětí a přikázání věci bude – spolu se stížností obžalovaného proti usnesení krajského soudu podle § 31 odst. 1 tr.ř. – neprodleně předložen Vrchnímu soudu v Praze k posouzení. Právní mocí rozsudku končí trestní stíhání, nikoli trestní řízení (§ 12 odst. 10 tr.řádu). Pokud vrchní soud dojde k závěru, že předseda senátu, který ve věci rozhodl, je vyloučen podle § 30 tr.řádu z vykonávání úkonů tohoto trestního řízení, anebo že opakovaný návrh obžalovaného na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr.řádu je důvodný, poskytuje trestní řád možnosti nápravy cestou mimořádných opravných prostředků – dovolání a stížnosti pro porušení zákona. Krajský soud však odvolání obžalovaného projednal a ve věci rozhodl, neboť zmíněné opakované návrhy a námitky obžalovaného považuje za zjevně neopodstatněné a vedené pouze snahou prodlužovat trestní řízení. J