Právo na příspěvek k vytvoření vlastního kapitálu společnosti mimo základníkapitál uložený společníkům společnosti s ručením omezeným (§ 121 odst. 1 ObchZ) nemůže společnost s ručenímomezeným platně postoupit jinému.

R o z s u d e k Krajský soud v HK – pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy xxx a soudkyň xxx a xxx ve věci žalobce S.E., nar. xxx , bytem xxx, zastoupeného JUDr. xxx, advokátem, proti žalovanému M.K., nar. xxx , bytem xxx, zastoupenému JUDr. xxx, advokátem, o zaplacení 30.000,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve S ze dne 15.10.2002, č.j. 7C 684/2002 - 69, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části ve výroku II. m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 16.000,- Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 1.10.2001 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem 12.670,- Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu ve S náklady řízení 32,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 8.699,- Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobci 14.000,- Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 1.10.2001 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení dalších 16.000,- Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 1.10.2001, zamítl (výrok II.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a každému z účastníků uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve S na náhradě nákladů řízení státu 16,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobce se v dané věci proti žalovanému domáhal zaplacení 30.000,- Kč s příslušenstvím jako doplatku kupní ceny jím dodaného zboží. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Potvrdil sice, že žalobci z kupní ceny zboží (dřeva) 80.000,- Kč dosud zaplatil pouze 50.000,- Kč, avšak co do zbytku kupní ceny v žalované výši vznesl vůči pohledávce žalobce námitku započtení. Tvrdil, že má vůči žalobci pohledávku ve výši 48.000,- Kč, která mu byla postoupena společností xxx s r.o. xxx. Pohledávka představuje úhradu ztráty uvedené společnosti za roky 1999 a 2000, jíž je žalobce společníkem. Tato povinnost byla uložena i žalovanému, který je rovněž společníkem společnosti xxx. Protože žalobce tuto povinnost uloženou mu rozhodnutím valné hromady dosud nesplnil, společnost tuto pohledávku vůči žalobci postoupila žalovanému. Okresní soud nejprve řešil jako předběžnou otázku, zda může námitku započtení projednat, byť, pokud by byla projednávána v samostatném řízení, byl by ve smyslu ust. § 9 odst. 3 písm. g/ o.s.ř. k projednání příslušný krajský soud jako soud prvního stupně. Uzavřel, že příslušný k jejímu projednání je, neboť v dané věci jde pouze o procesní obranu žalovaného a nikoliv o vzájemný návrh ve smyslu ust. § 97 o.s.ř. Žalobu shledal důvodnou pouze zčásti, a to co do částky 14.000,- Kč, když co do 16.000,- Kč přisvědčil žalovanému, že jeho námitka započtení je důvodná. Jednak uzavřel, že účastníci jsou skutečně společníky společnosti xxx s r.o. se sídlem xxx, kde výše vkladu žalovaného činí 52.000,- Kč (splaceno má 16.000,- Kč) a výše vkladu žalobce 48.000,- Kč. Valná hromada této společnosti rozhodovala o příspěvkové povinnosti společníků k úhradě ztráty ve smyslu ust. § 121 obchodního zákoníku v r. 1999, kdy ztráta společnosti za r. 1998 činila 328.000,- Kč, a dále v r. 2000, kdy rozdělila úhradu ztráty za rok 1999 na společníky tak, že žalovaný měl uhradit 26.000,- Kč a žalobce 24.000,- Kč. Stejně tak v r. 2001, kdy rozhodla o úhradě ztráty za rok 2000 tak, že žalovaný uhradí 26.000,- Kč a žalobce 24.000,- Kč. Měl prokázané, že pohledávka společnosti xxx s r.o. za žalobcem byla platně ve smyslu ust. § 524 a následujících občanského zákoníku postoupena žalovanému, jakož i to, že žalovaný svoji pohledávku vůči žalobci platně započetl na žalovaný nárok ve smyslu ust. § 580 a 581 občanského zákoníku. Dále uzavřel, že společenská smlouva společnosti xxx s r.o. možnost rozhodnutí valné hromady o uložení povinnosti