Usnesení ukládající vyjádření k žalobě (§ 114b odst. 1 o.s.ř.) může vydat jen předseda senátu a nikoli vyšší soudní úředník

3 19Co 2/2003 19Co 2/2003-34 U s n e s e n í Krajský soud v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. M.N.CSc. a soudců JUDr. P.M. a JUDr. M.K. v právní věci žalobce R., s.r.o., se sídlem v B., S. 6, IČO xxx, zast. JUDr. V.V. advokátem se sídlem v P. 5, O. 3, proti žalovanému I-I, s.r.o., se sídlem v Č.T., Nám. 17. l. 2055, IČO xxx, zast. JUDr. L.H. advokátem se sídlem v Ú.n.O., K. 160, o 53.865,30 Kč a přísl., o odvolání žalovaného do rozsudku Okresního soudu v Ú.n.O. č.j. 14C 220/2002-24 z 11.9.2002, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se tomuto soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud vyhověl žalobě o zaplacení 53.865,30 Kč a přísl. rozsudkem pro uznání, neboť žalovaný se ve lhůtě 30 dnů, uvedené v platebním rozkaze č.j. 31 Ro 485/2002-20 z 16.7.2002 k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu soud předložení písemného vyjádření (se stanoveným obsahem) v tomto platebním rozkaze pro případ podání odporu uložil. Žalovaný byl v platebním rozkaze poučen, že podá-li proti němu včas odpor, avšak nevyjádří se v určené lhůtě ve věci samé, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a za této situace rozhodne rozsudkem pro uznání. Rozhodnutí soudu prvého stupně napadá včas podaným odvoláním žalovaný a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého opravného prostředku tvrdí, že pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady. Povaha věci ani okolnosti případu nevyžadovaly uložení povinnosti vyjádřit se k žalobě pod sankcí fikce uznání nároku. Usnesení s obsahem uvedeným v § 114b o.s.ř. mu nebylo doručeno – byla mu doručena jediná listina, a to platební rozkaz s poučením, že včas podaným odporem se platební rozkaz v plném rozsahu ruší. Byl-li odpor podán, pak došlo i ke zrušení té jeho části, v níž mu bylo uloženo se vyjádřit. Rozhodnutí ukládající tuto povinnost bylo vydáno v rozporu se zákonem, neboť je nevydal předseda senátu. Podle názoru žalovaného je také vyloučeno, aby usnesení podle § 114b a platební rozkaz byly vydány v jedné listině – plyne to z užití rozlišných časů (budoucího a minulého) v prvé větě druhého odstavce § 114b o.s.ř. Odvolání je důvodné. Odvolateli je třeba přisvědčit, že vyjádření k žalobě s obsahem uvedeným v § 114b odst. 1 o.s.ř. nebylo žalovanému uloženo usnesením, jak to zákon požaduje. Vzhledem k důsledkům, jež jsou podle citovaného ustanovení spojeny s nečinností žalovaného, je třeba trvat na tom, aby vyjádření k žalobě podle § 114b o.s.ř. bylo žalovanému uloženo takovou formou soudního rozhodnutí, jakou zákon stanoví. Není proto možné, aby s důsledky uvedenými v § 114b odst. 5 o.s.ř. bylo vyjádření k žalobě ukládáno jen v textu platebního rozkazu, tj. v rozhodnutí, s nímž zákon spojuje zcela jiné účinky. Správný je i argument, že bylo-li žalovanému uloženo vyjádřit se k žalobě v textu platebního rozkazu a bylo-li v poučení (jež po tomto textu následuje) uvedeno, že “včas podaným odporem se platební rozkaz v plném rozsahu ruší”, pak došlo ke zrušení vydaného platebního rozkazu skutečně “v plném rozsahu”, tj. včetně té jeho části, která obsahuje uložení povinnosti k vyjádření (a která uvedenému poučení předchází). Tento závěr je v souladu i s požadavkem předvídatelnosti soudního rozhodnutí – nelze pochybovat o tom, že opačný výklad by znamenal pro žalovaného, který by byl přesvědčen o tom, že odporem se všechny účinky vydaného platebního rozkazu odstraňují, důsledek zcela nepředvídatelný – a to je s koncepcí občanského soudního řádu v současné podobě neslučitelné. Odvolací soud sdílí i ten názor odvolatele, že usnesení (k jehož vydání ovšem ani nedošlo) může vydat jen předseda senátu, nikoliv tedy (jak se stalo v projednávané věci) vyšší soudní úředník. Podle zákona č. 189/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů může být vyšší soudní úředník pověřen (mimo jiné) přípravou jednání podle § 114 odst. 2 písm. a/ a c/ občanského soudního řádu ve znění účinném do novely, provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Ani z tohoto (ani z jiného) předpisu (tedy například z vyhlášky č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy ve znění pozdějších předpisů) nelze dovodit, že by usnesení podle § 114b odst. 1 o.s.ř. byl oprávněn vydat vyšší soudní úředník. I proto je výzva k vyjádření, obsažená v platebním rozkaze, zatížena vadou, pro kterou nemůže k nastolení účinků, uvedených v § 115 odst. 5 o.s.ř. (nevývratná domněnka uznání nároku), dojít. Z těchto důvodů odvolacímu soudu nezbylo, než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1, 2 o.s.ř.). Pro úplnost odvolací soud dodává, že podle jeho názoru je možné, aby usnesení podle § 114b odst. 1 o.s.ř. bylo vydáno v jedné listině společně s platebním rozkazem – opak neplyne ani z dikce druhého odstavce tohoto ustanovení. Bude-li platební rozkaz vydán a listina obsahující jeho text bude pokračovat usnesením, nelze takový postup považovat za odporující zákonu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V HK dne 11. února 2003 Předseda senátu: