Sazba odměny advokáta činí podle ustanovení § 5 písm. b/ vyhl. č. 484/2000 Sb. 10.000,- Kč, i když předmětem řízení je určení právního vztahu nebo práva k několika nemovitostem.

18Co 393/2003-58 U s n e s e n í Krajský soud v H. K. – pobočka v P. rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. M. Z. a soudkyň JUDr. A. P. a JUDr. M. V. ve věci žalobkyně B. D., nar.xxx, bytem P., n. Z. M. 1823, zastoupené JUDr. E. Z., advokátem se sídlem v P., S. 505, proti žalované D. D., nar. xxx, bytem H., F. 21, zastoupené JUDr. J. N., advokátem se sídlem v P., nám. R. 53, o určení vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu na nemovitostech, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ch. ze dne 5.6.2003,č.j.8C 236/2002-45, t a k t o : I. Odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku okresního soudu se o d m í t á. II Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. p o t v r z u j e. III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. m ě n í tak, že se České republice náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. JN. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované určení, že je z jedné poloviny podílovou spoluvlastnicí objektu chaty číslo evidenční 74 na pozemku – stavební parcela číslo 31, stavební parcely číslo 31, pozemkové parcely číslo 98/8, vše katastrální území D. P., zapsaných na listu vlastnictví xx, vedeného Katastrálním úřadem v Ch. pro obec S. a katastrální území D. P. (výrok I.), žalobkyni uložil zaplatit (správně nahradit) žalované náklady řízení ve výši 12.740,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku do rukou zástupce žalované JUDr. J. N., advokáta v P., n. R. 53 (výrok II.) a žalobkyni uložil zaplatit (správně nahradit) České republice náklady řízení ve výši 487,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Ch(výrok III.). Z odůvodnění rozsudku se podává, že se žalobkyně proti žalované domáhala určení vlastnictví k shora uvedeným nemovitostem s tím, že tyto nemovitosti darovala žalované a svému synovi a darovací smlouvou jí bylo zřízeno věcné břemeno doživotního bezplatného užívání jedné místnosti, verandy, WC a volného pohybu na pozemcích. Protože manželství žalované a jejího syna bylo rozvedeno a žalovaná na jaře roku 2002 vyměnila u chaty zámky, aby se do ní žalobkyně nemohla dostat, žalobkyně v tomto jednání spatřuje hrubé porušení dobrých mravů, a proto uplatnila právo na vrácení daru. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by se žalovaná vůči žalobkyni chovala tak, že by hrubě porušovala dobré mravy, když ani neprokázala, že by jí žalovaná znemožnila přístup do chaty. Žalovaná sice vyměnila zámek u laťových dveří, avšak žalobkyně měla přístup do chaty dalším vchodem. Rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky odůvodnil okresní soud ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalované přiznal proti neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 12.740,40 Kč. Ty spočívaly v nákladech za zastoupení advokátem – za odměnu ve výši 10.000,- Kč dle ust. § 5 písm. b/ vyhl. č. 484/2000 Sb., za pět paušálních náhrad hotových výdajů po 75,- Kč, za ztrátu času advokáta za čtyři půlhodiny po 50,- Kč, za cestovné advokáta k dvěma jednáním procesního soudu, za ztrátu výdělku žalované za dva dny ve výši 1.132,- Kč a za její cestovné k dvěma jednáním soudu z H a zpět vlakem ve výši 728,- Kč. Oporu pro výrok o nákladech řízení státu shledal okresní soud v ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. a neúspěšné žalobkyni uložil, aby nahradila státu svědečné, vyplacené svědkovi Ing. N ve výši 487,40 Kč. Proti rozsudku, a to zprvu pouze proti výrokům II. a III., tedy proti výrokům o náhradě nákladů řízení, podala včas odvolání žalobkyně. Namítala, že soud nepřihlédl k tomu, že je důchodkyně, navíc nemocná a nepřihlédl ani k okolnostem případu – chování žalobkyně vůči ní, neboť jinak by musel dospět k závěru, že jsou zde dány důvody zvláštního zřetele hodné pro použití ust. § 150 o.s.ř. a závěr o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Zdůraznila, že je odkázána na starobní důchod a již pouhá tato skutečnost svědčí o tom, že není schopna uhradit jakoukoli částku, aniž by byl ohrožen její život a zdraví. Zaplacením těchto nákladů by byla vystavena stavu přímé nouze. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II. a III. změnil tak, že žádnému z účastníků ani České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřizná. Žalobkyně podáním ze dne 19.6.2003, které bylo podáno osobně u soudu dne 21.7.2003, doplnila své odvolání a požadovala, aby byl přezkoumán i výrok I. rozsudku okresního soudu, který měla za nesprávný. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil a žalobě vyhověl. Žalovaná se vyjádřila pouze k odvolání žalobkyně směřujícím proti výrokům II. a III. rozsudku. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výrocích II. a III. potvrdil, když je přesvědčena o tom, že není možné v dané věci aplikovat ust. § 150 o.s.ř. Nedala nejmenší podnět žalobkyni k tomu, aby vůči ní podala žalobu. Ona sama neučinila nic jiného, než se nechala v řízení zastupovat advokátem. Neví nic o tom, že by žalobkyně požádala buď soud nebo Českou advokátní komoru o ustanovení advokáta s ohledem na své majetkové a sociální poměry. Je proto přesvědčena, že na ní nelze spravedlivě požadovat, aby nesla náklady ze svého, když navíc výrok o náhradě nákladů řízení byl pro žalobkyni příznivější. Podle ust. § 5 písm. b/ vyhl. č. 484/2000 Sb. by mohla požadovat odměnu 10.000,- Kč za každou nemovitost, tedy celkem 3x 10.000,- Kč. Odvolání žalobkyně proti výroku I. musel odvolací soud jako opožděné odmítnout. Odvolání lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje (§ 204 odst. 1 věty první o.s.