Vypořádací podíl společnosti s ručením omezeným může být předmětem dědění jen tehdy, vznikl-li na něj zůstaviteli nárok již za zůstavitelova života, nebo tehdy, když dědění obchodního podílu společenská smlouva vylučuje. Jinak je předmětem dědění obchodní podíl společnosti.

5 17Co 312/2003 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z.J. a soudců JUDr. E.V. a Mgr. T.Š. ve věci projednání dědictví po zůstaviteli F.B., narozeném xxx, naposled bytem v Ú., P. S. 1010, zemřelém xxx, za účasti 1) D. B., nar. xxx, bytem v Ú., P. S. 1010, 2) F. B., nar. xxx, bytem v T., H. S. M., Z.K. 486, 3) J.B., nar. xxx, bytem v T., S. p., K. 551, zast. JUDr. H. P., advokátkou se sídlem v T., S. n. 47, k odvolání J. B. proti usnesení Okresního soudu v T. ze dne 17. 6. 2003, č.j. 18D 151/2002-143, t a k t o : Usnesení okresního soudu se ve výrocích pod body III, IV a V o schválení dohody o vypořádání dědictví, nárocích soudního komisaře a jejich uspokojení a o nákladech řízení z r u š u j e a v tomto rozsahu se věc v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením okresní soud určil obvyklou cenu majetku, který měl zůstavitel ve společném jmění s pozůstalou manželkou D. B., a co z tohoto majetku patří do dědictví a co pozůstalé manželce (výrok pod bodem I), určil obvyklou cenu majetku patřícího do dědictví, výši a čistou hodnotu dědictví (výrok pod bodem II), schválil dohodu účastníků o vypořádání dědictví (výrok pod bodem III), rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů notáře, který ve věci působil jako soudní komisař, a jak účastníci tyto finanční nároky notáře uspokojili (výrok pod bodem IV) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem V). Podle schválené dohody připadl spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné ideální poloviny k nemovitostem v kat. území B., revolver s náboji, akcie a dvoje elektrické klávesy po polovině pozůstalým synům F. a J. B., vypořádací podíly u tří společností s ručením omezeným po jedné třetině všem třem dědicům, polovina bytového zařízení, mrazničky, ledničky, videokamery a HIFI věže a pohledávka z titulu vypořádání společného jmění pozůstalé manželce, osobní automobil F. B. a knihy a obrazy J. B.; to vše s tím, že “všichni tři dědici budou odpovídat za dluhy dědictví”. V odůvodnění okresní soud vyložil, že k zůstavitelově nepodepsané závěti nemohl přihlížet, a že tedy jako dědici ze zákona, kteří dědictví neodmítli, dědí pozůstalá manželka a dva synové. Výroky pod body I, II a III jinak dál s odkazem na to, že jimi bylo vyhověno návrhům dědiců, neodůvodňoval (§ 169 odst. 2 o.s.ř.) a úplné důvody rozhodnutí popsal až u výroků pod body IV a V. Proti tomuto usnesení, avšak výslovně jen do výroku pod bodem III, se odvolal J. B. Navrhl, aby bylo rozhodnutí v odvoláním dotčené části zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Výhradu měl pouze k tomu, že by kvůli zůstavitelově účasti ve třech společnostech s ručením omezeným měly být předmětem dědictví vypořádací podíly. Mínil, že když se podle společenských smluv těchto společností obchodní podíly dědí a když nebylo zjištěno, že by zůstavitelova účast v těchto společnostech zanikla ještě za jeho života, měly by být děděny podíly obchodní. Na základě napadeného usnesení by podle něj ani nebylo možno dosáhnout zápisu dědiců jako společníků zmiňovaných společností v obchodním rejstříku. Není ani jasné, zda by se dědici měli stát spoluvlastníky obchodních podílů nebo by tyto podíly měly být rozděleny. D. B. a F. B. s obsahem odvolání souhlasili. Po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a včas (§ 204 odst. 1 věta první o.s.ř.), krajský soud v neveřejném zasedání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.) v odvoláním dotčených částech, to je ve výroku pod bodem III a v závislých výrocích pod body IV a V (§ 212 věta první, věta druhá písm. b/ o.s.ř.) rozhodnutí okresního soudu přezkoumal včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Dospěl k následujícím závěrům: Ze samotného napadeného rozhodnutí krajský nemohl zjistit, jaké důvody vedly okresní soud k tomu, že měl dohodu dědiců i stran vypořádacích podílů ve společnostech s ručením omezeným za odpovídající zákonu (jinak by nemohl dohodu schválit - § 482 odst. 2 obč. zák., § 175q odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), avšak další obsah spisu zřejmě dává odpověď na otázku, proč soudní komisař zařadil vypořádací podíly do soupisu aktiv a pasiv dědictví a proč pak o vypořádacích podílech následně pojednali dědici ve své dohodě. Soudní komisař v dopisech adresovaných všem třem dotčeným společnostem, datovaných 31. červencem a 8. říjnem 2002, popsal svůj právní názor na daný problém tak, že podle něj zůstavitelovým úmrtím jeho účast ve společnosti zanikla a předmětem dědictví není zjišťování, zda se někdo z dědiců po ukončení řízení o účast ve společnosti přihlásí, že je to věc jejich následného rozhodnutí a že se proto dá projednat jen vypořádací podíl zemřelého, na který má jako společník nárok. Soudní komisař uzavřel, že požádají-li pak dědici o účast v té které společnosti, nebude ke zděděnému vypořádacímu podílu přihlíženo, a jestliže o účast nepožádají, společnost jim vypořádací podíl vyplatí. Tento právní názor ale sdílet nelze. Ve smyslu § 116 odst. 2 věty první a druhé obch. zákoníku v jeho znění účinném ke dni zůstavitelova úmrtí se obchodní podíl dědí, nevylučuje-li to společenská smlouva. Podle věty čtvrté se dědic následně může – nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby byl společníkem – do tří měsíců od právní moci rozhodnutí soudu o dědictví domáhat zrušení své účasti ve společnosti soudem. Ve spise jsou založeny společenské smlouvy všech tří dotčených společností s ručením omezeným. Žádná z těchto smluv dědění obchodního podílu nevylučuje (srov. články 6/2 společenských smluv společností ---s.r.o. a F, X-X, s.r.o. a článek 9 odstavec 4 společenské smlouvy společnosti CH s.r.o.). Předmětem dědění tak v případě všech tří společností musí být obchodní podíl. Účastníkům lze dát za pravdu i v tom, že vypořádací podíl by mohl být děděn tehdy, pokud by na něj zůstaviteli vznikl nárok ještě za jeho života, a doplnit, že také tehdy, kdyby dědění obchodního podílu společenská smlouva té které společnosti vylučovala. V části, v níž dohoda účastníků o vypořádání dědictví pojednává o vypořádacích podílech ve společnostech, tedy odporuje zákonu, a je proto neplatná. Navíc z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně na žádost účastníků v zájmu uspíšení vydání rozhodnutí o dědictví nakonec vědomě opomenul zůstavitelův vklad u banky v Rakousku. Učinil tak s poukazem na možnost jeho pozdějšího dodatečného projednání. Takový postup je však vyloučen, protože je třeba projednat všechna aktiva dědictví, která vyjdou v průběhu řízení najevo (§ 175m o.s.ř.). Dodatečně se mohou projednávat jen aktiva, která se objeví po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno (§ 175x věta první o.s.ř.). Neúplná a zčásti zákonu odporující dohoda účastníků o vypořádání dědictví neměla být schválena. A protože bude třeba řízení před rozhodnutím obsáhleji doplnit, krajský soud napadené usnesení v přezkoumávané části zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 věta první, odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). V jeho průběhu soud prvního stupně nejprve zjistí hodnotu zůstavitelových obchodních podílů a výši zůstavitelova vkladu u rakouské banky, to vše ke dni zůstavitelova úmrtí. Poté v závislosti na svých zjištěních opraví soupis aktiv a pasiv dědictví. Protože výrok pod bodem II napadeného usnesení již nabyl právní moci, nezbude než postupovat podle § 175o odst. 2 o.s.ř. Protože z darovací smlouvy, uzavřené mezi zůstavitelem a jeho matkou 17. 12. 1996, vyplývá, že se zůstavitel stal vedle spoluvlastnického podílu k pozemkům projednaným také vlastníkem pozemků parc. č. 834 a 969/2 v kat. území B., okresní soud pro jistotu u katastrálního úřadu ověří, zda skutečně – když z listin jím předložených zůstavitelovo vlastnictví k těmto pozemkům nevyplývá – posléze toto vlastnictví pozbyl. Teprve až bude zjednána potřebná jistota o úplnosti soupisu aktiv a pasiv dědictví, bude namístě umožnit účastníkům uzavřít o vypořádání dědictví novou dohodu. Okresní soud by také měl ve výroku pod bodem I přezkoumaného rozhodnutí opravit nesprávný název položky “členská práva a povinnosti spojená s užíváním družstevního bytu” – ve skutečnosti totiž vypořádal členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu. Do spisu také doplní, v jakém poměru účastníci složili částku 15.448,- Kč na odměnu a náhradu hotových výdajů notáře (v tomto ohledu bylo možné zatím získat informace jen ze samotného výroku pod bodem IV napadeného usnesení – v protokole o jednání z 26. 5. 2003, při němž účastníci částku složili (potřebný údaj chybí), a nový výrok o nárocích soudního komisaře zformuluje tak, aby z něj bylo patrné, v jakém rozsahu se na uspokojení těchto nároků má ten který dědic podílet a do jaké míry tuto svou povinnost už splnil (konstatování, kolik ten který z dědiců zaplatil, jak bylo uvedeno ve výroku IV napadeného usnesení, o rozsahu platební povinnosti samo o sobě nic nevypovídá). Ve výroku bude také zapotřebí vyjádřit, v jakém poměru dědici za dluhy dědictví odpovídají. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V H.K. dne 25. září 2003