I. rozsudek pro zmeškání musí obsahovat právní zhodnocení nároku uplatněného žalobou. II. Upozornění v obsílce k jednání, že bude možné rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, jestliže žalovaný bez důvodné a včasné omluvy jednání zmešká, a současná výzva žalovanému, aby se k připojené žalobě vyjádřil a nabídl ke svým skutkovým tvrzením všechny důkazy a aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů, předložených účastníky si vzájemně odporují. Pro tento rozpor nelze rozsudek pro zmeškání vydat.

6 17Co 36/2002 17Co 36/2002-69 U s n e s e n í K.S. v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z.J. a soudců JUDr. M.J. a Mgr. T.Š. ve věci žalobce Č., a.s., a.s. se sídlem v P. 1, S. 5, IČ xxx, proti žalovanému B., spol. s r.o., s.r.o. se sídlem v B. n M., IČ xxx, o zaplacení části kupní ceny s příslušenstvím a o zaplacení úroku z prodlení s placením kupních cen, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v N. z 30. listopadu 2001, č.j. 10C 150/2001-46, takto: Rozsudek okresního soudu se zrušuje a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil 118.149,-- Kč a 19% úrok z prodlení z částky 59.296,40 Kč za dobu od 11. ledna 2001 do zaplacení (výrok I) a náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II). Šlo o rozsudek pro zmeškání (§ 153b o.s.ř.). Soud prvního stupně v odůvodnění vyložil, že žalovaný byl v předvolání k jednání, jež mu bylo doručeno víc než 10 dnů před soudním rokem, o následcích nedostavení se poučen, k jednání však přesto bez omluvy nepřišel a přítomný žalobce vydání rozsudku pro zmeškání navrhl. Žalobcova tvrzení, že částku 59.296,40 Kč žalovaný dluží jako nedoplatek kupní ceny za prodané ropné produkty, vyúčtované fakturou č. --- ze 4. srpna 1997, a dalších 54.817,60 Kč jako úrok z prodlení s placením původně dlužných 69.296,40 Kč za dobu od 11. dubna 1998 do 10. ledna 2001, se tedy pokládají za nesporná. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal a navrhl, aby byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení okresnímu soudu, “nebo přikázána K.S. v H.K., aby o ní rozhodl v prvním stupni”. Od okresního soudu spolu s předvoláním k jednání na 30. listopadu 2001 prý obdržel také listinu s názvem “Poučení o procesních právech a povinnostech účastníků”, v níž byl vyzýván i ke sdělení, jestli “souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání (jen na základě účastníky předložených listin), vzdává se práva účasti na projednávané věci, popř. s rozhodnutím bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.)”, a reagoval sdělením, že s rozhodnutím bez nařízeného jednání souhlasí. Proč bylo o věci za této situace rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, nechápe. Poučení, jichž se mu od okresního soudu v doručených listinách dostalo, byla ve svém vzájemném vztahu zmatečná a zavádějící. V důsledku toho, to znamená vinou soudu, nemohl řádně uplatnit svá procesní práva. Účastník, který není právně zastoupen, musí být soudem poučen naprosto jasně a srozumitelně. Dále žalovaný poukázal na to, že o nárocích převyšujících 100.000,-- Kč musí v obchodních věcech v prvním stupni rozhodovat soud krajský, takže napadené rozhodnutí bylo podle něj vydáno soudem věcně nepříslušným. Konečně připomněl, že písemným podáním adresovaným okresnímu soudu část žalobcem uplatněného nároku za svůj dluh uznal a výhrady má jen k vymáhané roční sazbě úroků z prodlení. Žalobce navrhl, aby bylo odvolání proti výroku pod bodem I odmítnuto a výrok pod bodem II aby byl změněn tak, že se žalovanému ukládá nahradit náklady řízení v částce vyšší, než jak se nesprávně stalo. Mínil, že odvolání nespočívá na žádném z důvodů předvídaných v ust. § 205b o.s.