přispět společníkům k úhradě ztrát společnosti limitovala jednou třetinou vkladu společníka. Protože vklad žalobce do společnosti činí 48.000,- Kč, limitace jeho příspěvku dle společenské smlouvy tak činí 16.000,- Kč a ten může společnost po společníkovi požadovat pouze jednou a ne opakovaně každý rok. Žalobci tak mohla být uložena maximální příspěvková povinnost ve svém součtu částkou 16.000,- Kč (jedna třetina vkladu žalobce do společnosti xxx s r.o.) a pokud byla žalobci uložena příspěvková povinnost ve výši přesahující částku 16.000,- Kč, jedná se o neplatné usnesení valné hromady a nelze dovodit, že by taková pohledávka společnosti xxx s r.o. vůči žalobci pltně vznikla. Rozhodnutí valné hromady o příspěvkové povinnosti společníků z r. 1999 za ztrátu za r. 1998 shledal neplatným z důvodu neurčitosti, neboť neobsahuje konkrétní částku příspěvkové povinnosti společníků, kterou by měli přispět na úhradu ztráty společnosti. Okresní soud tedy uzavřel, že námitka započtení ve smyslu ust. § 98 o.s.ř. ze strany žalovaného je důvodná jen co do částky 16.000,-Kč z titulu postoupené pohledávky společnosti xxx na žalovaného, která vznikla rozhodnutím valné hromady společnosti z r. 2000 za ztrátu za r. 1999. Protože žalobce po žalovaném požadoval 30.000,- Kč, uložil soud žalovanému zaplatit žalobci 16.000,- Kč a ve zbytku - co do částky 14.000,- Kč žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení opíral o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.(zřejmě míněno ust. § 142 odst. 2 os.ř.) pro přibližně stejný úspěch obou účastníků v řízení. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu odůvodnil okresní soud ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. a uložil účastníkům, aby nahradili České republice každý jednu polovinu nákladů, které jí v řízení vznikly. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Napadl výrok II. a závislé výroky o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.) a o náhradě nákladů státu (výrok IV.). Okresnímu soudu vytýkal, že nesprávně hodnotil rozhodnutí valné hromady společnosti xxx z 10.5.1999 o příspěvkové povinnosti jejích společníků jako neurčité a rozhodnutí valných hromad téže společnosti z 8.2.2000 a 29.5.2001 jako určité. Namítal, že již z rozhodnutí valné hromady společnosti xxx z 10.5.1999 lze určitě zjistit, jaká příspěvková povinnost byla pro společníky stanovena, neboť je v rozhodnutí uvedeno, jakou ztrátu společnost měla, tj. 328.000,- Kč, a rozhodnutí jasně stanoví, že se tato ztráta rozděluje mezi společníky v poměru k výši jejich vkladu, tím se rozumí jejich příspěvková povinnost, a to až do maximální výše stanovené společenskou smlouvou, tj. do výše jedné třetiny vkladu společníka. Proto lze i toto rozhodnutí valné hromady považovat za platné. Dále žalobce vytýkal okresnímu soudu, že nepřihlédl při posuzování platnosti rozhodnutí valných hromad konaných 8.2.2000 a 29.5.2001 k ust. § 131 odst. 5 obchodního zákoníku o odpovědnosti jednatelů, kteří v souvislosti s přijímáním usnesení valné hromady nepostupovali v souladu se zákonem, ale pouze konstatoval, že způsob svolání valných hromad společnosti a průběh jednání odporovaly zákonu a společenské smlouvě. Přitom odpovědnost za pochybení, k nimž při přijímání rozhodnutí valných hromad společností došlo, spočívá výlučně na žalovaném jako jednateli společnosti a odporovalo by ust. § 66 obchodního zákoníku, pokud by důsledky pochybení jednatele za svolání, průběh a rozhodnutí valné hromady měl nést společník, který není jednatelem, a nemohl proto uvedené skutečnosti ovlivnit. Žalobce dále okresnímu soudu vytýkal jeho závěr o tom, že pohledávka společnosti xxx za žalobcem byla na žalovaného dle ust. § 524 občanského zákoníku postoupena platně. Vytýkal mu především to, že příspěvková povinnost je podobně jako povinnost ke splacení vkladu do základního kapitálu povinností osobní, tedy spojenou se společností a pohledávku společnosti vůči společníku nelze vzhledem k jejímu charakteru