Pokud po přerušení trestního stíhání uplyne zákonná lhůta pro promlčení, musí být zkoumáno, zda a kdy byly učiněny úkony směřující k trestnímu stíhání pachatele, a zda obviněný v promlčecí době nespáchal stejný nebo přísnější trestný čin, což by bylo důvodem k přerušení promlčení (§ 67 odst. 3 tr. zák. ) Stejně tak musí být zkoumány podmínky pro určení doby, která se do promlčení nezapočítává (§ 67 odst. 2 tr. zák. ) Bez provedeného shromáždění a provedení důkazů k objasnění výše uvedených skutečností nelze námitku promlčení odmítnout pro nedůvodnost.

Usnesení KS v HK ze dne 3.7.2003, sp. zn. 12 To 285/2003. KS v HK z podnětu odvolání obžalovaného zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek OS HK , sp. zn. 3T 10/2003 ze dne 14.5.2003, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvého stupně . Z o d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem byl obžalovaný V.Ř. uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, podmíněně na zkušení dobu 18ti měsíců. Zároveň byl obžalovanému uložen trest propadnutí pistole zn. Walther, ráže 7,65 mm, v.č. 963800, se zásobníkem a 6 náboji ráže 7,65mm. Trestná činnost dle napadeného rozsudku spočívá v tom, že obžalovaný dne 31.12.1998 v Peci pod Sněžkou, okr. Trutnov, v restauraci hotelu Horizont koupil. od neznámého muže pistoli zn. Walther, ráže 7,65 mm, v.č. 963800, se zásobníkem a 6 náboji ráže 7,65 mm, kterou přechovával do 7.1.1999, přestože není držitelem zbrojního průkazu. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný včas odvolání, ve kterém namítá, že trestní stíhání je promlčené, neboť dne 23.3.1999 bylo trestní stíhání podle § 173 odst. 1 písm. a) tr. ř. přerušeno a v řízení bylo pokračováno až 15.9.2002. Soud prvého stupně v daném případě nesprávně aplikoval ust. § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák., podle kterého se promlčení mj. přerušuje každým úkonem policejního orgánu, směřujícím k trestnímu stíhání pachatele. Obžalovaný tvrdí, že od dubna 1999 asi do 7.9.2002 se zdržoval pouze a výhradě na území České republiky, a to víceméně převážně na adrese svého trvalého bydliště, když na této adrese měl i adresu místa podnikání. Pokud by tedy policejní orgán měl skutečnou vůli vypátrat místo, kde se obžalovaný zdržuje, nemohl to pro něj být v rámci jeho daných možností a pravomocí žádný problém. Za nesprávný považuje obžalovaný názor soudu prvého stupně, že i poté, co bylo po obžalovaném vyhlášeno pátrání, byly nepochybně Policií ČR prováděny úkony, směřující k zadržení obžalovaného, i když nejsou přesně popsány ve spise, jinak by logicky obžalovaný nemohl být dne 15.9.2002 zadržen na letišti Praha Ruzyně po příletu ze zahraničí. Pokud by policejní orgán v období od 17.8.1999 do 15.9.2002 konal jakékoliv kroky, směřující k trestnímu stíhání obžalovaného, nepochybně by o tom měl a musel vyhotovit záznam, který by byl součástí vyšetřovacího spisu. Jméno obžalovaného mohlo být zaneseno do registru hledaných osob již kdykoliv před nebo nejdéle v den, kdy po něm bylo vyhlášeno pátrání, tedy 17.8.1999 a od tohoto data policejní orgány nemusely, a také evidentně nevyvíjely, žádnou činnost. Nenastala tak žádná okolnost, která by způsobovala přerušení nebo tzv. stavení promlčecí doby trestního stíhání, a proto měl soud trestní stíhání zastavit. Nad rámec shora uvedeného napadá obžalovaný i výrok o trestu, když poukazuje na své doznání. Společenská nebezpečnost je v současné době nepatrná a soud proto měl aplikovat § 24 tr. zák., příp. § 307 tr. ř. V závěru obžalovaný navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a trestní stíhání podle § 223 odst. 1 tr. ř. zastaveno. Krajský soud ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k tomuto závěru : Je skutečností, že obžalovaný byl stíhán pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. ř. Řízení pak bylo usnesením vyšetřovatele ze dne 23.3.1999 přerušeno, když obviněný nepřebíral poštu, v místě se nezdržoval a jeho pobyt nebyl znám. Policejní orgány opakovaně zjišťovaly, že obviněný se zdržuje v cizině, když tyto skutečnosti sdělovala jeho matka. Záznamy o úkonech policie při pátrání po obviněném jsou i z doby po přerušení trestního stíhání. Nakonec 19.8.1999 bylo vyhlášeno po obviněném pátrání. Po tomto datu však již ve spise nejsou žádné poznatky o tom, zda a jaké úkony byly policejními orgány konány do doby 15.9.2002, kdy byl obviněný zadržen na letišti při cestě z Říma. Odvolací soud se neztotožnil s tvrzením soudu prvého stupně, že když byl obviněný při cestě z ciziny v září 2002 na letišti zadržen, byly v minulosti prováděny úkony směřující k jeho trestnímu stíhání. Okresní soud se ani nepokusil provést v tomto směru nějaké dokazování, nevyžádal zprávu z policie o tom, zda existují či neexistují nějaké záznamy o konkrétní činnosti policejních orgánů, směřujících k trestnímu stíhání obviněného, a to zejména ani tehdy, když obviněný tvrdí, že se celou dobu zdržoval v místě bydliště a dokonce podnikal. Pokud by totiž došlo k situaci, že poslední úkon směřující ke stíhání obviněného je vydání příkazu k vypátrání pobytu (nikoliv usnesení o přerušení trestního stíhání, jak namítá obžalovaný) a do 19.8.2002 by nebyl proveden žádný úkon, mohlo by dojít k promlčení trestního stíhání ve smyslu § 67 odst. 1 písm. d) tr. ř. Za této situace mělo být také zjišťováno, zda nedošlo k tomu, že by se obviněný zdržoval v cizině, zejména, když před vydáním příkazu k vypátrání pobytu se měl obviněný dle tvrzení jeho matky opakovaně či delší dobu v cizině zdržovat, protože v případě, že by se obviněný zdržoval v cizině, tato lhůta by se do promlčecí doby nezapočítávala (§ 67 odst. 2 písm. b) tr.zák.). Policejní orgány by proto měly, pokud se tato okolnost nebude moci ověřit na oddělení cizinecké policie, provést šetření v místě bydliště obviněného. Nebyly zkoumány ani podmínky přerušení promlčení trestního stíhání a nebylo ověřováno, zda policejní orgány další úkony směřující k trestnímu stíhání pachatele činily či nikoliv. S ohledem na odstup doby je také nezbytné znovu vyžádat opis rejstříku trestů, aby tak mohlo být posouzeno, zda obžalovaný v promlčecí době nespáchal nový trestný čin, na který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Protože okresní soud si zcela nesprávně vysvětlil ustanovení § 67 tr. zák. a vůbec se nezabýval námitkou obžalovaného o promlčení, resp. bez prověřování skutečností tuto odmítl, nezbylo krajskému soudu, než k odvolání obžalovaného napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušit. Odvolací soud pak věc vrátil okresnímu soudu, neboť skutková zjištění jsou naprosto nedostatečná a je nutno provádět rozsáhlé dokazování tak, jak je naznačeno výše. Zpracoval: