Součástí výroku o vině je i výrok, jímž při ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu soud zruší výrok o vině z předchozího odsuzujícího rozsudku. Při rozhodování o sbíhajícím se trestném činu nelze upustit od uložení souhrnného trestu ve vztahu k výroku o trestu, který byl zrušen při ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu.

Rozsudek KS v HK – pobočky v Pce ze dne 9.12.2003, sp.zn. 13 To 438/2003 Krajský soud v HK ve veřejném zasedání konaném dne 9.12.2003 z podnětu odvolání obžalovaného podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil zčásti rozsudek OS v Pce ze dne 16.5.2003, sp. zn. 1 T 232/2002 a sám nově rozhodl. Z odůvodnění: Napadeným rozsudkem byl obžalovaný odsouzen pro jednání popsaná ve výroku tohoto rozsudku, které prvý soud kvalifikoval jako dva trestné činy § 247 odst. 1 písm. b),e), odst. 2 tr. zákona, dílem dokonané a dílem nedokonané a tr. čin § 247 odst. 1 písm. b),e), tr. zákona, dílem dokonaný a dílem nedokonaný, dále jako trestný čin § 249b tr. zákona a § 257 odst. 1 tr.zákona. Za jednání v bodě I. a II. výroku rozsudku byl obžalovanému uložen společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců s výkonem trestu ve věznici s ostrahou a trest zákazu pobytu v katastru měst Semily a Pardubice na dobu 4 let, to vše při současném zrušení výroku o vině a trestu v rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 9.12.2002, sp.zn. 2 T 226/2002, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10.2.2003, při vázanosti skutkovými zjištěními z těchto rozhodnutí. Za jednání v bodě III. výroku rozsudku nebyl obžalovanému žádný trest uložen , když soud podle § 37 tr. zákona upustil od uložení souhrnného trestu za tento trestný čin a sbíhající se trestné činy z rozsudku okresního soudu v Semilech ze dne 9.12.2002. Dále okresní soud rozhodl o povinnosti obžalovaného k náhradě škody a zároveň jej podle § 226 písm. a) tr. řádu zprostil obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako pokus trestného činu § 222 odst. 1 tr. zákona. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný včas odvolání, ve kterém uvedl, že nesouhlasí se závěry okresního soudu týkajícími se jeho trestné činnosti spáchané dne 15.3.2002 a 8.4.2002 v Semilech, neboť této trestné činnosti se nedopustil a provedené důkazy jeho vinu neprokázaly. Navrhl, aby odvolací soud v tomto bodě napadený rozsudek zrušil, nebyl těmito skutky uznán vinným a za zbývající jednání mu byl uložen přiměřeně mírnější trest. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal krajský soud napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím závěrům. Námitkou obžalovaného, která směřuje ke skutkovým zjištěním týkajícím se jeho jednání v noci z 15.3.2002 na 16.3.2002 a z 8.4.2002 na 9.4.2002 (ad A/I. a),b) výroku tohoto rozsudku) se odvolací soud nemohl zabývat, neboť se jedná o skutková zjištění, ke kterým dospěl OS v S. ve shora zmíněném rozhodnutí ze dne 9.12.2002 ve spojení s rozsudkem KS v HK ze dne 10.2.2003, a těmito skutkovými zjištěními byl jak okresní soud, tak odvolací soud při současném rozhodování vázán, bez možnosti je jinak posuzovat. Podle odvolacího soudu však okresní soud nepostupoval správně při právním posouzení jednání obžalovaného, zejména při aplikaci ustanovení § 37a tr. zákona upravujícího ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu. Prvý soud správně posoudil rozhodné momenty v jednání obžalovaného, kterými došlo k rozčlenění jeho trestné činnosti. Rozhodující skutečností pro posouzení pokračování v trestné činnosti pachatele je sdělení obvinění, kdy po tomto úkonu se další trestná činnost posuzuje jako nový skutek (§ 12 odst. 11 tr. řádu). Proto skutky popsané v jednotlivých částech napadeného rozsudku i ve