Jestliže žalobce postavením opěrné zdi odvracel škodu hrozící žalovaným (kterou žalovaní nevyvolali), má vůči žalovaným právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu škody, kterou přitom utrpělo, a to nejvýše v rozsahu odpovídajícím škodě, která byla odvrácena (§ 419 ObčZ). Náklady na postavení opěrné zdi nejsou však škodou, kterou žalovaní žalobci způsobili porušením právní povinnosti (§ 420 ObčZ).

10 17Co 242/2002 17Co 242/2002-382 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobce Města xxx, zastoupeného JUDr. xxx, advokátem, proti žalovaným 14/ J.Č., 15/ V.Č., 16/ K.Ď., 17/ A.Ď., 22/ S.D., 23/ V.D., 33/ Ing. J.H., 34/ S.H., 41/ J.K., 42/ B.K., 44/ H.L., 47/B.M., 48/ Z.M., 49/ F.M., 50/ L.M., 51/ P.M., 52/ M.M., 53/ D.M., 56/ L.M., 57/I.M., 58/ L.M., 60/ P.N., 61/ I.N., 62/ J.N., 63/ I.N., 64/ B.N., 65/ D.N., 66/ R.N., 67/ L.N., 70/ D.P., 71/ M.R., 72/ L.R., 73/ R.R., 86/ J.S., 87/ M.S., 88/ P.Ž., 89/ M.Ž., všem zastoupeným JUDr. xxx, advokátkou, o zaplacení 1,136.146,20 Kč s příslušenstvím, o částečném zpětvzetí žaloby a o zpětvzetí odvolání, k odvolání žalovaných ad 14/, 15/, 16/, 17/, 22/, 23/, 33/, 34/, 41/, 42/, 44/, 47/, 49/, 50/, 51/, 52/, 53/, 56/, 57/, 60/, 61/, 64/, 65/, 66/, 67/, 70/, 71/, 72/, 86/ a 87/ proti rozsudku Okresního soudu v N ze dne 12. června 2001, č.j. 4C 153/94-295, ve spojení s usnesením ze dne 6. srpna 2001, č.j. 4C 153/94-298, takto: I. Rozsudek okresního soudu se v části, kterou bylo žalovaným ad 86/ J.S. a ad 87/ M.S. uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně 19.110,88 Kč, zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje. Žalovaní ad 86/ J.S. a ad 87/ M.S. jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení před okresním soudem 1.986,90 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení 1.198,-- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho advokáta. II. Řízení o odvolání žalovaných ad 33/ Ing. J.H. a ad 34/ S.H. se zastavuje. Žalobce a žalovaní ad 33/ Ing. J.H., ad 34/ S.H. nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. III. Rozsudek okresního soudu se ve zbývajících napadených výrocích pod bodem I. o žalobě proti žalovaným ad 14/ J.Č. a ad 15/ V.Č., o nákladech řízení a o soudním poplatku; pod bodem II. o žalobě proti žalovaným ad 16/ K.Ď. a ad 17/ A.Ď. o nákladech řízení a o soudním poplatku; pod bodem III. o žalobě proti žalovaným ad 22/ S.D. a ad 23/ V.D. o nákladech řízení a o soudním poplatku; pod bodem V. proti žalovaným ad 41/ J.K. a ad 42/ B.K., nákladech řízení a o soudním poplatku; pod bodem VI. proti žalované ad 44/ H.L., nákladech řízení a o soudním poplatku; pod bodem VII. o žalobě proti žalovaným ad 47/ B.M. a ad 48/ Z.M. nákladech řízení a o soudním poplatku; pod bodem VIII. o žalobě proti žalovaným ad 49/ F.M. a ad 50/ L.M., nákladech řízení a o soudním poplatku; pod bodem IX. o žalobě proti žalovanému ad 51/ P.M.,nákladech řízení a o soudním poplatku; pod bodem X. o žalobě proti žalovaným ad 52/ M.M. a ad 53/ D.M., nákladech řízení a o soudním poplatku; pod bodem XIII. proti žalovaným ad 60/ P.N. a ad 61/ I.N., nákladech řízení a o soudním poplatku; pod bodem XV. o žalobě proti žalovaným ad 64/ B.N. a ad 65/ D.N., nákladech řízení a o soudním poplatku; pod bodem XVI. o