ř., a popsal, proč je v argumentaci o sazbě úroků z prodlení vnitřně rozporné a vůbec nesprávné. Jinak vydání rozsudku pro zmeškání bylo podle něj zcela namístě. Za jakých podmínek jím může být rozhodnuto, byl žalovaný v nesporně doručeném předvolání řádně poučen. Bez jednání by mohla být věc rozhodnuta, jen kdyby s tím souhlasili účastníci oba, takže žalovaný neměl jen z toho, že takový souhlas udělil on sám, ještě nic vyvozovat. Měl logicky a v souladu s praxí vycházet z toho, že neobdrží-li od soudu vyrozumění o zrušení nařízeného jednání, konat se bude, a dostavit se k němu. O tom, že k projednání a rozhodnutí daného sporu je v prvním stupni věcně příslušný soud okresní, s účinkem pro soud i účastníky závazným rozhodl už vrchní soud. Po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a včas (§ 204 odst. 1 věta první o.s.ř.), krajský soud v neveřejném zasedání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.) napadené rozhodnutí přezkoumal, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Učinil tak nejen z pohledu odvolacích důvodů, jež žalovaný uplatnil (přednesl, že z důvodu jím uváděného nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání a že o věci rozhodl věcně nepříslušný soud, což jsou důvody, jimiž ve smyslu § 205b o.s.ř. rozsudek pro zmeškání zpochybňovat lze; opačný názor žalobce je nesprávný), nýbrž i s přihlédnutím k dalším odvolacím důvodům, které by podle § 205b o.s.ř. proti rozsudku pro zmeškání obecně uplatněny být mohly (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Dospěl k následujícím závěrům: Na prvním místě je třeba zdůraznit, že i kdyby byly zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání naplněny, nebylo by možné pokládat napadený rozsudek za správný už proto, že postrádá jakékoliv právní hodnocení žalobcem uplatněného nároku okresním soudem. Podle § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se k jednání dostavil, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Tím, že se žalovaný za popsaných podmínek k prvnímu jednání nedostaví, je tedy pouze vytvořen skutkový základ pro rozhodnutí o věci. Soud prvního stupně jej musí právně kvalifikovat, tj. posoudit, zda z něj uplatněný nárok skutečně vyplývá, a pokud dospěje k závěru kladnému, v odůvodnění rozsudku pro zmeškání svůj právní názor vyložit. V daném případě však okresní soud toto hodnocení v odůvodnění rozsudku nepodal. Jak se například stavěl k otázce, který právní předpis na žalobcem popsaný skutkový stav aplikovat a podle jakého ustanovení platného právního řádu tedy posoudit mezi účastníky spornou otázku sazby úroku z prodlení, a kterými žalobcem přednesenými skutkovými okolnostmi – jež měl v důsledku zmeškání žalovaného za nesporné – je pro rozhodnutí o této sazbě vytvořen spolehlivý základ, tudíž není zřejmé. Navíc – soudě podle odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí – přehlédl, že žalobce v tomto řízení neuplatňuje jen nárok na nedoplatek kupní ceny vyúčtované fakturou č. 0697004882 (v původní výši 159.296,40 Kč) a úrok z prodlení s placením téže kupní ceny, nýbrž i nároky další. Jde o úroky z prodlení s placením částek, které žalovanému vyúčtoval fakturami č. ---, --- a ---(celkem 4.035,-- Kč). O nich bylo výrokem napadeného rozsudku rovněž rozhodnuto, ale v odůvodnění jakákoliv zmínka – ať už ohledně žalobních tvrzení nebo právního hodnocení – chybí. Zejména však krajský soud dává žalovanému za pravdu, že z důvodů jím uváděných zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání splněny nebyly. Žalovaný na výzvu krajského soudu předložil všechny listiny, které od soudu prvního stupně obdržel. Ty korespondovaly s příslušným pokynem pro soudní kancelář, týkajícím se dané zásilky, z 8. listopadu 2001. Z jejich obsahu se podává, že odvolací tvrzení jsou pravdivá. Žalovanému bylo skutečně doručeno předvolání k jednání, v němž byl mj. upozorňován, že pokud bez důvodné a včasné omluvy jednání zmešká, budou se k návrhu žalobce pokládat žalobní skutková tvrzení za nesporná a na tomto základě bude moci být rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, a zároveň i výzva, aby se k (prý připojené) žalobě vyjádřil, ke svým