Předběžné opatření nelze nařídit ani před zahájením řízení o dědictví ani v jeho průběhu. Účel předběžného opatření splňuje v řízení o dědictví institut neodkladných opatření podle § 175e/ OSŘ

17Co 242/2003 4 U s n e s e n í Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. J. a soudců JUDr. E. V. a Mgr. T. Š. ve věci projednání dědictví po M. B., nar. xxx, naposled bytem v T., K. l55l, zemřelé 28. října 2OO2, za účasti l) J. B., nar. xxx, bytem v T., S. l6lO, 2) Ing. M. B., nar. xxx, bytem v P. 4, P., P. 538/42, k odvolání Ing. M. B. proti usnesení Okresního soudu v S. ze dne l4. května 2OO3, č. j. D l22/2OO3-39, takto: Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í Shora označeným usnesením okresní soud zamítl návrh Ing. M. B., aby bylo nařízeno předběžné opatření, jímž by bylo “do pravomocného ukončení věci zakázáno předmětný byt držet, užívat, požívat jeho plody a užitky, nakládat s ním a jakýmkoliv způsobem nakládat s jeho vybavením a bytovými doplňky, případně uvést vše do stavu, v jakém ho zanechala zůstavitelka”. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že předběžné opatření lze nařídit jen před zahájením řízení (§ 74 odst. l o. s. ř.) a stran dědictví po zůstavitelce již řízení probíhá. Vyložil také, proč neshledal důvod ani k provedení některého z tzv. neodkladných opatření ve smyslu § l75e o. s. ř. Proti tomuto usnesení se Ing. M. B. odvolal. Podrobně vylíčil, proč je podle něj dohoda, kterou měla zůstavitelka převést svá členská práva a povinnosti k družstvu na třetí osobu, neplatná, proč nejsou správné závěry soudu prvního stupně o jen nepatrné hodnotě zůstavitelčina bytového zařízení, o tom, že nikdo z dědiců zatím nemůže disponovat s prostředky na zůstavitelčině účtu, a o tom, že se oba účastníci hned po zůstavitelčině úmrtí mohli ujmout správy jejího majetku a starat se o něj podle dohody. Vytkl okresnímu soudu, že jej o zahájení původního dědického řízení, o jeho průběhu ani skončení neinformoval a protokol o předběžném šetření sepsal jen s J. B. Navrhl, aby krajský soud “uložil soudu okresnímu, aby učinil neodkladná opatření ve smyslu § l75e o. s. ř., kterými bude zjištěn a zajištěn veškerý majetek zůstavitelky, zajištěno dědictví včetně vydání zákazu byt zůstavitelky na adrese T., K. l55l, držet, užívat, požívat jeho plody a užitky, nakládat s ním, a jakýmkoliv způsobem nakládat s jeho vybavením, bytovými doplňky a osobními věcmi zůstavitelky, případně uvést byt do stavu, v jakém ho zanechala zůstavitelka, a dále zajistit zkoumání platnosti všech právních úkonů, kterými byl nebo mohl být zúžen majetek zůstavitelky před i v průběhu dosud provedeného dědického řízení”. J. B. se k odvolání nevyjádřil. Po zjištění, že bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 2Ol o. s. ř.) a včas (§ 2O4 odst. l věta první o. s. ř.), krajský soud v neveřejném zasedání (§ 2l4 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) napadené usnesení přezkoumal včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Dospěl k následujícím závěrům: Okresní soud správně návrh na nařízení předběžného opatření zamítl. To ale nikoliv proto, že by předběžné opatření nemohlo být nařízeno i v průběhu řízení (srovnej § lO2 o. s. ř., který takový úkon výslovně připouští), ale z toho důvodu, že předběžné opatření nelze nařídit v souvislosti (ani před zahájením ani v průběhu) s řízením dědickým. K některým účelům, k nimž v jiných typech řízení slouží předběžná opatření, jsou při projednávání dědictví určena speciální tzv. neodkladná opatření (§ l75e o. s. ř.). Už sama existence tohoto zvláštního institutu vylučuje použití institutu obecného, tedy předběžných opatření. Ing. M. B. se svým návrhem, datovaným l3. březnem 2OO3, podle v něm provedené specifikace věci, jíž se týká, a rovněž podle přednesených důvodů potřeby zatímní úpravy připínajícím se k probíhajícímu dědickému řízení, se výslovně domáhal nařízení předběžného opatření. Nic jiného než jeho zamítnutí tak v úvahu nepřicházelo. To i přesto, že kdyby mělo jít o návrh vážící se k jinému typu řízení (k řízení, kde nařízení předběžného opatření přípustné je), šlo by o návrh pro jeho neodůvodněnost a neurčitost věcně neprojednatelný (postrádá údaj, kterého bytu a jakého jeho zařízení se má navrhovaný zákaz týkat, co si navrhovatel přesně představuje pod pojmy “zákaz držet byt, používat plody a užitky bytu”, do jakého přesně stavu by měl snad být byt uveden, jaký význam by tu mělo mít příslovce “případně” a komu a proč by vlastně měly být všechny navrhované povinnosti uloženy). Je-li určitý typ rozhodnutí vyloučen, je třeba návrh na takové rozhodnutí zamítnout; odmítat návrh pro jeho vady by nebylo případné. V odůvodnění výroku rozhodnutí je soud povinen vyložit jen poznatky a úvahy, které jej k tomu vedly. Vše ostatní je nadbytečné. To i z toho pohledu, že odvoláním lze napadnout pouze výrok rozhodnutí, nikoli odůvodnění (§ 2O2 odst. 3 o. s. ř.). Úvahy, které okresní soud vtělil do odůvodnění napadeného usnesení o neodkladném opatření, které Ing. M. B. tehdy ještě nenavrhoval a o němž výrok nepojednával, jdou tedy nad rámec přezkoumávaného rozhodnutí, a krajský soud k nim proto – přestože právě výslovně s nimi Ing. M. B. v odvolání polemizoval – konkrétní věcné stanovisko zaujmout nemůže. Protože však podání, v němž bylo obsaženo projednané odvolání, je podle svého obsahu (§ 4l odst. 2 o. s. ř.) zároveň návrhem na neodkladné opatření, okresní soud s ním podle toho naloží. Úvahy o neodkladném opatření v odůvodnění přezkoumaného usnesení za vyřízení posléze podaného návrhu pokládat nelze. V rovině obecné však může krajský soud už nyní podotknout, že neodkladnými opatřeními nelze řešit otázku užívání věcí, a to ani zákazem takového užívání. Pokud by tu byl spor dědiců o užívání věci, která by patřila do dědictví a v dědickém řízení by ještě nebyla projednána, bylo by možné řešit jej pouze v řízení o žalobě podle analogie s ustanovením § l39 odst. 2 obč. zák. (až do projednání právního osudu věci v dědickém řízení je třeba na dědice hledět jako na její podílové spoluvlastníky, § 853 obč. zák.). Protože okresní soud o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodl věcně správně, krajský soud jeho usnesení potvrdil (§ 2l9 o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. v H. K. dne 2l. srpna 2OO3