Jestliže zdravotní sestra svévolně změní léčebný postup naordinovaný lékařem, dopouští se - bez zřetele na to, zda takové jednání ohrozilo nebo mohlo ohrozit pacientův zdravotní stav - závažného porušení pracovní kázně, naplňujícího důvod k rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 46 odst. 1 ZPr.

18Co 120/2003-38 R o z s u d e k Krajský soud v HK – pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy xxx a soudkyň xxx a xxx ve věci žalobkyně D.K., nar. xxx , bytem xxx, zast. Mgr. xxx, obecnou zmocněnkyní, bytem xxx, proti žalovanému Domovu důchodců xxx se sídlem v xxx, zast. Mgr. xxx, advokátkou, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ch ze dne 13. února 2003, č.j. 8C 214/2002-22, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení 5.261,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď daná jí žalovaným dopisem ze dne 11.7.2002 je neplatná (výrok I. rozsudku). Žalobkyni uložil, aby nahradila žalovanému náklady řízení 5.225,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku do rukou jeho zástupkyně (výrok II.). Okresní soud vzal za prokázané, že žalobkyně pracovala u žalovaného jako staniční sestra a v této funkci změnila lékařkou naordinovaný postup při převazech ran pacientky. Lékařka tuto skutečnost zjistila dne 20.6.2002. 11.7.2002 dal proto žalovaný žalobkyni výpověď z pracovního poměru dle § 46 odst. 1 písm. f/ zák. práce pro závažné porušení pracovní kázně. Toho se žalobkyně měla dopustit změnou léčby oproti léčbě stanovené lékařem. Žalobkyně výpověď převzala osobně dne 11.7.2002. Pracovní poměr dle výpovědi měl skončit posledního dne měsíce září 2002. Žaloba byla podána 16.9.2002, tedy včas ve lhůtě dle § 64 zák. práce. Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti této výpovědi s tím, že sice použila jiný obvaz k ošetření pacientky, než který naordinovala lékařka, ale toto její jednání vedlo ke zlepšení zdravotního stavu pacientky a nemůže být posuzováno jako závažné porušení pracovní kázně. Okresní soud uzavřel, že případy, kdy střední zdravotnický personál svévolně změní výslovné příkazy lékaře a jím určenou léčbu dle svého uvážení, je třeba pokládat za závažné porušení pracovní kázně. Je tomu tak s ohledem na možné důsledky změny lékařem určené léčby na zdraví pacientů a také vzhledem k tomu, že realizace léčby naordinované lékařem je hlavním úkolem středního zdravotnického personálu. Ze strany žalobkyně šlo podle názoru okresního soudu o případ svévole, kterou nelze hodnotit jinak, než jako závažné porušení pracovní kázně. Proto okresní soud návrh žalobkyně zamítl a úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Okresnímu soudu vytýkala, že na základě provedených důkazů došel k nesprávným skutkovým zjištěním a dále že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnila tak odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o.s.ř. Namítala, že nezměnila ordinaci lékařky, neboť ta pouze ordinovala Rivanol a obvaz, aniž uvedla jaký druh obvazu se má použít. Bylo tedy na ní, jaký obvaz použije a ona použila ten, který pokládala za nejvhodnější. Nezměnila pokyn lékaře a není pravdou, že by jí lékařka zakázala použít druh obvazu, který u pacientky aplikovala. Její jednání proto nemůže být hodnoceno jako závažné porušení pracovní kázně. Okresní soud měl také přihlédnout k její osobě a dosavadnímu postoji k plnění pracovních povinností, neboť ona vždy řádně plnila své povinnosti a nikdy nebyla za porušení pracovní kázně postihována. Zaměstnavatelem byla hodnocena kladně. Navíc jejím jednáním, pro které jí byla dána výpověď, nedošlo k žádné škodě; zdraví pacientky se nezhoršilo. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Poukázal na to, že sama žalobkyně v řízení před okresním soudem uvedla, že změnila léčebný postup určený lékařem. Tato skutečnost byla potvrzena také výpověďmi svědkyň MUDr. J. a sestry H.H., jakož i svědectvím lékaře MUDr. G.D. Žalovaný nepopírá, že žalobkyně je odborně zdatnou sestrou, v jejíž pracovní kázni se dosud objevila pouze drobná pochybení. Skutečností však zůstává, že lékařem naordinovaný léčebný postup změnila a s ohledem na možný dopad tohoto jednání na zdraví pacientky i na pracovní morálku ostatního zdravotnického personálu nelze toto jednání hodnotit jinak, než jako závažné porušení pracovní kázně. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek z podnětu přípustného odvolání, podaného včas a osobou k němu oprávněnou, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Postupoval přitom dle § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. Odvolání žalobkyně neshledal opodstatněným. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána jako staniční sestra a že jí žalovaný dne 11.7.2002 doručil výpověď z pracovního poměru pro závažné porušení pracovní kázně. Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti tohoto právního úkonu a svou žalobu opřela o skutková tvrzení, která v řízení před okresním soudem učinil žalovaný nespornými. Tedy, že změnila lékařkou naordinovaný způsob převazu chronických ran pacientky paní Ch. Dne 20.6.2002, tedy dne následujícího po ošetření pacientky, tuto změnu zjistila ošetřující lékařka. Okresní soud v řízení úplně zjistil skutkový stav věci. O něm nebylo v řízení před okresním soudem žádných pochybností a ani účastníci další důkazy nenavrhovali. Také okresní soud neměl dle obsahu spisu důvod provádět jiné, než účastníky navržené důkazy dle § 120 odst. 3 o.s.