Z podstaty vzájemného vztahu záloh na služby poskytované s užíváním bytu na straně jedné a vyrovnávání úplaty za služby po jejich konečném vyúčtování na straně druhé vyplývá, že nemohou obstát vedle sebe. Je proto vyloučené domáhat se placení záloh, byla-li již stanovena konkrétní výše úplaty.

17Co 398/2001 rozsudek Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. J. a soudců Mgr. T. Š. a JUDr. K. K. ve věci žalobců: a) P. M., b) H. M., c) J. U., d) V. T., e) K. T., f) F. F., g) J. F., všichni bytem R. nad K., Z. ll97, h) M. G., bytem L. čp. 36, ch) K. K., i) MUDr. L. P., j) I. P., k) J. P., l) I. P., m) E. D., n) F. E., o) J. E., p) M. R. nad K., q) J. D., r) A. D., všichni bytem R. nad K., Z. ll97, s) PhDr. S. B., t) J. B., u) D. B., v) A. K., w) JUDr. H. K., všichni bytem R. nad K., Z. ll98, x) Ing. K. H., bytem R. nad K., S. l345, y) L. K., z) M. K., oba bytem R. nad K., Z. ll98, aa) P. Š., bytem R. nad K., S. lll9, ab) Z. C., ac) J. C., ad) J. V., ae) M. V., af) M. M., všichni bytem R. nad K., Z. ll98, ag) M. F., ah) P. J., ach) J. J., ai) MUDr. J. L., aj) I. L., ak) V. S., al) J. S., am) V. L., an) R. L., ao) S. N., ap) J. N., aq) J. V., ar) P. Š., as) Ing. M. D., at) PaeDr. M. D., au) R. S., av) V. S., aw) I. M., ax) J. H., ay) H. H., všichni bytem R. nad K., Z. ll99, všichni žalobci zastoupeni Mgr. I. T., advokátkou se sídlem v T. nad O., M. nám. 232, proti žalovaným l) F. K., nar. 4. 4. l947 a 2) M. K., nar. l5. l. l946, oběma bytem R. nad K., Z. ll98, o zaplacení 4O.397,lO Kč, k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v N z 24. dubna 2OOl, č. j. 5C l9O/2OOO-99, takto: I. V části, v níž se na žalovaných domáhali - žalobci a, b, i, j, n, o, s, t, ad, ae po 295,8O Kč - žalobci c, h, p po 287,lO Kč - žalobci d, e, q, r po 22l,45 Kč - žalobci f, g po 29O,7O Kč - žalobci ch, m po 442,9O Kč - žalobci k, l po l43,55 Kč - žalobci u, x, af po 3l6,3O Kč - žalobci v, ag, aq po 473,lO Kč - žalobci w, aa po 59l,6O Kč - žalobci y, z, ab, ac, ak, al, au, av po 236,55 Kč - žalobci am, an, ah, ach po l73,25 Kč - žalobci ar, aw po 346,5O Kč - žalobci ai, aj, ao, ap, as, at, ax, ay po 3l4,2O Kč se rozsudek okresního soudu z r u š u j e a v tomto rozsahu se řízení z a s t a v u j e . II. V části, v níž se na žalovaných domáhali - žalobkyně ag 733,5O Kč - žalobci ah, ach po 275,2O Kč - žalobci a, b, i, j, n, o, s, t, ad, ae po 345,7O Kč - žalobci c, h, p po 358,33 Kč - žalobci d, e, q, r po 264,47 Kč - žalobci f, g po 362,-- Kč - žalobci ch, m po 528,94 Kč - žalobci k, l po l79,l6 Kč - žalobci u, x a f po 39O,84 Kč - žalobci v, aq po 56l,45 Kč - žalobci w, aa po 69l,4O Kč - žalobci y, z, ab, ac, ak, al, au, av po 28O,73 Kč - žalobci am, an po 2ll,67 Kč - žalobci ar, aw, po 423,35 Kč - žalobci ai, aj, ao, ap, as, at, ax, ay po 366,O3 Kč se rozsudek okresního soudu m ě n í tak, že se žaloba v tomto rozsahu z a m í t á . III. V části, v níž se na žalovaných domáhají - žalobci a, b, i, j, n, o, s, t, ad, ae, f, g po lO7,2O Kč - žalobci c, h, p po lO5,87 Kč - žalobci d, e, q, r po 8O,73 Kč - žalobci ch, m po l6l,46 Kč - žalobci k, l po 52,94 Kč - žalobci u, x, af po ll6,46 Kč - žalobci v, aq po l72,O5 Kč - žalobci w, aa po 2l4,4O Kč - žalobci y, z, ab, ac, ak, al, au, av po 86,O2 Kč - žalobci am, an po 63,54 Kč - žalobci ar, aw po l27,O5 Kč - žalobci ai, aj, ao, ap, as, at, ax, ay po ll3,82 Kč se rozsudek okresního soudu z r u š u j e a v tomto rozsahu se věc okresnímu soudu v r a c í k dalšímu řízení. IV. Žalobci ag, ah a ach