Exekuci srážkami ze mzdy ani přikázáním pohledávky nelze vést proti manželu povinného.

17Co 46/2003-57 U s n e s e n í Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. J. a soudců JUDr. E. V. a Mgr. T. Š. ve věci exekuce oprávněného U. P., a.s., proti povinnému Ing. F. S., za účasti MUDr. J. S., zastoupené JUDr. E. Ch., advokátkou, pro 1.669.640,- Kč s příslušenstvím a pro smluvní pokutu, k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v H. B. ze dne 9. prosince 2002, č.j. 0Nc 4098/2002-30, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se m ě n í v tom, že se ze záhlaví vypouští text “za účasti pověřeného soudního exekutora JUDr. J. G. se sídlem exekutorského úřadu v P. 6, T. 3”, a že se ve výroku pod bodem III v označení účastnice J. S. nahrazuje titul “JUDr.” za správný “MUDr.”. V ostatním se p o t v r z u j e . II. Oprávněný je povinen zaplatit MUDr. J. S. náhradu nákladů odvolacího řízení 2.575,- Kč k rukám její advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví citovaným usnesením, v němž okresní soud za účastníka řízení označil i pověřeného soudního exekutora JUDr. J. G., okresní soud zastavil exekuci srážkami ze mzdy manželky povinného MUDr. J. S. od tam uvedeného plátce mzdy na základě exekučního příkazu exekutora JUDr. J. G. ze dne 15. 11. 2002, č.j. Ex 117/02-49 (výrok pod bodem I.); zastavil exekuci přikázáním pohledávky z tam uvedeného účtu manželky povinného MUDr. J. S. na základě exekučního příkazu exekutora JUDr. J. G. ze dne 15. 11. 2002, č.j. Ex 117/02-45 (výrok II.); uložil oprávněnému povinnost nahradit “JUDr.” J. S. náklady řízení 5.150,- Kč do tří dnů od právní moci k rukám JUDr. E. Ch. (výrok pod bodem III.). Své rozhodnutí odůvodnil následovně. Manželka povinného MUDr. J. S. navrhla zastavení exekuce srážkami ze své mzdy a přikázáním pohledávky ze svého účtu, neboť exekuce byla nařízena proti povinnému Ing. F. S. Exekučními příkazy z 15. 11. 2002, č.j. Ex 117/02-49 a Ex 117/02-45 měla být provedena exekuce shora uvedenými způsoby přesto, že podle manželky povinného závazek povinného, jehož splnění se oprávněná domáhá, nepatří do jejich společného jmění. Exekuce se proto neměla manželky povinného týkat. Odkázala na rozhodnutí č. R 8/66 a R 4/2001. Okresní soud ocitoval ustanovení § 36 odst. 1 a 2 exekučního řádu a nejprve řešil otázku, zda nárok postižený zmiňovanými exekučními příkazy patří do společného jmění manželů, protože v tom případě by účastnicí exekučního řízení byla i manželka povinného (§ 36 odst. 2 exekučního řádu). Vyložil, že podle právní teorie se výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy postihuje nárok na mzdu zaměstnance - povinného a výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu se postihuje nárok majitele účtu – povinného s prostředky na účtu nakládat. Výkonem rozhodnutí (exekucí) srážkou ze mzdy a přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu nejsou postihovány finanční prostředky, ale pouze nároky na jejich výplatu. Exekučními příkazy byly postiženy nároky náležející pouze manželce povinného. Nárok na mzdu má totiž pouze zaměstnanec. Stejně tak jen manželka povinného má nárok na nakládání s prostředky na svém účtu. Postihl-li exekutor nároky manželky povinného, které nepatří do společného jmění, exekučními příkazy, proti kterým není přípustný opravný prostředek, nemůže se manželka povinného bránit jinak, než návrhem na zastavení exekuce, byť z hlediska procesního není účastnicí řízení. Tím, že proti ní byly vydány exekuční příkazy, se účastnicí exekučního řízení stala. Okresní soud uzavřel, že proti manželce povinného neexistuje exekuční titul a dosažení uspokojení pohledávky oprávněné