platně postoupit. Ze žádného ustanovení obchodního zákoníku neplyne, že by společnost byla oprávněna svůj nárok na zaplacení příspěvku vymáhat v soudním řízení. Přitom následky nesplnění této povinnosti potom analogicky stanoví ust. § 113 obchodního zákoníku se sankcemi tam uvedenými. I v případě, že je povinnost k zaplacení příspěvku uložena společníku v souladu se zákonem, jde o úpravu vnitřních poměrů společnosti a nárok společnosti nelze postupovat, a to ani jinému společníku, neboť takový postup by znamenal obcházení kogentního ust. § 113 obchodního zákoníku. Dále žalobce vytýkal okresnímu soudu jeho závěr o tom, že bylo vůbec možné zabývat se námitkou započtení v tomto řízení, když jinak by tato věc mohla být projednávána v prvním stupni pouze před krajským soudem. Poukázal i na to, že žalovaný namítl k započtení částku vyšší, než byla žalovaná částka, nejprve 61.786,- Kč a později 48.000,- Kč, a proto měl soud tento jeho nárok, tedy vzájemný návrh, vyloučit k samostatnému řízení. Dále žalobce okresnímu soudu vytýkal to, že nepřihlédl k ust. § 127 odst. 5 písm. d/ obchodního zákoníku, podle něhož společník nemůže vykonávat hlasovací práva, pokud je v prodlení se splácením vkladu a poukázal na výpis z obchodního rejstříku společnosti xxx ze dne 24.9.2002, dle něhož na vklad žalovaného ve výši 52.000,- Kč bylo dosud splaceno pouze 16.000,- Kč. Tato skutečnost bez ohledu na to, zda je rozhodnutí valné hromady napadeno žalobou společníka ve smyslu ust. § 131 obchodního zákoníku vytváří překážku pro to, aby se valná hromada dané společnosti mohla platně scházet a hlasovat. Shromáždění společníků, při němž majoritní společník nemůže vykonávat hlasovací práva, nemůže být navíc považováno za valnou hromadu. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek v odvoláním dotčených výrocích změnil tak, že žalobě o zaplacení zbývajících 16.000,- Kč vyhoví a uloží žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. a odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.(okresnímu se vytýká nesprávné právní posouzení věci), rozsudek z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), když přihlížel i k důvodům v něm výslovně neuplatněným. Odvolání je důvodné. Okresní soud provedl řádným procesním způsobem důkazy označené účastníky řízení. Provedené důkazy zhodnotil postupem podle ust. § 132 o.s.ř. a zjistil tak správně skutkový stav v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. Zjištěný skutkový stav následně podřadil z velké části i odpovídajícím právním normám, z nich však zčásti dovodil nesprávné právní závěry. Krajský soud se se skutkovými závěry okresního soudu zcela ztotožňuje. K právním závěrům okresního soudu, jakož i k odvolacím námitkám žalobce uvádí následující. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, jestliže dovodil, že je příslušný k projednání námitky započtení, kterou učinil žalovaný proti pohledávce žalobce žalobou v dané věci uplatněné. Na jeho závěry v této části odkazuje a zdůrazňuje, že žalovaný se námitkou započtení pouze bránil (nepožadoval více) a nevyvolal nové řízení (§ 97 o.s.ř.). Za správný považuje i závěr, podle něhož nárok žalobce vychází z uzavřené kupní smlouvy mezi účastníky a že žalovaný na sjednanou kupní cenu 80.000,- Kč zaplatil pouze částku 50.000,- Kč. To ostatně bylo mezi účastníky nesporné. Odvolací soud se však neztotožňuje se závěry okresního soudu, shledal-li námitku započtení žalovaného vůči pohledávce žalobce důvodnou co do částky 16.000,- Kč. Dle ust. § 121 odst. 1 obchodního zákoníku účinného do 31.12.2000 společenská smlouva může určit, že valná hromada je oprávněna uložit společníkům povinnost přispět k úhradě ztrát společnosti peněžitým plněním nad výši vkladu až do poloviny základního jmění podle výše svých vkladů. O porušení této povinnosti platí ustanovení § 113 odst. 2 až 4 obchodního zákoníku obdobně. Dle ust. § 113 odst. 1 obchodního zákoníku účinného do 31.12.2000 společník je povinen splatit vklad za podmínek