ř.). Den doručení se do této lhůty nezapočítává (§ 57 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.). Protože byl napadený rozsudek doručen žalobkyni – jejímu zástupci do vlastních rukou dne 12.6.2003, lhůta k podáni odvolání začala běžet dne 13.6.2003 a skončila v pátek dne 27.6.2003. Žalobkyně však podala odvolání proti výroku I. rozsudku až dne 21.7.2003, tedy opožděně. Okresní soud sice spis předložil odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání s tím, že odvolání bylo podáno včas (zřejmě míněno odvolání proti výrokům II. a III.), avšak s ohledem na to, že tomu tak z důvodu shora uvedeného není, nezbylo odvolacímu soudu než opožděné odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku dle ust. § 218a o.s.ř. odmítnout. Jinak krajský soudu po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. a odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal v dále napadených výrocích II. a III. (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), když přitom přihlížel i k důvodům v něm výslovně neuplatněným, a to ve smyslu ust. § 214 odst. 2 písm. a/ a e/ o.s.ř. bez nařízení jednání. Odvolání žalobkyně proti výroku II. rozsudku není důvodné, naopak proti výroku III. důvodné je. Dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníků, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníků, který ve věci úspěch neměl. Dle ust. § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů v řízení zcela nebo zčásti přiznat. Dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V dané věci byla žalovaná ve věci zcela úspěšná a dle shora citovaného ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. má tedy právo na plnou náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila. K nim se řadí náklady právní služby při zastoupení advokátem, i cestovné a náhradu ztráty na výdělku. Z této zásady, kdy úspěšný účastník má proti neúspěšnému účastníkovi zásadně právo na náhradu nákladů řízení, je přípustná výjimka, avšak za podmínek uvedených v ust. § 150 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení nemusí soud výjimečně náhradu nákladů zcela nebo zčásti přiznat, ovšem pouze za předpokladu, že jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele. Soud musí při úvaze o tom, jsou tu dány důvody hodné zvláštního zřetele vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Soud zde mimo jiné přihlíží i k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, tedy nejen k poměrům toho, kdy by měl hradit náklady řízení, ale musí také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Soud přihlíží i k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníků v průběhu řízení ... Ani odvolací soud důvody zvláštního zřetele hodné v okolnostech případu nenalezl. Uzavřel, že v dané věci nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby nesla náklady řízení ze svého, neboť nepřiznání náhrady nákladů řízení by se zcela určitě dotklo nepříznivě jejích majetkových poměrů a nelze ani uzavřít, že řízení svým jednáním vyvolala. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu se výroku II. jako věcně správný potvrdil, neboť okresní soud rozhodl správně i o výši náhrady nákladů mezi účastníky (§ 219 o.s.ř.). Odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř tedy odvolací soud v dané věci nenalezl. K tomu odvolací soud pro úplnost dodává, že okresní soud na danou věc správně aplikoval vyhl. č. 484/2000 Sb., a to ust. § 5 písm. b/ a správně přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení za zastupování advokátem za odměnu ve výši 10.000,- Kč, neboť není správný názor zástupce žalované o tom, že by měla být odměna ve výši 10.000,- Kč přiznána za každou nemovitost. Odměna je totiž přiznávána za řízení jako takové, a pokud by zákonodárce měl na mysli, že má být odměna přiznána za každou nemovitost, rozhodně by to v ust. § 5 písm. b/ vyhl. č. 484/2000 Sb. uvedl (např. tak výslovně uvádí v zákoně o soudních poplatcích - sazebníku soudních poplatků v položce 2, kde se platí soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč za každou nemovitost). Pokud jde o náhradu nákladů řízení státu, zde odvolací soud okresnímu soudu vytýká nesprávnou aplikaci právního předpisu, tj. shora citovaného ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Okresní soud totiž sám osvobodil žalobkyni od placení soudních poplatků a poté přiznal státu náhradu nákladů řízení vůči ní, byť z ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. výslovně vyplývá, že stát má právo na náhradu nákladů řízení proti účastníků pouze tehdy, pokud u něho nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V opačném případě stát právo na náhradu nákladů řízení proti takovému účastníků nemá a tak tomu je i v dané věci. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku III. změnil tak, že České republice právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni nepřiznal (§ 220 odst. 1 o.s.ř.). Zde tedy byl naplněn odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., neboť okresní soud na danou věc nesprávně aplikoval právní předpis. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalované přiznal proti neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 450,- Kč. Přitom náklady žalované v odvolacím řízení spočívaly v nákladech jejího zastoupení advokátem – za odměnu ve výši 750,- Kč dle ust. § 14 odst. 3 vyhl. č. 484/2000 Sb. sníženou o 50 % dle ust. § 18 odst. 1 citované vyhlášky na 375,- Kč a za jednu paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Náklady uložil soud nahradit žalobkyni žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.) k rukám jejího zástupce JUDr. J. N. (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Uvedenou náhradu nákladů řízení přiznal odvolací soud žalované proto, neboť ta se nevyjádřila k dodatečnému, opožděnému odvolání žalobkyně, které bylo posléze odmítnuto (§ 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 věty druhé vyhl. č. 484/2000 Sb.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V P. dne 30. prosince 2003