postižením jejích nároků je z již uvedených důvodů nepřípustné. Okresní soud proto podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. ve spojení s § 52 exekučního řádu exekuci proti MUDr. J. S. zastavil. Právo na náhradu nákladů jí přiznal jako ve věci úspěšné (§ 89 exekučního řádu). Proti tomu se oprávněný odvolal. Předně namítal s odkazem na ustanovení § 143 odst. 1 písm. b/ a § 144 obč. zák., že dosud nebylo prokázáno, že by závazek povinného, pro který je vedena exekuce, nebyl součástí společného jmění povinného a jeho manželky (dále SJM). Podle § 145 odst. 3 obč. zák. závazky náležející do SJM plní oba manželé společně a nerozdílně. Dále oprávněný nesouhlasil s názorem, že exekucí postižené nároky nepatří do SJM a že proti manželce po- vinného neexistuje exekuční titul. Vyložil, že zákonem č. 91/1998 Sb. se s účinností od 1. 8. 1998 podstatně změnila i právní úprava majetkového společenství manželů. Podle § 143 odst. 1 písm. b/ obč. zák. tvoří SJM nově i závazky, které některému z manželů vznikly za trvání manželství. Dřívější majetkové společenství, bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále jen BSM), vycházelo z koncepce vlastnického práva, a tak také nebylo možné exekučně postihnout pohledávku vzniklou manželovi z titulu smlouvy o účtu uzavřené s bankou, případně postihnout mzdu manžela povinného. Odkazy manželky povinného na judikáty podle předchozí právní úpravy (BSM) již nejsou použitelné, protože současná právní úprava institutu majetkového společenství manželů (SJM) je zcela jiná. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí č. R 4/2001 uvedl tři důvody, pro které nemůže být exekucí postižena pohledávka z účtu povinného. Vzhledem k nové právní úpravě účastenství manžela povinného podle § 255 odst. 2 o.s.ř. a možnosti postižení majetku v SJM podle § 262a o.s.ř. ztratily svou aktuálnost. Rozhodnutí je z doby před nabytím účinnosti novely o.s.ř. provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Účastenství manžela povinného je nyní založeno i v případě postižení jiných majetkových hodnot a práv, nikoli jen věcí jako dříve. Z titulu smlouvy o účtu vzniká pohledávka, slovy teorie “vybavená” nárokem, který jako její vlastnost nelze od ní oddělit. Předmětem exekuce nemůže být nárok sám o sobě, ale právo (pohledávka) majitele účtu, se kterým je spojen peněžitý nárok majitele účtu. Tímto nárokem však není nárok na pohledávku, ale nárok peněžitý. Mimo to podle § 708 a násl. obch. zák. přece majiteli účtu nevzniká “nárok na pohledávku”. Nic pak nebrání tomu, aby výkon rozhodnutí byl nařízen na majetek patřící do SJM, to znamená i na pohledávku z účtu, jehož majitelem je manžel povinného, za účelem vydobytí splnění závazku vzniklého za trvání manželství jen jednomu z manželů. Zákon tak přímo dovoluje, aby byl exekucí postižen i majetek, jímž je i splatná pohledávka z účtu povinného, případně právo na mzdu, toho z manželů, proti němuž není titul a proti němuž není podán návrh na nařízení exekuce. Nakonec oprávněný vytkl rozpornost v úsudku okresního soudu. Ten na jedné straně uzavřel, že byla postižena práva nespadající do SJM. Pak se ale manželka povinného ve vztahu k těmto právům nemůže stát účastnicí řízení (§ 255 odst. 2 o.s.ř. a § 36 odst. 2 exekučního řádu). K její obraně slouží institut excindační žaloby (§ 267 o.s.