skutkovým tvrzením nabídl všechny důkazy, aby mohlo být případně rozhodnuto bez nařízení jednání, a aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, anebo se “vzdává práva účasti na projednávané věci”. Předvolání k již nařízenému jednání - navíc s poučením, že může být rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání - a výzva k oznámení stanoviska k případnému rozhodnutí o věci bez nařízení jednání jsou úkony nepochybně vzájemně rozporné a postup, při němž je jich užito současně, je zmatečný. Rozsudek pro zmeškání má v podstatě povahu sankce žalovaného za jeho nedostavení se k prvnímu jednání (jen proto, že se nedostaví, může v řízení podlehnout, i kdyby v případě zohlednění jeho obrany žaloba musela být zamítnuta), a k jeho vydání proto za stavu, že informace soudu o konání jednání nejsou zcela jednoznačné, přikročit nelze. V dané věci navíc žalovaný ve lhůtě, jež mu soudem prvního stupně byla k odpovědi na výzvu určena, oznámil, že s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání, souhlasí (podání došlo okresnímu soudu 21. listopadu 2001). Okresní soud na to nijak nereagoval. Tím, že si po obdržení tohoto podání neuvědomil, že jeho předchozí úkony byly ve vztahu k žalovanému rozporné, a své pochybení ještě před jednáním nenapravil, chyboval podruhé. Je sice pravda, že žalovaný mohl rozpornost postupu okresního soudu rozpoznat (nebylo mu sdělováno, že o věci lze rozhodnout bez nařízeného jednání, nýbrž bez nařízení jednání, a jednání přitom už nařízeno bylo) a na skutečný stav věci se i dotázat, ale jen za to, že se tak nestalo, rozsudkem pro zmeškání být sankcionován nemůže. Napadený rozsudek proto nemůže obstát. Krajský soud ho zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 věta první, odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). O tom, že právě okresní soud je k projednání a rozhodnutí daného sporu věcně příslušný, jak žalobce připomněl, rozhodl už vrchní soud. Stalo se tak usnesením ze 17. srpna 2001, č.j. Ncp 1256/2001-34. To bylo oběma účastníkům doručeno. Jde o rozhodnutí pro soud i účastníky závazné (§ 104a odst. 7 o.s.ř.). V dalším průběhu řízení okresní soud věc znovu projedná. Aby zabránil zbytečnému zpochybňování svého dalšího procesního postupu, doručí žalovanému stejnopis žalobcova podání datovaného 31. lednem 2001 (v posléze podaném odporu proti platebnímu rozkazu žalovaný tvrdil, že mu doručeno nebylo; jinak lze vycházet z toho, že usnesením z 13. února 2001, č.j. Ro 4/2001-23, bylo řízení co do částky 10.000,-- Kč z původně vymáhané jistiny zastaveno, byť výrok pod bodem I onoho usnesení, jímž se tak mělo stát, nebyl formulován zcela přesně). Bude-li pro rozhodnutí o věci třeba dokazovat, nelze vycházet z toho, že dokazování již proběhlo při jednání 30. listopadu 2001 – žalovaný, jak výše popsáno, nebyl k jednání řádně předvolán a má právo se dokazování účastnit. Pokud žalobce navrhne, aby bylo vzhledem k obsahu podání žalovaného, doručeného soudu 21. listopadu 2001, rozhodnuto částečným rozsudkem pro uznání, okresní soud zváží, zda zmíněné podání povahu částečného uznání vymáhaného nároku ve smyslu § 153a o.s.ř. má (§ 153a odst. 1 věta druhá o.s.ř.), a v kladném případě částečný rozsudek pro uznání vydá. Jeho stanovisko, vyjádřené v odůvodnění zrušeného rozsudku, totiž že rozsudek pro uznání nebylo možné vydat, protože žalovaný neuznal závazek zcela, není správné. Rozhodnout rozsudkem pro zmeškání je – vzhledem k tomu, že jednání, které okresní soud nařídí, už nebude prvním jednáním ve věci – vyloučeno. Nový rozsudek okresní soud odůvodní způsobem předvídaným v § 157 odst. 2, popř. (půjde-li o rozsudek pro uznání) odst. 3, anebo, budou-li k tomu zákonné podmínky, odst. 4 o.s.ř. Při rozhodování o nákladech řízení zváží i výhradu, kterou přednesl žalovaný proti nákladovému výroku zrušeného rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V H.K. dne 21. února 2003 Předsedkyně senátu: