Nárok na náhradu alikvotní části nákladů, které vynaložil jeden ze dvou spoluvlastníků, jejichž podíly jsou stejné, na společnou věc, se posuzuje odlišně podle toho, zda náklad byl vynaložen na základě dohody spoluvlastníků nebo bez této dohody. Stane-li se náklad na základě dohody, vyplývá povinnost druhého spoluvlastníka k náhradě poloviny vynaložené částky z ustanovení § 137 odst. 1 ObčZ. Promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu je tříletá a začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 101 ObčZ). Byl-li náklad vynaložen bez dohody spoluvlastníků, posuzuje se nárok na náhradu podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Šlo-li o náklad na nutnou údržbu nebo opravu, vzniká povinnost vydat bezdůvodné obohacení v rozsahu poloviny nákladu (§ 451 odst. 1, § 454 ObčZ) v okamžiku vynaložení tohoto nákladu. Jestliže šlo o jiné náklady než na nutnou opravu nebo údržbu, vzniká povinnost vydat bezdůvodné obohacení až při zániku podílového spoluvlastnictví a rozsah obohacení je třeba určit jako tržní zhodnocení spoluvlastnického podílu neinvestovavšího spoluvlastníka.

5 17Co 85/2002 U s n e s e n í K.S. v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z.J. a soudců JUDr. M.J. a Mgr. T.Š. ve věci žalobce Ing.T.T., narozeného xxx, bytem ve Ž. n M. 152, proti žalované I.V., narozené xxx, bytem v P. n M., K S. 288, zastoupené JUDr. V.H., advokátem se sídlem v N., nám. T.G.M. 19, o zaplacení 67.292,30 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v N. ze 13. prosince 2001, č.j. 8C 145/2000-105, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích pod body II a III z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Shora označeným rozsudkem okresní soud žalované uložil, aby žalobci zaplatila 31.048,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 3. května 2000 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení dalších 36.244,30 Kč s 10% úrokem z prodlení od 3. května 2000 do zaplacení (výrok pod bodem II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem III). Dospěl k závěru, že když žalobce ze svých prostředků platil určité výdaje na nemovitosti, které mají účastníci v podílovém spoluvlastnictví (dům čp. 133 na stavební parcele č. 96, stavební parcela č. 96 a pozemková parcela č. 22, vše v obci a katastrálním území PnM), žalovaná se ve výši 1/2 těchto výloh (každý z účastníků je spoluvlastníkem z jedné ideální poloviny) na jeho úkor bezdůvodně obohatila (§ 454 občanského zákoníku) a toto obohacení mu zásadně musí vydat (§ 451 odst. 1 občanského zákoníku). Žalobcovo právo na náhradu polovinu těch výdajů, které platil před 3. květnem 1998, je však promlčeno, a protože žalovaná námitku promlčení vznesla, nelze žalobě v tomto rozsahu - tedy co do 36.244,30 Kč - vyhovět (§ 100 odst. 1 věta třetí občanského zákoníku). Jde o polovinu žalobcových výdajů na kuchyňskou linku (35.910,- Kč, podle žalobce placeno 12. srpna 1997), stavební materiál (7.082,10 Kč + 5.187,40 Kč, podle žalobce placeno 15. srpna a 28. srpna 1997) a elektřinu (10.000,- Kč + 14.309,10 Kč, placeno 20. února a 27. února 1998). Že by se žalovaná tuto část investic žalobci nahradit zavázala, žalobce neprokázal, a je tedy třeba vycházet z toho, že dvouletá promlčecí doba začala běžet vždy ode dne, kdy žalobce ten který náklad vynaložil (§ 107 odst. 1 občanského zákoníku). Žaloba byla podána až 3. května 2000. Proti tomuto rozsudku, avšak jen do výroků pod body II a III, se odvolal žalobce. Navrhoval změnu rozhodnutí v ten smysl, že se žalobě vyhovuje i v části zbývající. Zopakoval, že když v květnu 1999 dům po ukončení vztahu účastníků opouštěl, dohodli se, že nemovitosti připadnou žalované a ta mu vyplatí vypořádací podíl včetně provedených investic. V březnu 2000 mu však “oznámila, že dohoda neplatí”, protože nemá potřebnou finanční sumu a z domu se odstěhovala. Jestliže ve smyslu § 107 odst. 1 občanského zákoníku začíná dvouletá tzv. “subjektivní” promlčecí doba běžet ode dne, kdy se ten, na jehož úkor byl někdo bezdůvodně obohacen, o vzniku obohacení a o tom, kdo