žalobě proti žalovaným ad 66/ R.N. a ad 67/ L.N., nákladech řízení a o soudním poplatku; pod bodem XVII. o žalobě proti žalované ad 70/ D.P., nákladech řízení a soudním poplatku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. IV. Ve výrocích pod bodem XI. proti žalovaným ad 56/ L.M. a ad 57/ I.M., nákladech řízení a o soudním poplatku; pod bodem XII. proti žalovanému ad 58/ L.M., nákladech řízení a o soudním poplatku; pod bodem XIV. proti žalovaným ad 62/ J.N. a ad 63/ I.N. nákladech řízení a o soudním poplatku; pod bodem XVIII. proti žalovaným ad 71/ M.R. a ad 72/ L.R. nákladech řízení a o soudním poplatku; pod bodem XIX. proti žalovanému ad 73/ R.R., nákladech řízení a o soudním poplatku; pod bodem XXI. proti žalovaným ad 88/ P.Ž. a ad 89/ M.Ž. nákladech řízení a o soudním poplatku zůstává rozsudek okresního soudu nedotčen. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalovaným, a to manželům vždy společně a nerozdílně, ve výrocích označených I – XXI zaplatit žalobci po 19.110,88 Kč, vždy pod bodem 1. příslušného výroku. Dále uložil žalovaným, manželům opět společně a nerozdílně, nahradit žalobci náklady řízení 1.986,90 Kč (bod 2. každého výroku), nahradit České republice – Okresnímu soudu v N náklady řízení 608,40 Kč (bod 3. každého výroku) a zaplatit České republice soudní poplatek 764,-- Kč (bod 4. každého výroku). Okresní soud rozsudek odůvodnil tím, že bylo prokázáno, že žalovaní začali se stavbou garáží v Městě xxx bez jakéhokoliv úředního povolení, a to v době, kdy v rozporu s předpisy nedošlo ke geologickému průzkumu a nebylo tak prokázáno, že svah nad stavební jámou bude po provedení výkopu bezpečný. V důsledku provedených zemních prací pak došlo k sesuvu svahu nad stavbou a hrozila škoda na cizím majetku. Škoda byla znaleckým posudkem vyčíslena v obecné ceně 1,560.591,80 Kč. Tímto jednáním porušili žalovaní jako stavebníci právní povinnost, a odpovídají proto za vzniklou škodu podle § 420 odst. 1 obč. zákoníku. Vzniklý stav bylo třeba urychleně řešit, a tak žalobce vypsal výběrové řízení na dodávku opěrné zdi. Za výstavbu této zdi zaplatil společnosti Vodohospodářské stavby --, a.s. 1,136.146,20 Kč. V této výši vznikla žalobci jednáním žalovaných majetková újma, za níž jsou žalovaní odpovědni. Příčinnou souvislost mezi stavbou garáží, sesouváním svahu a následnou stavbou opěrné zdi vzal okresní soud za zjištěnou znaleckým posudkem z oboru stavebnictví. Bylo také prokázáno, že jiné, méně nákladné řešení by pro dosažení žádaného účinku nepostačovalo. Žalobce se proto náhrady škody ve výši 19.110,80 Kč na jedno garážové stání domáhal právem. Žalovaná částka při tom nepředstavovala ani celou škodu, která žalobci vznikla. Proti rozsudku v části, kterou bylo rozhodnuto o jejich povinnosti vůči žalobci, se odvolali žalovaní ad 14, 15, 16, 17, 22, 23, 33, 34, 41, 42, 44, 47, 49, 50, 51, 52, 53, 56, 57, 60, 61, 64, 65, 66, 67, 70, 71, 72, 86 a 87. Namítali, že okresní soud neposoudil věc ve všech souvislostech. Zejména nezohlednil to, že žalovaní prováděli stavbu garáží pouze a zásadně podle pokynů žalobce. Povinnost vystavět opěrnou zeď spočívala podle nich na žalobci jako vlastníku pozemku, na němž byly garáže stavěny, a to již od rozhodnutí o umístění stavby. Povinnost k odvrácení