Přírůstky a výnosy ze zaniklého a dosud nevypořádaného bezpodílového spoluvlastnictví manželů (BSM) patří do BSM. Jestliže je již vedeno řízení o vypořádání BSM, nelze v jiném později zahájeném řízení pro překážku řízení zahájeného ( pro litispendenci) uvedené přírůstky a výnosy vypořádávat. Musí být vypořádány v onom řízení o vypořádání BSM, a to i tehdy, když to ani jeho účastníci výslovně nenavrhli.

18Co 297/2003 U s n e s e n í Krajský soud v HK – pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. M. Z. a soudkyň JUDr. A. P. a JUDr. M. V. ve věci žalobkyně M. J., zastoupené JUDr. T. P., advokátem, proti žalovanému V. N., . zastoupenému JUDr. P. G., advokátem, o zaplacení 43.585,-Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ch ze dne 25.4.2002, č.j. 6C 37/2000-104, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 43.585,- Kč se 17% úrokem z prodlení z částky 25.000,- Kč od 1.11.1999 do zaplacení a s 8% úrokem z prodlení z částky 18.585,- Kč od 5.5.2001 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 16.513,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. T. P. (výrok II.). Z odůvodnění rozsudku se podává následující. Žalobkyně tvrdila, že účastníci jsou spoluvlastníky pozemku parcelní č. 84/2 v katastrálním území (k.ú.) R u P. Žalovaný ho pronajal k vyvážení stavebního odpadu a obdržel za to úplatu od společnosti S. H. M. s. r.o. 130.756,- Kč. Žalobkyni z této částky nic nezaplatil, přestože je bezpodílovou spoluvlastnicí uvedeného pozemku a požaduje po žalovaném pouze 1/3 z obdržené částky, tj. žalovanou částku. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uváděl, že vedle parcely parcelní č. 84/2, vlastnicky náležející účastníkům, měl pronajatý pozemek parcelní č. 242/2 v k.ú. R. u P., na který byl vyvážen stavební odpad. Není zřejmé, jaké množství odpadu bylo navezeno na pozemek účastníků. Okresní soud dle předchozího pokynu odvolacího soudu (usnesení ze dne 30.1.2002, č.j. 24 Co 356/2001-93), řešil, zda pozemek účastníků a tedy i přírůstky a výnosy z něho nespadají do dosud nevypořádaného bezpodílového spoluvlastnictví manželů (BSM) - účastníků. Při řešení uvedené otázky vycházel z tvrzení žalobkyně, že pozemek parcelní č. 84/2 v k.ú. R u P, ani přírůstky a výnosy z hospodaření s ním, nejsou předmětem vypořádání BSM účastníků a rovněž nedošlo k mimosoudní dohodě o částečném vypořádání BSM, jejímž předmětem by tyto přírustky a výnosy byly. Protože žalobkyně trvala na tom, aby soud její žalobu v tomto řízení projednal, okresní soud tak učinil. Po skutkové stránce měl za prokázané, že účastníci jsou bývalí manželé, jejich manželství bylo uzavřeno dne 29.9.1990 a pravomocně bylo rozvedeno ke dni 30.5.1997. Shora označený pozemek koupili za trvání manželství v roce 1994 a stále vedou spor o vypořádání svého rozvodem zaniklého BSM u Okresního soudu v Ch. Žalovaný uzavřel se S. H. M. s.r.o. v roce 1999 ústní dohodu o vyvážení stavební sutě a zeminy na pozemek účastníků parcelní č. 84/2 v k.ú. R. u P. a obdržel od uvedené společnosti celkem 130.756,- Kč (to měl okresní soud prokázáno i fakturami žalovaného vůči uvedené společnosti). Neměl však za jednoznačně prokázáno, zda tato částka byla vyplacena pouze v souvislosti se zavezením pozemku, jenž je ve spoluvlastnictví účastníků, či také v souvislosti se zavezením sousedního pozemku parcelní č. 242/2 v k.ú. R. u P., který byl pronajat účastníkům Správou a údržbou silnic P kraje za úplatu ve formě úhrady nákladů spojených s odklizením odpadů z tohoto pozemku a jehož nájem skončil 31.1.1999. Okresní soud uzavřel, že nebylo přesně zjištěno, v jakém množství došlo skutečně k zavezení parcely ve spoluvlastnictví účastníků a dal za pravdu žalobkyni, že provedení důkazů k této otázce by bylo velice obtížné. Provedení důkazu navrhovaného žalovaným, tj. vypracování znaleckého posudku, měl za nehospodárné. Vyslovil proto názor, že ust. § 136 o.s.