ř.). Na druhé straně s ní okresní soud jako s účastnicí jednal, k jejímu návrhu exekuci proti ní zastavil. Manželka povinného se stává účastnicí řízení až doručením exekučního příkazu, proti němuž nemá právo odvolání. Okresní soud svým postupem nepřípustně rozšířil možnost účastníků exekučního řízení napadat v něm vydaná rozhodnutí, která jsou plně v kompetenci soudního exekutora. Oprávněný navrhl, aby krajský soud usnesení okresního soudu zrušil a zavázal povinného k zaplacení nákladů odvolacího řízení oprávněnému. Manželka povinného pokládala usnesení okresního soudu za správné a jako takové mělo být potvrzeno. Povinný se k odvolání nevyjádřil. Krajský soud po zjištění, že odvolání podala osoba k tomu oprávněná včas (§ 201 a § 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.) a že je přípustné (a contrario § 201 a § 202 o.s.ř.), přezkoumal usnesení okresního soudu spolu s řízením, které mu předcházelo. Učinil tak z pohledu nejen přednesených odvolacích důvodů, nýbrž i z pohledu ostatních, které nebyly uplatněny (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Jednání k tomu nenařizoval (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), neboť odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, které mohlo být a bylo vydáno bez nařízení jednání (§ 269 odst. 2 o.s.ř.). Odvolání není opodstatněné. Okresní soud měl pro své rozhodnutí potřebné podklady, zhodnotil je a dospěl ke zhruba správným právním závěrům. Krajský soud sdílí jeho názor, že manželka povinného se stala účastnicí tohoto řízení, i když z poněkud odlišných důvodů. Podle § 36 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, účastníky exekučního řízení jsou oprávněný a povinný. Podle odst. 2, jsou-li exekucí postiženy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, patřící do společného jmění manželů, je účastníkem exekučního řízení, pokud jde o tyto věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, i manžel povinného. Ten ale obecně nemůže být považován za účastníka řízení o exekuci přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu ani srážkami ze mzdy. To proto, že pohledávka z účtu ani nárok na mzdu jednoho z manželů nenáleží do SJM, jak krajský soud dále vyloží (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu č. R 4/2001, o němž se okresní soud v odůvodnění zmiňuje). Ustanovení § 36 odst. 2 exekučního řádu upravuje účast manžela povinného v řízení, v němž má být uspokojena pohledávka věřitele jen za jedním z manželů z majetku v SJM. Postavení manžela povinného je vymezeno procesním způsobem. Aby se stal účastníkem řízení (jeho části), stačí, že je tu tvrzení, že postižený majetek v SJM je. Manžel povinného se stává účastníkem exekučního řízení až ve chvíli, kdy jsou exekucí postihovány věci, práva a jiné majetkové hodnoty, o nichž se tvrdí, že náleží do společného jmění manželů. K vymezení konkrétního majetku postiženého exekucí dochází až exekučním příkazem. U obou exekučních příkazů o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného a srážkami ze mzdy manželky povinného (byl vydán i exekuční příkaz z 30. 8. 2002, č.j. Ex 117/02-38, o provedení exekuce prodejem movitých věcí povinného) je z jejich obsahu jisté, že manželka povinného byla brána za účastnici řízení. Byl jimi postižen majetek, který soudní exekutor, který příkazy vydal, pokládal za součást společného jmění povinného a jeho manželky, jak v příkazech uvedl. Jestliže s ní na základě svého právního názoru, že pohledávka manželky z účtu a její mzdové nároky náleží do SJM, jako s účastnicí řízení jednal a jestliže účastenství je vymezeno procesním způsobem, přiklání se krajský soud k závěru soudu okresního, že tím se účastnicí exekučního řízení stala. Pokud by tento závěr neobstál, nemělo by to na rozhodnutí o zastavení exekuce srážkami ze mzdy manželky povinného a přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného vliv. Okresní soud sice rozhodl o zastavení exekuce na návrh manželky. I kdyby účastnicí řízení snad nebyla, mohl