hrozícího nebezpečí měl žalobce i podle § 419 obč. zákoníku, neboť tehdejší JZD Vítězný únor vzneslo námitku týkající se statického zajištění objektu garáží již před vydáním rozhodnutí o umístění stavby. Toto rozhodnutí na ni reagovalo a stanovilo podmínky, za nichž lze stavbu zbudovat. Žalobce se jím však neřídil. Žalovaní byli při provádění výstavby závislí na pokynech žalobce a museli postupovat způsobem, který jim žalobce sděloval prostřed-nictvím svého zaměstnance – vedoucího stavebního odboru tehdejšího MěNV pana J. Žalovaní opakovaně žádali o vydání stavebního povolení. Žalobce jim však prostřednictvím svých pracovníků sděloval, že mohou stavět a že stavební povolení bude vydáno dodatečně. Na dozor žalobce a jeho pokyny byli zcela odkázáni, neboť jinak by možnost stavět garáže nedostali. Prováděl totiž i výběr stavebníků. Byl to zřejmě on, kdo objednal mechanizaci, která provedla odříznutí paty svahu a kompletní odstranění vegetačního krytu svahu, což podle znaleckého posudku způsobilo sesuv jeho části. Žalovaní se organizačně ani pracovně na odbagrování stěny nepodíleli, i proto nevidí důvod, aby svah zajišťovali. Okresní soud nepřihlédl ani k tomu, že výstavba opěrné zdi nebyla zapotřebí pro všechny garáže. Stejně tak nepřihlédl k tomu, že náklady nebyly rozpočítány na ty ze stavebníků, kteří zaplatili na podmiňující investice 10.000,-- Kč, tedy méně, než je požadováno na žalovaných. Podle žalovaných by měl výstavbu opěrné zdi financovat žalobce jako její vlastník a jako ten, komu její výstavba byla uložena rozhodnutím o umístění stavby. Od žalovaných by pak mohl požadovat úhradu pouze na základě uzavřené smlouvy. Žalovaní také poukazovali na to, že podání žaloby je v rozporu s dobrými mravy, neboť ke škodě nemuselo dojít, pokud by sám žalobce postupoval v souladu se zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Žalovaní navrhli, aby krajský soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. Žalobce se k odvolání nevyjádřil. Podáním ze dne 17.8.2001 vzal žalobce v průběhu odvolacího řízení žalobu zpět proti žalovaným J.S. a M.S. Ti s tímto procesním úkonem souhlasili. Podáním ze dne 2.10.2001 vzali odvolání zpět žalovaní Ing. J.H. a S.H. Podáním ze dne 21.12.2001 vzal odvolání zpět J.K. Krajský soud nejprve rozhodl podle § 222a odst. 1 o.s.ř. o zpětvzetí žaloby proti žalovaným J.S. a M.S. Zrušil rozsudek o žalobě proti těmto žalovaným a řízení v tomto rozsahu zastavil. O nákladech řízení mezi žalobcem a těmito žalovanými před okresním soudem rozhodl podle § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. Přiznal žalobci vůči žalovaným poměrnou část nákladů (1/21) z celkové částky 41.725,-- Kč. Náklady představovala odměna za zastoupení advokátem za 10 úkonů právní služby, 10 paušálních náhrad hotových výdajů (vše podle vyhl. č. 177/1996 Sb.) a složené zálohy na zpracování znaleckých posudků 3.625,-- Kč. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobci vznikly v odvolacím řízení náklady spojené se zastupováním advokátem. Odměna advokáta podle § 3 odst. 1 bod 5 vyhl. č. 484/2000 Sb. krácená podle § 18 odst. 1 citované vyhlášky činila 17.900,-- Kč. Paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. činila 75,-- Kč. Celkem krajský soud přiznal žalobci vůči žalovaným poměrnou část náhrady nákladů řízení 1.198,-- Kč (1/15 z 17.975,-- Kč). O zpětvzetí odvolání žalovanými Ing. J.H. a S.H. krajský soud rozhodl podle § 207 odst. 2 věty první o.s.