Z rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání musí být patrno, jakou z podmínek uvedených v ustanovení § 307 odst. 1 písm. b) tr. řádu pokládal soud za splněnou. Pokud je toto rozhodnutí podmíněno uzavřením dohody o náhradě škody a proti obviněnému uplatňuje nárok na náhradu škody způsobené trestným činem více poškozených, nepostačí uzavření dohody pouze s některým z poškozených.

Pokračování 3 13 To 52/2003 USNESENÍ Krajský soud v HK - pobočka v Pce rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2003 v trestní věci obviněného Ing. L. Ch., nar. ... v Jilemnici, bytem .... proti usnesení OS v Pce ze dne 10. 1. 2003, č. j. 1 T 131/2002-70, takto: Z podnětu stížnosti poškozené V. B. se napadené usnesení podle § 149 odst. 1 tr. řádu zrušuje ve výroku, jímž bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době nahradil náklady spojené s léčením poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Okresní pojišťovně v Pce. Odůvodnění Napadeným usnesením rozhodl OS v Pce tak, že podle § 307 odst. 1 tr. řádu podmíněně zastavil trestní stíhání obviněného Ing. L. Ch. pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 tr. zákona, jehož se měl dopustit tím, že dne 13. 2. 2002 v Pardubicích v ul. Na Drážce při řízení automobilu Škod Favorit, RZ PUL 74-32 neumožnil bezpečné přejití vozovky chodkyni V. B., která přecházela vozovku po vyznačeném přechodu z levé strany a vedla jízdní kolo, takže došlo ke střetu, při němž chodkyně utrpěla otřes mozku, zhmoždění stehna v oblasti pravé strany a obou ramen, což si vyžádalo hospitalizaci do 15. 2. 2002 s následnou pracovní neschopností a rehabilitací do 13. 5. 2002, přičemž došlo k hmotné škodě na osobním vozidle a jízdním kole chodkyně. Podle § 307 odst. 2 tr. řádu byla stanovena zkušební doba v délce 1 roku. Podle § 307 odst. 3 tr. řádu bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době nahradil náklady spojené s léčením poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Okresní pojišťovně v Pce. Proti tomuto usnesení podala v zákonné lhůtě poškozená V. B. stížnost, v níž uvedla, že s takovým postupem nesouhlasí, neboť obviněný se o ni do doby, než se věc dostala k soudu, vůbec nezajímal, zaslaných 5.000,-- Kč ona odmítla a nárok na náhradu škody ve výši 15.113,80 Kč, o který žádala již v srpnu 2002, jí pojišťovna dosud neuhradila. Sama je přesvědčena, že by obviněný měl být za své jednání potrestán, a mezi ní a obviněným k žádné dohodě nedošlo. Krajský soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení i řízení, kterého usnesení předcházelo a dospěl k následujícím závěrům. Okresní soud učinil správná zjištění týkající se charakteru trestné činnosti, pro kterou byla na obviněného podána obžaloba a důvodně se zabýval možností rozhodnout o podmíněném zastavení trestního stíhání. Při zkoumání podmínek pro tento postup správně zjistil, že obviněný se k činu doznal, připustil, že chodkyni s kolem přehlédl a pak už nestačil střetu zabránit. S ohledem na charakter nehody, hodnocení osoby obviněného, který nebyl soudně trestán a ani postihován za dopravní přestupek, bylo možné za splnění dalších podmínek pokládat uvedený postup za dostačující. V odůvodnění svého rozhodnutí však okresní soud jednoznačně nevysvětlil, která z dalších podmínek pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání ve smyslu § 307 odst. 1 písm. b) tr. řádu byla splněna, zda tedy obviněný nahradil způsobenou škodu, či zda s poškozenou uzavřel o náhradě škody dohodu, případně zda učinil jiná potřebná opatření k náhradě škody. Pokud by totiž okresní soud při zjištění, že celá způsobená škoda nebyla obviněným uhrazena, pokládal za nutné, aby obviněný uzavřel dohodu o náhradě škody, je zcela zřejmé, že by nestačilo uzavření dohody se zdravotní pojišťovnou, na kterou přešel nárok na náhradu výdajů spojených s léčením poškozené, ale bylo by samozřejmě nutné rovněž uzavření dohody přímo s poškozenou, která byla při nehodě zraněna. Okresní soud pak také pochybil, pokud pokládal za prokázané jen z tvrzení obžalovaného, že nehoda byla skutečně ohlášena jako pojistná událost příslušné pojišťovně, aniž by měl tuto okolnost ověřenou přímo zprávou pojišťovny. Krajský soud rozhodující o stížnosti poškozené doplnil dokazování vyžádáním zprávy od pojišťovny, která by měla likvidovat náhradu škodu způsobenou při dopravní nehodě, a ze zprávy ČSOB Pojišťovny, a.s., pak zjistil, že obviněný jako provozovatel osobního automobilu řádně oznámil pojišťovně uvedenou dopravní nehodu jako škodnou událost, za níž je odpovědný, poskytl pojistiteli požadované doklady a pojistná událost byla zaevidována pod č. xxxxxxxxxxx. Na základě nároku na náhradu škody uplatněných a prokázaných poškozenou V.B. již také bylo vypočteno pojistné plnění, které bylo 14. 2. 2003 poukázáno na adresu poškozené. Z doplněného dokazování tedy vyplynulo, že obviněný je stíhán pro trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 5 let, obviněný se k činu doznal, vyslovil souhlas s podmíněným zastavením trestního stíhání a nahlášením nehody jako pojistné události a poskytnutím další nutné součinnosti provedl další potřebná opatření k tomu, aby příslušná pojišťovna mohla z uzavřeného pojištění uhradit škodu způsobenou provozem vozidla. Takovýto postup lze pokládat za opatření potřebné k náhradě způsobené škody z pohledu ust. § 307 odst. 1 písm. b) tr. řádu. S ohledem na dobré občanské hodnocení obviněného, charakter nehody, která měla za následek jen méně závažné zranění poškozené, lze pak za této situace pokládat rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanovením přiměřené zkušební doby v trvání 1 roku za dostačující a v souladu s podmínkami § 307 tr. řádu. Pokud však obviněný učinil opatření potřebná k náhradě škody a se zdravotní pojišťovnou uzavřel jen neurčitou obecnou dohodu o případné otázce náhrady škody bez přesné konkretizace závazků z dohody vyplývajících, nepokládal odvolací soud za správný jeden z výroků napadeného usnesení, jímž byla obviněnému uložena povinnost, aby uhradil škodu způsobenou zdravotní pojišťovně bez toho, aby byl zavázán nahradit škodu přímé poškozené. Krajský soud proto z podnětu stížnosti poškozené V. B. napadené usnesení zrušil pouze v tomto výroku, který bylo možné oddělit od ostatních, když za situace, kdy obviněný učinil opatření potřebná k náhradě způsobené škody, se tento výrok jeví jako nadbytečný. Protože další postup po zrušení vadného výroku nebyl potřebný, omezil se krajský soud na zrušení oddělitelné vadné části napadeného usnesení, zatímco v dalších výrocích o podmíněném zastavení trestního stíhání a stanovení zkušební doby zůstalo napadené usnesení nezměněno. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší státní zástupce a obviněný však mohou proti tomuto rozhodnutí podat dovolání. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Dovolání se podává u okresního soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Navrácení lhůty k navrácení dovolání není přípustné. Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 3 tr. řádu) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno a důvody dovolání lze měnit jen pod dobu trvání lhůty k podání dovolání. V Pardubicích dne 25. února 2003 předseda senátu Zpracoval: JUDr. A.H.