a žalovaní nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem. Žalobkyně ag je povinna zaplatit každému z žalovaných náhradu nákladů odvolacího řízení po 38,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobci ah a ach jsou povinni zaplatit každý každému z žalovaných náhradu nákladů odvolacího řízení po l4,45 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Shora označeným rozsudkem okresní soud žalovaným uložil, aby zaplatili žalobcům a a b l.497,4O Kč, žalobci c 75l,3O Kč, žalobcům d a e l.l33,3O Kč, žalobci f 759,9O Kč, žalobci g 759,9O Kč, žalobci h 75l,3O Kč, žalobci ch l.l33,3O Kč, žalobcům i a j l.497,4O Kč, žalobcům k a l 75l,3O Kč, žalobci m l.l33,3O Kč, žalobcům n a o l.497,4O Kč, žalobci p 75l,3O Kč, žalobcům q a r l.l33,3O Kč, žalobcům s a t l.497,4O Kč, žalobci u 823,6O Kč, žalobci v l.2O6,6O Kč, žalobci w l.497,4O Kč, žalobci x 823,6O Kč, žalobcům y a z l.2O6,6O Kč, žalobci aa l.497,4O Kč, žalobcům ab a ac l.2O6,6O Kč, žalobcům ad a ae l.497,4O Kč, žalobci af 823,6O Kč, žalobci ag l.2O6,6O Kč, žalobcům ah a ach 896,9O Kč, žalobcům ai a aj l.588,lO Kč, žalobcům ak a al l.2O6,6O Kč, žalobcům am a an 896,9O Kč, žalobcům ao a ap l.588,lO Kč, žalobci aq l.2O6,6O Kč, žalobci ar 896,9O Kč, žalobcům as a at l.588,lO Kč, žalobcům au a av l.2O6,6O Kč, žalobci aw 896,9O Kč a žalobcům ax a ay l.588,lO Kč (výrok pod bodem I), a dále je zavázal povinností nahradit žalobcům náklady řízení l8O.4O5,lO Kč (výrok pod bodem II). Okresní soud především vzal za prokázané, že účastníci tohoto řízení jsou vlastníky jednotlivých bytů v domě čp. ll97, ll98 a ll99 v RK (žalovaní jako manželé mají jeden z bytů ve společném jmění) a spoluvlastníky společných částí téhož domu (spoluvlastnický podíl žalovaných představuje 65/2284 celku), a dovodil, že tento právní stav vznikl podle zákona č. 72/l994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (dále jen “zákon”). S poukazem na § l5 odst. l zákona a prohlášení vlastníka domu (§ 4 zákona) dal žalobcům zapravdu, že za této situace – “když v tomto ohledu mezi účastníky nedošlo k žádné nové dohodě” – jsou všichni, a tedy i žalovaní, povinni platit jak zálohy do fondu oprav a údržby, tak i zálohy na úhradu služeb, požívaných v souvislosti s užíváním toho kterého bytu a celého domu, a to “ve stávající výši”, což v případě žalovaných představuje 9l6,- Kč měsíčně do fondu oprav a údržby a l.392,- Kč měsíčně na služby. Že žalovaní tyto zálohy za leden l999 a květen l999 až červen 2OOO nezaplatili, je mezi účastníky nesporné, a celkově vymáhanou částku 34.62O,- Kč (l3.74O,- Kč do fondu oprav a údržby a 2O.88O,- Kč jako zálohy na služby) proto zaplatit musí. Vzhledem k “platnému rozhodnutí většinového podílu spoluvlastníků na schůzi konané 8. 3. l999” pak musí doplatit i zbývajících vymáhaných 5.757,- Kč jako polovinu ceny za provedenou výměnu radiátorů a instalaci termoregulačních ventilů v jejich bytě. Nikdo jiný než žalobci k vymáhání těchto plateb být aktivně legitimován nemůže, protože v domě nebylo založeno společenství vlastníků jednotek ve smyslu zákona. Podíly žalobců na celkově vymáhané částce jsou určeny rozsahem jejich ideálních spoluvlastnických podílů na společných částech domu, jak tyto podíly vyplývají z výpisu z katastru nemovitostí. Při rozhodování o nákladech řízení stanovil okresní soud odměnu advokáta žalobců ve vztahu ke každému z nich z tarifní hodnoty 25.388,- Kč, tj. z částky, kterou žalobci původně (před změnou žaloby jejím rozšířením) učinili předmětem