ř. a odvolací řízení zastavil. O nákladech řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť z obsahu spisu vyplývá, že žalobci v souvislosti s odvolacím řízení náklady nevznikly. Ke zpětvzetí učiněnému žalovaným ad 41/ J.K. krajský soud nepřihlédl, protože se odvolala žalovaná ad 42/ B.K. Účinky jejího odvolání se vztahují i na žalovaného ad 41/. Jde o případ, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky (§ 153 o.s.ř.). Způsob vypořádání vztahů mezi žalovanými ad 41/ a ad 42/ je dán § 438 obč. zák. Krajský soud po zjištění, že odvolání podaly osoby k tomu oprávněné včas (§ 201, § 204 odst. 1 věta první o.s.ř.), přezkoumal rozsudek v napadené části, tj. ve výrocích I., II., III., V., VI., VII., VIII., IX., X., XIII., XV., XVI., XVII. (§ 212 věta prvá o.s.ř.) včetně řízení, které mu předcházelo. Učinil tak nejen z pohledu žalovanými uplatněných odvolacích důvodu, a to že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, nýbrž i z pohledu všech ostatních důvodů, které přicházely v úvahu (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání je opodstatněné. Okresní soud provedl obsáhlé dokazování o skutkových okolnostech, za nichž došlo k výstavbě opěrné zdi v N ulici v ČS poté, co hrozila škoda sesutím svahu v místech nad garážemi, které zbudovali žalovaní. Ze skutkových zjištění učiněných z provedených důkazů uzavřel, že příčinou sesouvání svahu a tedy důvodem, proč žalobce vystavěl opěrnou zeď, bylo provedení zemních prací při výstavbě garáží žalovanými. Opěrná zeď byla zbudována na základě rozhodnutí MěÚ v xxx – odboru výstavby ze dne 14.10.1992 o nařízení neodkladných zabezpečovacích prací ve snaze zabránit škodě hrozící na majetku ZD xxx. Zbudování opěrné zdi bylo nařízeno Vodohospodářským stavbám --, a.s. Cenu provedené stavby zaplatil žalobce. S těmito skutkovými závěry okresního soudu se krajský soud ztotožňuje. Nesdílí však jeho právní závěry o tom, že žalobcovy výdaje spočívající v zaplacení ceny provedeného díla – opěrné zdi - jsou škodou ve smyslu § 420 obč. zákoníku, která mu vznikla jednáním žalovaných. Podle krajského soudu byla opěrná zeď zbudována k odvrácení hrozící škody, tj. sesuvu svahu a tím i budovy, která v roce 1993 vlastnicky náležela ZD xxx. Jestliže žalobce při odvracení hrozící škody vynaložil na výstavbu opěrné zdi náklady, má podle § 419 obč. zákoníku právo na jejich náhradu, jakož i na náhradu škody, kterou utrpěl, a to nejvýše v rozsahu odpovídajícím škodě, která byla odvrácena. Toto ustanovení je specielním ustanovením. Aplikace tohoto ustanovení v případě vynaložení nákladů v souvislosti s odvracením hrozící škody má přednost před aplikací obecného ustanovení o náhradě škody § 420 obč. zákoníku. Pokud tedy okresní soud uzavřel, že vztahy mezi žalobcem a žalovanými je třeba posuzovat podle § 420 obč. zákoníku, nebyla jeho úvaha správná. Krajskému soudu nezbývá, než v tomto směru dát za pravdu odvolatelům, kteří na chybné právní posouzení věci v odvolání poukazovali. Jestliže by krajský soud, za situace, kdy je jeho právní posouzení vztahů mezi účastníky odlišné