se obohatil, skutečně doví, pak v daném případě musela začít běžet až v březnu 2000. Až tehdy se přece žalobce dověděl, že mu žalovaná investice proplatit odmítá. Protože tříletá tzv. “objektivní” promlčecí doba běžící od vzniku bezdůvodného obohacení, je rovněž zachována, právo na zaplacení 36.244,30 Kč promlčené být nemůže. Závěr okresního soudu, že vylíčená dohoda účastníků nebyla prokázána, je nesprávný. Při hodnocení důkazů totiž okresní soud nevzal v úvahu, že by bylo nelogické, kdyby dům opustil po dohodě, že nemovitosti připadnou jemu. Z toho je zřejmé, že dohoda byla opačná a musel proto existovat i závazek žalované k vyplacení vypořádacího podílu - a že tu je těsná časová návaznost mezi odchodem žalované z domu a podáním projednávané žaloby. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. Po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a včas (§ 204 odst. 1 věta první o.s.ř.), krajský soud v neveřejném zasedání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.) napadený rozsudek v odvoláním dotčené části (§ 212 věta první o.s.ř.; výrok pod bodem I již nabyl právní moci) přezkoumal včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Učinil tak nejen z pohledu odvolacích důvodů uplatněných žalobcem, nýbrž s přihlédnutím ke všem odvolacím důvodům, které obecně uplatněny být mohly (§ 205 odst. 2 o.s.ř.; § 212a odst. 1 o.s.ř.). Dospěl k následujícím závěrům: Pro posouzení, zda je žalobcovo právo na zaplacení poloviny částek vynaložených na kuchyňskou linku, elektřinu a stavební materiál, promlčeno, je v první řadě důležitý závěr o právní povaze tohoto nároku. Okresní soud dovodil, že jde o právo na vydání bezdůvodného obohacení a že subjektivní promlčecí doba začala běžet v okamžiku vynaložení výdajů žalobcem. V úvahu ale přicházejí i jiné alternativy. Rozhodnutí o tom, jaký náklad a v jaké výši má být do společné věci vynaložen, je rozhodnutím o hospodaření se společnou věcí ve smyslu § 139 odst. 2 občanského zákoníku. Pokud jsou dva spoluvlastníci se stejnými (polovičními) spoluvlastnickými podíly, je k přijetí takového rozhodnutí zapotřebí jejich shody. Přehlasování v úvahu nepřichází. Stane-li se investice na základě této shody, vyplývá povinnost toho spoluvlastníka, který neinvestoval, druhému spoluvlastníku polovinu vložené částky nahradit z ustanovení § 137 odst. 1 občanského zákoníku. Jde tedy o “speciální” zákonnou povinnost a nikoli o vydání bezdůvodného obohacení podle § 454 nebo jiného ustanovení hlavy třetí části šesté občanského zákoníku. Délku trvání a počátek běhu promlčecí doby se pak nemusí posuzovat podle § 107 odst. 1 občanského zákoníku, nýbrž podle § 101 občanského zákoníku. Promlčecí doba je tedy tříletá a začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (rozumí se podáním žaloby u soudu). Jestliže se dva spoluvlastníci se stejnými spoluvlastnickými podíly na investicích na společné věci nedohodnou a jeden z nich ji přesto uskuteční, je namístě kvalifikovat povinnost druhého spoluvlastníka podílet se na vynaložení nákladů se podílet jako povinnost vydat bezdůvodné obohacení. Šlo-li o náklad na nutnou údržbu nebo opravu, vzniká povinnost bezdůvodné obohacení v rozsahu poloviny uskutečněné investice vydat v okamžiku vynaložení tohoto nákladu (§ 451 odst. 1, § 454 občanského zákoníku). Jestliže se ale jedná o jiné náklady než na nutnou opravu či údržbu, vzniká povinnost vydat bezdůvodné obohacení až při zániku podílového spoluvlastnictví a rozsah obohacení je třeba určit jako tržní zhodnocení spoluvlastnického podílu neinvestovavšího spoluvlastníka (§ 451 odst. 1, 2 občanského zákoníku). Z výše uvedeného vyplývá, že je v projednávané věci před úsudkem o promlčecí zbývající části žalobcem uplatňovaného nároku nejprve třeba zhodnotit, zda žalobcovy výdaje na kuchyňskou linku, spotřebovanou elektřinu a na stavební materiál jsou investicemi do společné nemovitosti, v kladném případě zda k nim došlo po dohodě účastníků, a pokud nikoli, pak jestli se jednalo o výdaje na nutnou opravu nebo údržbu společné nemovitosti. Závěr okresního soudu, že