tohoto řízení. Proti tomuto rozsudku se žalovaní odvolali a navrhli, aby byl zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Mínili, že skutkový stav věci nebyl zjištěn dostatečně a rozhodnutí je proto chybné. Předně okresní soud vůbec nevzal v potaz jejich tvrzení, že za služby spotřebované v roce l999 po obdržení jejich vyúčtování v úplnosti zaplatili (služby za rok 2OOO pak zaplatili po doručení vyúčtování po vydání napadeného rozsudku). Výše měsíčních záloh na služby a do fondu oprav a údržby nebyla nikdy stanovena platně. Hlasování některých vlastníků jednotlivých bytů o této otázce na schůzi konané 6. lO. l998 bylo z důvodů, jež byly okresnímu soudu podrobně popsány, neplatné. V prohlášení vlastníka, představujícím nyní jediný soubor skutečně závazných pravidel pro daný dům, výše určena nebyla. Předchozí pravidla pro placení nájemného a záloh na služby z doby trvání nájemních vztahů k bytům se bezpochyby aplikovat nedají. Navíc své povinnosti nesplnil ani domnělý správce (nemající ve skutečnosti právní subjektivitu a ustanovený neplatně), takže mimo jiné není ani řádně vymezen účet, na který by měly být zálohy placeny. Přitom rozhodnutí vlastníků bytů o zřízení účtu, přijaté 6. lO. l998, je neplatné a navíc bylo následně vlastníky zrušeno. V právním chaosu, který v domě – nikoliv vinou žalovaných – panuje, zálohy platit vlastně ani nelze. Jakmile bude vše uvedeno s právem do souladu, žalovaní své platební povinnosti bez odkladu splní. Také hlasování o tom, že polovinu částky za výměnu radiátorů a instalaci termoregulačních ventilů ponesou vlastníci jednotlivých bytů ze svého, bylo neplatné, na což žalovaní domnělého správce upozorňovali. Podle prohlášení vlastníka jsou radiátory majetkem vlastníků jednotlivých bytů, takže o otázkách s nimi souvisejících nemohou vlastníci rozhodovat hlasováním. Návrh prvního žalovaného, aby byly radiátory převedeny do společných částí domu, kam patří svou povahou, ostatní vlastníci bytů nepřijali. Hrazení poloviny výdajů na výměnu radiátorů by navíc bylo nespravedlivé. Radiátory v jednotlivých bytech jsou rozdílné velikosti, část jich byla vyměněna ještě před prodejem bytů, takže příslušní tehdejší nájemci tenkrát neplatili nic, a jednomu z vlastníků, který je členem samosprávy a údajně si tehdy vyměnil radiátory svým nákladem, byly peníze dokonce vráceny. Zřetel je třeba vzít i na rozdílné tepelné ztráty v jednotlivých bytech. Za další žalovaní poukazovali na to, že žaloba nebyla v rozporu se zákonem a prohlášením vlastníka schválena společenstvím vlastníků a že na možnost jejího podání nebyli žalovaní ani řádně předem upozorněni. Když už, mělo ji podat společenství vlastníků prostřednictvím zvoleného zmocněnce. Vymáhané plnění je nedělitelné a účelově vázané, a obecně by tedy mělo být žalobou tohoto typu vymáháno zaplacení tvrzeného dluhu na účet správce. Aby se o zaplacení vymáhaných částek ucházeli pro sebe jednotliví vlastníci, je vyloučeno. Ti by se mohli domáhat jen toho, co by za žalované sami zaplatili. Výhrady žalovaní konečně vyjádřili i k tomu, že okresní soud při svém rozhodování vycházel z v rozhodné době ještě neúčinného zákona č. lO3/2OOO Sb., jímž byl zákon novelizován, dále k obsahu protokolu o jednání před okresním soudem a k rozhodnutí o nákladech řízení. V této souvislosti vytkli soudu prvního stupně nesprávné stanovení výše odměny advokáta žalobců a to, že při svém rozhodování nepoužil ustanovení § l5O o. s. ř. o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných. Žalobci