od právního posouzení okresního soudu, ve věci meritorně rozhodl, porušil by zásadu dvoj-instančnosti řízení. V takovém případě by totiž neumožnil účastníkům vyjádřit se k novému právnímu posouzení věci a uplatnit proti takovému posouzení námitky, případně předložit nové důkazy, které z dosavadního pohledu nebyly relevantní. Ve svém důsledku by takový postup znamenal odepření účastníkům brojit proti rozhodnutí řádným opravným prostředkem, tj. odvoláním. Krajský soud proto napadený rozsudek podle § 221 odst. 1 věta prvá o.s.ř. v napadených výrocích o věci samé a v závislých výrocích o nákladech řízení a o soudním poplatku zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení podle § 221 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. V něm okresní soud zváží, zda s ohledem na jiné právní posouzení věci je možné rozhodnout na základě dosud provedených důkazů či nikoliv. Vezme při tom v úvahu, že jednání ve smyslu § 419 obč. zákoníku je jednáním v krajní nouzi. Posoudí, zda žalobce skutečně v krajní nouzi jednal, zda tento stav vyvolali žalovaní, zda se na jeho vyvolání nepodílel i žalobce, a pokud ano, jaké důsledky by z toho pro něho vyplývaly. Pokud dospěje k závěru, že nárok žalobce při posouzení podle § 419 obč. zákoníku není dosud prokázán, vyzve jej podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení, případně k tomu, aby ke svým tvrzením navrhl další důkazy a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Krajský soud při této příležitosti upozorňuje na to, že žalobce dosud neuvedl všechna potřebná tvrzení o tom, kdo se podílel na výstavbě garáží, tedy na činnosti, která měla stav krajní nouze vyvolat, zda jsou žalováni všichni stavebníci či nikoliv a pokud jsou žalováni pouze někteří ze stavebníků, z jakého důvodu se rozhodl požadovat náhradu vynaložených nákladů právě na žalovaných. Dostatečná tvrzení žalobce dosud neposkytl ani o tom, proč na jedno garážové stání požaduje právě částku 19.110,88 Kč. I v tomto směru musí žalobní tvrzení doplnit a navrhnout k těmto tvrzením důkazy. Okresní soud se bude zabývat i odvolacími námitkami žalovaných o tom, že žalobce sám stav krajní nouze vyvolal, nebo že jeho jednání bylo jednou z příčin tohoto stavu. Vyhodnotí, zda jsou tyto námitky pro posouzení nároku žalobce podle § 419 obč. zákoníku významné a pokud ano, zda má k dispozici dostatek tvrzení a důkazů pro jejich posouzení. V případě, že tomu tak není, bude i vůči žalovaným postupovat podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. Po doplnění řízení naznačeným směrem okresní soud ve věci znovu rozhodne. V novém rozhodnutí neopomene rozhodnout i o nákladech odvolacího řízení. Odvoláním zůstaly nedotčeny výroky pod body XI., XII., XIV., XVIII., XIX., XXI. (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti té části výroku ad I., kterou byl rozsudek okresního soudu zrušen a řízení zastaveno, je dovolání přípustné a lze je podat ve dvojím vyhotovení ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení u Okresního soudu v N k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. Proti ostatním výrokům ad II., III., IV. a té části výroku ad I., kterou bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky, není dovolání přípustné. V HK dne 29. května 2003