ř. Potřeba jejich provedení totiž nevyšla najevo. Za této situace tedy okresní soud neměl ani žádný důvod k tomu, aby dle § 118a odst. 1 vyzýval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení, případně dle odst. 3 téhož ust. k označení dalších důkazů. Odvolací soud tak uzavírá, že odvolatelkou namítaný odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. e/ není dán. Na podkladě úplných skutkových zjištění pak okresní soud vyslovil odpovídající právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Jednání žalobkyně, která zastávala odpovědné místo úsekové zdravotní sestry, důvodně vyhodnotil jako závažné porušení pracovní kázně. Pracovní činnost žalobkyně se totiž týkala péče o zdraví člověka. V této oblasti je i dle názoru odvolacího soudu třeba nekompromisně vyžadovat dodržování pokynů nadřízeného podřízeným. Žalobkyně, jako úseková (staniční) sestra, byla povinna při péči o pacienty dbát pokynů lékaře. Podle zjištěného skutkového stavu tak neučinila. Změnila lékařkou naordinovaný léčebný postup. Bez ohledu na to, zda tato její činnost měla či mohla mít negativní dopad na zdraví pacientky, jeví se odvolacímu soudu její postup nepřípustným. Je zcela nezbytné, aby se pacient ve zdravotnickém zařízení, za něž je třeba žalovaného rovněž považovat, mohl bezvýhradně spolehnout na to, že o něj bude pečováno v souladu s pokyny lékaře. Jestliže žalobkyně při svém dalším vzdělávání získala poznatky o tom, že existuje jiný, vhodnější, způsob převazování chronických ran, měla tyto své poznatky uplatnit cestou diskuse s lékařem; tedy ošetřující lékařce navrhnout jiný postup jako vhodnější a pokusit se o tomto svém názoru lékařku přesvědčit. Pokud by se jí to nepodařilo, nezbylo by jí však nic jiného, než postupovat dle pokynů lékaře. Cestu, kterou zvolila, tedy změnit léčebný postup proti vůli lékaře, není možno akceptovat a lze přisvědčit žalovanému, že takové chování středního zdravotnického personálu nemůže tolerovat již proto, aby nenalezlo své následovníky. Důvodně proto rozvázal pracovní poměr se žalobkyní výpovědí pro hrubé porušení pracovní kázně podle ust. § 46 odst. 1 písm. f/ zákoníku práce. Odvolací soud tedy uzavírá, že právní posouzení věci okresním soudem je správné a tedy ani žalobkyní uplatněný odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. není dán. Žalobkyně v odvolání začala v rozporu s tvrzeními uvedenými v žalobě i svou výpovědí před okresním soudem tvrdit, že se neodchýlila od léčebného postupu stanoveného lékařem a dále navrhla k důkazu zdravotnickou dokumentaci pacientky. Tato nová skutečnost ani tento nový důkaz nebyly odvolací soudem vzaty v úvahu, neboť nenastaly po vyhlášení rozhodnutí soudu prvého stupně, odvolatelka byla řádně poučena podle § 119a o.s.ř., nejde o skutečnosti nebo důkazy, jimiž by měla být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně a netýkají se podmínek řízení ani vad, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně totiž v žalobě i v řízení před okresním soudem sama uvedla, že změnila léčbu pacientky naordinovanou lékařem. Tato skutečnost byla prokázána také výpověďmi svědkyň MUDr. J., sestry H. a svědka MUDr. G.D. Všichni tito svědci shodně uvedli, že žalobkyně použila jiný než lékařkou naordinovaný způsob převazu. Podle protokolu z jednání u okresního soudu dne 13.2.2003 byly účastníci poučeni podle § 119a o.s.ř. o tom, že v řízení před soudem prvého stupně je třeba uvést všechny skutečnosti a navrhnout veškeré důkazy, protože nové skutečnosti mohou být odvolacím důvodem pouze v zákonem stanovených případech. Po tomto poučení žalobkyně žádné nové skutečnosti ani důkazy neuvedla. Není tedy dán ani odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. f/ o.s.ř., když dle ust. § 205a odst. 1 o.s.ř. skutečnosti, nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně jsou u odvolání proti rozsudku ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce nebo obsazení soudu, jestliže jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže odvolatel nebyl řádně poučen dle § 119a odst. 1 o.s.ř. anebo jestliže nastaly po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud ještě podotýká, že žalobkyně, práva neznalá, byla z vlastní vůle zastoupena osobou v právu vzdělanou, která byla přítomna při jednání okresního soudu. Současně, jak shora uvedeno, byla žalobkyně za přítomnosti své zástupkyně okresním soudem o svých procesních povinnostech poučena. Poukaz ze strany žalobkyně na její nezkušenost v soudním řízení a nedostatek právního vzdělání tedy není na místě. Krajský soud proto věcně správný rozsudek okresního soudu včetně správného výroku o nákladech řízení potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně, která nebyla se svým odvoláním úspěšná, povinna nahradit náklady odvolacího řízení úspěšnému žalovanému. Ty jsou představovány odměnou advokáta za právní zastoupení ve výši 5.000,- Kč dle § 7 písm. c/ vyhl. Ministerstva spravedlnosti ČR č. 484/2000 Sb., 2x paušální náhradou hotových výdajů advokáta po 75,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. a jízdným advokáta k odvolacímu soudu z Ch a zpět za 111,- Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/96 Sb. Náklady odvolacího řízení byly uloženy zaplatit žalobkyni podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalovaného ve lhůtě vycházející z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Dospěje-li dovolací soud k závěru, že tento rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, je proti němu možno podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ch k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. V P dne 4. června 2003