ř. umožňuje soudu, aby v takovýchto případech určil výši nároku podle své úvahy a stanovil, že minimálně 1/3 vyvezené sutě společnosti S. s r.o. byla složena na pozemek účastníků. Vyhověl proto žalobě a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit 1/3 z převzaté částky 130.756,- Kč, tj. 43.585,- Kč, žalobkyni (§ 145 občanského zákoníku), když tuto částku měl za jí naležející výnos z pozemku v nevypořádaném BSM účastníků. Při řešení otázky předběžné, zda shora označená smlouva, uzavřená mezi žalovaným a s.r.o. S., je platná, když ji uzavřel pouze jeden ze spoluvlastníků pozemku, dospěl k závěru, že ji lze považovat za platnou. Sice bylo třeba souhlasu žalobkyně k jejímu uzavření, avšak protože z její strany nebyla namítána neplatnost smlouvy, byl dán souhlas k uzavření smlouvy žalobkyní konkludentně. Rozhodnutí o povinnosti žalovaného platit žalobkyni úrok z prodlení odůvodnil okresní soud pouze ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku s tím, že podmínky tohoto ustanovení byly splněny. Proto žalobkyni požadovaný úrok z prodlení přiznal, když výši stanovil dle ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. k prvému dni prodlení se splněním peněžitého dluhu, aniž blíže vysvětlil, kdy došlo k počátku prodlení se splněním peněžitého dluhu (navíc v diferencované sazbě úroku z prodlení). Výrok o nákladech řízení opíral o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalobkyni přiznal proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 16.513,- Kč. Proti rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Okresnímu soudu vytýkal nesprávné hodnocení provedených důkazů. Zdůraznil, že účastníci jsou bývalí manželé, kteří stále nemají vypořádáno BSM, a to ani k pozemkové parcele č. 84/2 v k.ú. R. u P. Okresnímu soudu také vytýkal, že ačkoli nebylo v řízení prokázáno, že by obdržel částku 130.756,- Kč za navážku na pozemek č. 84/2, uložil mu, aby 1/3 z této částky zaplatil žalobkyni. Přitom uvedl, že naopak v řízení bylo prokázáno, že po rozvodu manželství uzavřel se Správou a údržbou silnic P nájemní smlouvu na sousední parcelu č. 242/2, která nebyla podle svědků v době rozvodu manželství vůbec zavezena. Naopak pozemek parc. č. 84/2 v době rozvodu manželství již částečně zavezen byl. Připustil, že v řízení bylo prokázáno, že na pozemek účastníků bylo v letech 1999 – 2000 vyvezeno společností S. H. M. 10 až 15 nákladních automobilů suti, avšak žalobkyni se nepodařilo v řízení prokázat uložení dalšího materiálu na uvedenou parcelu, když za vyvezení 15 nákladních automobilů suti mohl obdržet maximálně částku 3.150,- Kč a ta by měla být předmětem vypořádání účastníků. Z obsahu odvolání žalovaného vyplývá, že navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu žalobkyně zamítl. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. a odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), když přihlížel i k důvodům v něm výslovně neuplatněným, a to dle ust. § 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř. bez nařízení jednání. Odvolání shledal opodstatněným z dále uvedených důvodů. Odvolací soud nejprve zdůrazňuje, že okresní soud důsledně nerespektoval pokyn krajského soudu, který mu byl dán v usnesení ze dne 30.1.2002, č.j. 24 Co 356/2001-93. Bylo mu totiž uloženo, aby zkoumal, zda projednání nároku nebrání překážka, jež se řadí k neodstranitelným překážkám řízení, tedy překážka litispendence. Pokyn, aby bylo důsledně objasněno, zda se ve skutečnosti nejedná o výnos z dosud nevypořádaného BSM účastníků, který lze vypořádat jen v řízení o vypořádání BSM účastníků (a navíc probíhajícím řízení o vypořádání BSM účastníků); nesledoval, aby tak nebyla daná hodnota