především potvrdili, že úplata za služby poskytnuté žalovaným v roce l999 a 2OOO již byla žalovaným vyúčtována a že částku takto vyúčtovanou za rok 2OOO žalovaní zcela zaplatili; tvrdili ale, že za služby poskytnuté v roce l999 žalovaní po jen částečné platbě dosud dluží ještě 5.O97,lO Kč. S poukazem na zmíněné nesporně provedené platby vzali žalobu co do l5.8O2,9O Kč z částky vymáhané jako součet nezaplacených záloh na služby zpět a specifikovali, jaký díl ze zbývající celkově vymáhané částky 24.594,2O Kč (ve skutečnosti totiž žalobci v době rozhodování okresního soudu vymáhali 4O.397,lO Kč – součet všech dílčích částek, které soud prvního stupně – v souladu s žalobou – jednotlivým žalobcům přisoudil) ten který z nich uplatňuje (viz podání žalobců datované 4. 2. 2OO3; částka 24.594,2O Kč se skládala z l3.74O,- Kč, které podle žalobců žalovaní dlužili na zálohách do fondu oprav a údržby, z 5.O97,lO Kč, představujících zbytek z částky původně vymáhané jako údajný dluh žalovaných na zálohách za služby, z 5.757,- Kč jako dluhu uplatňovaného v souvislosti s výměnou radiátorů a instalací termoregulačních ventilů v bytě žalovaných a z O,lO Kč, o nichž žalobci žádné odůvodnění nepodali). Na vysvětlenou dále doplnili, že žalobkyni ag na rozdíl od ostatních žalobců v domě nikdy žádný byt a spoluvlastnický podíl na společných částech domu nenáležel, že žalobci ah a ach se stali vlastníky bytu a spoluvlastníky společných částí domu až po období, kdy měl žalovaným vymáhaný dluh vzniknout (nabyli je směnnou smlouvou, jejíž účinky nastaly podle rozhodnutí Katastrálního úřadu v RK k l8. 9. 2OOO), a že mezi účastníky tohoto řízení v důsledku opomenutí schází ještě vlastnice jednoho zbývajícího bytu v domě N. R., jejíž podíl na společných částech domu představuje 44/2284 celku. Stran nároku na zaplacení částky 5.757,- Kč za výměnu radiátorů a instalaci termoregulačních ventilů pak uvedli a snažili se doložit, že celkem bylo za práce na výměnách radiátorů a instalaci termoregulačních ventilů v domě zhotoviteli zaplaceno 3l9.233,- Kč, že se tak stalo v září l999, že částka ll.5l7,- Kč, připadající z toho na byt žalovaných, byla vypočtena zhotovitelem a odpovídá skutečně vynaloženým nákladům a že na žalovaných je z ní vymáhána ta polovina, kterou měli podle rozhodnutí vlastníků bytů přijatého hlasováním na schůzi konané 8. 3. l999 hradit sami. Celá částka 3l9.233,- Kč byla zaplacena z bankovního účtu, na němž jsou shromážděny prostředky vlastníků bytů ve fondu oprav a údržby domu. Žalovaní s částečným zpětvzetím žaloby souhlasili. Po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnými osobami (§ 2Ol o. s. ř.) a včas (§ 2O4 odst. l věta první o. s. ř.), krajský soud v té části, v níž žalobci vzali se souhlasem žalovaných žalobu zpět, rozsudek okresního soudu zrušil a řízení zastavil (§ 222a o. s. ř.; výrok pod bodem I tohoto rozsudku) a v části zbývající jej včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal. Učinil tak nejen z pohledu odvolacích důvodů žalovanými uváděných, nýbrž i s přihlédnutím k dalším odvolacím důvodům, které obecně uplatněny být mohly (§ 2O5 odst. 2 o. s. ř.; § 2l2a odst. l o. s. ř.). Dospěl k následujícím závěrům: Sami žalobci odvozují svou aktivní legitimaci v tomto řízení od postavení vlastníků jednotlivých bytů v domě a spoluvlastníků společných částí domu. Už s žalobou předložili výpis z katastru nemovitostí, pořízený Katastrálním úřadem v RK, jímž prokazovali mimo jiné i toto své postavení. Okresní