okresní soud zastavit exekuci i bez návrhu podle § 269 odst. 1 ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu. Okresní soud dovodil, že výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože tu je jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Vycházel z toho, že je nelze vykonat právě těmi způsoby, které v exekučních příkazech exekutor zvolit. Použil-byť jen velmi stručně – argumentace Nejvyššího soudu ČR z rozhodnutí publikovaných pod č. R 8/66 a R 4/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a dále čerpal z komentáře k občanskému soudnímu řádu, vydaném nakladatelstvím C.H. Beck, 6. vydání. Podstata výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky spočívá v tom, že věřitel postihuje dlužníkovu pohledávku vůči třetí osobě. Ta vznikla na základě smlouvy uzavřené podle obchodního zákoníku, jeho § 708 a násl. Peněžní ústav se při provádění výplat řídí příkazy majitele účtu. Nezáleží přitom, kdo byl majitelem na účet složených peněžních prostředků. Nařízením exekuce soud namísto majitele účtu dá příkaz k výběru. Jestliže povinný a majitel účtu není táž osoba, nemůže soudní exekutor přikázat, aby oprávněnému plnil peněžní ústav manžela povinného, proti němuž exekuční titul nesměřuje. Hmotné právo (obch. zák.) to neumožňuje. I podle krajského soudu nemůže být exekuce nařízena srážkami ze mzdy manželky povinného. Mzda náleží za vykonanou práci zaměstnanci a jemu se i vyplácí (§ 111 odst. 1 a § 120 odst. 1 věta prvá zák. práce, § 4 odst. 1 zák. č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku). Pohledávka, neboli právo na plnění od dlužníka, tedy právo na mzdu, aby mohlo být exekucí postiženo, musí náležet povinnému, proti němuž směřuje exekuční titul. Do SJM náleží jen vyplacená a převzatá mzda. Způsob exekuce srážkami ze mzdy vylučuje, aby k vyplacení a převzetí mzdy zaměstnanci došlo. Mimo toho nárok na mzdu vzniká teprve až za vykonanou práci. V budoucnu možná vzniklý očekávaný opakovaný nárok manželky povinného na mzdu součástí SJM být nemůže. Z těchto důvodů krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. vyjma dvou změn podle § 220 odst. 1 o.s.ř. Jednak změny v okruhu účastníků v záhlaví, v němž okresní soud za účastníka označil soudního exekutora. Jeho účastenství z ničeho nevyplývá. Okresní soud ani v odůvodnění nesdělil, co ho k tomu vedlo. Dále krajský soud změnou opravil titul manželky povinného. Krajský soud ještě dodává, že vzhledem k důvodům, které stačily k zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného a srážkami ze mzdy manželky povinného, nebylo zapotřebí řešit otázku, zda závazek povinného. K vymožení jehož splnění je vedena exekuce, byl či nebyl součástí SJM. Ať by odpověď byla jakákoliv, k jinému rozhodnutí by nevedla. Nakonec krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 a § 89 exekučního řádu o nákladech odvolacího řízení manželky povinného tak, že oprávněný je povinen jí je ve výši 2.575,- Kč zaplatit. Náklady sestávají z odměny advokátky za zastupování v odvolacím řízení podle § 12 odst. 1 písm. b/ zák. č. 484/2000 Sb. o zastavení výkonu podle dvou exekučních příkazů 5.000,- Kč snížené podle § 18 odst. 1 cit. zák. proto, že advokátka učinila jediný úkon právní služby, na 2.500,- Kč a paušální náhrada hotových výloh 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Jeho přípustnost však může být založena závěrem dovolacího soudu, dospěje-li k tomu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Lze je podat ve dvojím vyhotovení ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení u Okresního soudu v H. B. k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V HK dne 24. listopadu 2003