vypořádávána (stejný předmět řízení při totožnosti účastníků) v dalším řízení, nýbrž v řízení o vypořádání BSM, v němž není soud vázán návrhy účastníků a vychází obvykle z jejich vymezení nevypořádaných hodnot v BSM. Přitom však předpokládá, že se jedná o všechny hodnoty náležející do BSM. Řízení o případném dalším návrhu (podaném v zákonné lhůtě) o vypořádání “nově se objevivších hodnot” pak nutně brání překážka věci rozhodnuté. Názor, že vypořádání přírůstků a výnosů ze společného a dosud nevypořádaného majetku v rámci řízení o vypořádání BSM (dnes SJM), které nastaly sice po zániku BSM, avšak do doby, než bylo BSM soudem vypořádáno, náleží do masy hodnot k vypořádání, které soud zjišťujez úřední povinnosti (obvykle jen z vymezení účastníků) a není vázán návrhy účastníků, pak není samoúčelný a podle přesvědčení odvolacího soudu dosud nejlépe vyhovuje výrazu “vypořádání společného majetku”, a to také spravedlivému vypořádání. Tento názor, když zákon takovou situaci výslovně neuplatňuje, má oporu v ust. § 853 obč. zák., který poukazuje na ustanovení zákona nejbližší, tedy opět ustanovení o vypořádání BSM (viz sdílený názor v NS 3 Cz 10/92). Proto při zjištění, že v daném řízení uplatněný nárok je výnosem ze společného a dosud nevypořádaného majetku, jež pochází z doby mezi zánikem BSM a jeho vypořádáním (a takový závěr se i z odůvodnění napadeného rozsudku, byť ne příliš zřetelně, podává) a současném zjištění, že probíhá řízení o vypořádání BSM účastníků, projednání nároku brání překážka věci zahájené. Její existenci soud zjišťuje z úřední povinnosti v rámci zkoumání podmínek řízení a nemůže tak řešení této otázky ponechat výběru účastníků (zde viz tvrzení žalobkyně v žalobě, že vypořádání BSM nelze v dohledné době očekávat, a proto zřejmě podala žalobu na oddělené vypořádání této hodnoty). Vycházel-li tak okresní soud při řešení této otázky ze závěru, jež se podává z odůvodnění jeho rozhodnutí (když vlastně vycházel jen z tvrzení žalobkyně), a nepřipojil příslušný spis o řízení ve věci vypořádání BSM účastníků, z něhož by mohl učinit příslušné zjištění, pochybil. Je tak naplněn odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. a) a c) o.s.ř., když tato vada může znamenat nesplnění podmínek řízení a mohla vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Krajský soud pak dodává, že i v případě, že by řízení o vypořádání BSM účastníků nebylo zahájeno, nutně by musel vycházet z předpokladu (po případném poučení k doplnění skutkových tvrzení), že se jedná právě o případ vypořádání hodnoty, náležející do BSM účastníků. Odvolací soud okresnímu soudu (bez ohledu na shora uvedené) vytýká i nesprávný výklad ust. § 136 o.s.ř., dle něhož lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Tak tomu však v dané věci rozhodně není. Zákon má totiž na mysli spíše situace, kdy je nárok prokázán co do svého právního základu a obtíže skutkových zjištění či nemožnost těchto (rozuměj přesných) zjištění jsou spojeny jen s výší uplatněného nároku. V dané věci však žalovaný tvrdí, že není dán ani právní základ nároku, tedy že ve skutečnosti nezískal peníze od společnosti S. H. M. za vyvážení stavebního odpadu na parcelu č. 84/2, ale za vyvážení stavebního odpadu na sousední pozemek č. 242/2, který není ve spoluvlastnictví žalobkyně. Tvrdí tak, že se nejedná o výnos (připouští jen nepatrnou část nároku) ze společného majetku. Okresní soud pak, aniž měl spolehlivě prokázáno, zda je částka 130.756,- Kč výnosem z vyvážení stavebního odpadu na pozemek účastníků (základ nároku), předčasně aplikuje ust. § 136 o.s.