soud, který výpisem provedl důkaz, přehlédl, že v něm žalobci ag, ah a ach jako vlastníci bytů uvedeni nejsou a že, soudě podle rozsahu jejich údajných spoluvlastnických podílů na společných částech domu, v tomto řízení na straně žalující “nahrazují” vlastníky M. R. (žalobkyně ag) a manžele P. a A. S. (žalobci ah a ach), kteří všichni na výpise figurují. V odvolacím řízení žalobci popsaný rozpor mezi výpisem a okruhem účastníků na straně žalující vysvětlili shora uvedeným způsobem. Jestliže ale žalobcům ag, ah a ach v rozhodném období žádné byty a spoluvlastnické podíly na společných částech v domě nepatřily, pak jim už z tohoto důvodu žádná pohledávka vůči žalovaným vzniknout nemohla. Ani oni sami po podání výše zmíněného vysvětlení nedokázali před odvolacím soudem uvést, proč by žalovaní měli – za předpokladu, že by jinak byla žaloba oprávněná – příslušné zlomky celkově vymáhané jistiny dlužit právě jim a nikoliv místo nich těm, kterým v rozhodné době příslušné byty a spoluvlastnické podíly na společných částech domu skutečně náležely. Krajskému soudu tak nezbylo než uzavřít, že vůči žalobcům ag, ah a ach žalovaní žádný dluh nemají přinejmenším už z popsaného důvodu, a napadený rozsudek proto v části, v níž byli žalovaní odsouzeni k zaplacení těmto žalobcům a ti na žalobě stále trvají, změnit tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (§ 22O o. s. ř.; část výroku pod bodem II tohoto rozsudku). V otázce hrazení služeb poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu a domu je obecně zapotřebí rozlišovat placení záloh na straně jedné a vyrovnávání úplaty za služby po jejich konečném vyúčtování za určité období (úhrada nedoplatku nebo naopak vrácení přeplatku vzhledem k součtu složených záloh) na straně druhé. Že je toto rozlišování důležité jmenovitě v soudním řízení, je dobře patrné například i z toho, že žalobce vymáhající zálohy musí tvrdit – a v případě spornosti i prokázat – v podstatě jen ty skutkové okolnosti, jimiž je podle platného práva závazek platit zálohy založen. Avšak při uplatňování práva na zaplacení nedoplatku za poskytnuté služby po jejich vyúčtování je okruh rozhodných skutkových tvrzení zcela jiný a podstatně širší (jde např. i o skutkové okolnosti, z nichž žalobce odvozuje skutečnou spotřebu). Jak placení záloh, tak i úhrada případného nedoplatku sice mají týž účel, tj. poskytnutí peněžního ekvivalentu za přijímané služby, avšak právní důvod jejich placení, splatnost apod. jsou odlišné. Je mezi nimi ovšem vazba, daná právě jejich společným účelem. Jejich vzájemný vztah lze z hlediska praktického charakterizovat především tím, že povinnost platit zálohy toho druhu, o jaký jde v daném řízení, bývá konstituována zejména proto, že v okamžiku, kdy by již úhrada měla probíhat, poněvadž jsou služby už poskytovány, není známa anebo – opět z hlediska praktického – je obtížně zjistitelná konkrétní výše nároku v danou chvíli anebo se takové zjišťování jeví vzhledem k možnosti sjednat zálohy zbytečně náročné. Z podstaty vzájemného vztahu obou institutů tak vyplývá, že nemohou obstát zároveň vedle sebe. Je vyloučené vymáhat placení záloh, byla-li již stanovena konkrétní výše nároku. V tom okamžiku ztrácí zálohování svůj smysl. Došlo-li tedy k vyúčtování úhrad za služby poskytované v určitém období, nelze za totéž období už placení záloh vymáhat. Už v prvostupňovém řízení vyšlo najevo, že služby poskytnuté žalovaným v roce l999 již byly vyúčtovány. Stalo se tak dopisem “Realitní kanceláře J– JK” z 27. 