a ve lhůtě určené ve společenské smlouvě, popřípadě ve stanovách,nejpozději však do pěti let od vzniku společnosti, nebo od jeho vstupu do společnosti. Této povinnosti nemůže být společník zproštěn. Dle ust. § 113 odst. 2 obchodního zákoníku společník, který ve lhůtě podle odst. 1 nesplatil předepsanou hodnotu peněžitého vkladu, je povinen platit úrok z prodlení ve výši 20% z nesplacené částky, nestanoví-li společenská smlouva, popřípadě stanovy jinak. Dle ust. § 113 odst. 3 obchodního zákoníku je-li společník s placením vkladu v prodlení, může ho společnost pod pohrůžkou vyloučení vyzvat, aby svoji povinnost splnil ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce. Dle ust. § 113 odst. 4 obchodního zákoníku společník, který nesplní svou povinnost ani v dodatečné lhůtě, může být valnou hromadou ze společnosti vyloučen. Ze shora uvedeného ust. § 121 odst. 1 obchodního zákoníku vyplývá, že obchodní společnost může uložit svému společníkovi tzv. příspěvkovou povinnost, kterou společnost hradí ztráty společnosti. Z citovaného ustanovení pak vyplývá také to, že tuto povinnost může uložit společnost pouze společníkovi a že porušení této povinnosti, tedy nesplnění příspěvkové povinnosti, má pro společníka stejné následky jako nesplnění povinnosti splatit vklad do společnosti, tedy při nesplnění příspěvkové povinnosti může společnost po společníkovi žádat placení úroku z prodlení ve výši 20% (§ 113 odst. 2 obchodního zákoníku), dále při nesplnění příspěvkové povinnosti má společnost právo vyzvat společníka pod pohrůžkou vyloučení ke splnění příspěvkové povinnosti ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce (§ 113 odst. 3 och. z.) a konečně má společnost – její valná hromada právo společníka, který nesplní svou příspěvkovou povinnost ani v dodatečné lhůtě, ze společnosti vyloučit (§ 113 odst. 4 obchodního zákoníku). Z uvedeného tedy vyplývá, že tzv. příspěvková povinnost společníka ve smyslu ust. § 121 odst. 1 obchodního zákoníku je tzv. osobním právem společnosti, tedy právem společnosti vůči jejímu společníkovi a pouze společnost má právo uplatnit při nesplnění příspěvkové povinnosti společníka sankce dle ust. § 113 odst. 2, 3 a 4 obchodního zákoníku, a to pouze proti svému společníkovi, který povinnost nesplnil. Pokud tedy v dané věci společnost postoupila toto osobní právo – právo vůči konkrétní osobě, tj. společníkovi, na třetí osobu, a to žalovaného, byť je společníkem společnosti, je takový úkon absolutně neplatný, neboť odporuje zákonu (§ 39 občanského zákoníku). Žalovaný tedy v dané věci uplatnil vůči žalobci k započtení pohledávku ve výši 30.000,- Kč, ačkoliv mu tato nemohla být platně postoupena. Proto ani pohledávka žalobce z titulu nezaplacené kupní ceny vůči žalovanému nemohla zaniknout započtením této pohledávky (§ 580 občanského zákoníku). Z uvedeného tedy vyplývá, že pokud žalovaný dlužil žalobci na kupní ceně 30.000,- Kč a okresní soud dosud pravomocně uložil žalovanému zaplatit žalobci 14.000,- Kč, zbývá k zaplacení částka 16.000,- Kč s příslušenstvím. S uvedeným závěrem odvolací soud pro své rozhodnutí vystačil a již nepovažoval za potřebné (vyjma závěrečné poznámky) se zabývat dalšími odvolacími námitkami žalobce. Současně uzavírá, že shledal důvodným žalobcem uplatněný odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. změnil (§ 220 odst. 1 o.s.ř.) a žalovanému uložil zaplatit žalobci 16.000,- Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 1.10.2001 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Přitom právo žalobce na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a počátek prodlení byl stanoven dle požadavku žalobce až od 1.10.2001. Přitom v prodlení s placením kupní ceny je žalovaný přinejmenším od června r. 2000, neboť měl kupní cenu dle kupní smlouvy z 12.7.1999 zaplatit tak, že 30.000,- Kč bude zaplaceno při podpisu smlouvy a zbytek v deseti měsíčních splátkách po 5.000,- Kč. Lhůtu k zaplacení celého dluhu stanovil odvolací soud třídenní dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. O nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznal proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12.670,- Kč. Náklady žalobce před okresním soudem spočívaly v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.200,- Kč a dále v nákladech zastoupení žalobce advokátem – za odměnu ve výši 9.000,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 4. vyhl. č. 484/2000 Sb.), za 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 6 půlhodin za promeškaný čas advokáta po 50,- Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a za cestovné advokáta z HB k procesnímu soudu ve S k jednání dne 24.9.2002 ve výši 888,- Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 7 odst. 1 písm. b/ zák. č. 119/1992 Sb. a § 3 vyhl. č. 445/2001 Sb.) a za jednání dne 8.10.2002 ve výši 907,- Kč (§ § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 7 odst. 1 písm. b/ zák. č. 119/1992 Sb. a § 3 vyhl. č. 445/2001 Sb.). Náklady uložil odvolací soud žalovanému nahradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.) k rukám jeho zástupce JUDr. xxx (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). O nákladech státu, které vznikly před okresním soudem rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 148 odst. 1 o.s.ř. a neúspěšnému žalovanému, uložil, aby nahradil České republice na účet Okresního soudu ve S náklady řízení ve výši 32,- Kč za státem zálohované svědečné vyplacené v průběhu řízení svědkovi xxx. I zde stanovil soud lhůtu k náhradě nákladů třídenní dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznal proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8.699,- Kč. Náklady odvolacího řízení spočívaly v zaplaceném soudním poplatku z odvolání ve výši 640,- Kč a dále v nákladech za zastoupení žalobce advokátem – za odměnu ve výši 6.900,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 4. vyhl. č. 484/2000 Sb.), za dvě paušální náhrady hotových výdajů po 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), za promeškaný čas advokáta za 4 půlhodiny po 50,- Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a za cestovné advokáta z HB k jednání procesního soudu v P dne 23.6.2003 ve výši 809,- Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 7 odst. 2 písm. b/ zák. č. 119/1992 Sb. a § 3 vyhl. č. 569/2002 Sb.). I náklady odvolacího řízení uložil odvolací soud žalovanému nahradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. xxx (§ 160 odst. 1 věty před středníkem a § 149 odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud pro úplnost dodává, že rozhodnutí valné hromady společnosti xxx s r.o. xxx z 10.5.1999 nepovažuje za neplatný právní úkon, pokud jím valná hromada společnosti rozhodla o příspěvkové povinnosti jejích společníků. V tomto rozhodnutí je uvedena výše ztráty společnosti za r. 1998, a to částkou 328.000,- Kč. Na úhradě této ztráty se měli společníci společnosti podílet. Protože z ust. § 121 odst. 1 obchodního zákoníku, především však společenská smlouva společnosti xxx s r.o., uvádějí přesně, jakou částkou se může společník na úhradě ztráty podílet, nepovažuje odvolací soud výše zmíněné rozhodnutí valné hromady o příspěvkové povinnosti společníka za neplatný právní úkon. Z uvedeného vyplývá, že již tímto rozhodnutím o příspěvkové povinnosti společníků vyčerpala společnost xxx s r.o. xxx své právo požadovat po společnících příspěvek na úhradu ztráty a nemohla platně o příspěvkové povinnosti rozhodnout v r. 2000 a 2001 a požadovat tak úhradu ztráty po společnících za r. 1999 a 2000. Z uvedeného se pak podává prostý závěr, že neexistující pohledávka nemohla být platně postoupena na žalovaného a již z tohoto důvodu nemohla obrana žalovaného obstát. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, které může být účastníkem řízení podáno ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u Okresního soudu ve S. O dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně. V P dne 23. června 2003