ř. s tím, že 1/3 odpadu byla umístěna na pozemek účastníků. Navíc, jestliže pozemek byl zavezen z 1/3, žalobkyni by měla náležet při zjevné logice jen 1/6 částky výnosu. Svou odlišnou úvahu však okresní soud blíže nevysvětlil. Odvolací soud proto ze všech shora uvedených důvodů rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 224 odst. 1 písm. a/ a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Odvolací soud přitom shledal v dané věci odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. a), c/ a g/ o.s.ř. V dalším řízení si okresní soud nejprve přesně zjistí, zda parcela č. 84/2 v k.ú. R. u P. je v BSM účastníků, tedy zda byla skutečně nabyta některým z účastníků za trvání manželství ze společných prostředků (§ 143 občanského zákoníku účinného do 31.7.1998). Dále si okresní soud připojí spis Okresního soudu v Ch o vypořádání BSM účastníků. Přitom je třeba zdůraznit, jak již bylo uvedeno shora, že není podstatné, zda účastníci učinili parcelu č. 84/2 v k.ú. R. u P. a výnosy z ní předmětem vypořádání či nikoli. Předmětem vypořádání BSM by tato parcela, výnosy a přírůstky z ní rozhodně být měla. Pokud tedy nebylo dosud řízení o vypořádání BSM účastníků pravomocně skončeno a žalobkyně setrvá na vypořádání výnosů z dosud nevypořádané parcely patřící do BSM v dané věci, okresní soud se nejprve vypořádá (viz právní rozbor shora) s tím, zda jsou v dané věci splněny podmínky řízení a při zjištění překážky řízení (zde zřejmě litispendence, popř. věci rozhodnuté), bude postupovat dle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. a řízení zastaví. Účastníci pak mohou samozřejmě tuto hodnotu učinit předmětem vypořádání v probíhajícím řízení o vypořádání BSM (jak se nabízí z obsahu spisu). Uvedený závěr odvolacího soudu však platí jen v případě, že nedoznají změny dosud známé skutkové okolnosti případu, na nichž je založen. Při věcném projednání nároku, okresní soud provede dokazování ke zjištění, kolik suti bylo vyvezeno na pozemek účastníků (neshodnou-li se na tom účastníci) v jednotkách, za něž byla poskytnuta společností S. úplata (výnos). K tomu se nabízí místní ohledání, odborné vyjádření (posudek) znalce, popř. údaj pracovníka vyvážející firmy na místě samém po vytyčení hranic pozemku v terénu. Okresní soud provede případně i další účastníky navržené důkazy, popřípadě i jiné než účastníky navržené důkazy, v případě, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyjde v řízení najevo (§ 120 odst. 3 o.s.ř.). Závěr, kolik odpadu bylo vyvezeno na pozemek účastníků ve spojení s výší odměny za měrnou jednotku umístěného odpadu, pak povede ke zjištění hodnoty výnosu z pozemku, jehož vypořádání se žalobkyně domáhá. V novém rozhodnutí, které okresní soud odůvodní v souladu s požadavky, uvedenými v ust. § 157 odst. 2 o.s.ř., okresní soud rozhodne znovu o náhradě nákladů řízení včetně náhrady nákladů řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). Přitom si uvědomí, že řízení bylo sice zahájeno dne 25.10.1999, ale první rozhodnutí ve věci samé bylo vydáno dne 9.5.2001, takže odvolací řízení a následně nové nalézací řízení před okresním soudem po zrušení rozsudku odvolacím soudem, nové odvolací řízení a další nalézací řízení po tomto zrušovacím usnesení odvolacího soudu již probíhalo na účinnosti vyhl. č. 484/2000 Sb. Podle bodu 10. přechodných ustanovení občanského soudního řádu k novele o.s.ř. - zák. č. 30/2000 Sb. se totiž pouze odměna za zastupování advokátem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti uvedené novely (před l.l.2001), stanoví podle dosavadních předpisů. Proto pouze při stanovení nákladů za zastupování účastníků advokátem do rozhodnutí okresního soudu rozsudkem ze dne 9.5.2001, bude okresní soud vycházet z vyhl. č. 177/1996 Sb., pro ostatní řízení v jednom stupni pak již z vyhl. č. 484/2000 Sb. V dalším řízení také nepomine, že řízení je ovládáno rovněž zásadou předvídatelnosti rozhodnutí ve věci. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V P dne 30. prosince 2003