3. 2OOO, to znamená ještě před podáním projednávané žaloby. Tímto dopisem okresní soud provedl důkaz, avšak odpovídající právní závěr ve smyslu výše uvedeného z něj nevyvodil. Žalobci od počátku řízení vymáhají nikoliv konečnou úhradu za služby poskytnuté žalovaným v roce l999, nýbrž zálohy na ni. Už jen proto, i kdyby snad jiných důvodů k zamítnutí žaloby v této části nebylo, uspět nemohou. Krajský soud tedy změnil rozsudek soudu prvního stupně i v té části, v níž žalobci i po omezení žaloby vymáhali na žalovaných zálohy na služby poskytnuté v roce l999, tak, že se žaloba také v tomto rozsahu zamítá (§ 22O o. s. ř.; část výroku pod bodem II tohoto rozsudku). V právním názoru, že i kdyby soud dospěl k závěru, že žalovaní určitou částku “do fondu oprav a údržby”, přesněji zálohu na náklady spojené se správou domu a pozemku (§ l5 odst. l, 2 věta první zákona), skutečně dluží, nebylo by možné žalobě v této části vyhovět už proto, že takový dluh nemohou vlastníci ostatních bytů nebo někteří z nich vymáhat “pro sebe”, je třeba dát žalovaným zapravdu. Závazek skládat zálohy na náklady spojené se správou domu a pozemku, konstituovaný v ustanovení § l5 odst. l, 2 věta první zákona, nespočívá v povinnosti platit tuto zálohu ostatním vlastníkům (každému jednomu “na jeho účet” příslušným zlomkem), nýbrž skládat ji na určitý účet společný (“účet” v obecném smyslu tohoto slova). Na této podstatě závazku se nic nemění ani tím, že některý z vlastníků bytů svou povinnost neplní a splnění má být vymoženo cestou soudní. Tomu musí žalobce přizpůsobit svůj návrh rozsudečného výroku. Musí se tedy ucházet o výrok, že je žalovaný povinen zaplatit určitou částku nikoliv jemu – žalobci – nýbrž tak (na to místo, účet), jak odpovídá podstatě závazku. Nejde tu o aktivní legitimaci k vymožení nároku, ale o vystižení obsahu vymáhané povinnosti. Že se obsah sporné povinnosti žalovaných platit zálohy na náklady spojené se správou domu a pozemku žalobcům v jejich návrhu rozsudečného výroku v dané věci správně vystihnout nepodařilo, lze ilustrovat tím, že pokud by měli žalovaní částku 9l6,- Kč platit jednotlivým žalobcům, a to podle poměru podílů na společných částech domu, měl by také každý z žalobců platit obdobným způsobem žalovaným a každý z vlastníků bytů by si navíc od stanovené platby zřejmě měl odpočítat částku odpovídající jeho vlastnímu spoluvlastnickému podílu na společných částech domu. Soud je projednávanou žalobou vázán mimo jiné i v tom smyslu, že nemůže žalovaným uložit jinou povinnost, než jejíž splnění žalobce vymáhá (§ l53 odst. 2 o. s. ř.). Úvaha, zda jsou žalovaní v dané věci povinni platit zálohy na náklady spojené se správou a údržbou domu na nějaký účet, je tak pro rozhodnutí o předmětné žalobě nadbytečná. I kdyby tomu tak bylo, nebylo by možné jim takovou povinnost, když se jí žalobci nedomáhají, uložit. I v té části, v níž se žalobci na žalovaných domáhali zaplacení “záloh do fondu oprav a údržby”, tedy krajský soud bez dalšího změnil přezkoumávané rozhodnutí tak, že se žaloba zamítá (§ 22O o. s. ř.; část výroku pod bodem II tohoto rozsudku). Po závěru, že v části týkající se záloh na služby a záloh na náklady spojené se správou a údržbou domu musí být žaloba zamítnuta přinejmenším z důvodů uvedených shora, bylo nadbytečné zabývat se dalšími okolnostmi věci, zejména pak těmi, na něž v průběhu řízení poukazovali žalovaní. Ať už by tyto další okolnosti měly být právně hodnoceny jakkoliv, na rozhodnutí, že tato část žaloby musí