se žalovaná v rozsahu poloviny těchto žalobcem uskutečněných výdajů na jeho úkor bezdůvodně obohatila a povinnost toto obohacení vydat jí vznikla v okamžiku, kdy žalobce jednotlivé položky vynaložil (tento závěr okresního soudu se implicitně podává z toho, že k témuž okamžiku okresní soud dovodil počátek běhu promlčecí doby), by ve smyslu shora podávaného byl správný jen tehdy, kdyby šlo o výdaje bez dohody účastníků a do nutných oprav nebo údržby společné nemovitosti. Jestli se tyto výdaje staly po dohodě účastníků či bez ní, okresní soud nezjišťoval a - soudě podle odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí - zda šlo o investice do nutných oprav nebo údržby nehodnotil. Zcela přesvědčivý není ani jeho předpoklad, že šlo o výdaje na věc v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Právní hodnocení podávané soudem prvního stupně tak je neúplné, tedy nesprávné, a už proto nemůže napadený rozsudek obstát. Protože bude třeba před rozhodnutím řízení obsáhleji doplnit, nezbylo než rozsudek v odvoláním dotčených mezích zrušit a vrátit věc okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 věta první, odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). V jeho průběhu soud prvního stupně především žalobce vyzve k doplnění jeho skutkových tvrzení. V první řadě bude muset žalobce vylíčit, z jakých skutečností vyvozuje, že jím provedená platba za elektřinu spadá mezi investice do společné nemovitosti (při jaké činnosti byla elektřina spotřebována), nebo z jakých jiných důvodů by mu žalovaná měla polovinu částky vydané za elektřinu zaplatit, a dále z jakých skutkových okolností usuzuje, že je v podílovém spoluvlastnictví účastníků kuchyňská linka (zda jde o součást domu - § 120 odst. 1 občanského zákoníku - nebo podobně). Dále by měl žalobce doplnit, zda tvrdí, že investoval na základě dohody s žalovanou a co vlastně bylo motivem výdajů na linku a stavební materiál - jestli šlo o nutné úpravy či údržbu anebo opravy nikoli nezbytné či úpravu společného majetku. Přednese také, zda spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem trvá. Žalobce musí být vyzván také k tomu, aby ke svým novým tvrzením navrhl důkazy. Pro případ, že by se ukázalo, že žalovaná byla povinna zaplatit žalobci nějakou část z dosud vymáhané částky už od okamžiku, kdy žalobce příslušnou investici uskutečnil, a že by tak mohlo být z hlediska promlčení významné žalobcovo tvrzení o dohodě účastníků na pozdější úhradě, je nutné ho vyzvat k co nejpřesnější specifikaci obsahu dohody a k nabídnutí dalších důkazů o ní. Výzva žalobci se musí stát podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., tedy včetně odpovídajícího poučení o následku nevyhovění výzvě. Další procesní postup bude třeba přizpůsobit tomu, jaká tvrzení žalobce doplní. Pouze v případě či v rozsahu, v jakém by ve smyslu výše popsaného právního názoru bylo třeba pokládat žalobcem uplatněný nárok za promlčený, by bylo možné bez dalšího přikročit k (případně částečnému) zamítnutí žaloby. Jinak by bylo nutné zjistit skutkové stanovisko žalované k doplňujícím tvrzení žalobce a v případě potřeby (nebyly-li by rozhodné skutečnosti mezi účastníky nesporné) provést dokazování. Jestliže by se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že tu důvod k zamítnutí žaloby podle žalobcem přednesených tvrzení z hlediska promlčení není, musel by se okresní soud samozřejmě vypořádat i s námitkami žalované, že v srpnu 1997 žádný stavební materiál kupován nebyl a že k platbě za kuchyňskou linku došlo dříve než v srpnu než 1997. V novém rozsudku, pokud by chtěl zbývající části žaloby v nějakém rozsahu vyhovět, by také musel lépe odůvodnit, jak a kdy se žalovaná dostala do prodlení s placením přisuzované částky. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení v každém případě neopomene vzít v úvahu také to, že žalobce původně vymáhal částku 110.279,40 Kč s úrokem z prodlení a co do 42.987,10 Kč vzal žalobu postupně zpět (§ 146 odst. 2 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V H.K. dne 21. února 2003 Předsedkyně senátu