výroku tohoto rozsudku tvoří samostatné celky, které bylo třeba posoudit podle příslušných ustanovení zvláštní části trestního zákona. Skutky popsané v bodě A/I. a), b) výroku tohoto rozsudku, pro které byl obžalovaný dříve odsouzen OS v S. a skutek ad A/I. c) výroku tohoto rozsudku tvoří jedno pokračující jednání, které naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu § 247 odst. 1 písm. a),b),e) tr. zákona a tento trestný čin byl spáchán dílem dokonaným a dílem nedokonaným způsobem. Obžalovaný si totiž přisvojoval v každém z těchto dílčích útoků cizí věci formou zmocnění, nebo k takovému cíli jeho úsilí směrovalo, způsobil přitom na cizím majetku škodu nikoli malou , čin spáchal za překonání překážek zabraňujících vniknutí, tedy vloupáním, a kromě toho byl v posledních třech letech za takový čin potrestán zmíněným rozhodnutím OS v M.. Skutky popsané v bodě A/II. c) výroku tohoto rozsudku, pro které byl obžalovaný dříve odsouzen OS v S. a skutky uvedené ad A/II. a),b) výroku tohoto rozsudku tvoří rovněž jedno pokračující jednání a obžalovaný také v tomto případě se dopustil stejného trestného činu kvalifikovaného však podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona, neboť výše způsobené škody přesáhla částku 25.000,-- Kč, takže jde o škodu nikoli malou, když ostatní znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu byly rovněž naplněny. I v tomto případě zůstalo jednání obžalovaného ve dvou případech ve stadiu pokusu, když obžalovaný z napadených aut nic neodcizil. Při násilném vnikání do vozidel však cizí věci poškodil takovým způsobem, že na nich vznikla ve svém souhrnu škoda přesahující 5.000,-- Kč, tady škoda nikoli nepatrná, takže jednání obžalovaného bylo zároveň nutno kvalifikovat jako trestný čin § 257 odst. 1 tr. zákona. Mezi odcizenými věcmi u skutku ad A/II. a) výroku v dokladech a peněžence byla také platební karta, kterou si obžalovaný přisvojil bez jakéhokoli oprávnění a souhlasu jejího majitele. Takové jednání je zároveň trestným činem § 249b tr. zákona. K tomu, aby jednání obžalovaného mohlo být posouzeno způsobem shora popsaným, bylo nutno nejdříve zrušit v dřívějším rozsudku výrok o vině o pokračujícím trestném činu § 247 tr. zákona i dalších trestných činech, které byly spáchány v jednočinném souběhu, jakož i další výroky, které ve výroku o vině mají svůj podklad. Okresní soud takto nepostupoval, když ke zrušení předchozího rozhodnutí přistoupil až ve výroku, kterým rozhodoval o uložení trestu. Další nesprávnosti se okresní soud dopustil, pokud rozhodl upustit od uložení souhrnného trestu za jednání ad III. výroku napadeného rozsudku ve vztahu k rozsudku OS v S. ze dne 9.12.2002. Takový postup nebyl možný z toho důvodu, že předtím okresní soud výrok o vině i trestu v tomto rozsudku zrušil, takže fakticky upouštěl od uložení souhrnného trestu k již neexistujícímu rozhodnutí. Odvolací soud proto z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil v celém rozsahu a protože skutková zjištění prvého soudu byla spolehlivě prokázána řádně provedenými důkazy, bylo možné postupoval podle § 259 odst. 3 tr. řádu a ve věci rozhodnout. Z důvodů shora uvedených byl obžalovaný uznán vinným skutky popsanými v jednotlivých bodech výroku tohoto rozsudku, přičemž jednání obžalovaného bylo posouzeno u skutků ad A/I. a II. výše odůvodněným způsobem. Pokud jde o skutek ad B. výroku tohoto rozsudku, který obžalovaný doznal, jde o pokračující jednání, které naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona spáchaného dílem dokonaným a dílem nedokonaným způsobem, neboť v případě útoku proti osobnímu autu poškozeného zůstalo jednání obžalovaného ve stadiu pokusu. Tento trestný čin není v žádném souběhu s ostatními trestnými činy obžalovaného.