být zamítnuta, by to nemohlo nic změnit. Rozhodnutím krajského soudu došlo k zamítnutí žaloby co do celkové částky l8.837,2O Kč (l3.74O,- Kč zálohy na náklady spojené se správou a údržbou domu, 5.O97,lO Kč zálohy na služby a neodůvodněných O,lO Kč). Z přednesů účastníků vyplývá, že radiátory v bytě žalovaných vyměněny byly a že tu došlo i k instalaci termoregulačních ventilů. Žalovaní přiznávají, že za tímto účelem dosud neplatili a žalobci tvrdí, že veškeré náklady byly placeny z částky nashromážděné placením záloh na náklady spojené s opravou a údržbou domu. K platbě mělo dojít v září l999. Zálohy, které byly do té doby skládány, zůstávaly vlastnictvím toho, kdo je platil. Byly totiž určeny ke splnění jeho povinnosti podílet se na nákladech spojených se správou domu a pozemku (§ l5 odst. l věta první zákona). Z toho vyplývá, že je-li tvrzení žalobců o úhradě nákladů z tohoto zdroje pravdivé, jde vlastně o tvrzení, že výdaje na výměnu radiátorů a instalaci termoregulačních ventilů platili za žalované oni. Uplatněný nárok je tak podle všeho odvozován z ustanovení § 454 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Jeho existenci zatím nelze vyloučit; nevyvracejí ji ani okolnosti uváděné žalovanými. Nelze ale přehlížet, že zálohy do dubna l999 (vyjma ledna toho roku) platili i sami žalovaní a že vedle účastníků tohoto řízení tu jsou i další tehdejší vlastníci bytů, kteří do září l999 pravděpodobně platili zálohy rovněž. Nabízí se tedy, že výdaje na radiátory a termoregulační ventily za byt žalovaných neplatili ze složených záloh jen žalobci, ale v určitém poměru i jiní vlastníci bytů, mezi nimi i sami žalovaní. Dále je nutné zodpovědět i žalovanými naznačenou otázku, zda výměna radiátorů a instalace termoregulačních ventilů spadala v daném případě pod pojem “správa a údržba domu” ve smyslu § l5 odst. l zákona. Kdyby tomu totiž tak bylo, museli by se všichni vlastníci bytů v domě na tomto nákladu podílet podle poměru velikostí svých spoluvlastnických podílů ke společným částem domu (viz § l5 odst. l věta druhá zákona). Že by existovala dohoda vlastníků o tom, že způsob hrazení bude jiný, nikdo netvrdí a žalobci zmiňované (pouhé) hlasování z 8. 3. l999 na zásadě, že vlastníci jsou povinni hradit náklady na správu a údržbu domu podle poměrů velikostí svých spoluvlastnických podílů, podle platného práva nemohlo nic změnit, i kdyby šlo o rozhodování většinové (§ l5 odst. l věta druhá zákona). Jestliže by radiátory a termoregulační ventily byly jednou ze složek společných částí domu, nemohlo by dále obstát ani vysvětlení žalobců stran výpočtu částky, kterou mají podle nich žalovaní “za svůj byt” platit – bylo by totiž třeba stanovit jejich podíl na celkovém nákladu na dům podle § l5 odst. l věty první zákona, a poté zjistit, kolik měli k datu úhrady částky zhotoviteli prací složeno na zálohách, celou tuto částku započítat na jejich zákonný podíl na úhradě a kdyby nestačila, posoudit, kteří z žalobců a v jakém poměru platili za žalované zbytek ze svých záloh. V případě, že by radiátory a termoventily mezi společné části domu nepatřily, museli by ovšem žalovaní nést celý náklad týkající se jejich bytu ze svého, tak jak s tím žalobci dosud počítají. Zálohy složené do té doby žalovanými by nemohly být v jejich prospěch započítány jako celek, poněvadž by nešlo o jejich použití podle § l5 odst. l věty první zákona. V jakém poměru se na úhradě nákladů “za byt žalovaných” prostřednictvím skutečně složených záloh podíleli sami žalovaní, ten který z žalobců a ovšem i neúčastníci tohoto řízení, by v takovém případě bylo třeba dále vážit. Těmito úvahami se okresní soud nezaobíral, protože své rozhodnutí ve věci úhrady za radiátory a termoventily vystavěl na chybném právním názoru, že povinnost žalovaných zaplatit žalobcům 5.757,- Kč vychází z většinového rozhodnutí vlastníků z 8. 3. l999. Pro rozhodnutí o této zbývající části žalobci uplatňovaných nároků, to znamená pokud vymáhají zaplacení částky 5.757,- Kč, bude třeba řízení doplnit v takovém rozsahu a takovým způsobem, že tak v odvolacím řízení učinit nelze. Krajský soud proto v odpovídajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení (§ 22l odst. l věta první, odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). V jeho průběhu soud prvního stupně zváží, co je rozhodující pro posouzení, zda radiátory a termoventily spadají mezi společné části domu. V závislosti na výsledku této úvahy případně vyzve účastníky, aby doplnili svá tvrzení a nabídli nové důkazy - § ll8a odst. l, 3 o. s. ř. Postupem podle týchž ustanovení zjistí, jakou částku měli žalovaní složenu ke l4. 9. l999 na zálohách na náklady spojené se správou a údržbou domu, jaký byl celkový náklad na výměnu radiátorů a instalaci termoregulačních ventilů či náklad na tyto práce provedené v bytě žalovaných a v případě potřeb, i jaké částky měli ke l4. 9. l999 na zálohách na náklady spojené se správou a údržbou domu složeny ostatní vlastníci bytů v domě. O zbývající části předmětu řízení pak rozhodne v intencích výše podávaného právního názoru (§ 226 odst. l o. s. ř.). Protože řízení mezi žalobci ag, ah a ach a žalovanými tímto rozsudkem končí, musel krajský soud rozhodnout o jejich vzájemné náhradové povinnosti, a to za řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Úspěch měli žalovaní a právo na náhradu nákladů proto přísluší jim (§ 224 odst. l ve spojení s § l42 odst. l a § l46 odst. 2 větou první o. s. ř.; žalobci ag, ah a ach si musí nést vlastní výdaje ze svého). V prvostupňovém řízení žalovaným podle obsahu spisu žádné výdaje nevznikly, takže bylo rozhodnuto, že právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve vztahu k žalobcům ag, ah a ach nemají (výrok pod bodem IV tohoto rozsudku). V řízení odvolacím vynaložili žalovaní cestovní výdaje 962,6O Kč (při cestě vlastním vozidlem l68 km po 5,73 Kč, zákon č. ll9/l992 Sb., o cestovních náhradách, v nyní platném znění), platili poštovné 23,- Kč a soudní poplatek z odvolání l.62O,- Kč. Tvrdili sice, že platili i za právní pomoc v advokátní kanceláři (l.5OO,- Kč), ale z jimi předložených potvrzení o platbách advokátu není zřejmé, zda skutečně šlo o právní konzultaci v souvislosti s tímto řízením, takže jim náhradu těchto výdajů přiznat nelze (§ l37 o. s. ř.). Na nákladech odvolacího řízení v úhrnné výši 2.6O5,6O Kč se žalobci ag, ah a ach musí podílet podle poměru částky, již ten který z nich vymáhal, k částce vymáhané žalobci celkově. U žalobkyně ag to činí 2,99 % (vymáhala l.2O6,6O Kč), tedy 77,9O Kč, u každého z žalobců ah a ach po l,ll % (uplatňovali po 448,45 Kč), tedy po 28,9O Kč. Krajský soud proto uložil žalobkyni ag, aby každému z žalovaných nahradila po 38,95 Kč a žalobcům ah a ach uložil, aby každý z nich každému z žalovaných nahradil po l4,45 Kč. P o u č e n í : Proti výroku pod bodem I tohoto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v N. Proti ostatním výrokům tohoto rozsudku dovolání přípustné není. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.